zázrak / per Elisa
lidé a domy v nich
řeklas
a v tom mém se rozsvítilo:
nášlapné miny emocí
black
jako by to bolelo
a hladilo zároveň
pokroucené myšlenky víří hlavou
ve spiráláchruce hořknou
ustelu ticho v hluboký břeh
vlci v nás
si vyberou barvy
a ruku k olíznutí
rozlámané světlo
záblesky
.
úlomky černobílých vzpomínek
v mírně zvlněné krajině
zmatnělé otisky
na hrst vlasů od zlomeného vazu
.
šílený houslista
ve mně
na žebro od ráje
interfluvium...
. svlékneš si měz minulostia mou nahou přítomnostpohodíš psům budoucnosti.
epilog123654789
krajina mezi dvěma řekami. 123654789
nápisy na zdech
mezi nohama a zemí je to nejtěsnější spojení
příslib pevného kroku
většinou
když víš kam
že láska je
baletíš po špičkách
vprůzračných slovíčkách
křehkých a zraněných.
že láska je mámení
lživot
do jedné řeky prý dvakrát ne
tak jsem ji překročila
nevšimla jsem si že je to Rubicon
dřív jsem byla děvka lživá
předtucha minulosti
občas mívám
- někde v prostoru –
nutkání zastavit
zhluboka se nadechnout
99 +
. bolí to
čím víc čas přihazuje
na hromadu promarněností
prchavé obrazy okamžiků
jedna z nejzásadnějších básní o lásce
tma je jen zdání noci
ani všechny ukolébavky světa
neuspí to co se jednou probudilo
tvá Daebris
z trucu a navzdory
všechna má nesplněná přání
se trápí
pod hromadou šťastných znamení
i.
dokud slunce nezapadne budu tě mít
. den za oknem už zase chladne
vkrádá se sem vlídný šerosvit
co tenkým prstem krouží smutky
a k šílenství je přivádí
milostivá pošetilost
špetky vlídných slov
zaseté za soumraku dní
rodí divukrásné souvislosti
vexotických rámech
zacyklená
poznáš mě po chůzi
spokojené
Múzy krouží
muži ne-padají
a jako Fénix do tvých dlaní ulehnu jednou za svítání
nejde-li hora
k Mohammedovi
přenese ji tam láska.
hrajeme
jsem mapa všech zkratek
. a atlas revolucí
mám díru v srdci
jak pořád někdo courá tam a ven
mám sen
pro_k(l)ouzlo
mezi prsty
stříbrozlaté nitky
pro tanec
nad propastí
nejsme hitler
vyrovnaný krok boří mosty a zdi
a s dobrým kadeřníkem může být Idiot z kohokoli
zeptejte se Dostojevského
nečtu nečteš nečteme
na Nový rok o slepičí krok
bez váhy bez ceny
slova ztracený
neví kudy kam
včera měly flám
štíří slina
za tmy ze tmy všechno křičí
prý že ničí
sama dáma žena děvka
lehká lehkonohá pravda
ztratila jsem vánoční slova
. možná je najdu
pod stromečkem.
jen s tebou jsem kde mám být
klečíce u řek
toužíme po vrcholcích hor
stojíce pak na nich
umíráme žízní
jedenáct úhlových vteřin
I.
když odcházím
nejsem to já
jen shluk hrdých atomů
pod_vodnice
přezrálé dny nahlíží do cizích zahrad a oken
naslouchají vlastním šepotům
nejisté hlasy
se lámou ve vyznáních
oáza v poušti
. nosím si v hlavě
svůj maličký svět
kde já je mnou
láska je
přestaň kůzlátkovat
přišel podzim
konečně
tak vyhni se těm rohům kozím
ať nekrvácíš zbytečně
taková divná pachuť
je čtrnáctého, starý pane
jen pro vás
otvírám teď překradač poezie
něco pořád žije
malému princi
jsi modlitba má
v neznámém jazyce
jsi všechna tajemství
na mapě Měsíce
haló?
(já:)
volám ti. volám tě
snad problémy na drátě
že neslyším. neslyšíš.
ty nic nevíš, Jo(h)ne..
žít v cizích intervalech
na vlnách
přežívat prázdno
listováním v historii
mlčeti, zlato?
děláme věci
o kterých nemluvíme
protože se to nedělá
mluvíme
pěstí.. na_oko
tolik toho
že nádech je implozí hluboko
a výdechům se nedostává dech
tak snad mě radši nech
z_paměti
fá chce mí
a zas je do breku
tak dávno
a stejně se nedá zapomenout
echu pod mostem vzdechů
jaké to je
slyšet všechna jména
co každou chvíli oblékáš.
snad proto že život prý je změna
třeba.. zlaté vařečky
bob marley (mi) zestárl
a rampouchy se ještě nekonají
je to v háji
(a i do něj daleko)
jazykový koutek
Existují výrazy nebo slovní spojení, co mi nedávají spát. Tak namátkou vyberu skupinu často se vyskytujících postatných jmen, odvozených od téhož slovního základu: -mna. Jsou rodu ženského a skloňují se podle vzoru “žena”. Uvedu pár příkladů:
“.
minima
tii
i v závějích voníš
jak sluncem hlazené lístky čaje
vyhnán z ráje
ID 621
pomalu a nenápadně nastal čas
kdy paraziti a bolest
byli pryč
pak jednou skřípal kov o kov a.
černé štěstí, bílá smůla
nejsi sám
na koho vzpomínám
však jediný svého druhu
bezpečný jak padák bez popruhů
výdech.. nádech..
ještě mě občas zachvacuje něha
něha s tvým jménem na štítu
více či méně neuspokojena
hlavou mi zní bylo tu – není tu
o-z-l
odvěká
bojí se stín
že ztratí svého člověka.
z rozvalin a vin
myslím na čistotu
řízla jsem se o čas
probouzí se ve mně
všechna prošlá léta
navrací se ztráty
o včelách a švábech
vždycky když to své drápy do mne zatne
a počítám má dáti vzal
některé láhve prostě nejsou vratné
tak práší se na ně dál
v kruzích
vibrace tónů a hlasů
přebírají mou duši
jako růženec
přivolávají pohyby
cirkadiánní rytmus
labyrint
všech svých Mínotaurů
vnejvětších mrazech
studny plné medu
reflexe
. za zrcadlem
ve vírech tekutých písků
mizí nevinnost roztříštěná
na zárodky řádu
ze snáře / A.H.
. Všechno dává perfektní smysl. I tahle rozlehlá budova plná místností které míjím na cestě za svým cílem. Vím, že to potřebuje a tak se nebojím hledat.
tady a teď
velryby táhnou oblohou
a na padáčcích babího léta
sebou odnesou neodeslané dopisy
dálnice chrlí jedno auto za druhým
cuba libre
kolébaná na vlnách saxofonu
v Karibiku tonu
odtikávám
odtikám
džin
skleněný svět
plný iluzí a vin
kobra uvnitř a její stín
nad láhví
impromptu
. dej za hrad a.
pak vejdi.
jako beránci našich ospalostí
míjející sklenice plné vypitého čaje
naklíčené
řešeto
míjím se slítostí
řeže to někde za očima
i ve všech ostatních
paraplíčka u jezera
knevíře
všechny polopravdy světa
nedají dohromady jedinou
celou
po anglicku
vzdálené přiblížení se
mezi kapkami
bez bot
snít o posteli pod střechou
v síti
někde na půl cesty
svítá
ráno protrhává tmu
život už hledá důtky
Napoleon
Miloval ji. Nejvíc na celém světě. Byla sladká a opojná. Naplňovala ho i ve chvílích, kdy byl sám.
říkanka na i v ní
ještě tě vídám
v detailech obrazů
(zkouším je střídat)
stále tě slýchám
bod vlomu / cesta domů
jdu na to po svém
jde to těžko
jsem jednosměrná
ale nedokážu se srovnat
komu se nelení, tomu se zelení
komu se nelení.
docinkáno
zas je ráno
minulosti sčítám střípky
bod zlomu naruby / point break inside out...
bod zlomu
zjistila jsem
že mám nárok
nemít nárok
bezmoc rozhodila kuřecí kůstky
. promluvily o ústech
okrouhlých touhou.
na každém viditelném rohu
zobu z ruky zrnka lží
vyznání / deset slov
já miluji tě víc než řízek
má láska je víc než abstrakce
sundej si z krku zlatý křížek
a můžeme spolu do akce
nejkřehčí
nejkřečhčí
byla ve vzduchu
už pár dní
přesto mě dnes zaskočila
Die Geschichte des Malers / Endlösung
vzal bílé plátno já
vypnul až k prasknutí
a zprvu jemnými tahy
začal vykreslovat chybějící
U prázdného stolu
Uvízla jsem někde uprostřed
kde začátky konců nedohlédnu
oslepující světlo
vypilo všechny barvy
sladkost cibule na jazyku
do úst půlměsíc
a vědět že vzdálenosti se nemění
vesmírem se pohnout dá
navzdory slzám
suma sumárum
. prý není čisté co bývalo
sny jsou pořezané od vzpomínek
a vzpomínky podléhají představám
nevydají svědectví
muži na kříži
ráno modřejší večera
polykám tuny placeba
tupí(m) smysly
ne-svobodný ne-závislý
jednou v roce
. ovečce bez rouna
trnová koruna
oběť pak zaplatí
budeme bohatí.
cizí strachy
přestože by byl
není středobodem mého světa
dívá se přes rozbitou lupu
a vidí praskliny a kazy
Post e restante
Nemyslet v barvách. Zapomenout
dotýkat se znát a hřát.
Nedýchat za dva. Zbavit se pout
řezat i měřit natřikrát.
Veverka Bambulka a živá voda
Znáte někdo Toníka, děti. Je to střapatý okatý kluk, co má rád svoje hračky a kamarády, taky zvířátka a rád mlsá. Co říkáte. Maminku a tatínka.
zkamenělá
. před Velkou zdí
na očích pásku odsouzenců
v hlavě strach z nadechnutí
ve vzduchu
strašák
v čase úzce sevřeném
pevný bod
pro bezpečnou navigaci
vesmírem
všechny tvé otisky
kam se obrátit
když zmizí Země pod nohama
a není nic než pád.
míjím tváře, slova, věci
8,6 světelných let
. a všechny ty malé vraždy v hlavě
osvobozují
aby pak spoutaly o to víc
z démonků vyrostli démoni
U pokrytého stolu
Úplný konec něčeho
by mohl být začátkem čehokoli
. když se ta tíha nese s lehkostí
a nechají se prosvítat barvy
kdyby se ti někdy zastesklo
stačí rozbít sklo
a rozletět střepy
do čtyř světových stran
(i kdyby o milost prosily)
vesmír z míry vyvedený
Adamův.
do lítosti zaryt nůž
jedno žebro jeden muž
z žeber ženy
noci chtíc psáno ránu
hořím planu
však i kdyby sebevíc
nedoplanu kam bych chtěla
neprohořím se ven z těla
nejlepší fíky jsou konzumovány ve stínu stromu
. on to dobře věděl
proto nám zakázal jíst jablka
už tehdy věděl co se stane
zakladatel obrácené psychologie
bezpečí je temné místo pod oranžovou oblohou
plamenné dialogy klínovým písmem
napříč ročními obdobími
stopami po hořících žirafách
se valí roztoužené tsunami
jedno.. dvě
Stál v tmách, sám a nevěděl. Nevěděl, kterým směrem je domov, ani kdo tam čeká, Jestli tam někdo čeká. Nevěděl, proč tam není, ani jestli tam být chce. Nevěděl, proč ho tak strašně bolí hlava.
před půlnocí za půlnocí nikdo nesmí stát
y nin e zor an
den tak nejiný
stejný
taky se táhne
prázdno
všechno co jí kdy řekl
bylo nic
a ona mu za to dala
všechno co mohla
vosk nepotřebuje knot
od Štěněcí hvězdy až na Zem
lano - na něm za krokem krok
encyklopedie pod paží
vyvažované labyrintem not
poprvé / per Elisa
. přišlasi promne
nahá
stejně jako já v tu chvíli
a jak křičela.
mozaika s darovaným kyvadlem
obraz (za notou)
černě křičí horká krev
rudě řvoucí vroucí temnotou
děkůvka v podkůvkách
je vás tolik, komu dlužím slova
za lásku, přátelství, za naději
nesla by se jako koně na podkovách
ze zlata či stříbra - co kdo nejraději
slézání hory nepravděpodobnosti
I.
jsem zkřížené dráty telefonu
odpor milionu ohmů
nejčernější z černých ovcí
alenka vyhnaná ze země za zrcadlem
barvy nocí prokvetlé
stínům zpívaly blues o světle
zavřela oči a dívala se
mysl neodvrátila
koně
melodická naléhavost v bocích
zvolna roste
ukolébává myšlenky
po špičkách / od nestvůr
ani nevím
kolikrát už jsem ten trik použila
zadržela dech a
.
oranžová
. vždycky jsem byla a budu
svázaná očekáváním
napnutá dychtivostí
až mě vymaluješ barvami
třikrát o konci + jednou o nezačátku
konec světa
Profesor přepsal poslední slova a otřel studený pot z čela - právě dešifroval proroctví o konci světa a spěchal, aby to oznámil. A nevšiml si posledního kousku nepřeloženého textu, který pravil: Ukázka z připravované knihy Sto velenesmyslů, kterým uvěří potomci našich potomků aneb Velká kniha žertovných proroctví do každé mayské rodiny.
konec nevíry
Být Ježíš Cikán, vypadal by jako Štěpán.
všední chvilky nepoezie
vodní
životy jdou ve vlnách
ty všechno nesou
i když se hladina někdy
U nahého stolu
Mnohovrstvé dny
dlouho v poklidu splývaly na hladině
měkkého světla
Jako olej vzbuzovaly dojem barev
2:18:49
zmatení smyslů
zchromlé prsty
písmenka tančící před očima
do uší vklouzne šustění karet
za dveřmi
každý na své straně zdání
jedna klika jeden klíč
zvukotěsno k nedýchání
zlé je s námi pámbů pryč
deep rest 2012
sníh
patnáct tisíc jasmínových zrnek rýže
stejně tolik kapek vína
bílá bílá bílá
nebát se; ponořit smysly
letmé nahlédnutí
děsí plytkostí
kontrastu
tušených stínů
Ona
se životem je to jako se sexem:
co nespolkneš
vyplivneš
dotkne se
viola
pláče ti v objetí
leží ve tvých horkých dlaních
napnutá až k uzoufání
pod krkem ji jemně držíš
prý
ochočit si svou noční můru
a nechat se hladit sametem
pak do těžkých bot a do mundůru
ať s motýlkama prý zametem
akrobati
provaz napnutý nadoraz
křišťálově čistý čas
visící od tebe k tobě
spánek cos probděl
nemít střet
. a tak dál a dál budu předstírat
že budu žít věčně věčně snad
že květiny déšť nikdy neskloní
že zůstanou hrdě rovně stát.
