Písmák Romeo et Julia
Dějství č. 1 Stál na refíži. ,,Julie," volal, ,,Julie. ".
Kabaret noci
Kabaret nociNoc je jako kabaret,snad zavře dřív,než se k ránu vloudí splín. Vrána bláznivá k hvězdě vyletí, netuší, že dál je,než to vypadáV hebké tmě černá kočka,tančí na špičkách, hvězdný prach při tom ze střech stíráA noc se vine dál,opilá z psího vína,v tom však paprsek slunce,kabaret noci zavírá.
Vlaštovky
VlaštovkyJe konec prázdnin a já si dělám plány, nejspíš odletím s vlaštovkami, spolu se sesednem´ na jeden drát, budem´ si o ničem povídat.
Hledání města měst
Hledání města měst Šel jsem jednou na kraj světa, hledat město měst, bylo zrovna koncem léta, nechal jsem se svést. Na rozcestí mnoho cest, jedna vedla k dětským hrám, snad to na mě byla lest, město měst už nehledám.
citoslepá
Citoslepá
V mojí hlavě jména, tváře,
mizí jak listy z kalendáře
A ráno když se rozednívá
Svět
Svět
je krásný, když staré ledytají
voní, když třešně odkvétají,
hřeje, když zrají ořechy,
Cesta paletou
Začalo to hlavonožci, kreslenými voskovkou roztřesenými dětskými tahy. Každý začíná podobně- maminkou se šesti prsty, obrovským břichem amalinkou hlavičkou se šesti vlasy, inspirovanou večerníčkovým Rákosníčkem. Dodnes jsem vděčná té své (naštěstí normálních proporcí), která mě zavedla do Lidové školy umění, kde mi poprvé do nosu udeřila omamná vůně terpentýnu a balakrylových barev. Ta rána mě poznamenala asi na celý život.
Babí léto
Přišlo k nám po špičkách
ztratilo rovnováhu,
trochu zvířilo prach,
vždyť má jen muší váhu
Kompasy ke slunci
Koukej,
jsou jako kompasy,
co stále k slunci vzhlíží
nejdříve rostou do krásy,
Slunce
Slunce
Slunce navrací do okamžiků
postavy spletené ze zlatých nitek
tančí kolem mě,
Slzy
Slzy
Napětí se uvolnilo,
v půli praskla přehrada,
uniklo však jen pár kapek,
Loutka
Loutka
Každý chce svobodu,
já bych však chtěla,
dřevěnou loutkou být,
Racci
Racci
Přivezla jsem si od moře zvláštní a křehkou vzpomínku,
průsvitnou bílou lasturu a hrstku oblých kamínků.
Vzpomínky pískem zaváté,
Stín stíhá stín
Tak už je půl šestý ráno,
a znovu nastává ta chvíle,
kdy musím vstát,
a začít hledat hřeben, boty,čaj a brýle,
Země vybájená
Má země vybájená,
není rájem na zemi.
Nepanuje všude mír,
všichni se navzájem nemilují.
Když nebe pláče
Nevím, jestli znáte ten pocit. Je sobota dopoledne, venku prší ,kapky v rytmickém tempu dopadají na okení sklo. Zdá se mi jako by na mě neviditelnými prstíky klepaly a dovolávaly se mé pozornostii. Sleduji jednu malou kapičku ,která právě dopadla na okno.
Když nebe pláče
Na okno mého pokoje padají slzy,
stékají v pramínek,potok,řeku.
Konají pouť,
cíl je nejistý.
Kormorán
Sedím tu u stolu,
v hlavě mám vír,
torpédo,hurikán, co já vím.
Držim se na zemi,
Odplouvání
Po vodě plula lod'ka papírová,
složená z novin včerejších,
cože se psalo.
Písmena rozpuštěná
Kolotoč
Někdy mám pocit,
že je to kolotoč.
Točí se dokola,
křiklavý barvy.