Písmák Balada o zradě
*Balada o Zradě* ---------------- 2006/psáno ve škole pod lavicí na koleni/
Přichází,ale kdo to jetřese se, jeho duše je bez pokojejakoby se vzdával bez bojestrach v něm právě panuje
Ten člověk teď před dveřmi stojívzít za kliku smrtelně se bojítoho chlapíka strach v krku škrtíje to tu hodně cítit smrtí
neví co je za těmi dveřmibortí se strachy vědomínemá už žádnou nadějiJe to strašný pocit věřte mi.
Tlachání
Nevím jak vystihnoutmé stálé vyjadřovánínemůžu se rozhodnoutjaké vybrat nazvání
Tlachání, tlachání, Tlachánístálé, nekonečné, ale i zbytečné povídání
Snad nějakou cenu to má,avšak nemyslím. Čím, čím je básni rým.
To v sobě mě něco tlačítímto se toho zbavit snažím
Žalm II
Cos mi to Osude postavil přede měcestu po které já kráčeti mámproč vůbec vedeš mě, těžce a ukrutněvláčíš mě bosého, po kamenech
Však kdybych tě osudem nazývalklamal bych sebe i vásTys to, Ty. můj Bůhjenž na mě z Nebe shlíží, za ruku táhne
Tolik žen jež chtěli by tančit se mnou se mnou jenž tanci by chtěl být vyučovánavšak žádnou jsi pro mě nevybralžádnou si mi nedal
Ty mě voláš k mlčení, tam kde bych chtěl mluvita voláš mě k řečnění, kde bojím se promluvitTys přepásal mě sám, jak já nechcivedeš mě do tmy, z níž strach mám Jsi tak tvrdý, jelikož držíš své slovojsi tak nepříjemný, jelikož jsi Pravda samaDrtíš člověka, jelikož ho tvoříša přitom tak nepochopitelný, protože vždy miluješ první.
Válka
* * * Válka * * *
I.
Co je to za hlubokou nenávistjež sití svou žízeň krvíco je to za láskujenž dokáže být hluchá věcem kolem
Což je pro nás smrt. Jen okamžíček malýhrdlo sevřené, utrpenínikdy více, nikdo jiný, nikomu jinému
ADŽARV
Uvízly mi ústazaseknula se myslnerodí už děti matkažádná myšlenka se nanalézá
Jenom ta nenávist skrytájež proti sobě samé se vineDo pasti mě chytávšechny do boje vyzívám
Ta skrytá zlobaco do ucha našeptáváten je taky zlýna tebe je zasedlý
Kam vytratila se má láskajen nenávist tu po ní zbylaa oči jež slzy roní(to)do propasti mě hodí.
Plody osamocení
Začínám vidět smysl mého osamoceníto Bůh ,jak jindy, řídil mé kroky. Ptal jsem se proč bere vše co je mi miléa boří ve mě všechny touhy a pouta
To snad dopustil protoaby mi nic z toho nebylo drahévšeho bych se dokázal zbavita jít jen za světlem, co ozařuje mojí cestuPane, připravil sis moje srdceaby bylo odhodlané, nespoutané s tímto světem(ve kterém štěstí nenalézám)srdce jež jde za spalujícím žáremjež spokojeno jenom v tobě spočine.
Diktátorská (totalitní)
Desatero vzorného diktátora
I. Chceš li z lidí nadělat ovce,¨vem jim vysoké cíle.
II. Nauč je lhát a podvádětať se cítí okradeni a sami kradou.
Svítá, a já tu sám
* * * Svítá, a já tu sám * * *
Po dlouhém spřízněném rozhovorusedí mladík, pln let a životasedí na okně a hledíjak všude kolem svítá sedí, sedí sám .