Mayům
. jestli má nastat konec světa
ať je to s plnou parádou:
můj milý pěkně v epoletách
s odznáčkem někde pod bradou
narušit nevšímavost
úvodem:
démoni uvnitř
ve snech černějších než smrt
křičí na zapomenuté strachy
možnosti prostorové projekce
kruh vylitý do čtverce
rohy hraní
posouvá hranice
vymezením dává svobodu
zvláštní forma života
rozbité pocity
v každém pohledu gestu
tóny přebíjí slova
a Chloe pořád tančí
vadí - nevadí
ruce pryč nehasit
co víc zapálit
když válkou hoří celý Řím.
kam pro pomoc, co s tím.
ztráty a nálezy a.. ztráty
Na staré půdě, kde znala důvěrně každý kout, jednoho dne našla krasohled. Zářil novotou a pohled na svět skrz jeho sklíčka pro ni všechno změnil. Dychtivě si ho užívala každou volnou chvilku. Byl to obrovský dar.
Symfonie č. 8 h moll
bylo tak jasno
až šel strach
protože kam až bylo vidět
nebylo vidět nic
vzpomínky na řetězu
domy vyrůstaly ze zahrad
žily vnich
nehnaly se až do nebe
tam dolétla jen houpačka na ořešáku
rarita
rezavějící čas hltá slunečné okamžiky
azurové nebe ustupuje šedi
dlouho očekávané přichází
intenzivní pojetí ticha:
já nic, já muzikant
I.
krásná Viola
držela basu
ze všech sil
pohled z okna
"Miláčku, už jsou zase tady. Je jich plná obloha, to je krása. "
"No jo, Maruš, je léto, motýlů je všude plno. "
"Ale Pepo, já bych strašně chtěla letět taky.
nad váhou
že prý jsem tlustá.
vždyť nevážím víc než půl sta
přes stovku
síťovku nosím plnou jídla
zbytečnosti sesazené z trůnu
kotvy
zlehka obkrokem za společenské tance
přímo na tanec u tyče
- až na dno –
noční šichta
Stmívalo se. Nechtěl to udělat, ale musel. Napřed jedna noha, pak druhá, ven zpostele. Podlaha studila, ale to nebylo nic proti tomu, co ho čekalo venku.
Fabergé
z lásky i moci
punc křehkosti převážil
tíhu zlata
třetí byl první
duben, dvacátý pátý
máš modrásky v očích
a nad nimi
rezavě rozcucháno
evangelium tvoje
čím větší moře, tím větší žízeň
. a jak tak šermujeme svými paraplíčky
ztrácíme duhové kuličky z kapes a esa z rukávů
obrysy námi vystavěných zámků
odnášejí vzdušní výři
viděla jsem fotku..
. patřila k hlasu
co zneklidňuje a ukazuje dveře
cesty a. nemožnosti
hladí a provokuje
za hrst haiku
zezlátlá tráva -
pampeliškové nebe
na Zemi padá
rybářské sítě
pište haiku
pokud rádi píšete nebo aspoň čtete haiku,<< klikněte si sem >>
za největší zeď
torza
někdy jsme jen
hladová ústa
svých těl
v pohybu
lodě proplouvají hlavami bez zábran
nezmapovaných území je zlomek
postřehnutelného v koutku oka
a vesmíru je nekonečno… skoro
dvě skutečně ale opravdu minipovídky
minipovídka č. 1
3,2,1. Start. Motory se zažehly, sežehly loď a mise skončila.
autorské čtení, Brno, Café Práh
Brno, Café Práh, sobota 31. 3. 2012, začátek v 17 hod. - konec kolem 21 hod.
nedobitnost vzpomínek
trhavé pohyby
v jistém druhu nesvětla
schoulená v jablko
se ti nabídnu
ze života slavných
povzdech
Přišel jsem o sud.
Je to snad osud.
přistižená
co mě donutilo s psaním přestat aneb zpráva pro mé čtenáře
. měl ruce rozbodané od kapřích kostí
stůl prostřený do hojnosti
nad stolem.
je jedno jaká je cesta
šém
tamto je jehně, tamhleto lev
a toto je sklízeč světla
kroky jsou všechno
čas když je směr, cíl a doprovod
interference
vpisuju sebe
dechem do světla
v dávno mrtvých jazycích
prstem na tmučmárám
čtení v Café Práh (Brno)
Ráda bych vás po delší době zase pozvala v sobotu 19. 11. 2011 od 16 hodin do brněnskéhoCafé Práh, kde si budete moct poslechnout vlastnoústní přednes autorů (uvádím bez protekce podle abecedy):Marka Kučery,Davida Schücha a Jana Zbořila. Naše autorské čtení se uskuteční v rámci akceDen poezie
MarK -Marek Kučera
Možno raz
Mojím snom
dvakrát Kobajaši Issa
.
svítání – ve vsi kde nemají kohouta, budí kukačka
každé ráno napínání uší
po zbytku života
tančila jsem mezi odpadky a spadlými hvězdami
řezaly mrazily i pálily
a hlavně byly cítit
životem na okraji vesmíru
ta hudba pod mýma nohama
čtení v Café Práh (Brno)
Ráda bych vás po delší době zase pozvala v sobotu 19. 11. 2011 od 16 hodin do brněnskéhoCafé Práh, kde si budete moct poslechnout vlastnoústní přednes autorů (uvádím bez protekce podle abecedy):Marka Kučery,Davida Schücha a Jana Zbořila. Naše autorské čtení se uskuteční v rámci akceDen poezie
MarK -Marek Kučera
Možno raz
Mojím snom
mělo málo namále
.
zlomilo se něco málo
chvilku vkoutě postávalo
pak rozběhlo se do polí
rovnoudanost
balanc
drobné každodenní triky
pár závažíček po kapsách
nic závažného
ocúny
. kdo ví jakou barvu vlastně máte
poté co přelije vás tma.
já splétám páté přes deváté
a v očích ještě závrať mám
vítr z plachet
.
tolik se snažíme
hýbat svými horami
že přehlížíme Mohamedy
Neptunův trojzubec
slova v mořském vánku
nemají váhu
a smysl
jen ten který jim dají
nepoměr
stezky co vedou myslí
kolem šílenství
a blíž
brnkat na ně
přehmat
vústech se sbíhají sliby
seběhnou zpatra
na špičku jazyka
přes konečky prstů
První pátek přítmí prvního podzimu
Jako každé hexaletí i tohle začalo čtvrtkem. A jako vždy ulice zely prázdnotou. Vočekávání. Bylo to ve vzduchu, věděli to všichni a proto nevycházeli.
radosti špičaté bolestí
vyhlížím svůj ztracený obzor příčetnosti
a někde vAfrice se zatím bubnuje
za déšť a za úrodu
to co mně přebývá
společná bolest / dolor común
.
zmlkni, srdce, tvé smutky
se nemají vyslovovat, nech
je shnít ve svém nitru – jestli tě trápí
pocity spotřebního zboží
pocity spotřebního zboží
(kdyby ryba neotevřela ústa, nebyla by ulovena. )
hladová vrba
všechna spolykaná tajemství
nosit lekníny na jezero
složené oči
sledují stopy zvířete
ve mně
svázané světlem
tři od "b"
dilema
je třeba jednou provždy udělat si jasno
- mít při milování světlo
a nebo zhasnout.
tajemství mimiky
tajemství
matoucí růžová měkkost a hřejivost
věží přetvářejících krajinu
proniká oblohou
Dunaj (soutěžní)
Proude,jak mocně dme se hruď
když loď zápolí se zuřící bouří
a my jsme jedna dlouhá a hluboká rána
která neumlčí vášeň vsrdcích navzdory
břitva františkána Williama z Ockhamu
Attila skřížkem na krku
a lahví modrého mléka
každodenně pásován
rozšiřováním hudebních obzorů
dvojitá
nejlepší dárek
k pomazlení
do dlaně jako ulitý
v každé kapce
májové čtení v Café Práh
tak se nám přiblížilo další brněnské čtení vCafé Práh a bude to vsobotu 14. 5. od 18 hodin
tentokrát aktivní účast přislíbili:
Květoň Zahájský se svými fejetony a humoristickými povídkami – já ho chtěla uvést takto:
. bezděky tajím dech, když básník volným veršem podmanivě kreslí ráz truchlivé podzimní krajiny,jak za cárem cár mátožné mlhy plují, a z chuchvalce par, peň v křeči pařát k nebi vztáh.
velikonoce
moje nejoblíbenější velikonoční dílo
klikněte :o)
město
. za chůze chňapá po kotnících
motá se pod nohama
když si na chvíli sednu
lísá sea cpe mi čumák do dlaně
zluchoprázdno
sjíždíme se. po nějaké době
chládekkrypty
neudrží ticho přestože
„to co jsme teď my
bleší trh
žebřík
příčku za příčkou
jedno kterým směrem
když z přítomnosti není vidět
držení nože
je to jako svítat
přes hranici šílenství
sloupat vrstvu po vrstvě
různé úhly náhledy
tělesná.. přehlädná.. vrabčí..
tělesná
promilovat se do hlavy
vetřít se do každého závitu
do posledního sklípku
sběratelé masa a kostí
tanečníci ve víru vášní
sběratelé masa a kostí
jsou vidět skrz úsměvy ve virtualitě
skrz oči zapomenutých lidí
autorské čtení - Brno
Chtěla bych Vás pozvat na březnové autorské čtení vCafé PRÁH (Brno, Vaňkovka)
26. 3. 2011 - začátek 17. 30.
demarkační čára
zůstaly jen naléhavé tóny
energie v překvapených linkách
tahy vbarvách i bez
skrytá zákoutí
echolapka
kruhy po slovech
drolivé tichoprázdno
ne-tečnost bolí
ve jménu těla
cizí peří.. nic k chlubení
zapomeň na výšky a dálky
panenko vkoutě
tam žádný pád nezabolí
na všechny ty lovy a hry
v důlku u klíční kosti klíčí bezpečí
.
podpírám tě
všemi párátky co mám
a doufám že to tornádo
horizontální
.
. potácím se na hraně bezbranně přitom koušu a škrábu hra na slepou bábu má svoje pravidla nabídla se baba jedna nejednou se ze dna sbírám jako losy lásku stírám než mě taky někdo utře nu třeba budu mít kliku „přísám hani“ při pupíku a krásných slov ozvěna Lověna zas v kole víří po puchýři jí tak dupat tupá tupá tupá jako žiletky na mým umyvadle v prádle košilela zešílela nad ránem s tvým pyžamem a kartáček modrobílý whitening blues si co chvíli kvílí.
poznání
dny se drobí jako cukroví
pod chtivýma rukama
nedočkavě trháme obaly
rozbíjíme skořápky
nadějná
. a květiny dávno zlomily se vpase
pod tíhou dešťů kroků dní
nad hlavou spících sedmikrásek
zní melodie času famózní
před svítáním
.
vyšla jsem za tebou až na vrchol
přijala křídla.
na tobě teď záleží
Uroboros
prorůstáme zimou
kořeny v pekle
větve za sluncem
natahujeme
o čase, barvách a melodiích
některé dny mají oblíbenou barvu
a melodii
někdy jsou to alespoň chvíle
a pak jsou včerejšky
leopoldí
je v listopadu zvláštní den
a je jako každý jiný
stejné nebe za oknem
kolem stejné stíny
den mladých vín
naťukl mě
rozlomil pečeť
otevřel a začal číst
zním teď
autorské čtení
lilie
.
vlila jsem ti do očí nekonečnost moře
a nakonec mi zůstala sůl
s pár kapkami vody
zase jednou čtení.. v Brně - 25/9
vážení a milí.
prázdniny jsou za námi a já se rozhodla, že si zas posedím s milými lidmi - pokud tedy přijdou.
kdo by chtěl přečíst něco ze své tvorby, má do konce roku už jen jednu šanci - 25. září, od 16.
ten můj... / anděl který štěká nekouše
.
nebroušený diamant
na skládce ušlých duší
skládá si jméno z hříchů po záruce
je osmého osmý a všechno nejsou jenom paralely
.
barvoslepost mění svět
světlo se láme rychleji než zvuk
proto je lepší nikomu se nepodobat
čekání na mezipaměť
.
úlomky vzpomínek padají do švů
na vlásek od nicoty
není záchranná síť
multilingvní
.
erupce v hmatových pohárcích
pod bičem nervových provazců
nasládlé zvuky
Písmák mnoha tváří
.
Určitě to znáte. Taky máte určitě někoho, kdo vám, více či méně, zhusta či zřídkavě, systematicky nebo náhodou, pije krev. A taky máte stoprocentně někde někoho, komu pijete krev vy.
vážně / oblosti (neopustit naději)
.
vážně
vyjde vůbec Venuše.
volná . vášnivá vábitelka
sobota 26.6. café Práh
.
Vážení a milí *
nadcházející sobota 26. 6. (17.
neumím čekat potichu
intro /
kým jsme. a kde
jazýček vah
zdá se promluvil
Rajmundovým jabloním / z měděného čajníku
.
. napnuté
hluboké
až do jádřince
namaluj mi beránka / z měděného čajníku
.
nechtěla bych být v kůži toho pilota
pod hvězdami co mrazí
kde o karafách s vínem
telefon
.
středa, 17:55
Ještěpět minut a můžu pryč. kamkoli, ale pryč odsud. jestli vydrží zvonit ještě chvíli, zvednu to a bude to poslední hovor dnešního dne.
držím se
.
držím se tvého mám tě rád
tak jako tonoucí se stébla chytá
bez tebe blbnu na kvadrát
na snech bita...
.
mrzí mě lásko(u) poloprázdný dům
moc mi jelíto nedotknutých strun
bolí mě ještě nespatřené hvězdy
vyznání vyznání
.
dotočil se
větrný mlýn osudu a naděje
Ráchel dotančila
vím o čem to je, jen nevím jak to pojmenovat
.
první
matně bílý
neprůhledný
zajíček v své jamce sedí sám
.
slepá bábo, kam tě vedu.
