Písmák čekání (pád)
ústy se dotýkáme okvětí
mlčíme rzi navzdory
vůbec se neztrácíme v objetí
soukromé diaspory
když přijdeš
když přijdeš
nebude se dít nic
zalijem´ 1000 lístků čaje
a budem´ čekat v rytmu
Dvěmístnosti
Přichystala se ke skoku.
Okno bylo neprůhledné a pohlcovalo lesk.
Vešel do místnosti nic netuše.
Zkuchyně se ozýval smích, rána a potom … ticho.
living is easy with eyes closed (jarní sklizeň)
living is easy with eyes closed
říkala dívka spříliš světlými vlasy lehce nazrzlá
kytara
hrála zulice plné jemně rozvitých květů
A (Příštíhry)
Rukoudáním se rozeznáme
Od okolního vzduchu
Plni dychtění se proháníme
Zahradními labyrinty
Dvěnoty
Mít na paměti a nemlčet o tom, co nevíš
Je cesta přes řeku poněkud mokřejší než obvykle
Ale účinná a zelenomodrá
V odlescích šedi hladiny
Lavice mezi vápenci
Za pnešaty
Beztěch jehel
Krčítílko Sáraswaty
Je jítíha
Mezispodní
Lampa se kymácí uprostřed pokroucených zdí.
Vrozený neklid čteme z pod strahaných plakátů,
zatímco ozvěna střádáslova na příští noc.
Klepu se předávkován kofeinem a jako spící chodec
Jeřabiny (Výlet)
Poslední srpnový týden, horská asfaltka obrostlá zobou stran borůvčím, vřesem a jemnou řezavou travou se všemi odstíny zelené, přecházejícími občas do žlutohněda - já a Tinka vytrvale stoupáme výš (s podezřele pravidelným tempem. ) od silnice vMalé Úpě směrem kJelenímu hřebenu, prudce oddychujeme - nad námi se hrozivě zatahují…
Zahřmělo, vzduch na okamžik strne, krajina nedokončí právě započatý krok; jako by zaduněl varovný výstřel, který vyčistí hlavu od myšlenek…
A obraz se pomalu zjevuje, úplný a ledově krásný - předzvěst tlukotu těžkých a mokrých kapek tepe ve spáncích. Bouřka pluje zleva doprava, do zorného pole -- ztráta pojmu o čase, rozvaha a maska beztíhy zůstane ležet vprachu cesty; jeřabiny…
Temně rudé, přezrálé i ještě se zbytky nedozrálosti, chvějí se pod osamoceným smrkem, opodál skrčený listnáč svými listy nesměle ohlazuje jehličí; podávají se asi ruce, přičemž není vůbec jasné, kdo koho ochraňuje – jenže to nestačí, nestačí, NESTAČÍ. Ve výbušné chvíli znásilněné okamžitým nábojem se všechny bobule naráz vysypaly…
PanAnton
Pršelo a dívalo se mi přes
rameno, k hladině.
Prsty zapalovaly duši klavíru
třesouce se mrzkou polozimou.
Louč a sůl
Měřil si mě nevybíravým pohledem už když
zapaloval louč.
Byla mi zima, mezerou vzubech proudil
vysněný mořský vánek.
Obrázky z výstavy
Seděl jsem na židli, poslouchaje tajemné tóny Obrázků z výstavy, když tu vpadne do místnosti Posel Alexej Dmitrijevič: "Řeknu vám, co chcete slyšet, jenom mě, proboha, u sebe schovejte před carskými psy . " Již jej chytám za paži a tlačím mohutné tělo Do tajné spíže za obrazem -- psi vbíhají do bytu Chvíli nedůvěřivě očichávají samovar Naplněný až po okraj, odcházejí s nepořízenou . večer jdem s Alexejem do hospody A on mi u půllitru vyjeví: "Tento den se již odehrál a ne jednou; stejně tak zrcadlo tam uvnitř je bez konce a vše se odráží nespočetněkrát. " Dopíjíme, vstáváme Cestou zpíváme
Obraz
Doposud umně zakrytý
Pláštíkem zbělostného plátna
Těsně před početím
Stojí
Maličkosti
Malé věci se rozohní velmi rychle.
Křičí a šermují rukama, až není slyšet vůbec nic.
Potichu spí; mladý pár touží procházet klíčovou dírkou nepozorovaně.
Venku prší.
Anděl
Krvavá jatka jej nerozhází.
Dlouhá vřetena slov napnutá k nesnesení
obkružují dům.
Dům na rozcestí.
