Písmák Tebe Tebou
Je třeba přijmout myšlenku
skutečnosti
širší
než jsou naše jistoty
Aortosclerosis
Poctivý se ničím netají.
Zevnitř
ab imo pectore
od sebe navzájem
Pár slibů
Pár slibů,kravata s velbloudama jo strašné moc Ti slušelaale ty to víšPár skleniček vínaa ten naivní pocit blízkosti. Na pár týdnů hezčí pohled na světa čtyři dny euforie. Zapálils měa strašně rychle típnulBože, jak já nedokončený začátky nenávidíma Tebe nenávidima trochu miluju moje múzo po roce a devatenácti dnech"Dneska netančím, mám chřipku"Ždímeš mě jak citron,jsem tak prázdnáa přeci plná,jsi všude kolem měvšude ve mněv každým milimetru mýho tělaa hlavně toho přihloupýho mozku,kterej Tě za nic nechce zařadit do přihrádky ZAPOMEŇJsem naivní rádobyintelektuálkaměla bych se z toho snažit vyrůsta Tvoje duše mi byla bližšínež všechny ostatní. Měls vtipný hlášky,i když často ani moc vtipný nebyly.
Po ránu
Svítání je kurva,ještě, že v noci pršeloa nebylo vidět, jak kvůli Tobě bulimpoprvýprej všechno je jednou poprvý. A naděje,kdo řekl, že neumírá. Pravda,ještě jsi mě úpně nezabil. Některý věci se prostě nemaj stát,bolíš,tam někde v hrudním koši- za tohle by mě pan docent Páral nepochválil - i když co, stejně mám z anatomie trojkua srdce a hlavuse odmítám učit- dějou se v nich divný věci,kterým nerozumím.
Nechci
Hodiny tikají pořád stejně,ale minuty bez Tebejsou čím dál delší. Máš medovej hlasa hrozně zvláštní oči. Smutky utopim ve vodě(víno už nemůžu ani vidět)a bojim se toho, co bude. Ani Ti neumím říct pravduo sobě, o chtění,o touze,o snění,pravdu o ničemutíkám před chtíčema namlouvám si, že to nejde,že jsi můj učitel.
Napořád
Lézt dneska na stromypro hvězdy se nevyplácí,bleděmodrý snydávno uhnívajía naše malá játepou, tepoutam někde uvnitřměKdyž se umí smát jenlevá půlka tvářea z pravýho okauž mi ani slzy nekanou,vím, že to nedokážu. Topím se v bažinách,z kterých mívám strachuž napořád.
A přece neodplavou
Polárko nezhasínej. Už dávno nejsem ta malá holka, co se trochu bála tmy. Teď jsem ta, co se ještě pořád bojí tmy, ale mnohem víc. V noci nespím.
Slupky
Od ohně oheňza nic nestojí. umřela chlopeň,to prý se nezhojí. A hvězdy zabili,okoral půlměsíc,naše krev potravatisíců pijavic. V duši jen smutek,na očích vrásky,v srdci pár slupekse zbytky lásky.
Chirurgie
Infúze morfinuna silný stesky,možná ti prominu. s mě hezky. Na srdce dlahu,ať nemá snahupod vlivem citu žít,mohlo by shnít. Na ruce fixační obvaz,exkochleaci zraku,nechci vidět tvůj obraz,tonout jak okurka v láku.
Bezedná
Jsou ránabez probuzenía večery bez nadějea rány, co se nezahojí. Jedenácté písmeno hebrejské abecedy,papírová srdce. Sůl už dávno nepálía stříhání nepomáhá. Jsi má věčně nedopitá láhevDnes plakala i zápěstí.
Neboj
Večer se zacelujea jizvy po toběpálí,nebe krvácí v šarlatových odstínech. Neboj seUž za pár chvilukonejší nás laskavé zábleskytmy. Měsíc okorávájako naše sny. Neboj seTaky se nebojím,to jenom střepy pocitůpodříznou měv zápě(s)tí.
I ty víš
Rozpárané dny se táhnoudo nocí. I ty víš,že rez svému železu neunikneza večerního klekáníA ovdovělý měsícna cestu neposvítíMáma mi říkávala:"Vždycky nos jeden životv zadní kapse džín" (těch ošoupaných)I ty víš,že já ji neposlechla.