.
do kouta zahnaná
májové čtení v Café Práh (Brno)
.
tak se nám zase přiblížil další z naplánovaných termínů, zatím předposlední - další budou záviset na vás -
nebudou-li čtenáři a publikum, nebude ani čtení - tak zmobilizujte síly, vytiskněte díla, vezměte si doprovod a pozvěte fanoušky
na sobotu 22. 5. v 17.
inzerát / koule
.
Inze rád já cokoli slíbím
zlaté ryby šupinu
či hodinky s vodotryskem
i co tě nepálí, has... hlavně bez pohrom
.
devětkrát měřit
než jednou na chvilinku
vzít do rukou pilku.
řetězení
.
I. ne svobodná
při náhodné manipulaci
jsem vdechla první článek řetězu
můj strach má jméno Mínotaurus
.
žije a roste
vnejztracenějších závitech mozku
číhá na bloudící srdce
Cesta do Bithynie XV / závěr
.
XV
Během prvních nočních hodin Lukáš odpočíval nedaleko městských hradeb a slyšel, jak hlásný voláním oznamoval ubíhající hodiny. Damašek už měl dávno před půlnocí spát, proto si tu dobu zvolili jako čas pro útěk, ale i když hodiny utíkaly, stále za hradbami slyšel kroky pochodujících jednotek a občas zoufalý křik nějakého chudáka, zbitého palicí nebo zraněného ostrým mečem. Ve městě se něco dělo, to mu říkala nejasná předtucha, a nemohlo to být nic, co by prospělo plánu, který zrovna uskutečňoval.
Cesta do Bithynie XIII, XIV
.
XIII
Sylván byl velmi vážný, když poslouchal Lukášovo vyprávění o tom, kčemu se chystá Hirkán, o jeho přísaze zničit pergamen a o jeho plánu odvést Saula vřetězech do Jeruzaléma.
- Pafos se mnou o tom dnes mluvil – řekl. – Etnarcha Aretas mu přikázal, aby se držel Herodovy vůle, což znamená, že Pafos udělá vše, co bude vjeho silách, aby Hirkánovi pomohl.
Cesta do Bithynie XII
XII
Státní záležitosti prodloužily Teofilův pobyt vDamašku na více než deset dní, ale Lukáš byl za to zpoždění vděčný, protože každý den strávil alespoň pár chvil sMariamne. Díky své kráse nepotřebovala ani vzdělání, ani inteligenci, protože zalíbit se mužům nebo upoutat jejich pozornost, to jsou věci, které ženy ovládají instinktivně; přesto byla také velmi bystrého rozumu. A měla hodně přečteného, zvláště díla velkých řeckých dramaturgů, zkterých znal Lukáš jen málo, protože jeho studia se omezila pouze na filozofické a lékařské spisy.
Trochu škodolibě ho donutila číst Aristofanovo dílo Plutus , onu satirickou komedii, která tak nelítostně zesměšňovala lékaře a jejich namyšlenost na vlastní vědu.
Cesta do Bithynie XI
XI
Ananiáš byl povoláním tkadlec a jeho krámek, který se nacházel vjedné boční uličce pod stejnými městskými hradbami, byl plný pronikavého pachu látek a barev a zvuku nůžek a člunků. Vjednom koutě byly skoro do výšky dospělého muže nahromaděny proutěné koše, do kterých tkalci ukládali své zboží, aby ho ochránili během dlouhých cest vkaravanách mul nebo velbloudů na trhy jiných měst. Vkrámku se zastavili jen na chvíli, aby si Ananiáš prohlédl kus právě dotkané látky a potom vstoupili do zahrady , jejíž dvě strany tvořil obytný dům, třetí krámek a čtvrtou městské hradby.
Byl to nejpříjemnější dům, jaký Lukáš na svých cestách viděl, mnohem půvabnější než vyzdobené tiberiadské paláce.
café Práh, Brno - 24.4.2010
přiblížil se nám další termín z rozpisu - tuto sobotu 24. 4. od 17 hodin proběhne v café Práh (Vaňkovka, Brno)
další odpoledne a večer ve společnosti slov jak poetických, tak prozaických
pár čtenářů se už našlo, pokud všichni dorazí, bude to fajn
hudba tentokrát nebude, protože někteří muzikální jedinci se žení, jiní nemají čas jen tak.
Cesta do Bithynie X
Existovala spousta věcí, které mohly vDamašku, nejstarším městě světa, zajímat osmnáctiletého mladíka: dlouhé karavany ztajemných zemí Východu, sjejich velkými, klátivě se pohybujícími nákladními zvířaty, dílny kovářů, kde pece zářily bílým teplem a chlapci šlapali jako šílení na kožené měchy, aby udržovali žhavé uhlíky, které umožňovaly hbitým kladivům mužů i mladíků kout pláty ocele; kouzla a čáry mužů tmavé kůže, kteří svými malými flétnami zaklínali jedovaté hady, mágové vširokých šatech, kteří nechávali spřekvapující lehkostí mizet a zase objevovat různé předměty, vyzáblí Egypťané, kteří věštili zkřišťálových koulí a uváděli lidi do hluboké spánku, ve kterém si pak snimi dělali, co se jim zlíbilo. Všechno bylo nové a zvláštní a uběhly tři dny než si Lukáš znovu vzpomněl na Saula zTarsu a vrátil se kševci Jidáši.
Když Lukáš vstoupil do chladivého polostínu krámku, ani Nikanor ani Jidáš nepracovali, ale jeden zučňů ho zavedl k vnitřní zahradě, ze které byl přístup do obytné části domu. Vstoupil do zahrady a Nikanor mu vyšel naproti súsměvem a otevřenou náručí.
Cesta do Bithynie IX
IX
Ulice Přímá procházela celým Damaškem. Zdobily ji krásné sloupy a ve středu města byla částečně krytá. Bylo na ní hodně krámků a Lukášovi hned ukázali cestu kJidáši, ševci. Vojáky se Saulem nechal na ulici, kousek od domu a vstoupil do krámku.
Cesta do Bithynie VIII
.
VIII
Cesta do Damašku stoupala po úbočí hor, které obklopovaly Tiberiadské jezero. Jak za jasného ranního slunce šla jeho mula dál a dál, Lukáš občas ztratil z očí modrý ovál, který se rozkládal stovky stop pod ním ve své přírodní míse, ale jen proto, aby ho znovu a nečekaně spatřil, když se cesta na srázu stočila. Byl tak fascinován neustále se měnícím výhledem na jezero a hory, že jeho mula mnohokrát sešla scesty, aby okusovala trávu a on si toho ani nevšiml.
Zdeněk
.
Jak by asi začali kronikáři – psal se rok 1997, první rok katastrofických povodní u nás. Do mého rodného Přerova přišla velká voda, přinesla neštěstí, ztráty a nadělala spoustu škod. Mimo jiné vytopila sklepy a přízemí základní školy, kde jsem učila, tak jsme, místo prázdnin, chodili vyklízet tu spoušť a z celé republiky se k nám sjeli vojáci, aby pomáhali, kde bylo třeba.
neo(d)hrabaná
.
Troia
slyšelo se o mně
něco se tuší
dědictví... aneb kurvy holky
.
poznám je
dcery svého prakmene
nositelky stejných genů
pochopitelně
.
I/ deklarace
já, Jůlie věstonická
nechci nic než obyčejnost
v Brne sa bude čítať po slovensky - ZMĚNA!!!
.
. ve Skleněné louce (úplne nahoře), Kounicova 23 Brno (v centru) .
čtení se uskuteční podle rozpisu 20.
o velkoměstě, které míjím... nebo ono mne
.
. město je zabitý
zgraffiti krvácí
vytrácí se. život
mimochodem / o lásce, úhlu pohledu, těžkých časech... a narušovaných konstantách
.
je vznosná třpytná přelétavá.
než ztěžkne a potemní.
Proto zastřelte denně alespoň tři zamilované
O zahradníkovi a jeho ženě
.
Nepohádka
Byla jednou jedna zahrada. Vlastně široko daleko nebylo nic než ta zahrada. Jistě, někde byl svět plný lidí a dění, velkých věcí i maličkostí, někde bylo všechno to, co dělá lidi šťastnými i nešťastnými.
svetr po ufounovi
.
Mám kamarádku. Tím určitě nejsem nijak výjimečná a těžko bych jen na tomhle faktu mohla založit povídku, ale výjimečná je ta moje kamarádka. Možná se právě teď některé začínáte těšit (nebo bát), že to bude o vás.
Ramón / ...na Kubu a zpátky
„Musíme zajet knám na dispečink vyzvednout poukázky na naftu a pak ještě natankovat. Na cestu tam mám nafty dost, ale zpátky už by mi to nestačilo a mohl bych tam zůstat hodně dlouho,“ informoval mě Ramón. Neprotestovala jsem: „hlavně když tam dnes dojedeme. “ Na dispečinku se nezdržel víc než pět minut a vyrazili jsme kbenzínce.
žiletky / echo
když je moon vUtahu
chytáme se za hlavu
ať střílím sebelíp
nejde to sestřelit
brněnské autorské čtení v Café Práh
snad ti, co chodí pravidelně a nebo by rádi přišli poprvé, nezapomněli, že se nám přiblížilo další datum z půlročního rozpisu
v sobotu 20. 2. na známém místě, v café Práh (Vaňkovka) - kolem 17 hod
kvůli stěhování nemám ještě doma net, tak se se mnou dá komunikovat jen přes sms (ti kdo znají číslo) ale vítám dobrovolné čtenáře - stačí přijít a přinést své texty - hudba je zajištěna - přijede Honza (Nimo) z Valašského Meziříčí (fotky nebo odkaz na jeho stránky najdete u mne někde ve sbírce "srážecí"
tři Grácie
.
. tanečním krokem
Vznosná a Pyšná
vsklenicích, oknech a objetích
nočníček
.
zas bych ti toho chtěla tolik říct
ale ty už všechno víš. a dávno
nad hlavou skoro přesný půlměsíc
leden 2010 - čtení v café Práh
zatím jen takto stručně pro připomenutí - tuto sobotu, 23. 1. 2010 se koná první letošní čtení
opět v café Práh (Vaňkovka, Brno), začátek 17 - 17. 30 (sněhu asi ještě bude všude dost)
tentokrát jen autorské čtení (+ - 8 autorů) bez muziky, ale kromě toho bude představen i jeden nový sborník
tak "přijďte pobejt" a klidně s doprovodem
nepromíseni ve svých hvězdokupách zkusíme vyhrát
nepromíseni
budeme bloudit v
vmeziplanetárních symbiózách
mezi možnostmi a vykřičníky
pradávné rukopisy se stávají kartami
.
nenadepsaní
nevykreslení
nerozfázovaní
sterilnější ozvěny lumpáren prostě odečteme
sterilnější
velkorysý lorde:
Vaše krystalické finesy
mi voní nadohled a vryté mne oslovují
brněnská čtení 2010
.
kromě PF. mám na srdci oznámit vám všem termíny čtení na první půlrok
pokud tam nemám chybu, měly by to být tyto následující:
23/1 - 20/2 - 20/3 - 24/4 - 22/5 - 26/6
Blázen na kopci
Stál na kopci a rozhlížel se. Dlouho. Soustředěně.
o(h)něm
kov na kov. a
rozpálit narazit
taky trochu lakovat
pak sklad
K.O.U.L.E. / Hurvajz
ten můj byla holka
ošklivá. zlá
měla jeho uši a oči
neměla kamarády
K.O.U.L.E. / šáša strýce Jiljího
o rybaření
renomovaná kořenářkaneoblékla rozmrzelostschopnějším nasázela
ropušky. cukrářky
o tělesech... nebeských
. to kolem Země je taky plno
satelity družice. odpad
obrovské létající smetiště
je jich víc a víc
listopad v café práh
takže, vážení a milí:
vsobotu 21. 11. 2009 se koná, jak už bylo dlouho předem slíbeno, další autorské čtení vCafé Práh (Brno, Vaňkovka)
scházet se začneme kolem 16.
není každému dáno dosahovat hlubin nebo výšin...
. já pouze píši
(to že nemohu více
Vaše blahorodí
a mrzí mne převelice
hrách / na stěnu... a nebo k přebrání
rovnovážná (úvažka. )
vždycky, když já
budu na miskách vah
vím, že ty
wish (you were here)
. kdybys jen viděl do mých myšlenek
co všechno spouští něhy vlnu
doufám že by ses nezalek
a nebo třeba nepohrdnul
padlí jabloňové
rozprostřeli paže
natahují prsty
po zemi
chlad
tanec sedmi závojů
hledáme v sobě zákmity
zkřehlými prsty
si hmatáme hladově do duší
a při tom brnkáme po osrdí
říjnové čtení v Café Práh - Brno
tak jen pro připomenutí - příští sobotu 24. 10. od cca 17 hod
propukne další autorské čtení v Café Práh (Vaňkovka) Brno
níž je seznam těch, na které se můžete těšit, pokud se rozhodnete přijít či přijet
samozřejmě existuje možnost, že jsem někoho opomněla -
nikam nikdy nikomu
slova co nedojdou nikam
. do tmy je říkám
v tichu tmy lovím
dojdou nebo nedojdou. kdo ví.
další café Práh, Brno
pozor pozor.
toto je předběžné hlásání o budoucích autorských čteních
v sobotu 24. 10.
lákám Múzu...
. co je to ale za zvíře
že je tak těžké. knevíře
uštvat ji nebo zastřelit.