Jízda
Uhranutá v náručí
Spí, když noc je zrcadlem
Větrný dech mlžné šedi
Proplouvá mezi prsty
Starosti
Tiká budík netajemně
jako prýští bahno z úst.
První pohyb kreslí stopy
do vzduchu, vždyť kolem nás
Útěk
V divokém světle máky vlčí,
ruka jak rozevřená kniha.
Utíká krajinou, cudně mlčí
slábnoucí podpatková rýha.
Ale?
Ale ta prchavá čistota skla
v okně nad alejí popelnic a lží
nevyvolává žádnou ozvěnu --
ani hlasem mokré zdi
Zatím bez názvu (1. část)
S politováním konstatuji, že i já jsem nositelem onoho přívažku, který kolem člověka povlává jak roztrhané a zkrvavené prostěradlo, ptačího stínu s ostrými hroty: obyčejného lidského jména. Jmenuji se totiž Fritz, a již tato banální skutečnost (neboť to, že se někdo jmenuje František, Jan, Adéla či Jefim, je vskutku banální) mě uvádí do rozpaků, kamkoli přijdu. Polykám v této zemi trpký úděl psance, vyhnance ve vlastním domově, aniž bych kdy pochopil proč, za co, a jak je ještě dnes v našich končinách něco takového vůbec možné.
Mám-li být upřímný, ze svého dětství a dospívání si nepamatuji takřka vůbec nic, pouze mi hlavou tu a tam probleskne nejasný, mlhavý pocit, že to, co v určitém okamžiku zažívám, jsem spatřil již někdy dříve.
Absolutno
očima šumícího piva
& konzervy zeleninového salátu
s tuňákem
pozoruji zimní zahradu
Vesnice
silnice zavedla nás
k hradbám obemykajícím vesnici jak láska
klín
-- levým okem přes barevné sklíčko
Hrozba
sny kelímku po kávě
usazené na stěnách
i dně
jeho noční můry
Puklé zrcadlo
Žhavá voda víří v žilách,
v sítích stromů zpívá krev.
Nepřející tlusté skoby
zatlučeny na rakev.
Mezi olivovníky
rozbitým schodištěm
v severním cípu amfiteátru
přichází zástup tóg
ověšených hrozny trpké révy
Dejte životu
Dejte mu nůž a modlete se
k praseti
Dejte mu náhubek a smeťte v hale
prach
Vědro
Vědro zpola prázdné
Zpola naplněné na zápraží
Slunce zdvihá srdce
V rytmu hravých vln
Cestou k pohoří
Vypravili jsme se nad ránem
alejí lip bleskem přičísnutých.
Nad lesem podoutnávaly zbytky
opuštěných milířů.
korespondence na úrovni
Dopis (1)
Třasomile.
Ojíněný šalvějí
Hanbatými varoprsty
Trapné odpoledne
Kdosi se mi neustále směje do očí
A není to zrcadlo
Větve lip náhle ohnuté praskají
Třebaže bouře je v nedohlednu
Jas-ulice-pod-sněhem
odraz v okně oslepuje
před obědem voní křen
po záplatě na chodníku
tančí bosa v lodičkách
18. února
upřeně pozoruji obyčejnou tužku:
zazněl výstřel
zadul roh
knihy se rozevřely, tancují jive
V plášti z konopí na rýžovém poli
Rýžové pole znamená rozdrolenou zeď
V plášti roztrhaném na nitě buldozerem
Oštěpy v srdci se modlí k asfaltovému bohu
Těkají oči z okna do kyseliny
Oblé
jsou i dny bez ostří
podprahové mučení ohněm
oblé kusy stromů
připlavaly z velehor
Ruský smutek
Lampa, která se, ověšena mnohaletým prachem,
co chvíli zachvěje.
Sako ve skříni na ramínku, upadlé v strnulost, pokořené, ještě se v duchu zaobírá
myšlenkami na včerejší ples.
První zastavení
jde do bláta
svých nevykoupených lásek
neestetický škleb
se rozhostil přímo na tváři
Tohle město
bílý poprašek
a cinkot neustává
ulice, střechy, břicha pavlače
pod sněhem tloustnou
JAKO
nafouknutá břicha bílých
prostěradel
nad hlavami a šachovou partií
& rákosová stříška ukrývající
Papír
Po papíru táhnou mraky
Ruka se zahleděla
Sama do sebe
Odpoledne
Uschlá květina mává křídly
V parku se nudí
Housenka
Měsíc
Měsíc polyká drobky mlhy
Slzy na silnici podél rovné bílé čáry
Mléčné světlo lampy
Odšťavňuje mlhu