Písmák Končím
Končím s nickem Černej. Přinutily mě k němu okolnosti na zdejším serveru,které se tady odehrály za poslední čas tj. revitalizace,pět děl a další zhovadilosti. Nechci bejt ale dál schizofenní ,stačí.
Co ženám sluší
nevidím do duševidím ti do očínevidím do srdcevidím ti do tvářenemaje představukam noha vykročípíšu ti říkankuslovíčky ze snáře
korále úsměvuohníčky pohledujak Adam pro Evuhřích sotva provedu-vím totiž určitěco ženám slušímít dobře ukrytésrdce i duši .
ONA
Potuluje se světemVyzývavě PlašeTrhána na kouskyJak chleba do gulášeHledánaZtrácenaVe věčných proměnách
Tišena leskemLéčena solíHledána steskemO bílé holi
Sbírána po drobcíchCo dosud voníAť aspoň pohrobciZůstanou po ní
HledánaZtrácenaVe stejných proměnách.
Kamínková
malý a leštěnýkamínek jaspisuspojení na dálkuhřeje tě v dlanido prstů sevřenýsrdcových obrysůnahradí obálkuspouťovým přáním
jsem s tebouaty ve mnějsi voda – vzduch – i kyprá zemězníž vzejde křehká květinasvou krásou -vůní jediná.
Kopretiny
natrhám ti z láskykytkukopretinpřidám sedmikráskytaky vlčí mákuvážu ti kytkuprostě jenom tak
pro tvý modrý vočipro tvůj něžnej hlaspředstavím – li si těpůjde mi to snázkdyž mi ruku podášteplo ucítícelou ti schovámschovám do kvítí.
Voníš mi
Sluší ti úsměvHolka mojeNesmírně ti sekneTvou milou tvářMám před vočimaProžívám chvilky pěknéKdyž s tebou jsemA ty jsi se mnouPusinku tvojíVelejemnouKdyž líbat smímA hladit vlasySvětlé jak v poliZralé klasyHladit tvou pleťTvou hebkou kůžíVoníš mi čajemVoníš růžíVoníš mi krémemVoníš ženouJá dám ti náruč otevřenouI srdce svoje na dlaniBez obav – strachu –Bez ptaní.
Na linku důvěry
jak by mohla zavolat když ještě nezná čísladveře i okna zamčenýkaždou chvíli bolestpo vrznutí pantů
máma zase nikdeaten cizí chlappazoury svý strašnýoto malý tělo…
jak by mohla zavolat když ani ten nahořeco prej všechno vidíneslyší její pláč.
Chceš-li dobrý básník býti
chceš-li dobrý básník býtimusíš vládnout slovykterým stěží porozumíčtenáři i sovy
plésti pátý přes devátýna duhový hovnopřirovnání není k mánínebude ti rovno
kritik co se zatetelínechápavě čumíže čtenáři se sovamitobě nerozumí.
Chemická
skrz srdce na háčkuvisíme miláčkudušema dolů
po noci probděléoheň jde po tělespleteni spolu…
jak klubko hadí
někdy i přátelémají se rádi .
Četla mi z dlaně
Je skrytá v trnuNa růžiV krabičce od másla Plující kalužíUkrytá do voskuZchladlého v dlaniV znamínku na kůžiPo milování
Je skrytá za bolestV odkryté ráněV pletenci osuduČteného z dlaně:
„Co slíbím za chvíliTo brzo ztratíšČáry se nemýlíKdyž nezaplatíš. “.
Zlá zem
aby to nebylo zlýaby to nebylo horšípokáceli světla místo šibenic
rozdali radostiod pasu dolůaby ses nahrbilkdyž si chceš vzít
- zrcadla nelžouikdyž jsou křivávždycky se někdozokénka dívá
to kdyby náhodousen ti šel na rozumokénka nelžouzvlášť když se stmívá
Oheň
Ohněm proti ohnirozdělávám oheň-plamínek proti plamenipožár proti vodě
Ohněm proti ohni. k dalšímu vyhoření.