čtení - café Práh (Brno, Vaňkovka)
takže jen pro připomenutí a upřesnění:
sobota 26. 9. 2009, srazit se se svými známými, posedět a popítmůžete i dřív
ale oficiální začátek programu bude v 18 hod
zahrají nám a zazpívají domin.
po slunci stekla Metaxa
po kapsách sinosímslova
vsobě ztroskotané lodě
vezmete si mne, pane.
ba ne. nejsem zloděj
zlodáma
koktejl našich dní
protřepat a nemíchat
všední snevšedním
nehlasy. neticha
sběrná / KOULE
našel mě. sebral
opuštěnou odloženou prázdnou
dal mi okamžiky zdání lásky
naplnil mě
dnešní ráno nebylo marný
. Bob Marley zazpíval mi
cestou do slévárny
don´t go, don´t go
I´ll see you no more
usínat na hřebech
rozdrtit a spolykat perly
sviním na co sáhnu
špína(s)výma rukama
rozmačkané bobule
čtení v café Práh, Brno
ráda bych upozornila pravidelné a nebo potenciální čtenáře a/nebo posluchače
na první tři termíny autorského čtení + neformálního setkání vcafé Práh, Brno
jsou to sobotní podvečery 26. 9. , 24.
o hudbě
miluju to, co ti pluje hlavou
když tam nemůžu
ale necítím nebezpečí
noty akordy symfonie
nejen hnízda...
skrývám vsobě hnízda
ptačí. i vosí
jsem úl plný včel
v něm žihadla, vosk, med
obolus /o štěstí, smůle, věčnosti a znovuzrození
sevřená vpěsti
kulatá víc než lesklá
skončím vkašně
na náměstí
realit(k)a
voknech dokořán
mám truhlíky s květinami
a vyhlížím přítomnost
hlavními dveřmi
Svatební večírek
přilítla mi tahle sms s prosbou o "vyvěšení":
Svatební večírek - Café Práh, Brno
sobota 29. 8.
bez řečí
jen tak jak to přijde
před námi neplány
za námi
týden co týden
z pouště
spí věčným spánkem
nenarozené studny
o okovu sní
na štíhlých bocích
jak zraje čas
. stavím kolem sebe dům a až ho postavím, vyjdu na zahraduposbírám jablka svého sadua nabídnu sousedům
nepostavím kolem plota až se seběhnou vlci na zápražíať se budou sebevíce snažitnebudem hrát o život
nakrmím každému břichoni, jak beránci když jdou na popravuulehnou klidně a složí hlavua čas usne ve větvích
černá ovce vprostřed nichznavené uspí nás zvonky od beránkůsny vkořeníme k jabloním. v spánkuuzrajeme v jablcích
KOULE - Háber
Matke mojich synov, mojej láske Júlii
Na potulkách človeka som ťa stretola na chvíľu ma prešla úzkosťna chrbte v žitena veštbu Lautréamonta prikladám znak vlastnej túžbyje červená skoro do čiernaKaždý deň repetesrdcový záchvatbez teba sa udusímsi čaša, si kvetmedonosnýnohaté slnkočo po každej noci zatiaľ svitlokaždý deňpo špičkách vŕzgame si bozky na perykaždý má krídla dobre schovanéNeuveríšpristáli sme na zemina súkromnej polopúštiza živa v nebiMoja duša na skleje vtáksneh čo nenapadolChvíliv perináchchvílina kolenáchkričíšPribitý obrazhrdzavý krížhranaté jablkoblázinec v mojej hlavesvrbenie krídelsom slepeca ty dúhováDeň nachýlil sa, slnce zapadásme prichytenísi ozvena. hviezdavšedný deňrožková kráľovnabláznivá čokoládová túžbaSú také dnivľahkosti mužského bytiaLáska.
adrenalin - KOULE
pole plné min
válka. láska.
dennodenně pod palbou slov
zběsilé kadence
místo, kam se rád vracíš
prosby do tmy šeptané
pod víčka vtiskla mi tě tma
milosrdná, soucitná
a díky ní teď jsi tu se mnou
vyprovokovaná
/má dáti - dal/
prokletá. beretta nabitá
do poslední rány mi tě spočítá
. za lásku a důvěru
nečekaně
o mrazu
na hranici jara a léta
udeřil mráz
do věčnosti uzamkl
TNT for the brain
tělo-na-tělota-nálož-vybuchne tak-jako-taktiše tikají ty-dnytýdnytrvá ti totaky-mnětrpělivost, tichý trapičitepe to. teče totmou těkavoutouhou tíhnu-k-tobětolik toho tisknutebou táputak-co ty-na-totichošlápku.
o bezpečnosti práce
hořím
našla jsem si mistra jeho oboru
hořím a snažím se udržovat dekorum
(tak nějak jako vybuchlá sopka vStředomoří. )
třetí slunce, třetí zdroj
.
tolik dní a nocí
tak málo lidí
a skutečné blízkosti
dokud to neusne / until it sleeps
dokud to neusne
kam stouhle mojí bolestí.
utíkám ale zůstává mi po boku
tak trhej, otevři mě a vysyp
o mrazení, bloudění a podané ruce
. po páteři kostkou ledu
pak přesně na střed
tam co hořím
já tichem zmrazit nedovedu
voda při pobřeží Karibiku
. kolébá a hýčká
a je vní nebezpečí
láká nabízí. bere
rybáři a jejich ženy ví
akrostich
Alabastr v duši
Lehké běsnění rozumu
Bezelstnost srdce (tu neporušit. )
Eventualita posunu
karavanová stezka aneb kolem světa za 18 dní
moderní velbloudi
vypijí mnohem víc
a mnohem víc uvezou
rozvážným krokem
dýchám ti na záda...
. do snů se propadám
vnáručí celý svět
štěstí spí nadohled
vpůlnočních zahradách
spánek je malá smrt
střídavě oblačno
víceméně hořkosladký
vracíš zpátky
černobílé chvíle
velké prádlo
. spolu sní teď třepetatám
zbytky lásky na svých patách
vlasech rukou zubech.
nesPOUTAná
poutavě mi vyprávíš
o všem co tě nespoutalo
pohýčkám tě vůněmi
a zšálku čaje ti vyvěštím
o chtění
.
. chtěla jsem ti něco dát
šálek čaje. do něj lžíci medu
stačilo se ti jen pousmát
brněnské čtení - café Práh
tak – připomínám všem zainteresovaným:
čtení v café Práh (Vaňkova) vsobotu 20. 6.
na programu je od 16 hodin křest sborníku sborník Pár střípků
další „mimi“ spatří světlo světa v18 hodin
earl grey
pod vlivem magické přítomnosti
vzpomínám na lásky, co dříve byly
i když se od nich všech neoprostím
to ty jsi teď můj kouzelný milý.
slyšels jak jsem se usmívala?
napřed chvění
minuty nad limit
haló.
zkusíme navázat hedvábnou nit
démony jsem si spočítala malá proti všehomíru v pýru kopřiva
.
. tys dozpíval
a kus mne je pořád u tebe
tak nikdy už nebudu celá
zas...
plnýma rukama co tobě kradu
jiným vracím. já, Morana
přiživuju se na žebrácích
a nenadále znovu korunuju krále
hořkosti v nás
po.
city někde na podlazesrdce v kleci
věci věci věci
rozum v dlazea nad ranami pás
připomenutí
jen bych ráda připomněla že
všechny cesty vedou přes Práh.
nebojte se kliknout
prkotina
jsem šťastný kapr na úprku
a jak si tak plavu v parku
najednou ji mám jako zpraku
myšlenku na novou parku
všechny cesty vedou přes Práh...
takže, protože romale je včil velký zvíře a nic moc nestíhá, hlásám zas já:
vsobotu 23. 5. se můžete od 15.
ticho hoří oranžově
a vněm tančí miliony přešťastných atomů
co není vdomě bude pro mě
a ktomu něco plavných gest
hlavně nebýt mrtví už zaživa
rychle a zběsile
podlehnout přesile
i když. nepřátel se nelekejme
přesto na množství hleďme
přes poledne
láska? - láska!
. byla to tenkrát láska na první pohled. mně bylo asi devět, kolik let je jemu, mě tehdy nějak ani nezajímalo.
karafiátová revoluce
pod bezměsíčným nebem
noc světlem krvácí
ze všech svých otevřených rán
básníci se ji snaží
ne řádné haiku pro řádka
mezi řádky slov
ticho ticho ticho. a
chroustání myší
KOULE TROJBOJ: hospoda u osamělých srdcí
jednosměrné řeči
pohledy
myšlenky
občas zvrat a otočka
KOULE TROJBOJ: večerní vítr
plaché závěsy
vobjetí večerního vánku
vinný džbán tak plný vin
pokojík komtesy
KOULE TROJBOJ: deník zabijáka
pondělí
Ležím. I když je světlo, právě proto, že je světlo, mám zavřené oči a snažím se srovnat myšlenky. Vražda.
sny jsou mezi námi do noci
sny
milovat blázna
plná prázdna
do snů mě volala
taková velikonoční klasika
Eli, Eli lema sabachtani
. vzkaz na dlaníchhřeby stvrzený.
kde bychom tehdy byli mykdyž korunován byl.
nemoc z povolání
nevěrný manžel: miláčku, promiň
na to prostě není lék.
podvedená žena: proč jsem si jen brala
údržbáře výhybek.
Yolanda / ...na Kubu a zpátky
. ani jsem klepat nemusela, protože dveře hned ustupovaly před mou rukou a vnich stála Yolanda, moje jediná momentální kubánská jistota. Přivítala mne jako dávno oplakanou sestru, spontánně mi skočila kolem krku a vrychlém sledu vykřikla několik pozdravů, dotazů a pokynů.
maličkosti / ...pátá
a co když jsme stejní
až do morku našich kostí.
malomocní malověrní.
zavíráš
zah.rada
dostala jsem jednou radu
vzalepené obálce
ale má to jednu vadu
nevzpomínám na dárce
lehká předběžná zpráva o nadcházejících čteních co o nich později a včas podrobněji poreferuje romale
pro ty, kdo rádi plánují krapet dopředu
25/4 a 23/5
jak už je zvykem v Café Práh
pro ty, kteří netuší, k nahlédnutí zde č. 2,3 a 4
Ángel / ...na Kubu a zpátky
Byla jsem třetím rokem provdaná, ale už několik měsíců byl manžel zpět doma na Kubě a skoro stejně dlouho jsem o něm neměla žádné zprávy. Trápilo mě to, milovala jsem ho a čekala, že se vrátí zpátky tak jak mi při odjezdu sliboval. Napřed jsem posílala spousty dopisů a při čekání na odpověď psala smutné básničky.
pět ptačích podSTROMových přísloví
sedí na větvi
čechrá si pírka
zatímco my mu pod stromem
pěkně zpíváme
múzná
. prý všechny cesty vedou do Říma
tak nějak tam všechno začínánebo končí
často tam ve světle loučí
kráčely i prchaly dějiny
co dokázali někteří z mých mužů...
. mluvit zeširoka o tom
jak se dostali do úzkých.
otčemůj
. láme mě a tolik tíží
že ani při lžích přichyceni
neumíme zůstat němí
že sladíme kde třeba soli
Šedý život Richarda Mayhewa
Začalo to vlastně jako recese. Richard Mayhew jednou před kolegy prohlásil, že už má toho jejich maloměsta pokrk a že má vúmyslu přestěhovat se do Londýna a začít tam znovu, sprací a vůbec celým svým životem. Chtěl jen, aby se spolu sním zasnili, popustili uzdu fantazii a zapomněli na pravidelný stress koncem týdne a na šedivě nudné pracovní dny, které tomu hektickému tempu před víkendem předcházely.
vale
poslední výzva pro cestující do Jericha
(dokud vám to ještě stojí)
pýchu střídá pád a ten zas. pýcha
a trójskému koni se jizva po staletí hojí
zrcadelnici... / slíbená
.
jsem vítr ve tvých vlasech
v dobrých i zlých časech
jsem dobrý nebo zlý.
24/8/79
tichý a klidný
už stovky let spí
vsobě má stíny
a děsivé poselství.
havrani
. ve sněhu si hřejí břicha
nikdy si však nenaříkaj.
moje...
. cáry mý kůže jí
padají do očí
když vine se úžeji
sdírá mě ze mne
říkanka pro Valentýna
tak tu máme Valentýna
venku řádí strašná zima
a on stojí u dveří
čeká že mu uvěřím
únorové slunce
. sotva se trochu víc usměje
už mě potkává
mnohem víc
stojících sedících ležících
královská
. prudce za kliku
nasazená křídla vran
ukrástsi co láska nenabídla
ze zvyku
někde v mracích
. zimou kreslené obrazy
zamrazíuvíznou
bezesnou nocí
tajemství vkrocích zvou
nocturno zatím nejmenší
luna noční pták
na hladině ticha prám
na dně stříbrňák
stará osada 30/1/2009
. a já se (možná) zatím nepominu
všechno je jak má být
ryby mlčí jako ryby
ptáci prokřídlili oblohu
zimní etuda
. země – nestyda
si tu leží odhalená
tajemství moc nemá
o letošní zimě
vyšla jsem ze sebe a zabouchla se na ulici
. tam prokřehlá srdce mrazem se toulající
zvonkohra tápání ztracených duší
lstivě a cíleně jak lišky na vinici
kradem a ničíme, spravedliví. hluší
z hladiny pod oblaka
druh v ohrožení
tak mý blues keporkaka
zní ztěla ženy
než přijde romale...
předběžně a lehce předinformačně
v sobotu 24. 1.
poslednímu z rodu homérů...
. den má své kořeny hluboko vnoci
a polednem košatí se kvečeru.
kyklopové jednoocí
viděli víc než on může teď
pod stromeček se ti dám
. nejen své svědomí
balím se po kouscích
co v kterém, nepovím.
najdeš můj první hřích
egyptská
Κλεοπ. τρα / Graeca sunt, n. n leguntur
černolesklá háďata vlasů
profil jako zkamejí
tělo.
více méně vice versa
sníh pokryl vrcholky pyramid
duny na pólech jsou rozžhavené
do duší prší kyanid
tak žízniví jsme. u pramene
na svatýho dyndy...
. až jméno co křičím
nebude tvoje
až z parůžků lýčí
a kůra ze sekvoje
tma má tisíc perverzních očí
. a jak čas plyne
svlékají mě
pozorují
a já, naoko,slepá
před martinem...
já jen abych připomněla tu akci co visí u romála.
a taky bych chtěla vyhlásit téma pro listopadové čtení - kdo budete mít chuť a inspiraci, stvořte cokoli
s námětem sv. Martina nebo 11. 11.
písnička o p(r)očítání s(e) podzimem
.
písnička
jsem bílé plátno napnuté
co pod štětcem se touží chvět
in vitro veritas
.
. Bůh mi seděl v zátylku
byl půlměsíc
ve stínu smuteční vrby
alence před zrcadlem...
co je zbytečné
občas životu nebezpečné
a dokáže to trápit.
co dělají stíny potmě?
pre/
bojí se
někde na římse
zkrotle se choulí
noční klid
. dech ztebe vyrazit
a zpátky ti ho vlíbat
kašlat na celibát
i když pak, odbytí hodinami
všichni jsme jen písmena jedné abecedy...
