Písmák Vášnivé obětí
Byl pozdní večer
první máj,
večerní máj byl jídla čas,
kde borový zaváněl háj.
Maková pole odkvétají
Ranní slunce stydlivě nakukuje
Na taneční parket zalitý ranním sluncem
Na tanec už je ale pozdě.
Stopy noční vášně zvolna uvadají na krajích parketu,
Ujkiho vzorec
Kor seděl na předzahrádce kavárny a sbohorovným klidem četl široce rozložené noviny přes brýle posunuté na špičku nosu. Jeho klidem nehnuly ani drobné kapky deště dopadající na noviny, ani vítr, který povlával svolnými konci novinových listů.
Koutkem oka pozoroval pěší zónu vykukující nad listem novin. Vklidném rozpoložení dokázal pohodlně číst, a zároveň mít i přehled o kolemjdoucích, které občas častoval tázavým pohledem skz brýle.
Lovci v hypermarketu
Pepíček tiše stál za regálem a sledoval zpoza rohu tatínka, který se tiše plazil sotva pár kroků od něj zelenými konfetami a harampádím. Několik metrů před tatínkem ležela spící karboflexka. Vtom se vrohu police něco pohnulo, Pepíček tomu ale věnoval jenom letmý pohled - věděl o kostce másla která se ustrašeně snažila zasunout až do rohu fochu.
Přesunul svojí pozornost zpět na tátu zrovna a v tu chvíli se to stalo: tatínek který se na chviličku otočil kPepíčkovi se nechtěně dotknul zlomené násady od smetáku, která vedle něj ležela spola zasypaná papíry, a druhým konce přejela po hliníku spodních fochů regálu.
Nepřekračujte rychlost světla
Nemám rád kravaťáky. Vím že řídit nějaký podnik, pokoušet se něco prodat a vůbec být ve světě úspěšný je náročné, a také vím že je potřeba na to být ustrojen, ale chování pánů v nažehlených oblecích mě bije do očí právě proto že se mi často uhlazené příliš nezdá.
Neustálé odbíhá, telefonování, snaha říct si svoje a druhého nepustit ke slovu; znám manažery kteří zásadně nezdraví, snad proto aby si udrželi svojí autoritu, nebo protože se cítí lepší a víc nad věcí než jste vy. Proto s jistým potěšením sleduji trend poslední doby: tak jako příznak neštovic se pozná zošklivých pupínků, poznáte manažera podletoho vjakém fáru a jakou rychlostí jezdí.
Sekačka
Bydlím se svou ženou na kraji města v domě po rodičích. Je postavený na kraji vsi na velmi pěkném místě. Dům má velkou zahradu která končí živým plotem. Za plotem se rozprostírá svah mírného kopce a ještě dál louka zakončená remízkem.
Muž který "vynalezl" Deja vu
K novinařině jsem se dostal vlastně úplně náhodou, skoro by se dalo říci omylem. Vzdělání v tomto směru nemám žádné, jsem strojař a nedávno jsem dal výpověď ve vodárnách kde jsem dlouho pracoval. Nebylo to špatné místo, ale v každém případě bylo špatně placené. Byl jsem v kolektivu 3 ženských a ty si mě tam hýčkaly, cožznamenalo že jsemto s prací zrovna nepřetrhl ale místo toho jsem ochotně udělal vše okolotiskáren, nových programů a tak.
Stroj (mého) času
Naše společnost je přetechnizovaná. Mám rád science fiction, to ano, ale mimo jiné proto jak autoři popisují pocity hrdinů kteří přes všechnu techniku která je obklopuje bojují s osudem asami se sebou. Nedávno jsem si koupil knihu o cestování v časea moc se mi líbila. Píše se v ní o principech, časových paradoxech, předmětech které nikdo nevyrobil (hodinky které předá muž cestující do minulosti ženě z minulé doby která mu je ve stáří zase vrátí).