Mladík:Pojď milá,sednout si ke měchci pociťovat lidskou přítomnostPojď a pohleď na tu krásuJe krásně, je krásné žít
Pojď naslouchat zpěvu ptákůnasyť oči světlem zatím schovaného sluncepojď se podívat, jak se probouzípříroda uprostřed města
Žalm
Ó Bože, Bože kde jsi. Má víra, to co jsem mělto, co jsem pro tebe zachovat chtělteď zkoušena je bičem krutým
Člověku v něčem v hlavě svitnea už si myslí, že má k světu klíčuž už by pyšným začal býtale pak přijdeš Ty, na kolena ho svrhneš
Ano, je mi jak dívce bité pánemjež do kouta ji ranou srazila ona s pláčem nadějí vzdycházda byl by tu někdo, kdo by se jí zastal
Cos Bože sčinil, žes vybral sis násslabé a nemohoucí, klopítajícía když zase poníženi jsmeoči v sloup obracíme ke kříži
Smutek,Matko,smutek!
K smrti jsem smutný, Matko má. osamělý, nikdo mi nerozumínikdo tu kdo by podpořilčlověk, chce-li chodit, musí sám
Však po pár krůčcích padáKam. ptám se já, zakopnu vší. snad do náruče Boží, sladká je a měkkáči na dlažbu tvrdou tlamou svojí
Zmatek je Matko,zmatek v hlavě mojíten strach, jenž ve stínu číháživot jak bárka, moře běsníjen ta víra, jak lano, do nebe upnutá
Již plakal jsem dosti,naříkalnechte si soucitu, zda-li vůcet trochu máteChci Pravdu,která obstojí.
Víra a pochybnosti,společnice člověka
Přišli tři sestry, aby srdce trýznilypřišli tři sestry, aby mé srdce omylyHádali se dosti,uši jsem zacpávalbyly to setry pochybnosti,společnice člověka
První se zeptala mě,"Jak může byý Bůh dobrýkdyž tolik utrpení a násilí dovolíProč mlčí Bůh na nebesíchProč nepůsobí v církvi své,zlem tak trýzněné"
Druhá s pokyvem hlavy, ruce v bok"Tak ukaž mi toho svého Bohao kterém básníš dnes i nocíabych i já Ho mohla spatřit"
Třetí s ironickým úsměvem chválila mou krásnou řečpak však zdrtila mou pyšnou náboženskostKdyž zeptala se, míříc šípem přesně na cíl"Tak co je tedy v tuto chvíly Vůle Boží"
O Naději!...?
Co jsi človíčku. malý a bezvýznamný. se sklony k uzavřenostisám a sám v širém (světě) davu
Copak ty máš sílu něco změnit. ptej se sám sebe,čím disponuješ.
Být Člověkem
* * * Být Člověkem * * *
Dnes jsem byl člověkem.
říkal jsem co si myslímdělal jsem co jsem chtělzamýšlel jsem se nad smyslem věcítrávil jsem čas s přáteli
Učil jsem se a učil ostatníbyl upřímný a snažil se pomáhatsmál jsem se a skákal,rukama rozhazovalzpíval jsem a usmíval se na ostatní
Pokus o Werichovinu
Postupem času člověk zjistí,že je tím co chtěl býtakorát to má jeden háček. On sice je to co chtěl být,ale jinde než chtěl být.
Smiř se, je tu volání
* SMIŘ SE, JE TU VOLÁNÍ *
Jak je to zvláštní hleďet na tichou řekunechat prolínat se časem, jež nastavuje nicotua ztravovat se hudbou jež krásou oplíváa procítěně proniká přímo do srdce
Řekni mi jak mám plakat nad něčímv čem stejně pláč nevidímikdyž slzy teď zalévají oči méto střecha nad vším, nic nad ní, vše v ní, ona ve všem
Co je to za pocit jež ztravuje duši mouchci nechat se oslovovat nevyslovitelnýmnevidím co to je co leží na mě a já v tomjen vím že je to silné, silnější než já
Je Bůh mrtev?
Je bůh mrtev.
aneb
Sekularizace české a celé západoevropské společnosti
Vyprávěl mi jeden muž zMoravy, že když vstoupil do kostela vPlzni a uviděl mizivý počet věřících, myslel si, že nastává konec světa. Jistě jsme si všimli malého počtu věřících a řekl bych, že to vnás apokalyptické myšlenky rozhodně nevyvolává. Oku průměrně vzdělaného člověka taktéž nemůže uniknout, že tento proces je dynamický a lidí věřících neustále ubývá.
