Písmák Jednoduchá těžká slova
bolí mě u srdce lásko má
ani nevím zčeho
snad že sama sebe jaksi málo znám
že neodhadnu dopad činu svého
Zítra si řeknu "zítra"
Dáváš mi MÁLO lásky
dáváš mi málo znát
že nemusím se o nás bát.
zgramofonové pásky
Nedozvíš se již
Nedozvíš se již
Že rosa padla zrána
Že našel se ten klíč
Ztracený, od piána
Srdce
dávám Ti naposled ten symbol lásky
kdy vduchu přemítám si o Tvých proměnách
nevím co na noc sama přát si
co vtom zmatku
promlouvání
Slunce přes mraky nevidí. To děje se i u lidí. Že přes strachu tlustou clonunenalezneš cestu domůdo svého klidu Že přes vlastní temné stínynevidíš kvést kopretinyNikdy nenech dlouho hrát tu dlouhou tenkou ostrou strunuohluší ti všechny smyslypomateš se na rozumuSlunce přes mraky nevidí. Tak už zastav svoji fantaziiBrzy vypršíš se z tohoomylu, že tě radost opomíjí.
Píšu ti
Píšu ti dopisy"čo bolo kedysi"píšu ti dopisy"čo bolo včera"Píšu ti o dušio mlžném ovzdušípodvečeraPíšu a píšu tisám jsi mě donutilPíšu i o smrtiv barvě šeraPíšu ti dopisyvkládám jed pro krysyPíšu ty dopisypro RomeaBudem je spolu čístje to jen jeden lista na něm frázičkaztřepatěláže si tě chci dnes vzítza anděla.
V práci u mašiny
Na věky nebo na hodinymůžu počítat svůj denBývával taky mnohem jinýTeď ale sotva popojdemod strojů, hluků, od mašinyna centimetr, na skok jenMyšlenkou bloudím v dálce tvojíjež v ještě větší se propadáden ze dnekdy se vydražujísázky co padlyna nás dvaMašiny, barvy, ředidla, hluk k tomustále jen dokola. svou ruku sunutam a zpět je to nekonečné a moje myšlenkyjsou taky málo vděčné(dnes v noci se mi zdáloo mém vlastním stínuže byl mi sestrou).
Sen
Přijde bouřka, přijde hřměnípřijde taky zasaženíPřijde moje rozedněnímysliDéšť na mě napadáodlepí chapadlanesvobodyco si někdy tvořímskrze své snykteré se na tebe nehodí.
3/4 hodiny
Tři čtvrtě hodiny
Do jara do zimy
Tři čtvrtě hodiny
Do oběda
Na hřbitově
Chtěla bych si tu sednout na lavičku
a psát slovíčko po slovíčku
do svého notýsku bílého
Tak nestydět se za něho
Chvilková indispozice aneb Útrpné myšlenky nešťastné milenky
Volala jsem tě bez přestánínež ochraptěl můj hlasčekala na tvé rukoudánívstoupilo ticho mezi náspropastné, hluboké, temné a bolestnéBůh vložil na mou hlavuto břímě milovat vždy vícedo mého srdce tolik láskyjež mění se na pošetilostviděnou zrakem druhých lidíCož čestnost kdy své plody sklidí. Jsi ty ten muž, jenž vyvede mnez této nepřátelské země. Či jsi jen nutné utrpenína cestě k zapomnění. Slzy, jež stekly z mojí líce,a mého srdce polovicese nenavrací,necelí se rány,a na světě nezůstanou panny.
to když se na chvilku zastaví čas
I letmým polibkem můžeš se opítje-li to polibek bůžka či bohynějediným pohledemkdyž ti jím pokyneskutečný anděl.
Dopíšu později.. :)
Přivazoval sis mě ksobě
Na tři suky
Pevně utáh
Bez proluky
Srdce v plamenech
Hořkostí zpocená
Do kostí sedřená
Vrychlosti sražená
Na kolena
rozčarovaná
Budu se toulat okolo
I když TY jsi můj střed
Škrábeš jak kotě když si nehraje
Dívám se přes plot, přes mříže
tanga
setřu si zočí šminky, ztváří, ze rtů
jak zase málo mě máš rád
co je mi do tvých omluv
těžko-pádných
přesýpací hodiny
Co jsem to co jsem to jen chtěla
Chtěla jsem napsat na anděla
Na jeho roucho nejčistší
Že mě už zase neslyší
Táto
Plakala jsem za sto věcí, ne jen kvůli tomu
Co sis myslel že se stalo u našeho domu
Táto
Plakala jsem pro svou slabost
Nehlaď kočky proti srsti, nemají to rády
Nehlaď kočky proti srsti, nemají to rády
Nepoznají že je nechceš - nikdy nechceš zradit
Co mi osud stebou chystá. Co nás spolu čeká.