Na palec místa
První paprsky slunce vyrazily za vzdáleným kopce, jako šípy protly chladný vzduch nad probouzející se pouští a dotkly se kamenného oblouku městské brány a vrcholu sloupu na kterém se vsedě zlehkého spánku probouzel asketa. Paprsek který se ho dotkl zahřál po noci prochladlou kůži a naplnil ho radostným záchvěvem - bylo to jako by ho nový den radostně vítal. Pomalu se postavil se a rozkošnicky protáhl; ucílil bolest svalů způsobenou omezeným pohybem, ale to mu bohatě nahrazoval pocit svobody na který si vzpomněl, pocit který ho vklidných denních dobách přepadával a naplňoval smysl jeho postavení. Zvedla se vněm pýcha se kterou shlížel dolů na pomalu ožívající tržiště ale nijak se ho nedotkla, tak jako mrak který propluje nad kaluží fata morgány vpoušti se vní jenom odrazí než odluje do nenávratna.
Ničí naše přirozené prostředí
„Ty šmejdí* proradný, prospěchářský, zaslepený“ pronesl procítěně Kor.
„V šiškách popletený, filosoficky prázdný, bez životní náplně“ přidal se Žump
„Ta jejich technologie je jako kočár satomovkou kerá se řítí bez kormidla čili jakože bez morálky jů, pár metrů od hluboký propasti. “ zameditoval Kor
„Kultůra vúpadku, přirozený bijotopy už skoro žáný, kam se má našinec dát. “ dorovnal Žump
Manager mraků
Byl to boží člověk. Bydlel ve staré garáži s malým placem ohraničeným z jedné strany zdí, z druhé zeleninovou zahrádkou nájemců kteří ho trpěli díky své vrozené dobrosrdečnosti. Většinu plochy zabírala stará hrušeň. Kromě občasného výdělku měl tolik činností že na ně byl den příliš krátký; vyráběl mechanické hračky, přemýšlel o filosofii, fyzice, mechanice, psal na starém psacím stroji či do školního sešitu, pozoroval život okolo sebe ze zdi, střechy garáže či hrušně, a tenhle život ho bavil ikdyž věděl že ho mají za blázna a podivína.
Spotřebujte do
Jako první odešly rohlíky. Tiše a nenásilně stvrdly. Potom jogurty. Alobalová víčka se nejdřív nafoukla, a po nějaké době zase splaskla.
Save Load, vynález do každé rodiny
Na dřevěném plotě
který míjím cestou domů se skví vápnem nakreslený nápis. Původně zde bylo napsáno LSD - když se nad tím zamyslím vybaví se mi směs fascinace i strachu ze vstupu do labirintu vlastní duše, látka které je pro jedny bránou do jiných světů, pro druhé něco o čem není slušné mluvit.
Později ale nápis kdosi přetřel na USB. Doba jde dopředu.
Hledači tajemství
Od malička nás lákalo tajemství, věci které jsou skryté a o kterých doufáme že až se nám je podaří najít dotknou se naší duše, rozechvějí ji a naplní. Jako malí jsme si skamarády přepisovali krátké zprávy neviditelným inkoustem a šifrovací mřížkou, parafovali je mosazným knoflíkem do pečetního vosku; hledali jsme poklady v zakázaných skříních a zaprášených zákoutích starého domu -a nacházeli jsme drobnosti které se v našich očích měnily v poklady, než z denní světlo jemný prach jejich tajemstvíodválo. Kovová přezka s tajemným nápisem KKK byla klíčem dosvěta který se nám nikdy nepodařilootevřít, stará olověná soška představovala mnicha bojovníka, tajemného mstitele který žil mezi námi a přitom seho náš zrak nikdy nedotkl, jílový hrníček jistě přežil z dob kdy ho vyrobily chlupaté ruce pralidí, alpakový nůž zázrakem vypadl ze zdiva které ho desítky let schovávalo. Vyráběli jsmesi z plechu zrcadla do nichž šlo vložil tenký nůž a po zšeřelé kůlně se pohybovali potichu a svítili si kahanem ze starého provazunež naše spády objevili prarodiče a se svojí racionalitou nás potrestaliza ztupené nůžky amálem zapálený přístavek.
Xeochydří empatie
Lidský rozum je z velké části rozumem dravce který se snaží nahradit chybějící dispozice nástroji. To že to z principu funguje vede k zaujetí vymýšlením novými nástroji - technice.
