Hodiny
Hodiny
no tak spinkejte. se zavíráním vašich víček cítím lehkost.
Zkus mi uvěřit. Zatlačené oči nejlépe promluví
Někde tam vzadu existuje nesvět sevření krkavic dech je neruší
ozvěny ze sklepů
Sobecky ti říkám zradu-trhám prostor
Je světlý -hledám tmu
Ukrývám se ve sklepích, a ty.
Vyháníš mě laskáním svých šedorudých vzdechů
Nenávidim naději, je to krutá svině co každámu zlomý vaz. Všechno ať schnije!!!!
mrtvoly vládnou světu, chci aby všichni žily ale nejde tosám umírám v poznání sama sebeve mě neni kouska dobra ale dřív jo dřív byloale teď už ne. nosím rakve svých skutků. . jejich tak málo.
Sinusové zvraty
sinusové zvraty
Linie,nikdy né rovné
Ztrácí se vtalismanech
výčitků a konce
Meč a já
moje myšlenky
ať nikdy nešíří se mečem
ať je slyší ti
co drží meč.
Ve stěnách
Ve stěnáchZe zanícených ran ti vymývám prachKterým jsem zaházel to, čím jsem se nikdy nechtěl stát,nikdy jsem nechtěl lhát, tobě se smát, tobě se vysmívat . Tak žádám odpust mi, odpust, odpust mi . Nech rozhrnuté závěsy a nenech lítost zhasnout lucernuNech stěnu plnou pohledů. .
Stébla
Stébla
Vmístnosti ničeho mě dráždíš
Naznačuješ a já myslím opak
Mámíš mě svými znaky,
Rytíř
Rytíř
Odvaha nechat se vést patřičností
Vlesklé zbroji skopím vpřed a
Vmracích se spojují neviditelní vládcové.
hrdinou ve svých snech
Hrdinou ve svých snech
Hrdinou ve svých snech smířit se surčením
Nohy se kladou vmech, bořím tvář do hlíny, výčitky, viny
Zlomim se vpase, zlomim hřbet
za oponou
Za oponou
Vzpomínky, písek těžší než kamení
Načele věže, to bílé stvoření, úzké hnáty stojí jak okamžik
ta něžná mohutnost asi mě zavalí.
Surealis
Surealis
Neslibuju smysl, vždyť já píšu obrazy
Mým štětcem je hněv a barvou nálada
Citová nárazy, slov plných nákazy.
druhý břeh
Čárka přes tepnu, tetelí vzduch
a vosk stéká na cestu plnou sněhu
délku řezu napínám, klidný postoj narušuje vzruch
rozsápu si dlaně tím projevuju něhu.
zaklínadlo
zaklínadlo
Tělo mám vnořený v odvaru solí,
sypou se ze mě, jsem tady rád.
Odvrácení rytíři proti mě zbrojí,
Krychle
Krychle Kostku ledu před sebou tlačím,ruce mi k ní přimrzaj, tlak ve skle sílí. Do páteře jehlu jak semínko zasadím,kořínky, prorůstaj khlavě se šíří. Chycenej vsíti, oči si vysadím,hodím do výšky. “kde je má kostka.
Neni sám
myslí že je noc-objeví se den
myslí že je sám-někdo volá v něm
v hrudi cítí žár- chce se,chce se mu řvát
vztek v sobě dusí-tak,tak dvakrát bejt.
Pod ledem
Pod ledem
Na dně jezera, tam v černý temnotě
žije stvoření ve věčné samotě.
On je jenom stín, co žije v hlubině
Vrah je Veršotepec
V tomto světě nejvyšší jsem já,
a tak právo mám nenávidět mraky. . Je jejich součástí.
Ruce natažený dál mám,
proto odkrývám podstatu.
Víc je nic
Ve stěně otisk-Světelný lom
Už zas souzen-V plicích shon
Světlem souzen-Na plicích stín
Před tváří zmizelou hrad postavím.
Sen
Dneska v noci viděl, měl jsem divnej sen, spousta krve bylo ono ohně v něm. Divná postavav povzdálí, dívá se do tváře a vlastní tvář nevlasní, ruku na spoušti předčasně opouští tento svět, bere jich víc. Jiná přijde osoba, stejná myšlenka co na to mam,no asi říct.
Je to chor, jeto dav teď je to on, kdo sílu má,přežil jsem jedinej zžíravej pocit onmě zná, nenechá naživu kapku z rudého přílivu.
Smrt z tebe
Jen obraz, kde zelená si hraje s modrou
oči se zastaví v oblacích vítr krouží
falešné vědomí ti do srdce bodnou
neni to hra někdo po tobě touží
Pohled do prázdna
To dole ve mě je,prázdno spí v celistvu. Strach temno ukreje, pekelnou očistu. Peří a kříže, znamení ďáblovo. Hasnoucí kníže tě bere za slovo.
Vlci
Nevejdu se-neni misto.
nadechnu se-neni co.
začal jeden -je jich sto.
Už nedýchám vzduch, dýchám zkaženou vodu a z plic mi tečou květy máků, ze všech těch přísad i pár těžkejch kovů, tělem prorůstaj trny bodláků.