Nemusím být alchymista
Můj žalm
Ocitla jsem se v pasti své láskysvých vlastních citůmezi břehy různých světůuž mi docházejí sílyzačínám se topitUž mi zase jíst nechutnáuž se zase neusmíváma když tak jenom kyseleminuta čekání je pro mě věčnostSrdce buší, bije jako zvon o polednácha vnitřnosti se do sebe zamotalya sevřely mi žaludek a škrtí mi hrdloVolala jsem k nebi své prosbyale nepomohlo to, abych neplakalamá duše se zmítá v horečkáchI taková je láska člověka k člověku.
Moje dnešní noc
Uvařím si silný čaj zmeduňky
- prý se po ní brzy usíná
Spánky si natřu nevím čím - slivovicí
Hlavu ručníkem převážu
Budeš...
Budeš mi chybět dvakrát tolik. Dvakrát víc tě pak uvítám. V Tvou náruč se Ti zasukuji,už neodejdu do "nikam". Srdce mě pro Tě stále bolí.
Začnu mluvit
Začnu mluvit a třeba se z toho vymluvíma ta skála co vyrostla na mém srdcito kamení co mě tam tížípraskne a rozdrtí se v prachjenž vítr odfouká donedohlednaNe, ještě mě nenechej se do tebe zamilovatcelou, dávej mi toho jedu po kapičkáchjak jen říct, že mě to tížíjak jen se z toho vymluvit.
Děkuji Ti Pane
Děkuji Ti Paneza všechny rány, růžeza slzy sladko-slanéza zápal, žár a úžehza noci nedospanéza všechny slepé cestyDěkuji Ti Paneza zeleň ratolestí.
Úplňky
Zatím co ty spíšklidným spánkem hlubokýmmoje bdění - roztřesenéstarostí tíživých. Noc snů hrůzyplnýchkdy smrtící uragána o fous ještě žijimě smete, ze všech stranse na mě řítía já se propadámdvojitou vrstvou střešních krytinže miluji tězačínám to chápatvšak spoustu pochyb začalona moje srdce drápata bolest prýštía moje modlitbyneutiší ten vodopádnemohu usnoutnejde spátv tom světě zalitémjasem úplňkůjá bránila setě milovatteď už všakprohrála jsemnesmíš mi lhátměj mě hodně, lásko, rád. tohle, řeknu ti to, časem. Dnes.
Cassiopea
Vzal sis mou hlavu do dlanía líbal. tenkrát na stránivzpomínáš. Polibky něžné po skráních lícejsi rozséval, mně převlicese chtělo věřit na zázrakyže přišel den, kdy chceš mě takyKopretiny v tom pozdním létěz nich věneček se neuplete již/zklamala jsem tě,ty mě víc/jen vzpomínka na chladné ránoa nebe ještě plné hvězdv nich psáno nebylo a nenínakolik projdem spolu cestjen míjení, jen ovíjenítím známým dechcem večernicPod královninou ochranoujíž oči i koruna záříjsem láskou k tobě oddanouplanula, však na oltář jipoložilaco oběť zápalnoumému srdci, mojí vířeneb tušila jsem, že nechceš vícmi sloužit za rytíře.
Ne, ne...
Ne, ty mě nemiluješ.
Jen si to myslíš…
Když se ke mně utíkáš
Před….
Mám-li procitnout ze sna
Vezmi mě k sobě, Pane můj,mám-li procitnout ze sna. Mě nezachrání ani tanadcházející vesna. Mě slza trochu deštiváomývá zrudlé líce. Ne, to vlastně duše máby chtěla trochu více rozumět sama sobě asrdeční politice.
Rozházená
Pro sedm bledulí bledulekšla jsem si do zahrady do zahrádkyPo nebi všude samé mraky rozházené máš Panemě odraz toho v očích se lesknea do nitra až pronikámé srdce naráz zase bojovné a tesknépřectěm novým světům přivyká.
