Propouštění
vděravé skořápce vlastního vědomí
uprostřed samoty zkoumáme svět
každý ten vlastní
písmenka lepíme vpokus o výpověď
Vycházení
I počalo slunce barviti oblohu
do modra, červena, nepěkné šedi
příchozí esemes není tak lecjaká
na zábradlí stojíce hraji si na ptáka
Koloběh půvabů
barevná pozlátka setřela Noc
krásou elegance tmy
tajemné vložila do věcí
tak obyčejně nudných vsvětle dne
Jen kousek knotu
Překreslím obrys svého stínu
zčernalým zbytkem knotu
ze shořelé svíce touhy
Do jejího plamene jsem pošeptal
Lahodný
Mám etiketu stylovou
se jménem po učenci.
Záři zlatě měděnou
Ve sklence proti slunci.
The Master
I am your master.
You belong me.
However you want,
You’ll never be free.
Říční proud
Odrazy zvlněné na noční hladině
Líně a neměně krajinou plynoucí
Na temném zrcadle té vody nečisté
Celý svět vhlubinách, ve stínech tonoucí
Stesk
Vlčí máky
Svist paprsku měsíčního světla
pronikl tesknou krajku mraků
rozladil ticho mého smutku
Do blátivé louže rozsříkl ho drze
Soumrak duše
Zemřelo slunce a květy se zavřely.
Šero se rozlézá, hladí mě po tváři.
Vybledly kdysi tak veselé barvy.
I vůně líbezné se soumrakem vyčpěly.
Fyzikální zamyšlení
Už známe hmotnost kousků světla.
prapodivných fotonů
Na vahách leží troška tepla.
A hmoty pevné víc zde není.
????
Proč pátráme po smyslu bytí.
To nestačí nám prostě žít.
Proč nějaký zvláštní účel
měl by pouze člověk mít.
Ze života OVCE
Byla jednou ovce.
Uviděla lovce.
Tvářila se krotce.
Pozdravila měkce.
Západ
Zřeřavých uhlíků ohnivé šmouhy
vykřeslo do mraků než odešlo spát.
Znaveno odešlo, vždyť den byl dlouhý.
Za svítání zítra zas musí vstát.
Kůň
Byl jeden kůň.
Ten vypil tůň.
Vtůni byl jed.
Kůň chcípnul hned.
Nesplněná přání
Uroním slzu čistého alkoholu
zprostého přání ´by jsme byli spolu.
A levým okem uroním druhou.
Přemožen náhle tou hroznou touhou.
Podzim
Pozvolna přišel podzim knám,
ponuře listí obarvil.
A vlezlý vítr začal vát.
Celičký svět se ochladil.
Slova
Zhmotnění našich myšlenek.
Odrazy našich citů.
Ve tvaru malých písmenek.
Čmáraných do sešitů.