Písmák Ráj v pekle
Při vstupu do ráje, zasekl se vzámku klíč
Prý vše hezké dozraje, dozrává spíše chtíč
Otočka, přísun, houpání vbocích
Výsměchu výsluň vbezesných nocích
S(v)olit(n)ude
Kdo jen to tušíže samota v mé duši má své místokdo jen to tuší že mi to slušína pusté plánikdo jen to tušíže srdce mi bušíjen tak na zkouškukdo jen to tušíže kolem mých ušíslova se proháníkdo jen to tušíže s rozvahou mušípo světě létámkdo jen to tušíže slzy mi sušívítr samotářkdo jen to tušíže se to slušína svět se usmívatkdo jen to tušíže do nočních básnímyšlenky píšukdo jen to tuší že lidi jsou hlušítaké nevnímámkdo jen to tuší že za zvuku tušído hrobu vlézámkdo jen to tuší že jsem. SOLITUDE.
Pocit
Srdce vždy bouchá o něco víc
když jsem ti jen o metr blíž
na dosah tvé vůni
vždy já vevnitř láskoustůni
JA ROzdávám úsměvy
Nádherný den - slunce svítí, ptáci pějí
koutky úst se od ucha k uchu smějí
Přichází jaro a ledová srdce tají
když si spolu povídají.
Zapomenout...
Barvy předešlých dnů se smíchaly do šedé
smutek je nyní hostem na mé tváři bledé
vzpomínky jak ostré jehly v jehelníčku
vyplavují slzy stékající po mémvíčku
Divadlo
Opona pomalu dolů padá
publikumhercům poctu skládá
divadlo divadlo divadlo divadlo
(ú)div a (m)dlo
Past pro .... (všechno je naopak)
Past pro malou duši, ona velkou zradu tušíRychle se před satanem během brání, tam na listím pokryté strániOsud svůj pomalu poznává, když se za sluncem vydáváPřebíhá přes kmeny stromů a přeje si dojít domůA tam se ve vřelém přivítání setkat se se svou rodinou bez smutku a bez spíláníSatan je ji stále v patách, teď se přes kořen stromu natáh´Ta malá naivní duše se mu náhle směje sušeAle vzápětí se začíná bát , to když se sám satan sobě začíná smát Pozorně jeho smích poslouchá a při tom její srdce bouchá Osud svůj vzápětí poznává, to když se k pánu pekel pomalu vydává Cestou necestou přes větve a kameny, satan začíná být ze smíchu znavený I duše malá přestává se smát, dívá se na něj a přestává se ho bát Tak krůček po krůčku se zpět vrací, co je sílou k tomuto činu hnací. Už se jeho dotykům nebrání a od těch dob na příkré stráni propast se pyšní se svou bání to jak duše pošetilá pekelníku uvěřila ruku jemnou do jeho vložila Pod nohami z nenadání zmizela půda na té stráni Na místo lesa kamení dávné to pekel znamení Dnes na místě pekelníka vidíš pouze smrtelníka který dělá tytéž činy bez výčitek a bez viny Jen aby se najednou neproměnil v propast bezednou pro malé duše naivní které by spadly a zabily se v ní .
Night
Small nightingale sings a lovely song
about a night that was so long
full of dreaming, full of unconclusive smile
it is the night my soul has died.
Pavučina ticha a ...
Jako spletenina tenkých, lepavýchnitek mi připadá můj život,
spousta zajímavých věcí lepí se na ni
jako je čas radosti anebo čas pohrdání.
Jako spletenina tenkých, lepavých nitek připadá mi tenhle rok,
(z)Lost
Noc se potkává s dnemrealita je náhle snemživot je jak strmá stráňhorké je srdce, horká je dlaňDvě malé duše s nadějíbrodí se sněhovou závějíZtracená cesta a letmé hledáníloučení je jejich shledáníDvě malé duše s nadějíspolu se v lese zachvějípři pohledu ze strmé stránětisknou k sobě horké dlaně. Noc se potkává s dnemrealita je náhle snemBudoucnost je jak strmá stráňon čeká na ni, ona čeká naň.
Znovu a zas
S nadějí z podvíček přichází políček
S úzkostí z podřas další znovu a zas
Dvě facky osudu na čele ostudu teď budu mít
ale přesto budu pořád tak hloupě snít
Jen jeden den
Jen jeden den
sním svůj sen
vlastní vinou
se slzy k soběsvinou
Bílá lilie
Bílá lilie padla mi v klín
přes slzy dojetí na ni již nevídím.
Pomalu otvírá lístečků rámě
otáčí okvětí - dívá se na mě.
NEpřímočarý Sen
Obluda ve spanív hlavě se proháníV letmém záchvěvubez něhy ve hněvuStrachy se probouzímsvět je tak matoucíRealita nebo senpřede mnou je nový denJsem jako praštěnázazděná ve stěnáchNemůžu dýchat ani se hnoutjen křídla k tělusi přivinoutNejsou to křídlaale jen klambubliny z mýdlaletí zas k Vám
Obluda ve spanív hlavě se prohánínení to obludaje to jen pokání
Klam
Sám člověk nevíco se jevíjako senPřipadá si jak klam asipři svítáníz nenadáníPřipne křídlavzlétne k nebipřistát nesmíto však nevíPřipadá sijak klam asipři létáníz nenadáníDojdou sílypadá dolůmyslí na dnykdy byli spoluPřipadá sijak klam asipři svém páduk vodopáduSpadne k zemiv blátě ležímyšlenky muv hlavě běžíPřipadá si jak klam asipři západupo tom páduPoslední pak příjde výdechduše letí na svýchkřídlechPřipadá si jak klam asipři létáníbez přestání
člověk a chtění
V bouři jas a svitchtěla bych jedenkrát míta ve vichřici bezvětříPtáky bez křídela pravdu bez lžiPlanetu bez lidíkdopak to uvidídéšť bez kapekPtáky bez křídela dobro bez zla
Ráno bez rosya večer bez západuhádku bez slovPtáky bez křídel a radost bez smutku
Láska?