I na kolenou
Mě soupeř zahnal do kouta ------
----- šermuju pořád stejně proti němu
------ i když sem tam i klesnu ------
ale i na kolenou ---------- pořád šermuju
Dočasná báseň
Ještě i včera jsem tě potkat chtěla. Ještě i dnes se ptám zda pro tebe cos znamenám. Venku už ptáci pějío naději nového jara. Už mě ale líbá někdo jiný.
Nic krom tebe
Nic krom tebe nemá smysl
Nic krom tebe smysl nemá
Má lásko stokrát rozjívená
Nic krom tebe není život
Ztratila jsem tě
Tak ses mi líbil.
Byl jsi přesně můj typ.
Vždycky ses tak něžně dotýkal mé ruky…
Ale přišla jsem o tebe.
Své sny si ponechám prozatím pro sebe..
Své sny si ponechám
prozatím pro sebe.
Kdo zvás, zmých přátel,
by je chtěl pochopit.
Známky života
Cítím teplo, nebo zimu. Cítím, že dýchám. A cítím bít své srdce. Jinak skoro nežiju.
Silnější zůstává
Jestli mi bude hořko,kdo zaplatí ty ztráty,kdo řekne mi, že zatímse ještě nic nekončí.
Jestli mi bude smutno,ničím se nevyplatímpro chvíle, které ke mněuž dneska přichází. Je mojí volboui přáním v nesnázíchokusit pravdy více. Ještě se musím projít po střechácha poznat ze světaty odvrácené strany líce.
Koncept
Pomalu, zvolna umíraje,hrdinkou jedné staré báje,v lodičce osudu bez veselbezvládná ležím, téměř nedýchaje,a kdosi jiný za mě hrajemou roli býti člověkem. Jako v kolébce se kolébaje,v lodičce, daleko od břehů. Když zavřely se brány ráje,je mi teď místem noclehůta malá putující bárka. A srdce zůstane sevřenéa myšlenky budou bloudit stálev nejlepších časech ztraceného rájea narážet do Tebe jak vítr do píšťale.
Medovina
Není dívčí válkaa já nejsem Šárka,přesto dám ti medovinu. Jako dárek, víš. Jako díky, že tu zimuve mně rozpouštíš. Přišel jsi mi na pomoc,aniž bys to věděl.
Nevěřím, věřím
Nevěřím hvězdám,
nevěřím na znamení. Nevěřím pověrám. Nevěřím na zjevení. Věřím svým citům.
Za ním
Ještě pořád jsi můj osud,
co vyzývá mě do zbraně. To listí stromů spadané,kterým se brouzdám nad ránem,zní tou melodií dosud. Jak hřeje jenom pomyšlení,že naděje mi zůstává. Jak pálí touha,která změní i povinnosti na práva.
...
bouře a kořenyopilá slepotatituly za jménybezmezná dobrotaJohanko z Domrémypátek a sobotaztracené ozvěnyzlomená jistotapády a proměnynucená samotanavždycky spojenido konce životazbraně jsou složenysvětýlko mihotáodcházím ze scénykrev v žilách klokotá.
Bezocasý
Bezocasýseděl ve větvíchne stromuale keřejako ptáka přitom je tokocourchtělo se mi smát.
Vnitřní rozhovor
Už jsem zase zůstala úplně sama. Už jsi zase zůstala úplně sama. Proč jsem do něj pořád tak zamilovaná. Proč jsi do něj pořád tak zamilovaná.
Poslední pozdravení můžu ti snad dát, když vím, že do tvých řas má slza nezapadá...
Poslední pozdravení chtěla jsem ti dát,ať to všichni vědí, že jsem tě milovala. Sbohem buď, lásko, tak velká, nastokrát. Buď sbohem, loučím se naposledy. Je přeci jenom rozum rozhodčí a kata srdce musí poslouchat.
První dáma
Pomsta na pány se chystáa já už jsem si téměř jistá,že tato léčka důkladnáje jenom málo nákladnána city, neb hrou se stane,hrou kratičkou, však převratnou,ta malá role "první ženy",jíž jenom slepec neocení. Co s upřenými pohledy,svůdnými rty a ladným tělemlehce vyhrá nad "nepřítelem"- jen pro tu roli takto zvaným,jinak však mužem milovaným.