Písmák Včera jsem seděl vpodvečer
Včera jsem seděl vpodvečerna židli s lahví z konzumu. Seděl jsem a tiše čekal,až přijdu k rozumu. a NIC.
Když to nejde...
Po vzoru velkých básníků,
píšu malou báseň potichu.
Ale každý první slovo je jako to druhý.
Snad nedostatek kyslíku,
Maturita
Už mou hlavu nesou na podnosea profesorka jak Salomeuž zřejmě není cesty zpátkykarty rozdaný na stole. Komise, jako zástup katůkravata místo oprátkytady už asi nepomůžoušvestičky z naší záhrádky. Tak čtyři roky už jsou pryčuž z nich tady nic neníTak mám pár hezkých vzpomínekA NEMÁM VYSVĚDČENÍ.
Sněží
Sněží - padají vločky,jak poetická zima je. a děti se zářícími očky,jsou jenom kousek od ráje. Sněží - se sněhem padá už i hvězda,snad bych měl vzdát hold přírodě. kdybych jak debil tady nestál,už osm hodin v koloně.
Jen tak...
Zejtra ráno vstanu a za poslední prachy
koupím si hezkej den.
A aspoň chvíli uvěřím na zázraky
viluzích utopen.
5.5. 2005
Čtvrtek ráno. Začíná další ztěch dnů, ke kterým se dokonale hodí přívlastek všední. Čtvrtek brzy ráno. Spoléhám na to, že alespoň část čtenářů vstává „uprostřed noci“ jako já.
Nevím..
co jsem to vlastně chtěl,už zase nevím. V hlavě mám spoustu hluchých míst. Možná že právě TO je ten důvod,že sám sebou nejsem si jist.