Písmák Praha 2019, díl 2
Ostrý blesk protnul zamračenou oblohu a na okamžik osvítil panorama Hradčan. Pomalu vychládající kov syčel pod dopadajícímy kapkami deště a kdesi v dálce zněla ostrá střelba. Vyklonil jsem se opatrně ze svého úkrytu a o klopu kabátu mi okamžitě pleskla kulka vypálená z okna naproti stojícího pobořeného domu. "Sakra.
Legenda o Mythasovi
. černé těžké mraky prosekl jasný, klikatý záblesk následovaný ohlušujícím zahřměním. Výboj se zakousl do země těsně pod jeho nohama a jeho síla ho spolu s tunami bláta, hlíny a kamení vymrštila několik desítek sáhů vzhůru. Jakoby zázrakem okamžitě vyrovnal stabilitu a pomalu zmírnil svůj pád.
Praha 2019
Ostrý blesk protnul zamračenou oblohu a na okamžik osvítil panorama Hradčan. Pomalu vychládající kov syčel pod dopadajícímy kapkami deště a kdesi v dálce zněla ostrá střelba. Vyklonil jsem se opatrně ze svého úkrytu a o klopu kabátu mi okamžitě pleskla kulka vypálená z okna naproti stojícího pobořeného domu. "Sakra.
Na západní frontě klid..
Prší. Uniformu mám promočenou do poslední nitky a celý se třesu chladem. Nejsem tu sám. Kolem mě leží na rozblácené zemi mí kamarádi.
Nádherný růžový kvítek
Jsi jako nádherný růžový kvítek uprostřed zelené louky. Překrásné a lákavé křivky tvých okvětních lístků vábí k přičichnutí.
Jsi jako nádherný růžový kvítek uprostřed zelené louky. Tvá vůně láká včely k ochutnání sladkého nektaru a tvá krása je prostě ohromující.
Chalden
Druhé slunce zmizelo za obzorem již před několika hodinami a jeho existenci připomínal jen slabý odraz paprsků, které se v nádherných kaskádách barev lámaly o kusy ledu a prachu gigantického chaldenského prstence.
Poručík Gridz stál za malým, přes osm palců silným, tvrzeným sklem okna svého bytu a znuděně pozoroval pustou planinu plnou prachu a kamení, která tvořila většinu povrchu planety Chalden. Bývaly časy, kdy byl tím západem slunce naprosto fascinován, ale po dvaceti letech služby na této planetě mu všechno tak nějak zevšednělo. Zběžně pohlédl na vnější Geigerův senzor a zapsal hodnotu do připravené tabulky - na displeji svítila neuvěřitelná cifra 835 radů.
Life is a Bitch
Minulo pár dní a já tu sedím a přemýšlím, kde jsem udělal chybu, nebo ještě lépe - kde jsem jí udělal tentokrát. Zvláštní je, že vždycky když se to stane, uzavřu se na nějaký čas do sebe, přemýšlím o naprostých hovadinách a věcech které ztrácím, nebo jsem už ztratil, píšu takové věci jako právě teď a vždycky se zapřísáhnu že příště už… Příště už co. Že příště budu opatrnější. Že příště už prostě NE.
Bitva pěti armád 2001
Den 1. (pátek)
Cesta : Jako každý správný trpaslík - pokud jde o bitvu ;) jsem dům opustil velice narychlo - s sebou jen svůj meč, pár sucharů, a něco sušeného a soleného masa (pokud nepočítám dvě vepřové konzervy, bochník chleba, spacák navrhovaný pro výpravy do Himaláje, karimatku a několik dalších nezbytných věcí ;))
Etapa (A) : spočívala v zakoupení cestovního dokladu, jehož kopii zde nabízím ke kontrole ;) a nastoupení do vlaku, který se měl záhy (v 7:40) ubírat směrem Praha hl. n. Na České Dráhy opravdu velice nezvykle (a tudíž k mému údivu) jsme vyrazili přesně na čas a cesta ubíhala poměrně rychle.
Life in the Street
Za devatero kontejnéry a devatero rozkopanými popelnicemi, za hromadou odpadků z kuchyně žil byl jeden starý houmeles. Měl se fajn. Když byl hlad tak stačilo prohlédnout jeden z devíti kontejnérů, nebo lapit nějakou zatoulanou kočku či psa. Když pršelo, nebo padal sníh nebyl problém najít si nějaký neobsazený kontejnér kde se mohl pohodlně uvelebit na rozkládajících se zbytcích od oběda které sem někdo vyhodil a bylo mu krásně.
Špatný den
Utíká a ostré větvičky ho šlehají do tváře. Z několika šrámů mu po obličeji stékají pramínky krve. Děs zračící se v jeho unavených očích vypovídá o jakési nepopsatelné hrůze kterou prožil a vlasy které měl ještě včera černé jako havraní peří jsou teď jako padlý sníh. V ruce svírá jílec svého v půli zlomeného meče a utíká.
Velké vítězství
Den začal, ostatně jako včera, velmi chladným podzimním ránem. Dick jako vždy pomalu rozlepil své levé a v zápětí i pravé oko a začal svůj každodenní vstávací rituál. Ten spočíval v tom, že vždy přibližně po dobu dvou hodin po probuzení upřeně zíral na strop a patrně ve snaze ho zhypnotizovat neustále dokola opakoval slůvka typu "Jestli ten zatracenej kohout okamžitě nepřestane vřískat, tak ho nechám, namouduši, vykastrovat. ", po té vždy obvykle následovalo ještě několik poznámek k začínajícímu dni - které ale většinou nijak zvlášť neoplývaly citovatelnými výrazy.