Písmák Vločkou
Kdybych tak mohlajako vločka z ledudosednout na Tvoje tělo a jeho teplem se dočistarozpustit. Kdybych tak mohladotknout sea zkrze Tebese vpít do Tvého srdce. udělala bych to.
Jsi.
Jsi kouzloco najednou zrodilo seJsi krásaco do poslední trošky posbírámJsi štěstíco na chvilku potkalo mneJsi utrpeníco ve svém srdci zavírám
Moje duše...
Moje duše přirostla k Tvojía nevím, zda-li o tom víš. . protože odcházíš.
ještě nikdy...
Ještě nikdy jsem nezažila, jak může jít tak ruku v rucesmutek s radostí. I když ten smutek, zmetek, ma někdy navrch. a to je mé neštěstí.
Kapky deště
Mihotavá lásko ve větruzima je tu, sedím ve svetruna záda mi píšou kapky deště, že jsi tu, že přijdeš ještě. Kapky vody píšou do obočí, že čekám, že jen pohled stačí. Naposledy prosím o jediné slitování,přijdi za mnou: milý, bez vyčítání. Zapomenu na svět kolembudu slyšet jen tvé: "Honem.
V duchu
Každej den Ti milionkrát v duchuříkámTakový ty věci, co chceš slyšet. A Tobě to nestačí. Nedivím se. Tak je píšu na papírlíp to neumím.
...peklo
Mám neovladatelnou chut´všechno hodit za hlavumám neovladatelnou touhuzačít křičetchtěla bych si rozbít hlavu o zedna milion malých kousíčkůa s nehty špinavými od krvebych ukazovala na sebejaká jsem strašná a neschopná
Chce se mi běžet tisíce leta nezastavovat se, neslyšet, nevidětnikoho, nic. na nic nemysletv té šílené rychlosti bychdoběhla do NEBEa zaradovala bych seže jsem na místě
A až bych se vydýchalaa zjistila, že jsem u konce svých silposledním zrakem, který by mi zbylbych vzhlédla před sebekde by stál ONa s prstem nataženým před sebeby se mračil, nic by neříkal
A já bych se otočilaa s pocitem ponížení, pokory a studubych běžela zas dolůaž bych doběhla, byla bych na konci svých sila jediným pohledem před sebebych zjistilaže jsem na místě .
Trápení
Jednou v noci, v bouři, ve své posteli sedí a přemýšlí.
O tom, že je jí hrozně. Bojí se bouřky, teď je tu sama, nikdo ji neobejme, sedí, choulí se, je zima. Pozoruje z okna nohy, od kolen dolů, míjí se.
maturita
Připitoměle sedím připitoměle píši jako malá holka, básničku O sentimentu o lásce a o trápení O tom , jak je směšné, že držím v ruce otázku č. 24 z českého jazyka a je mi do smíchu je mi krásně Jako bych to snad už uměla ale neumím Hřeje mne představa, že až to tam všechno odmelu ať to udělám či nikoli mohu být s Tebou a to mi dělá dobrou náladu je mi do zpěvu ne do učení. .
Já jenom, že...
Neslyším Tě. Nevidím Tě. Jsi tu. NeAHAJá jenom, že už se mi trochu zastesklo.
Sluníčko
Nejkrásnější Sluníčko mám doma, u sebe směje se na mne, na všechny, na nebe. Co bych si bez něj počala.
Rýže
Třikrát dokola oběhnu sprintem a posbírám všechny myšlenky v hlavě na Tebe Tolik a tolik lítá jich vzduchem neboť jsem je rozhodila jako rýži do vzduchu Ruce rozpřaženy dlaní vzhůru sledují nekonečnou smršť která bez ustání padá protože myšlenky na Tebe nekončí.
Kytička
Přinesls mi kytičku, to mám ale radost. Ještě kdybys blbečku , nedělal mi starost.
Spím
Proplakala bych každou noc,když usnu než se rozpustímv ToběProplakala bych, ale nemohu,spím.
bombónek
Cucavý bombónek jsem a ty si mne pomalinku vycucáš až nezbudu a budeš rád Protože to byla dobrota a už není protože mít věčně v puse bombón nechutná.