Od sebe
lampička blikábudík tikáčas čekání mi neutíká …
čas neutíkápřesto pádísnad nepohltíneodradímou lásku k toběatvou ke mně
- jsme jak dvě rozdělené zemějež dělil někdo jinýbez otázek a viny.
Jolce
jsi moje tajemstvíkteré se nacházítam kde ho nikdo nečekájsi nepoznaná komnatacestička z nesnázícesta co neleká
nevedeš nahorunevedeš dolůpo cestě rovný jdemživotem spolu.
Zuzaně
Začíná denUtíkat začínáZa okny slunceAprílový . toho se neptej - neodpovíNa prázdné dlaniKrásná paníOříšky chtěl bych pro tři přání.
Jsi jako...
jsi jako láhev vínapo níž se neusínámáš chůzi manekýnyaumíš léčit splíny
jsi štíhlá jako vážkaco létá nad vodoujsi jako zahrádkasbohatou úrodou
jsi jako tráva do nížsvou hlavu složím rádjak letní louka voníšjsi jako opiát který když účinkujemá podob na tisícvčera ho bylo málozítra ho budevíc .
Žena
když žena duši poodkryjea špetkou snů ji přizdobíje jako krásná knihav níž po listu listdobré je číst
když žena sluchu dopřejes čelem bez vrásekje jako zpovědnicev nížsvá přání vyslovíš.
Přání
pro všechny hvězdy svou báseň píšipro jednu maloujak dětská dlaňmalou a ztracenouvkosmické říšihvězdičku bíloujak zimní pláň
hvězdičku pichlavouvonící heřmánkemmilencům pro štěstíletící na Zeminačmárám básničkupár minut před spánkemna dálku pošlu jispřáním ať zdáš se mi.
Vzpomínky
smýčím vzpomínkyjak pavoučí přízizrohů zašlých stěnmrtvé pramínkyradost nenabízíspíše smutek jen.
vždyť to co bylo hezkýje už dávno pasé. „ končím . třesky , plesky“scestováním v čase
to co je a to co budeto mi smysl dávábýt vteřinu před osudemjenž mě očekává.
Zpráva
tichounkou tichoujak dítě spícípošlu ti báseň po sítisnad vzbudím slunkokteré právěna ranním nebinesvítí
paprsky slůvekkteré zchladlouduši člověku rozzáří -chci plamen drobný změnit v oheňapožárem tě obdařit
láska je přeludvášeň kouzlojež krev do varu přivádíspaluje, hnětedrtí , bolíinekonečně pohladí.
Západ slunce
Krásně se červenášJak zapadající slunkoV mrazivém podvečeru.
S rumělkou ve tvářiÚsměv se rozzáříÚsměv tak milýHřejivé síly
Máš měkký hlasA vlídnýJak člověk bez zášti
Překrásně voníšVůní cizokrajnouEnergie něžnáS kompozicí tajnou
Květiny
jdou mraky po oblozeneohrabanou chůzíaunavená hvězdaje zralá na transfúzi
den je tak zvláštně línýjako to nebekouknu se na květinyty připomínaj tebehezký a něžnýshladkými listyživota plnýkřehký a čistý.
Zlatá klec
nejsem spícíjen kradu co mi patříprozatím…
den pomalu za dnemke konci chvátá- na kraji silnicekaplička svatáslzami kropenahlazena strachemse srdcem skleněnýmzapadlým prachemta mi to nepoví - volnost či okovy .
ta mi to neřeknea ani toběsvětýlko na cestěv komfortním hrobě.
Pokusy
zkříženi usmířenímusmiřováni křížemv hlubině chlorovaných vášnílesku matných světelzkoušíme vzkřísit plamenkřemenem o hlínu
každý den nové pokusy o to co nejdesnad ani v životě.
Za dveřmi
Na nebi jizva jako po císařském řezuHluboká jako sen - ten co senikdy nezdáA sem tam hvězdaVe výřezuS grimasou chladnouPózuje květinámVadnoucím s ranním sluncemTak jako vědomíŽe mohlo to být jiné
Hovořím zdvořileSe svým vlastním stínem.