Nemáte oheň, slečno?
Tříska voku bližního mého aneb
ZLOzvyk vrukou mládeže
1 Je čas stím přestat.
2 Stupidní masy.
Klid a Skromnost
- Klid a skromnost -
Na klid důraz dávámv pokoji rád usedávám.
Mám rád tu chvíly tichoujež mohu zastavit mé děnía zamyslet se v okamžení
Zamyslet se nad vším, co mysl tížína chvíly se toho zbavita konzultovat věciné mě všední, sám se sebou
Františkův vodopád
- Františkův Vodopád -
Jak Boha chválit chcipro cestu se mnou projitouže je se mnou to se vípokládám to za jistotu moji
Jak málo znám tvých slovjak málo o tobě vímJak může měsíc dospět v Novsnad napravím to čtěním.
Magda má smutek
- Magda má smutek -
Po řece pluje labuťna obloze svítívelký banán bílýa mandarinkové hvězdy na něj ukazujísvou vanilkovou září
A moje slané slzymelancholický cukr sladímé třtinové kořeny se propadajív obrovské čokoládové bažinětopím se pod přívaly moučkového cukrua velký pomeranč mě v ústech dusí.
Kupředu Levá
--- * Kupředu Levá * ---
Utíkal ulicemi, moc dobře se tu uměl ztratit a zvláště teď, když to tolik potřeboval. Už jako děti si tu hrávali. Už tenkrát si vytvářel svoje přátele a nepřátele. To bylo to, co je dávalo dohromady - společný nepřítel, proti kterému je třeba bojovat.
Proutky
Světe rozmilý co přinášíš,zdá se že přikazuješ:"nesnášíš"kolik duší na počátku žití o své krásné idoly přichází
Jak světa kolo se otáčítak tvou milující mysl tupí,proč lidé společnost svou ničíduše lidských mláďat zabijí
Prosím ty správný život mějdobrý příklad dětem dávejneb oni malýmy semínky jsouvšak jako ty do výše vyrostou(po tobě vládu převezmou)
neboť čím je dům bez základů.
Prasata
Nemytí a vydrbanívracíme se z luk a strání. Na stráni námdobře bylo,v bahně se nám krásně rylo.
Vyryli jsme myši v lese,v pelechu teď najíme se. Nemytí a vydrbaní,s chutí zase do chrnění.
Břemeno cesty za světlem
Na světě kráčíme s dvěmi břemeny na bedrech:
Důsledky našeho chování které nás tvoří a
Naše chování,jež vytváří důsledky
A já jsem tak zatížen.
Smutek nad realitou
Specifické pro pustinu je mlčeníSpecifické pro les je šuměníSpecifické pro člověka je to,že mluví
Mám smutek nad tím,jak zbytečné je soupeřit s citem zbraní rozumuA jak ve světě reality, jež je světem rozumu, je cit zbytečný.
Mrtvola
Leží dívka na postelibleda jest a nemocnaneví že jí leží pod postelípodobná ji mrtvola
Na tváři má chabý úsměvžíká, že jest plna nadějeneví, že jí krutý osudco nevidět zabije
Obraz to jest ohavnývidíš jej pln emocípokaže když k spánku lehámvždycky se mi navrací
Neb vidím jak smrt spravedlivánutí lidi se jí bátNa odpověď, proti lidem, chcinaučit se umírat.
Úděl Muže
* * * Úděl Muže * * *
Muži, zamysli se nad tím,co mysl tvou netrápína srdce ti otázku kladuzda li žiješ.
Řeknu ti člověče. kdy žiješa tak se stáváš člověkem
Když v ženách krásu hledášne v sobě, pak žiješ
hledání smyslu
<p>
Proč vzdálil jsem se od ostatníchA ztrácel cestu knim. Neb ztrati jsem cíl cestya už jsem nešel, jen se potácel
Můj život neměl směra protože jsem nebyl rozhodnutneměl jsem čím obohatita postupně ztrácel přátele
Láska k druhým to mi scházíDnes jsem zvláštní věc vidělten nápis co hlásalAbys byl milován, nejdříve miluj.