Nástroje používá však skoro stejně slepě jako prvotní lovec, novou házecí sekyru je schopen vyzkoušet hozením do nejbližšího křoví bez kontroly zda se za ním někdo nenachází - o použití svých nástrojů moc nepřemýšlí, stačí mu že fungují.
Lidská povaha je společenská, soutěživá a zvídavá.
Ztraceni v regálech
Už jenom sto metrů, prohlásil sobrovskou námahou Jor a opřel se o spodní polici nekonečného regálu. Plech se pod vahou těla lehce pohnul a na podlahu sjela lavina soli. Kem se podívalpřimhouřenýma očima do neúprosného světla zářivek nad jejich hlavami; jako by zněj vysávaly poslední zbytky sil a naděje. Pak svůj zrak obrátil kdalekému obzoru a naděje ho zaplavila jako čerstvá pramenitá voda.
Spouštím dvojku!
„Spouštím dvojku. “ prohlásil Jorr a vyplivl mocný proud tabákové močky na špinavou podlahu těžební místnosti.
„O. K.
Vlasy Bereniky
Slunce spěchá k západu. Okraj města Pasadena, dál už je jenom poušť. Písek poletuje mezi plechovými kůlnami. Náhle zaskřípe pod botou stříbrného skafandru.
Směr
Sedím. Sedím a čekám. Nic jiného totiž dělat nemůžu, a vlastně ani nechci. Když si vzpomenu, jak jsem se do téhle situace dostal.
Můj otec je android
Je mi 30 let, žiju celkem klidným spokojeným životem. Musel jsem si jako každý najít svoje místo na světě. Nejdříve jsem si začal svoje místo dobývat mezi vlastními rodiči. Hádky sotcem balancující na hraně rvačky asi nejsou úplně normální ale myslím že nejsem až zas takovou vyjímkou.
Robot Arnošt - mistr botarény
Tenhle sport není zdaleka tak oblíbený jako botbal nebo doomaréna ale pro zasvěcené je hra šachovou partií která se odehrála dávno před zápasem v hlavě programátora a její kouzlo je v porovnávání s tím jak programátor předpokládal protivníkovi kroky s tím co se na hřišti skutečně děje.
Na své si přijdou i davy lidí protože boti mají podle uvážení programátorů nebo podle specielně určených pravidel zbraně a tak není nouze ani o kypějící emoce, zohýbané železné trubky a roztříštěné tištěné spoje.
Toho dne jsme byli s Arnoštem ve skvělé formě a v dobré náladě. Bylo to vzláštní, protože nás, poslední outsiderypostavili protivítězi celosvětové soutěže, proti robotu sniperovy, hodinovému stroji s vražednou zbraní, před ním protivník nebyl bezpečný ani na šířku celé arény.
První výprava do vesmíru inženýra Barbina v roce 1806
Je to právě 200 let co se geniální inženýr Barbican vypravil svým řiditelným dělovým projektilem na pouť nehostinnou sluneční soustavou.
Začátek 19. století dával obrovský prostor technickým novinkám, století průmyslu, chemie, oceli a lidského důvtipu právě začalo.
Vytvořit techniku schopnou cestovat do dalekého vesmíru byl však úkol nadmíru obtížný a nebýt inženýra Barbicana, lidstvo by si počkalodalších 150 let;o to víc jsou výpravy inženýra Barbicana obdivuhodné až neuvěřitelné.
Cesty za hranice sluneční soustavy
Vesmírný boom
Bylo to jako ve středověku když se evropská civilizace začala na lodích rozlévat po celém světě a objevovat nové světy. Tak jako tenkrát lepší plachetnice, kompas a mapy k tomu přispěly i tentokrát nové vynálezy, byla technika i vpozadí boomu cestování do vesmíru mimo planetární soustavu; nejdůležitějším vynálezem nebyl kupodivu nový raketový pohon ale kryogenika; kosmonaut nastavil směr a uložil se do kryogenické komory. Dalším důležitým momentem vesmírné revoluce byla sériová výroba většinou jednomístných vesmírných lodí. Než se objevily silnější motory byl už daleký vesmír plný lodí směřujících od země do všech směrů tmavého vesmíru.