živý Ábel
žertuje o Apokalypse
akceptuje žalmy i
žalostné anekdoty
E = mc2, lásko moje...
. tam někde v nekonečnu
bych ti konečně chtěla dělat tečnu
/a ne zrovna vpupíku
mít stebou bod dotyku/
indigo / něco mezi nebem a peklem
podkožní larvy
svým dechem vykreslily
ráz nevšednosti
jablůňka
.
. býval jsi mládenec
zjablůňky dřeva
Bůh do tě vřezal přec
pět pé
takže
poslední písmácký pivo před prázdninama
se ruší
málo lidí a ti maj eště fofry - takže už se pije jen neorganizovaně
den čtvrtý...
v(betonových)zdech
třepetavá vážka a
rozžhavený plech
dlaní přejíždím...
. po štucích zdi tvého paláceje po dešti, po hádce i pohádceslyším dýchat metronom našeho štěstía krvácíš mi po zápěstídýchá už jen slabě, přerývaněkráli můj a můj pane
čas smotal v klubko nepřehledné třásnětu dobu, kdy nám spolu bylo krásněa já na pokraji labyrintu váhám zdas tím klubkem vykročit do prázdna
dvě cesty před námi, zkus jít se mnouať nejdem tak sami tou cestou temnou.
cizí srdce ve mně bylo jako o život to bilo
. na kusy mě rozdrtilo
a dunělo a tepalo
/nádech a výdech/
nestálou hudbu vlidech
opium
I.
zlatý nádech dne
rudé sukně makovic
u šnečí stezky
trojjediná
duši, tak tu mám u Boha
tělo, to zas vpekle
srdce u tebe uschovám.
a rozum se na to tváří. vztekle
brno... pomaláč...
pátek 20. 6. 2008
jako obvykle - kdo potřebuje a stíhá to, tak 17. 30 na Čáře u porculánu
jinak cca od 18 hod zasedneme k šicím strojům v oblíbeném Pomalém baru na Úvoze
kdo potřebuje bližší info, najde ho v tu v klubu a nebo se zeptá mazanějších :o)
polopolopatická
nemáš zrcadlo
za které by se vešla alenka
a všechny divysní
máš postel
já, celá neveselá
. zajíst svou lásku kusem sýra
- že zmlsaná - jsem chtěla
a teď si tu jen vprázdno zírám
- to že jsem nevěděla
stromu
uvěřila jsem
na dny ve znamení návratu ztracených duší
na vedení laskavých válek
to když až do morku nás
z lipového dřeva
. a řezbář čas svou rukou pevnou
jemně dřevo přetváří
jeho kouzlo je tu se mnou
nic neskryje mi ve snáři.
dva v jednom
tak pozor, čtěte pozorně:
v pátek 9. května je sraz jako obvykle, 17:30 na Čáře u Porcelánu nebo od
18 v Pomalém baru - kdo bude chtít jen tak pokecat u piva, kofoly nebo červenýho vínka –
kdo asi přijde: Bluedragon
minule to bylo fajn...
. tak přij(e)ďte a bude zas
pátek 25. 4. buď 17:30 na Čáře u porcelánu
nebo od cca18 v Pomalém baru na Úvoze
pokyny sou u předminulýho srazu kerej je zařazenej v brněnským klubu okolo brna.
kdo chce kam tomu čert nastrčí žíznivýho velblouda do kupky sena
kdyby láska hory přenášela
byla bych už dávno za horama.
. a zatím já husa trpělivásedávám v koutěna hromadě klasůa čekám až uschne po tom pršeníjenže spíš se utrhne to ucho protože tak dlouho to fakt nejdezvlášť když ten kdo najde hůlmlátí hlava nehlavaaž holubi na střešedoskáčou dál než vrabec v hrstipřestože noc je vždycky hloupější ránaa z cizího krev vždycky tryskápřes nejbližší košili na vzdálenější kabátkolikrát až do lesa odkud se ozývámluvení stříbra a mlčení zlataa peníze vůbec nejsou čas.
takže další pokus o sraz na čáře...
mno, snad někdo dorazí. někeří jako obvykle, jiní zas a další konečně. takže
pátek 11. 4.
rafaelovi /nejen/
jméno archanděla
a víc nic.
zrezlý klíč od kostela
zrukou poběhlic
další brno čára...
tak po delší pauze zas brno čára ale mimořádně
v pátek 28. 3. 2008, na hodině se dohodneme –
já bych byla pro dřívější hodinu – aspoň 17,
dyž musím pak domů jít ukládat dítko.
dávný příběh o slepotě
dávná.
. do černého se trefila
první slova vprostřed města
zrůzných směrů jedna cesta
Naděje je to cosi opeřené
Naděje je to cosi opeřené
co vduších svá hnízda mívá
a její melodie beze slov plyne
a vůbec nikdy nekončívá
150
vymezil jsi mě
srovnal do /svých/ hranic
jenže
naše hraniční kameny
životní spletenec
byl jsi můj milenec
pak jen můj ex
to vše je dnes pasé
už máme jen sex
cestou necestou...
Ten den jsem, jako ostatně každý jiný pracovní den, vstala na můj vkus příliš brzy. Provést nezbytnou ranní hygienu, obléct se, něžně probudit a nekompromisně vytáhnout zpostele protestující dceru a při chystání její svačiny a kontrolování, jestli obě máme, co ten den budeme potřebovat, dohlížet na její pravidelné ranní procedury a krátce po sedmé vyrazit zcela chaoticky zdomu. Pak po půlhodinové přímce dopravit malou přes půl Brna do školy a po třičtvrtěhodinovém oblouku přes tři čtvrtiny Brna do práce. Pak se pomalu rozjíždět a plíživě najet do každodenních kolejí spolu se svými prvními studenty.
syn luny
klasická verze
Hlupák ten kdo ne vše chápea v legendách tápe.
. kdysi cikánka jednav samotě své bědnáLunu zapřísahala do svítání plakalaaby nastal dena cikán jí byl zaslíben.
- muže budeš mít krásko snědá -z nebe pro ni Luna útěchu hledá- a co že za něj výměnou žádám.
starobrno nebo cokoli jinýho...
tak, už su relativně zdravá a možná budu na Hromnice aj momentálně bezdětná takže
v sobotu 2. 2. 2008, kolem 19:00 na obvyklým místě na čáře
u porcelánu vedle banky. esi se mnou někdo zajdete zas na pivo nebo něco.
někde...
. je místo
kde hořící nebe
nemá jméno
a já k němu vzhlížím
námluvy Mr.Beana
Zásnubní – Bean Předsvatební - já
Žádám tě tímto Nabízím ti drahýotvoje věno sama sebe věnem (máš velký. vím to. )mý tělo nezná dlahybudoucí ženo. tak co.
náš 1. letošní brněnský...
takže jako už párkrát loni:
Brno, Čára, sobota.
Brno je snad jasný, Čára, pokud eště někdo tápe, je srazoidní místo na České, z různých brněnských koutůaj nádraží se tam dá dostat šalinama3, 5, 6, 7, 11, 12, 13 a pak se stačí rozhlídnout a najít banku co je vedle ní porcelán a postavit se na ten rohv 19:00 + -v sobotu 19. 1. 2008
zatím se /možná/ potvrdili:
žena s kloboukem...
Ztratila se žena
aby poznala šílenství a prach
ztratilo se to krásné bláznovství
její štíhlý pas pode mnou
samota
samota je hrnek
ze kterýho se už nikdy nenapiješ.
samota je strach
a ukradená relikvie
o hlavě II.
utrhne mi to hlavu
jestli to okamžitě neskončí
nevysype se alevůbec vůbec nic
jen ta hlava se bude kutálet
prostor pro...
Marsyas
vlastně maloasijský Seilén, tedy bůh pramenu, dle něhož zváno několik řek, a vynálezce hry na flétnu a proto věrný druh Kybelin, jenž též miláčka svého Olympa té hře učil. Dostav se v kruh řeckých bájí asi uprostřed V. století vystupuje jako sok Athénin a Apollónův. Athéné prý sama flétny vynalezla, zpozorovavši však na svém obraze v řece, že hra na ně tváře její zohyzďuje, zahodila je, klnouc již předem tomu, kdo by flétny zvedl, což učinil [Marsyas] (výjev ten zobrazil skupinou Myrón).
jen pár slov na stromek zavěsit
. láska vstřícnost úcta klid.
a do balíčků tajná přání
svět je znenadání jiný
na pár hodin láska všude
konstantní samota
bez tebe jsem byla sama.
tak proč to stebou není jiný.
kapička písničky
. zas jak svíčka plám
a zrníčka solničky
si pod víčka dám.
na řetízkovým kolotoči...
vmilovanou
vpletenou do kola
lámeš mě
srážíš mě
narozeninová
. já a můj bílý kůňpřivonět k leknínůmbez strachu z chladuzabořit bradudo bílých lístkůdvě řady stop v pískuco pálíval do nohou(lekníny pálit nemohoua ani nezebou)utíkám před tebouoklikou k tobě zpátkynáš most je víc než vratkýa já těm svým leknínůmne a ne najít vhodnou tůň.
Jak (ne)stopovat ve Španělsku
Bydlela jsem ve Španělsku skoro rok, když mi tenkrát ujel autobus. Bylo léto, tři čtvrtě na devět a přestože to byl autobus poslední, bylo ještě světlo, tak jsem se, přes všechny obavy a pramalé zkušenosti, vydala stopovat. Šla jsem k benzínce na konci města, protože jsem si řekla, že si tam vyberu někoho, kdo bude vypadat důvěryhodně, starší paní nebo partnerskou dvojici a budu tak stopovat bezpečně.
První auto, kterého jsem si tam všimla, patřilo mému známému a jeho kamarádovi, ale bohužel mě svezli jen půl cesty, k benzínce v blízkém městečku, kam jeli na diskotéku a já měla před sebou ještě asi patnáct kilometrů.
náš 1. brněnský - samozřejmě po všech důležitějších předešlých/ s pozdravením Miroslawkovi
Po absolvování nultého srazu vpořadí jsme si řekli že by bylo fajn se scházet víceméně pravidelně. Zvolili jsme prozatím 14tidenní interval, takže další sraz svoláváme na sobotu 17. 11. – pokud by bylo dost zájemců o čtení, máme vyhlídnuté dostupné prostory a kvůli přespolním můžeme začít i dřív než začal nulťák, třeba kolem 17 hodiny.
lupen do vegas... a nebo někam úplně jinam
hladová ústa
zhltnou denně
tisíce lidí
mít co je potřeba
sprchouš
„Anno, ty prý hledáš nějaký byt…“ vytrhl ji ze zamyšlení Tonyho hlas. „No, hledám, ale mám smůlu, vždyť to musíš znát…“ ani se jí nechtělo mu vysvětlovat, proč se jí to nemůže podařit – byl mladý, svobodný, zajištěný – no prostě dítko štěstěny – a navíc místní, Španěl. Nevěděl o ní nic víc, než to, že je Češka a kamarádka jeho slovenských zaměstnanců. „Jeden můj známý, taky Antonio jako já, má realitku.
brno, čára, sobota...
já jen tak jako jasně a stručně:
brňáci a všeci kdo máte jak a proč a za co.
otěže / ...čtvrtá
stromy umírají vestoje
a jejich řev je někdy tak tichý
až pukají skály
tak i já mám vsobě
jotul
žár
střídá chlad
tak to máš rád/. /
slůvek pár
veronika má dva životy
. a i kdyby jich měla jako kočka
pořád jí bude jeden chybět
křehká
znějící
ledopád
vae victis. (taky si to myslíš. )
já a nebo vítěz.
nechci být něčí přítěža tvoje už vůbec nebojovat.
...pro stanislava
KOMU SE NELENÍ, TOMU SE ZELENÍ. na zelený louce pasou se jeleniač líní nebo pracovitímívají jeleni dost snadný žití
náladová.../ pro jednoho chlapíka
temně je ve mně
nehrozím nikomu
mně nikdo nehrozí
ani láska
velký třesk ještě nemusí znamenat počátek
tak hustý všehoprázdno
že není třeba lan anisítí
a přesto jsem jeho středem
nesestoupí
můj dnešní nákup v hypermarketu
. já žeton mám
na rozdíl od (((Grafoman)))
hnedle asi tři
při nákupu teda nešetřím
ani vzduchem ani po moři
lámeš mi vaz
něžně a krutě
šlapeš mi přímo na perutě
/semafor zhas
o mně
závidím
. těm co jsou na začátku
i těm co došli až na konec
spolu
perlorodky III./...skleněný obdélník noci
obrácená naruby
marně hledám svůj líc
spí tam někde daleko
kam nedosáhnu
...dolítala jsem
. vlastně dolítali mě
uzemnili
nehybností vsrdci
padl Babylon
porcelain/ moby
. ve svých snech já stále umírámkdyž probouzím ten krasohled já sámjá nechtěl jsem tě ranita nikdy nechtěl lháttak sbohem ti dáma zamávám
tak řekni žes mě nikdy nechtělatak mluv
ve svých snech já žárlím celý časa když se budím, mizívám si zaszmizím si zas.
moje třetí indispozice
natahuješ ke mně ruce a já žádné nemám / noční můra
stmívá se
vítr tančí ulicemi
moje druhá indispozice
mám hlavu plnou slz
tlačí /se/ ve všech oblinách
a když už to jinak nejde
protlačí se někudy ven
kolik břehů mají oceány...
STŘÍPKY vln a rozbitých hvězd
padají do našich stop v pískui když zlehka našlapujeme
jak chodíme po pobřeží- hledáme STŘEPY lastur pro štěstíKroky, dech, slova, sny
- nic není jen moje a jen tvoje. ne, z jizev pod kůží vůbec nemáme stracha něco v nás se směje:Tak tohle je ta láska.
moje první indispozice
25/710:12
chybíš mi
nechce se mi vůbec nic
je to jako by mi někdo vyrval srdce
koloniál
Dobrý den, prosila bych čtvrt kila štěstí a tak třicet deka lásky.
Nemáme, měli jsme ale byly hned pryč. mohla bych vám nabídnout trochu naděje, ale je prošlá.
Ne, díky, ještě mi nějaká zbývá.
blázne...
. mám tě TAK hluboko pod kůži
že nikomu nesednu na růži
teda spíš lep či špek
/na ten vlastně neskočím/
...ten můj II./ načerno
Revize jízdenek.