Mindvégig
Pane. cestou zpátkyna desáté straně knihybolelo mne u srdce(konečně)naše cesty se rozcházejívšemy směrybeze slovaklesnout na kolena(solná půdaaž po okraj).
Stančíš se?
Tvůj nádech, můj výdech,zbylo jen prázdno,další reliéf na dušia chladno. Chuť mandlí v ústech. Máš modrou duši, víš. s nádechem levandulí.
Hvězdoprach
Vyčerpali jsme oběžnou dráhu citůa přišel sarosjen záblesk supernovy - poslední posel skomírající naděje. Uhasíná. Souhvězdí se nám dávno rozpadlaa hvězdnej prach už neposbírášve spirální galaxii s přestárlým středemv mezihvězdných oblacíchtužeb a snů ztrácíme naše já.
Bát se usínat, bát se probouzet
Bát se usínat, bát se probouzet,sny dávno nejsou sametovéa smutky se táhnou jak hořký med. Padli poslední anjelové,neb zapomněli jsme (si) odpouštět. Koupit kousek nebe za dva franky,hřebíčkem stesky provonět. Po letech zbyly prázdné schránky.
Hledám
Pod zorným úhlem věčnostiunikám z paralelních světů. Někde daleko za Héraklovými sloupyhledajíc svou bájnou Atlantiduv mlčení včerejších zítřků. Hledám Tě per fas et nefas,jak podzimní krásy pavoučíz jejichž zlata mívám strach
Ad astra
Já chtěla létat ad astra, ad astra. Stříháš mi perutě,zabíjíš mě ad infinitum. Tak už mě podříznizaživa,ať je to pěkně košera prodej mý srdce na trhu.
Jasnější
Slunce je jasnější, jasnější než dřív,vypaluje oči, suší mysl. A srdce prázdnějšípříliv, odliv, příliv. Němě křičí, život zkysl.
Zlomená...
Jsme v březích neumím létata Ty létáš,tam někde nad řekou - do nikam,cestou mezimezičasem,meziprostorem,meziživotem. Patříš do nikam,když křídla zlomenáslábnou a těžknou,zpola ohořelápomalu,tak pomalu a přec rychlechladnou,ještě neodcházej šeptám do větrutakhle(bez rozloučení).
...
Jsi blízko, tak dobře mě znáša přeci nevíš nic. Upřímnej i trochu lhář,chci příliš, když chci víc. Víš přátelé jsou světlo, tak už mi nezhasínej. (já mám ze tmy strach).
Havraní
Víc vrásek do čelak očím stále tesknějším,jsem jen polobdělá. když marně tě opouštímHavraní křídla anděla. Tomu pohledu donikamchtěla bych rozumět,však unikáš, unikám,není cesty tam ani zpětHavraní křídla anděla. Trpce sníš v sedmikráskáchtouha sny linčuje, míváváš při otázkáchv tváři stín lišajeHavraní křídla anděla.
Měl
Měl oči z nejasuplny, tak studených zim. Víš umřel pro krásu. neviděl přes šedý stínSrdce tak omšelés nánosem patiny. Co city smyšlené zahrabat do hlíny.
Odstíny šedé
Černou a bílou neoddělíša šeď má tolik odstínů. snad nejvíc ze všech barev.
Per partes
Per partesPer partes umírám, od vnitřku ven,od srdce okorám, ztratil se sen. Jak motýl bez pelu,bezkřídlý pták. Všechny sny v popelu,děravý vrak. Hniju si od středu,usychá květ.
Malířka
Hraju si. na malířku.
Paletu zelených tónů míchám,
špetku skořice, barvu lískových oříšků,
na prázdný skic život dýchám.
Dům z písku...
Srdce,toť dům z písku. Každá vlna v němvykreslí další brázdu. jednou těch vln bude příliš, už nebude kam vymlet dírunebo postačí jedna velká.
Čtu si v Tvojí (pří)ruční mapě
ČTU SI VTVOJÍ (PŘÍ)RUČNÍ MAPĚ
Proč nemáš čáru života.
A neříkej, že se mi to jenom zdá,
proč máš tak temnou rýhu osudu,
Ať splynou naše čáry...
AŤ SPLYNOU NAŠE ČÁRY…
Ať splynou naše čáry života
a barevná temnota
promění se včernočerný den.
Ty jsi mým snem
Ty jsi mým snem
Ty jsi mým snem,
když přichází noc.
Užírám bílým se dnem