Černý na krátko střižený vlas
svět se se mnou točí zas
tělo, na němž se dá dříví štípat
nedokáži už nic vnímat
Lžička
Přijímám porážky, i když tak bolí
pravda je lež anebo obojí
za rohem lež,vedle mětéž
to všechno jenom ty jseš.
Po - po
Připadám si sama i když okolo mějsou lidé nazývající se kamarády
Odstrčená a stranou se dívám jak se mi smějí přímo do očí
Důvěra v nich vyprchává při každém jejich slově rychleji a rychleji
Při každém jejich činu se cítím víc a vícznechucena
Víla
Bosá a průhledná krůček po krůčkutančím
po krůpějích rosy.
Nikdo ze smrtelníkůnemůže chápat radost, která proudí s bolestí
mezi prsty u nohou.
Útěk z reality
Necesér zbalen
versta je delší
do černa cit zhalen
smutek je větší
Hrozen
Hrozen člověk je životem bit
na poušti světa úžasný klid.
Ledová kra v očích mi taje
někdo si s city ukrutně hraje.
Je čas
Jak život sám ubíhá před námito nejsou jen žádné prázdné fámy. Ze snů vstávat, pozemským věcem se odevzdává to, co je v nás a co se v nás udávázasRáno vstávat, nástrahám světa odolávatty, co jsou v nás, jak ten časse tiše sklánínad naší tváříz řasZdání já mám a před vámi smekáten, kdo si rád sní, ať klidně čekáa tiše sklánísvoje přáníslastTen, kdo rád sní, teď ať si tiše říkáčas není, život nám utíkáze snů vstávat, pozemským věcem odoláváto, co je v nás a co se v nás udáváje čas
odejít.
Probuď se ze sna
Bláznivé plány, které v hlavě mám
před tebou jen v tichosti ukrývám
já vím
už zase sním
Život
Život je voda
pomalu plyne
tváře cos znals jsou náhle jiné
Život je rváč
Oči
Co se v tvých očích zračí,budu mlčeti radši. Možná je to žádost, touhanebo snad jen starost pouhá. Dovol svým rtům,ať mi to pošeptají,vždyť největší starost je,když člověk člověku něco tají.
Svět
S žilou v krvi stopenou
s rty na úsměvu,
přicházím o lásku vysněnou
bez boje a beze hněvu.
nicota
Před bránou ticha mě unáší proud,
nemůžu dýchat a ani se hnout.
Srdce mi tepe a tělo bolí
někdo mě spráskal nebeskou holí.
Člověk
Člověk je jak hromádka modelářské hlíny a každý člověk, který projde život se do této hlíny noří prsty. Někteří lidi se zaboří jen lehce. Udělají jen malou neznatelnou rýhu. Ale někteří se prstama dostanou až k srdci a udělají na něm stopu.
Střípky naděje
Jak rozechvěný šíp letím životem. Nemám cíl jen rychlost. Jak rozechvěný šíp letím životem bez možnosti zastavit se a počkat. Jak rozechvěný šíp letím životem bez rozumu .
Smutek
Smutek. Co je smutek. Snad ten pocit, kdy ti celý svět padá na ramenaa ty cítíš tíhu tohoto břemena.
Smutek.
Zase nic
Srdce na dlani a rozum v koncích .
Proč všechno končí.
Proč jen dnes vyšlo slunce.
proč se čas nezastavil.
Nic
Člověče.
Neztrácej naději.
Můžeš na světě stratit úplně všechno, ale jen naději ne.
Nedovoluji ti to.
Křišťálová váza
Jak nádherné je mít křišťálovou vázu v náručí,
tisknout si ji na prsa a říkat, že je nejdražší věc na světě,
bez které nelze žít.
Dávat do ní to nejnádhernější kvítí,
Padlý anděl
Anděl v mlze stál,
na zem se jít bál,
protože byl nečekán.
Tvář jemnou měl,
copak to jde??
jak krásný slavík mihl se ve větvích
jak ranní rosa průzračně zavoněl
jak ostrý nůž ocitl se v mé duši
a já jak blázen nechám si to líbit
Bělavé pírko
rozhodnutí jak bělavé pírko vznáší se k nohám
pomalu úplně pomaloučku sepřibližuje k tvým prstůmunohy
a tyse ani nepohneš, protože se bojíš, že to pírko vylekáš auž nikdyti nepadne k nohám, ale zapadne do nejtemnějšího koutu tvého já
rozhodnutí jak bělavé pírko vznáší se k nohám
Život a kapky
Možná se mi to zdá,
možná je to tak.
Člověk životem padá,
padá jak vodopád.
Rosa
Spousta kapiček rosy
padá teď na nás
praminky se jen točí
připomínají vlas.
Slunce a mrak
Když sluníčko zajde za černý mrak,
když na svět přes slzy nevidí tvůj zrak,
když sedíš shoulená v koutku své skříně
a ze slzí je najednou jezero v tvém klíně