. už se vám někdy zhroutil svět.
Tak máte teda cvaknuto.
ale aj ty mouchy sou kurvy...
. povídala všalině paní paní
/bralo mě spaní
ale tohle mě probralo rychle/
všalině ztichlé
všechny mý katastrofy
1991
sama nacestě
Sodoma a Gomora
a sůl nevěstě
nejen v trávě...
. šneček touhyvystrkuje svý růžky z ulitya nemákomu by sez růžku do růžkupodíval.
ale stopa po něm zůstává.
křídla
naděje svazujesvoboda je definitivníkdyž teď nic nevím, říkám siže se možná jednou vrátíštrápím sebolí toa nemůžu ani tam, ani zpátkyaž se jednou dozvímže se už nevrátíšbudu se trápitbude to boletale pak mi narostou křídla.
chaos
Moře slova slova moříco na obzoru hoří(a zůstane jen kov)Pouta poutaj´ snymy spontánníjsme spoutaní(a utíkaj´ nám dny)Utajené tajeco mezi námi leží(uhodneš jen stěžípro koho čas hraje)Zoufale troufalás muzikou do noci(není ti pomocitroufalko zoufalá)Koneckoncůjá utíkám jen soběod ostatních k tobě(už odzvonilo honcům. )
minulé životy
už jsem tě kdysi viděla(i měla)a dotkl ses mé duše…je to tak
jinak by ses teď nemohl dotýkat mého těla…
...o času II.
zabíjíme čas
každý tak jak umíme
a čas ten zabíjí nás.
Nic zvláštního
Miguel Bosé - Nada particular, album Bajo el Signo de Caín
/rok 1993 - napsáno pro válečné uprchlíky z bývalé Jugoslávie/
Proč byl smazán nick Pišta Hufnágl, Jiko, pozorovatel...?
že by někoho naštvali
když sem ten odkaz nacpali.
myslím že krutý byl trest
jak skolila je Vellina pěst
v labyrintu snů...
x. ztrácejí se démoni pamětive změtivšedních dnůje nám všem trpětilásko jak je ti. kde tě naleznuv tomhle století. až na dno snad neklesnuprokletíči zakletí.
maják
Jsem ta co ti zahoříaž ztratíš směr a síludám ti naději a vírujak maják na mořiA taky vodu podám tiaž žízeň hrdlo stáhneaž smrt po tobě sáhnejsem ta co se ti neztratíJá za tebe bych dýchalakdybys už nemohl sáma postavila bych chrámodkud by tvá modlitba stoupalaJsem ta co dala by víc než dostáváa od které nechce nikdo nicta co smůle chodí sama vstříc…Jsem vzpomínka svá bolavá…
očista
Tak tady je mé /slabé/ místoa tohle má páteřpotápějící se ostrovse špatnou pověstíRyby křičícío mé nečistotěmě stáhnou z kůže/ i skutkůprotože kdo nic nedělánic nezkazí /. a na pergamenu z nípak budete číst:POD ŽÁDNÝM ZVONEM SLUNCE NEPOHŘBÍŠ
ty totiž odlétají.
o myších a lidech
Ztratila jsem TOPROČ ŽÍTtak proč žít. a pak mi někdo dal malou bílou myšku.
jak nebýt vrahem zlaté rybce své...
nepozvaní. přesto s důvěrou. otevřte okna. tato noc nebude krátká.
nosiči
. uviděla jsem ho zdálkyvypadal jako by šel na procházkuodnikud nikamjen tak
ale když přišel blížv náručí nesl křeslo
musela jsem vypadat udiveněprotože bez ptaní řekl:
xkdyž už mě to unavísednu si a odpočíváma pak mám sílu jít dál.
Cesta do Bithynie VII
VII
Lukáš se rozloučil s Apolónem na molu u zádi, předtím než jeho loď vyplula na moře. Když pozoroval svého adoptivního bratra jak stojí na palubě, vzpřímený a vysoký ve své vojenské výstroji, na okamžik pocítil závist, protože Apolón se stane tribunem, důležitým důstojníkem v římské armádě, zatímco on bude pouze lékařem. V té době si Římané nevážili lékařů, zejména řeckých, a vysmívali se jim. Ale Lukáš si všiml, že dokonce i ten nejhrdější Říman spěchal požádat o názor nějakého řeckého lékaře, když byl nemocný, protože měli pověst být zkušenější a zručnější než římští lékaři.
Cesta do Bithynie VI
Poté, co znovu schoval pergamen v pytli se svým oblečením, Lukáš vyšel ze stanu. Měsíc jasně zářil a v jeho světle mohl vidět Šimona Petra, který se vzdaloval, kulhal po cestě, která vedla do Jeruzaléma. Muž, který držel hlídku, nebyl dál než deset kroků aLukáš zamířil k němu. - Viděl jsi toho muže, který právě vyšel z mého stanu.
Cesta do Bithynie V
Odpoledne bylo v půli, když oddíl, s kterým Lukáš cestoval, opustil Jeruzalém západní branou, kterou byl přístup na Joppské pole a která vedla do přímořského města, kudy odcházel a vstupoval obchod hlavního města Judska. Noc přišla, když se nacházeli v půli cesty do Joppe a utábořili se u říčky, v blízkém olivovém háji. Lukáš a Apolón sdíleli stan, tak jako dříve , skoro vždy, sdíleli jeden pokoj v Antiochii. Ale té noci se oba cítili smutní, když mysleli na to, že Apolón brzy vypluje do Říma a tím se poprvé rozbije jejich přátelství.
Cesta do Bithynie IV
Malé kamenité prostranství ležící na druhé straně městských bran, to bylo to místo, kde se obvykle vykonávaly popravy ukamenováním. Lukáš, který, aby lépe viděl, se snažil prorazit si cestu zástupy, uviděl několik mužů, kteří předtím byli svědky, táhnout zle zřízené tělo Štěpána až k hradbám. Pomalu se ta zakrvácená hromada masa pohnula a vězeň s bolestí poklekl. Oči měl přivřené a obličej oteklý od ran, které mu ty zástupy uštědřily, když ho vlekly ulicemi na místo vykonání trestu, ale podařilo se mu napřímit hlavu a zvednout oči k nebi.
Cesta do Bithynie III
III
Ani ne tucet členů Sanedrínu, nejvyšší náboženské a soudní rady židovského lidu, se nacházelo za dlouhým stolem na konci síně. Před nimi na nízké stoličce seděl vězeň, spoutané ruce v klíně. Jeho oči, upřené do nějakého bodu nad hlavami soudců, planuly zvláštně vzrušeným pohledem, jakoby viděly něco, co je pro ostatní neviditelné. - Ukřižují ho, Sylváne.
Cesta do Bithynie I
Kniha první
PERGAMEN
Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je.
(Lukáš VI, 47)
Cesta do Bithynie II
Přestože bylo velmi časně, úzké uličky Jeruzaléma už byly plné lidí, když Lukáš následoval vojáky, kteří vedli vězně Štěpána z vězení v pevnosti do poradní síně nejvyššího židovského tribunálu, Sanedrínu. Většinou lůza uhýbala vojákům z cesty; ti kteří se příliš přiblížili, byli hrubě odstrčeni lokty snědých legionářů. Všude bylo slyšet hučení hlasů, které mluvily různými jazyky, protože bylo období slavností a do města přijelo hodně lidí, někteří z náboženských důvodů, jiní za obchodem. Uličky byly úzké a plné krámků.
sni dál...
Pokaždé když se dívám do zrcadla
jasně vidím jak je má tvář zvadlá
minulost je pryč a míjí nás
jak od setmění do svítání čas
teorie relativity
. pane, vy jste nezdvořilý.
vždyť se známe pouze chvíli
a hned kotník chcete viděti.
/později o století/
...pro sashu gr
. když zaslechnu véteru tvůj hlas
zas a zas chtěla bych tě.
. poslouchat
já hloupá
.../po/milování
. na kůži, ve vlasechnejen tvůj horký dech.
Jak se mává vlakům
Když jsem byla maláučili mě mávat projíždějícím vlakůmTak tu teď stojím a mávám tiNe, nepláčuPlakat nad ujíždějícím vlakemmě nikdo nenaučil
bezkrálí
Má láska se schoulila do klubíčkaa schovala se hluboko v dušia neví co bude s ní dál. Pomalu začíná tušitže už nejsi její pán a krála mně z toho těžknou víčkaHledám tvý žezlo a korunua na trůně sedí blázena vyčkává co bude dál. Vrať se a sesadím ho rázemon si na krále jen hrálkdyž srdce ustoupilo rozumuVrať se dokud ještě máme časi blázni můžou mít své kouzloa já nevím co bude dál. Klubíčko lásky někam sklouzlona trůně chybí krála mý tělo obchází mráz.
balada pro bílou růži
Dostala jsem růži… krásné bílé poupě… třeba vůbec netušila, že vyrostla pro něčí lásku… byla tak nádherně živá… s každým ránem vítala slunce a nový den… stejně jako já… a stejně jako já večer usínala s hlavou plnou slunce a léta… a možná taky toužila vzlétnout ke hvězdám… taky snila… a pak jsi přišel ty… ne poklonit se její kráse… zpřetrhal jsi její sny… já vím, to se nesmí tak brát… růže rostou pro lásku… snažím se zmírnit její osud… oprášila jsem starou, zapomenutou vázu a naplnila ji chladivou vodou… ale stejně… nemůže být šťastná… uvadá… tiše, trpělivě mi umírá před očima… nepláče, nestěžuje si… přijala svůj osud… zemřít pro lásku… a jakoby mě chtěla zprostit viny, večer se ještě narovnala… asi chtěla blíž ke hvězdám… ráno jsem se s ní rozloučila… na co ji věznit. poslala jsem ji po proudu řeky… do moře… v moři jsou milióny hvězd… a snad i milióny růží… mám strach… tak měla ráda hvězdy… a zemřela pro lásku… a já ji viděla umírat… co když musí každá láska umřít pro cizí lásku. …nikdo se neptá, jestli může utrhnout růži… nikdo se neptá, jestli může mít rád… přišel jsi a ptáš se, proč mám slzy v očích… pro růži, rozumíš…. na vázu už zase usedá prach… ne, neslibuj mi další růže…
šachy/ Ivanovi
Já táhnu věží.
. kdekdo tomu věříže já jsem tvá dámaa ty můj králKDO POSLEDNÍ SE SMÁLto je jen fáma. tak hrajeme dál.
...silvestr jedné holky a jednoho psa
…ticho rozbíjené na atomy… dlouhé prsty světlometů tápou po tmavé obloze… laskají se se spoustou nově narozených mrtvých hvězd… vodopády, smuteční vrby, hejna kolibříků a tropických motýlů, kytice, komety, medúzy, korálové útesy, barevné mraky i kouř, andělé útočící na Zemi, láva nad Pompejemi, vzpomínka na Sodomu a Gomoru, fontány…a blízko, někde v té pokorné oslepené a překřičené tmě choulící se u země, zoufale, strašně zoufale vyje pes… strach a zoufalství… a síla postavit se neznámému… vyje… a ztrácí síly… kňučí a třese se… zimou. … strachem.
člověk ani nepostřehne, kdy pes vzdá ten marný boj…dolů po obloze stékají hvězdy a andělé… omývají nás i náš svět ohněm a světlem, studeným ohněm a studeným světlem…
ticho je nesmělé… chvíli to trvá, než ho vezmou všichni na vědomí…člověk ani nepostřehl, kdy pes vzdal ten marný boj… aby se pak znovu šťastně rozštěkal… do ticha…nemusí se ponižovat, už nevyje ani nekňučí…strach i zimu už vyhnal z kožichu… vyhnal i to cizí ukřičené NĚCO… to NĚCO, co ho málem ponížilo… ale kde je TO teď . … zbaběle TO před ním uteklo… vyhrál.
...po koncertu
. já nevěděla, že tolik vím, co to je milovat . já jen tušila, že ještě pořád mě můžeš bolet. A bolíš, lásko, převelice a mnohem víc.
...vánoční
. sama na Vánoce.
sama v novém roce.
(jak na Nový rok, tak po celý život.
...pro Colegu
pondělí
Na Větvičku, Na Jmelí
chystám se psát básničku.
(enem takú maličkú. )
obžaloba
ubližujeme… sizraňujeme… selžeme… si krademe… sea zabíjíme… v soběpřesto všechno Bůh stále ještě tak nějak doufáže je
perlorodky II./ ...rok 0 za zrcadlem
. to tenkrát přilétly tři komety
aby ohlásily smrt
toho nejposlednějšího zposledních
kjehož hrobu pak přišel naříkat
kouzelník
Byl jasný slunečný dena ona zatoužila po duze(to není jen tak vyčarovat duhu)Bylo to nejkrásnější kouzlo jeho životaKdyž přišel podzimvyčaroval jí kytkuAle stejně zůstal sám(a vlastně to čekal)Kouzla se mu nedařilamísto dvou holubičekdva osamělé stromyTak zašel do obchodu s hračkamia koupil si malý dětský revolverPak při západu sluncezkoušel největší kouzlo svého životaHejno polekaných havranůse rozlétlo do všech stranTo kouzlo se povedloU náhrobku plakalaošklivá černá vdova
mýmu skoroEx...
. že chybí/m/ ti žebro, miláčku
mám já už docela na háčku
vždyť bylo za něj zaplaceno
tenkrát dávno tou první ženou
...posbíráno
. nechtěla bych začínat zase nanovo
jedu trasou co už znám- u příští zastávky
OBČANSKÉ SDRUŽENÍ VÍTĚZSTVÍ KRISTOVO
tramvaj je narvaná, padaj tu nadávky…
...pod skleněným vrchem III.
…pak se objevil do třetice …. ……
prázdné ruce plné naděje …. ……
vočích příslib věčného jara ……….
(říkal že našeho) ……….
Úryvek ze scénáře filmu, který revolučním způsobem vysoce umělecky zpracovává a zachycuje i takové klišé jako je nešťastná láska...
Osoby: Xenia Young, Alexei Wroncki, Gejza, Ledová Múza
Děj se odehrává zčásti vMaďarsku /Gejza/, zvětší části vPolsku /Xenia Y. a Alexei W. / koncem 19. století
Úvodní záběr: stůl, na něm talíř se sýrem, vedle něj hlava spícího Gejzy, potom zaostření na otevřené okno svlající záclonou, pohled ke stropu na otáčející se vrtuli ventilátoru… zpět do místnosti, kterou povlává éterická bytost mírně se hroutící pod tíhou obrovské mušle u ucha…
hlas vypravěče: …a byl cajdavý čas… do děravého ementálu funěl Gejza… horko, chlad i jemná krása Ledové Múzy narozené někdy o posledním qakerském rautu… řekla:
víra
Nevěřila jsem v Bohaale teď vím že jea že má smysl pro humorprotože mi na cestu po tomhlesvětědal místo mapyvzorně narýsované bludištěTak tu teď bloudíma tápua nevím kudy kam…
…a někde se mi někdo určitě směje.
* * * * * * * * * *
Někdo. (tam nahoře).
Romeo a Julie
Jsme spolu skrytí. To není k žitíale k zoufání. Chtěl bysmě zachránit. Dej mi jed k pitínebonůž do dlaní.
labutě
Za sluncem letělo hejno labutí
co na křídlech nesly lidem lásku.
ale ta na slunci explodovala.
na zem se vysypalo bělostné peří.
Ubytovna
Přijdeš - pokorně, tiševkradeš se do všech koutůmého (. ) pokoje i tělavyženeš světloa oživíš plátno snů a vzpomíneka jako malé dítěmi usedneš do klínaPomalu se rozkoukáváša přestáváš být pokorná a tichádrze křičíšže mám jenom tebe
Jsi tak zlá jen na mneSAMOTO .
bezverší
Přicházíš, bezejmenná LÁSKO. Bez pozvání, bez ptaní…Bezradná tu sedím a bez dechu naslouchám těm blížícím se krokůmPočkej ještě. Nejsem dost silnáještě jsem bez vírya asi ani nechci uvěřit( ještě )Neodcházej ale bez bojeNespěchejne, neutíkej pryč bez vysvětleníNeodháním tějen tě bez falešného studu prosímzpomal svůj krok…Já jsem bez vinyty mě znáša bezpochyby víš co se mnou dělášDáš mi bezmeznou nadějia bezbřehý pocit štěstíuvěřím ti bez výhrada bezhlavě vzlétnu…Bezvadná LÁSKO…Zastaví se čas a barvy se rozzáříStav beztíže a bezpečíkrásné bezvětříve kterém si beze strachu bezstarostně létám…A pak mě bez varování srazíš bez milosti k zemiPadám do bezedné propasti bezbranná a bezmocnábezvládná bezduchá loutka ve tvých bezcitných rukouBez hlesu se k tobě modlím( beztak mě neslyšíš…)LÁSKO bez slitování…
Palus Somni
Jednou jsem měla sennevím – krásný nebo strašný…Spolu jsme ze dna staré kašnysbírali střípek za střípkemstaré rozbité zrcátko. Když jsme ho slepilidvě cizí tváře se na nás šklebilyale jen nakrátko…Pak zmizela kašna i střepya my padali bezedným kráteremkterým často mizí nadějea tys byl najednou slepýDopadli jsme na odvrácenou měsíční stranuu Mare Ingenii a docela blízkoumíral had a kůži měl slizkouTys k němu ruku vztáhnula on, než se ztratilvystříkl ti do očí jedmuselo tě to zaboletale on zrak ti vrátil…A my tomu místu jméno daliMare Anguisa Mare Tranquillitatiszas tomu kde jsme odpočívaliŠťastní jsme rozdávali jménaMare Imbrium, Mare NubiumLacus Somniorum i Sinus Iridum…Ale každý sen je změnasotva jsme našli Palus Somnizůstala jsem sama státa začala jsem se bátže jsme byli málo skromníA nezbylo mi nic víc než dát tomu místu jménoLacus Mortis a smířit se s tou změnouže už musím samapokořit MěsícJeho mapu jsem si hned ráno vzalaa všechna naše jména četla v nívšechna ta Mare i Palus Somni –to bylo to čeho jsem se bála…Dodnes doufám že to byla ležkdyž jsem pak ve schránce našla vzkazže už pro mne nemáš časže už víckrát nepřijdeš…
Inzerát
Potměje mi i ta nejužší postelhrozně velkáa moje kůžečím dál tím těsnějšíNevejdu se do nía mé tělo křičí po něčí blízkosti( a nejen potmě. )Kdo mi ve svém časepomůže srovnat dimenze mého prostoru .
návštěvní hodiny
Napřed na tebe spadne spousta maličkostípak ti do očí drze vleze stropa nakonec se sesype celý světDusíš se pod tou tíhoua nikdo ti nemůže pomociDvakrát týdně tě pracně vyhrabouz těch sutinAbys vidělaco nemůžeša co ti chybíA i když se za sebou snaží zavřít tišezpůsobí lokální zemětřesenía za pár dní tě můžou zachraňovat nanovoJeště že máš ty slzy co bohatě pokropízvířený prach( čistota půl zdraví )
Kmotřičce
Dříve nebo později přijdeMusí přijítke každému z násKdyž jsem byla malábála jsem se jía všeho neznámého a ( pro mne ) nepochopitelnéhoTeď víma něco jsem i pochopilaBojím se BolestiHrůzySamotySmrti se už nebojímTeď nemám komu umřít.
...smilování/ stínování...
. někdy
stínům závidím:
když se světlem se minu
nejsem ani stín.
Bez vodítka to včil nejde...
…čuba mi hárá
chápu ji a rozumím
marný ji kárat…
pod gilotinou...
Až kvůli tobě jednou ztratím hlavu úplně
padne ti do klína…
…jako ulitá.
.
Balada ze života
Měla jsem milýho tramvajákav noci mi pod oknem zahulákal:poslední tramváááj do stanice touhááá. leč ouha třikrát ouha:ty koleje už tudy nevedouzarostly pýrem, lebedou. a považte - i jahoda-mia já - děvčátko se sirkami,ibageta jev mýmchlebníčku -teď notuju si jinou písničkua oř ten jeho železný zmizel tam kde mizí sny.
Pak první bagr objevil sea v mým srdci vzrostla tíseň:bude tu stát kolonáda pro pěšíči stadion.
Nosaté království I - Nosaté království
. princ spící princeznu políbil a celé Šípkové království se pomalu začalo probouzet ze stoletého spánku. Probudila se i Růženka, poděkovala svému zachránci, vzala ho za ruku a vedla jej dolů po schodech ven z věže, ve které tak dlouho spala v zakletí. Na nádvoří ožili všichni sloužící i dvořané a v zámku král s královnou, kteří spali na svých trůnech.
Letos
Tři králové mi nepřinesli dary. Dali mi tebe. Zlobila jsem snad.
S.O.S.
ukažte mi posledního v řadě
možná ho ještě stihnu zachránit.
hlavní je neohlížet se
ne zpátky
...pod skleněným vrchem ll.
…zase byl celý jako z křišťálu
přinesl jeden pár křídel pro mne
a luk a toulec plný šípů pro tebe…
omlouval se
...dny, noci a rána...
jsou dny kdy zdá se že mě trestášjsou dny kdy na nic se mě neptáš jsou dny kdy noci nemaj ránajsou dny kdy nebývám tak sama
jsou noci kdy tma je tmavěmodrájsou noci kdy jsme plní dobra jsou noci kdy den je v nedohlednujsou noci kdy ustelu, jak lehnu
jsou rána co voní milovánímjsou rána kdy nejsem svojí paní jsou rána co přijdou rovnou z noci jsou rána kdy z noci zbyde pocit.
V háji...
Stromy k obloze
tak zoufale a marně
jsme svými stromy.
popraskaly ledy...
. na kůži i pod ní
sto dní mi úžíš dech
naposledy
vzdech
Děti Kainovy
Ten příběh všichni z nás znajíco stal se jak to chtěl Bůha pravdu nelze už najíttak nám všem zůstal ten dluhÁbel - zbabělý a podlýsloužící jen věcem svýma Kain co nevstoupil do hrya tím se provinilBudiž proklet - nad Kainem hřmí Jeho hlashlas toho Boha co o ráj připravil násKdyž Kain rozbil jedním gestempouto svého otroctvísám pak utíkal světemnesl svůj vlastní křížTrestán za to že porušil Jeho řádtrestán za to že hlouběj než hloub tenkrát spad´Ref. Protrpíš život svůjtaková je Jeho vůleale stejně žijou tu dálKaina synovéTen národ Kainových dětínevymřel pořád tu jea Kainovo znamení dědíco nikdo už nesmyjeBudiž proklet - nad světem hřmí Jeho hlashlas toho Boha co o ráj připravil násRef. Protrpíš život svůjtaková je Jeho vůleale stejně žijou tu dál Kaina synovéMožná že vlastně jsou lidénapůl Kain, napůl Ábelmožná by se za nás styděli nejkrutější ďábelAle osud svou vírou neobměkčíšjá si vybral nést světem svůj vlastní křížtak jako Kain sám.
...zimní slunce
Zasmálo se. V zachumlaných sněhulácích se probudil život. Otevřeli očia s úžasem si prohlíželi světzamrzlý v bílé pohádce a přece krásný. Dýchal studeněa přece žil.
...Martinovi
. pýcha a zlostnapůl spálený mostke světu, k lidem(jakoby se styděl a měl všeho dost). čas který nečekášílená paseka a spoušť(jen houšťa ničeho se nelekat. ).
o důchodcích u tyče, medu kolem huby, kudle v zádech, jedu, rajčatech a tak vůbec...
...nedělní odpoledne
Jednou takhle po-ona procházce v ZOOsmáli se nám lachtani. to je párek k sežránípřidali se lvia opice s tím svýmcha cha chi chi cho cho choto je pastva pro oko. hadi na nás sssssyčí:tihle dva nás zzzzzničí. ptaj se žirafy i velbloudi:kdo nám to sem zabloudil.
...láska až za hrob
Zasypal svou lásku růžemi.
. věděl že trpí špatnou srážlivostí krve.
A pak.
...růže je růže
Je to vina tý holkyže jsem do ní blázennemůžu bez ní žít ale s ní taky nea kdybych pro tu láskuodešel pod kytičkynechci žádný květiny, protože už v týhle rumbě se zpívá: chtěl jsem tu nejněžnější růži z celýho keřea myslel si že když ji milujunemůže mě poranit ……a zatímco mi vyrývala jizvy na kůžiučila mě pravdu o růžíchpak jsem otevřel dlaň a nechal ji spadnout……když začaly krvácet mý jizvy na kůžisvými plátky něžně léčila ty stopy po růžích Ale čím víc mě léčítím víc mě to pálíprotože láska někdy bývápočátkem hořkostilež a modlitba- za každý trnkterý zarůstá pod kůži a mění růži v růženecchtěl jsem tu nejněžnější růži z celýho keřea myslel si že když ji milujunemůže mě poranit ……a zatímco mi vyrývala jizvy na kůžiučila mě pravdu o růžíchpak jsem otevřel dlaň a nechal ji spadnout……když začaly krvácet mý jizvy na kůžisvými plátky něžně léčila ty stopy po růžích
(. tak vem si boty na podpatkua vytancuj to…).
...zatraceně! zmateně...
Jsi mým světlemjá tvým klínemjsi mým teplemjá tvým lademjsi mou láskoujá ti jenom svištímjsi mou sázkoujá tvou cihloujsi mi mostemjá ti dekoujsi mým hostemjá tvá chyba. nebo kapr. ty jo. (že povzdech.
...řeka/ tvoje...
Všechna poupata u cest
co už ti nestihnou rozkvést
všechny květy co nikdy ti neuvadnou.
Všechny větry co dují
...řeka/ moje...
Nánosy po smutkuv mý řece životavzpomínky zanáší(jen ty lehounký si plavou)se sny se nesnášíjinam je zavlečou(jen ať mi neplavou hlavou)to je má jistota:řeky k pramenům netečoua že kdovíjak dalekomý moře šumíslzy mý zas jdou za řekoujá si do zármutku. a nikdenikdo kdo porozumí…
...sen
zdálo se mi, zdálo… (stalo. )… puklý zvon tón nejkrásnější vydá… voda se střídá neživá živá… po kolena v příboji - bojím se nebojím. statečně plavu - hlavu mám plnou konce… co chceš – abych nebyla či byla. ne nevěsta bílá, jen tvoje černá milá… sama líhám, nestíhám to stíhat… dáš mi někdy vybrat.
...jedenáctá luna
. už všechno jsi jim psal
vše bylo ti napsáno
teď nemáme slova
co spolu si psát
...jistota
Dřív jsem DOUFALA že mi nelžešVĚŘILA jsem že bys nemohlTeď VÍMže mi nelžešTeď už spolu nemluvíme.
Pane,
se mi včera mihlo hlavou.
emoce skrznaskrz negativní
bez mého skutečného přání
energie proudila
...rituály
Oloupeš si mě dohladkajako mandarinkua necháš roz dě la nouna oblé kouskyze slád nout na jazykuvychutnáš si tu šťav na tostnaposled polkneš a paknasyceni kupodivu oba usneme.
...a pak jsme vyšli spolu ven:
JDI DO BOJE SÚSMĚVEM
NEBOŤ MRTVÍ, KTEŘÍ SE NEUSMÍVAJÍ, JSOU OŠKLIVÍ.
…málem jsi mi ta slova zprotivil
ty další zmých zbabělých lásek.
...ten můj
. přistoupil ke mně:na hlavě dvě boulemyslela jsem simaličký ošklivý špinavý vzteklýa dost sprostě nadával. Pak se mi prokázal průvodním dopisemnačmáraným hnusným, temně fialovým inkoustemna rubu mého prvního rozvodového rozsudkujménem republiky:KAŽDÝ MÁ, CO SI ZASLOUŽÍa do mého stále ještě nechápavého obličejezaječel:TO KVŮLI TOBĚ NEMÁM KŘÍDLAMRCHO.
hádanka...
. dítě co pláče
ten chlap co mě vytáčí
kmet mnou podpírán.
...čas
Z mírného kopečka se jak vlněné klubko kutálí časPoskakuješ si za ním a pískáš sidokud nezjistíšže máš co dělat abys na tom srázu vůbec ustál( a ne si ještě pískat)A konec už skoro úplně rozmotaného klubkati mizí někde v té studni plné hvězd.
3x
. proto
já bych dnes chtěla umřít
každé ze svých lásek:
aby neumřeli mně.
hlava - nehlava...
. mám tě plnou hlavu
a hlavně pohlaví
hlava - nehlava v tom plavu.
(snad tě aspoň pobavím)
kouř...
. bez něj vždy těžko hledám v spadaným listíčubí hovínka.
...pod/zimu
I.
Dík za listí, podzime. až spadnu nejhloubnebudu tam tak sama.
II.
i kdyby...
. z lásky svlečenánikdy nebudu naháaž na nenávist.
...krví na skle (prasklém...)
Tak tohle je má první splátka:
přivírám vrátka
nebouchám nekřičím
život svůj jepičí
oraculum
až tma na mne vloží svý plyšový tlapkyaž vypije mne noc do poslední kapkya kometa mnou proletí…až ta nejvyšší horazdolá mne jedinouaž rok bude pouhouletící vteřinoua z tý pak zas století…až písky všech pouštízběsile roztečou seaž ze všech celkůzbyde jen kouseka z nenávisti potom objetí…až starodávný lesy zazní vraním zpěvemaž divoký koně zjihnoumy popojedema čtyřlístky dají štěstí popěti…až vítr zas vstoupízavřenými dveřmiaž vykřikneš tiše svý miláčku věř mia sudičky zrušej to prokletí…až tíhou času zrezivíi ze zlata řetězypak my už provždy budemjenom vítězia už nikdy oběti…
…pak já přestanu trápit slova
a dám jim volnost psát se znova.
Beze mne alíp…
...o času
. řvekdyž kolem mne letía mizí mi v dálcezacpávám si uši -přesto ho slyšímkaždým výdechemjindy ho vidímnejčastěj prázdnýma rukama - to když se v nich zabydlía nechce se hnoutmálokdy je jak tlukot srdce -tak akorát pro život.
perlorodky I./...po všem
Noc vosk svícím přetavív ornamenty tělbolest skřípneo zub samotyoči se rozutečoudo světelžízeň zvadneve váze od starožitníkaco se ještěpřes všechnu tu láskunenarodilkytky se utopí v kapkách potuprotože křídlase před branou do rájeodevzdávajítím voskemslepí hluší němíležíme bez hnutína dně mořeposlední živé perlorodky svého druhu(víme že tou perlouzemřeme)
. pořád ještě před rájem. a křídla nám rozežírá sůl.
xx
...rozsvětlování
miláčku, svítá…přestože spánek oči zamykáspánky tytama do snů láskou oklikamiláčku, den je…kávou nám ráno zavoníden co den stejně a přesto jinak než předlonimiláčku, prší. kapky umíraj na římsetělíčky bušía ty ve mně ztrácíš semiláčku, ave. pomalu kráčí stmívání…životem plavema nic nám už v ničem nebránímiláčku, noc je…my zase spoluv nespánekvždyť taky proč ne. (kdo ví kdy čekat kahánek…)miláčku…….
(k)rok(y)
(k)rok(y)…
jaro – kytky sněžen(k)ybílý jak on sámpod sněhem se choulí. léto tak plný třešníže cpem se jimiaž bo(b)ule za ušima. a pak poslední list (o)padna podzim i myjak to barevný listí. sněhový vl(o)čky mám v zimě před očimaa těším se na jaro.
...malé nocturno
Můj spánek je sluhaco soucitně kulhá se nocí až k ránu nevítánpro můj i tvůj pocitpro naše iluze i citybitý po zásluzenámi oběma obelhánbelhá se nocí němědo všech strantu k tobě, pak ke mně - však nikdy k nám
...bez dechu
Slyším svá přáníz tvých ústdo času padajía začínají růstpřekážky neznají…Jednou je zdaníma tvrdě zaplatímobraná o všechno(drobné mi nevrátí)těžké se nadechnouttěžší však dál dýchat dodýchala pýcha…bez dechu marně ho chytáma nízko při zemilítám…křižování. míjení. pak svůj dech doženu a pro změnu i sobě uvěřím vím nebude to snadné… …co sama nezvládnu – zvládnem.
bubny v mé hlavě...
v mé hlavě zavířily bubny…do války. do tance. ten uhrančivý rytmusprimitivních národůprochvívá mým tělemvrůstá do kořínků vlasů a cpe se ven špičkami prstůláme nehtymožná mi zláme vazsrdce má co dělat aby ten rytmus udrželomění se(rytmus)splašilo se(srdce)rituální bubnytěch co mě obětujíznějí…víří v mé hlavě…
Epilog
napřed ze mne vypadla ta slova. a pak jsem si vzpomněla na tuhle písničku.
...doma
Obrázky na zdi co dřív byly prázdnýv šuplíku fotkypro vzpomínky krotkýi ty zoufale drzý…Jsme ve svý tvrzi. Hračky všude kolemráj už tady dolena zemi…O tom všem zdá se mi……rohlíky křupavý(noc co noc vytráví)knihovna plná knihza oknem možná sníhuvnitř teplo napořád…ještě ne…
. jednou…
. snad.
...slepecký pes
Slyšela jsem slepce
jak spýchou řekl:
„mám dobré oči…“
a pak láskyplně pohladil
na počátku světa
na počátku světa
učili nás létat
vřadili nás do řady
přichystali nářadí.
...pod skleněným vrchem
…byl celý jako z křišťálu a v natažené rucedržel dvě měděná jablkajen pro mneměla mi dát křídla…říkal ať (ti) věřím
…taky řekl ať pláčuže můžu a musímprotože rosa neníjako nic co si nevypláčemeplakala jsem tedy…a vyplakala si jen pro sebetřiadvacet měděných jablek…pobrals je do náručeže bych je neuneslaale já mohla už dřívkdyž byla ještě průzračnáa svět je nevidělstojím pod tvým skleněným vrchemvidím v něm co nikdy nebyloa možná ještě budepřipravena na sklizeňty ještě váhášale pomalu se odhodlávášskutálet všechna ta měděná jablkana moji zahraduotvíráš náruč…víš že umím čekat sbírat nésta neodletím(ta dvě jablka jsem utopila v rose…)
. říkal taky že čím víc rosytím dřív budou z těch dvou měděných jablekkřišťálová křídla…čert věř andělům
Sbírka plyšových s(l)ov
Tišej než tišeplynou si klišéjak z plyše minuty…
Snad slyšet tě donutímá plyšová s(l)ova (a ta bolest se schová. )
Nejednou s(l)ova přemoudrámi lásku k tobě rozmlouvá(j)…
A já ve své pýše - tiktaktiktak -
kameny
Kámen mi nezůstal
na kameni.
náhubek na ústa
(to aby ten žal
operace
řežeš mne ticha skalpelem
prý že ta láska musí ven
kdo se tě prosil o tyhle diagnózy
o nějaký tvý doktorský pózy.
co všechno mám...
mám hromádku fotek lásek co nebylytvou ani jednu
bojíš se o dušinebo že ji nemáš.
mám do hrsti vzpomínek na noci v obilía hvězdy v lednu
co máš ty, netušíma marně to hledám
cukrová vata
svážeš mě krajkou
z cukrové vaty
já nesvatá
a ty ne svatý
královna
na trůně vratkém sedím
se shnilým jablkem
a devalvovanou korunou
nikdo se mi neklaní
...holoubek
Pár slůvek od tebe
zvedne mne do výšek
uvrhne do hloubek.
Sytý je holoubek
Matka a dcera
Matka i dcera jejímajákem ti budou na cestě za nadějídaleký poutníku cos nadbytkem milníkůjež tě zvou leckdy pomatenýv touze po nězeobloze se neklanímemy to vímei ty to zvíšaž tu oázu s námi objevíš.
safety matches
hořím - tvá panenka půlnoční slinou chtivou mě uhasíš a znovu škrtáš rozfoukáváš ty jsi pyroman já - ta pravá
safety matches
plamenně brečím nejsem z kamene hořím nevyhořím vykřesáváš vášeň doutnám já - sen
touhy nehaste
...prázdno
Zahltil mě svět
v kterém výrazně chybíš
. a tiše prší.
Lemon Tree
Já sedím si ve svým pokojitvá nepřítomnost vždy mě zabolíje nedělní déšť venku za oknemjá chtěla bych venale čekám jen marně jiný slova hledám než "mám ráda"Město projíždím v tý káře svýa sebou vozím jedno malý tajemstvíže chci mít z lásky nenávist sama v sobě bloudíma zkouším čístpak jiný slova hledám než "mám ráda" Tys býval tuvšak teď jsi pryča včeras po mně hodil ten můj zlatej klíčtak vše co mi tu ční je malej křivej citroník. já rozhlížím se sem i tamjá hledám pátrám hledám pátrám kde tě máma vše co mi tu ční je malej křivej citroník. SingDa-da-da-da-da-di-da-daDa-da-da-da-di-da-da Da-di-di-daJá sedím tua ty chybíš mi šla bych klidně ven i v tomhle počasí ty mraky černý mám hlavně v hlavě svýjsem znavenátak půjdu spátfurt jiný slova hledám než "mám ráda"Samotná být- to není moc férSamotná být - já chci lásku tak ty ber kde berNa poušti lásky já sama jsemsnad najdu další hračku a s ní novej sena s ní zase ty slova "mám ráda"Tys býval tuvšak teď jsi pryča včeras po mně hodil ten můj zlatej klíčtak vše co mi tu ční je malej křivej citroník. já rozhlížím se sem i tamjá hledám pátrám hledám pátrám kde tě máma vše co mi tu ční je malej křivej citroník.
Poprava
Lásko moje zbabělá :
to se přece nedělávykřesat jiskru, zapálit plamena jít. rychle do srdce a ještě rychleji pak vena do svý ulity se skrýt. Ty slova co´s říkal, se neříkaj´když se tak nemyslí. Není v tom žádná logikaVzpomínáš na ty nesmysly.
Zahrada
v zahradě mých potěšenívítr se jen proháníkdyž mi šeptá do spanívždy v milostné úlitbě. v zahradě mých potěšeníjabloň - není rodícíklečím, úsměv na lícinikdy v žádné modlitbě. v zahradu svých potěšenípod tu jabloň, větru tomupatřím navždy jako domůvětve větrem hladí mě.
Nevěra
Jedenkrát týdněpřijmu tě vlídněa pak budu počítat samotu. Jestli se nepletubereš to střídmě:jednou tam, jednou tuČasovaná bomba v klíně.
...jen
Je tu jen mořea časA kousek světav nás shořelna konci létaJe tu jen váneka plážA mušle opuštěnémi dášJá ne. Já tobě neJe tu jen sluncea žárA stopy zatopenéA pár kamínků v ruceZapomenem. Je tu jen tichoa nocA miliony hvězdČí moc dá slunci východz nekonečných cest. Je tu jen radosta dena slov nekonečnoOkouzlenten ranní hostměl by cítit vděčnostJe tu jen konecmých slovTak zas někdy jindy.
Alea iacta est...
. spolknout celý ten mrakaž opuchnou víčkaoslepnout a blouditunavení, hladoví.
Vyznání
Tichou radostí tak být co v tobě se rozhostí ve svý něžnosti tě skrýt a taky v náručí naučils mě dávat i brát dals mýmu světu řád. (a já teď jen kvetu. ) zaháníš starosti. i dálku to přemostí když začnem si hrát (vím co teď zabručíš - vždyť jo.
Něžně zabít motýla... / kolovrátek
Zezadu a do týlabumerang lásky udeřilmě znovaNĚŽNĚ ZABÍT MOTÝLA…Ze všech silo pomoc volám( a ne že bych zrovna tebe prosila…)Výměnou za pár chvilnabízím něžná slova. Ne že bych zrovna tebe prosilaze všech sil –jen nabízím ti něžná slovaZEZADU A DO TÝLAVýměnou za pár chvilmě znovaněžně zabij, motýlaBumerang lásky udeřila já zas o pomoc volám…Něžně zabij motýlavýměnou za pár chvil…O pomoc volám( zezadu a do týla )ze všech silznova( a ne že bych zrovna tebe prosila…)Bumerang lásky udeřila já nabízím ti něžná slova…Zezadu a do týlavýměnou za pár chvilnabízím všem něžná slovaNĚŽNĚ ZABÍT MOTÝLABumerang lásky znovu udeřila já o pomoc volám( a ne že bych zrovna tebe prosilaze všech sil )A znova –Zezadu a do týla.
Ukrást aspoň chvíli...
Ukrást aspoň chvíli. Síťkou na motýly lovím v moři žraloky. Chci do bezpečí zátoky než celá láskou shořím Mý krve lačný víly vysávaj mi síly a ochranný zdi boří. Mý nároky.
...přání
Nejhloub do srdce tvého
chtěla bych ale
zdá se být obsazeno
Wish...
Chtěla bych s tebou spátv pravém smyslu toho slovauléhat s tebou zas a znovaa to, co stojí, nechat stát.
(kupříkladu - hodinymiláčku můj jediný).
Uvnitř mne
černá díra
Je to síla -všechno polyká a žerei ty chvilky převeselémění ve svou černou tmu.
Tak tohle jen tak nezhltnu.
Závislačka
a já taky kouřila(a to jsem nekuřačka. )vdechovala jsem tvůj nikotinz plných plicproudil mi v těle. A pak jsi mě típnul.
Seasons
Jaro v ŽenevěRuce obě dvěprázdnéVáznem v oblevěLéto v MadriduSama nepřijduke štěstíNaštěstíberu to v pokliduPodzim v PařížiSama za mřížísvobodyNáhodyty mě netížíNa zimu do ŘímaNikdo si nevšímá prázdnotyJako tyrychle do klína .
Sochání
Závidím polibkydotyky závidím(do lidí nevidím. )do prázdný kolíbkynaše sny uklidím(předtím je vycídímmalinko přizdobím- to pro naši potěchu. )miluj mě - bez dechutobě se podrobímv rukou svých přetvoř měvytvaruj rozkošně. ať se ti zalíbím.
Communication breakdown
Perly svých slov rozhazuješ jiným. měla bych snad být větší sviní.
pro Vícha... ale o tobě
Jsi můj absolutní středa táhneš se dálaž na severovýchod.
Klekání
Bam bim. bude klekánímůžem i něco zachránitzkusíme chvíli zastavit časa taky nevnímat na blízku sráz
Bim bam. to klekání už zvoníkobylce jedné ze stáda koníto klekání znamená milováníto milování znamená vino braní
Bam bim. mou vinu odzváníto stádo dál se dnes prohánízkusme teď chvíli zastavit často klekání znamená radosti v nás
Bim bambam bimjá víms ním.
ukolíbavka
bílý. nebílý. namísto ovečekpočítám omyly před spanímbyly. nebyly.