Písmák Pomeranč
Byly Vánoce a město na bulváru pořádalo tradiční trhy, které se táhly celým centrem jako had. Všude byly davy lidí, na ulici hrály koledy, billboardy hlásaly vánoční přání. Mary trhy milovala. Procházela je pravidelně každý rok.
Čarodějka
Byl jednou jeden osamělý chlapec, který nikdy nepoznal lásku, ale nade vše na světě po ní toužil. Jednoho dne si uvědomil, že kvůli tomu nemůže být šťastný, nedokáže prožívat obyčejné radosti života a nedokáže se smát. Proto se rozhodl, že odejde někam pryč mimo svět lidí, aby na nikoho nepřenášel svůj smutek. Bloudil dlouho, dokud nenarazil na velkou prázdnou pláň.
Cizinka z Palerma
Když jsme seděli v oblíbeném kabaretuU našeho kulatého stolku z mahagonuRudými rty jsi ležérně vysála cigaretuZahodila papírek popsaného paragonuPři noční procházce jsme našli sicilskou tavernuKde jsem ti do vlasů uvázal zlatý diadémVzpomínáš si na hotelový pokoj v PalermuUž dávno nejsi stydlivá dívka s mikádemV alkoholové euforii na kýčovité plážiDo písku sklouznul náramek ze slonovinyŽili jsme destruktivním chaosem v kolážiSnobsky oscilovali mezi luxusními vínyRutina zavraždila polibky v temné niceZe zrádných očí vyprchal lesk abalonuV kapse mi zůstala jen pomačkaná pohlednicePo městě horentní suma dluhů ze salónůStarobylý gramofón roztáčí ohranou deskuNevnímám unylé tóny béčkového menuetuLahev absinthu je poslední vzdor proti steskuKdy ses mi rozplynula v mlhavou siluetu.
Poslední
Poslední stránka patetického románuPoslední marcipánová myška v cukrárněPoslední sklíčko rozkradené mozaikyPoslední mávnutí perutí mrtvé holubicePoslední takt bezejmenného valčíkuPoslední okvětní lístek uschlé růžePoslední hvězda na obloze před ránemPoslední oáza uprostřed pouštěPoslední doušek trpkého čajePoslední voják na frontěPoslední žhavý uhlík v ohniPoslední vlnka v peřejiPoslední vzdušný polibekPoslední dotyk vlhkých dlaníPoslední pohlazení po vlasechPoslední nadějePoslední obejmutíPoslední pohledPoslední vzdechPoslední slzaPoslední Miluji TěPoslední.
Rozbitá duše
„Spravíte mi duši. “„To mi tady neděláme. “Nevěděl, nemohl vědět, to nemohl nikdo. Jak byla krásná a křehká.
Puklý architráv dionýsovské bezstarostnosti
Jako bezprizorní chodecPotuluji se porcelánovou arkádouJsem melancholickým fantomem vlastního strachuBeznadějný idealista, myšlenkový sebetrýznitelPostihnutý nelítostnou dekádouSvých ponurých, obsedantních představV nichž žiji a přesto umírám.
Cigánka s kastanětami
Hrajte. Já chci smutek podvádětHej, cigánko, zatancujMůj hřmící potlesk bude tvůjPři polibcích, kruť se v bocíchPři polibcích kastanětAť vlají tvé černé vlasyAť hulákají mnohé hlasyAť opěvují vášně, krásyAť vymažou se dávné časyMá cigánko pamatujMůj hřmící potlesk bude tvůjProč. Jen když je noc, skončí denTančíš v rytmu kastanětPřitančíš mi na pomocKdyž nevěřím v pravý světJen když je noc skončí denMá cigánko jsi jen senTam v ráji se opatrujMá cigánko pamatujŽe tam v ráji dobře hrajíMůj teskný potlesk bude tvůj.
Potěšení ze smrti nesmrtelného
Hleďte, zde chcípá básník, ve smrtelné křečiRozpářem mu lebku, vyvrhneme střevaZa jeho činy, za jeho řečiŘíkal že je lepší, házel na nás naše vinySám ožíral se hnusem, místo vína chlastal krevA děvky. Každou druhou položil, nám nadával do kurevZnal jejich těla, rozkroky a ňader stínyOn je sračka před náma, my nejsme ty špínyZnetvořeným trhá tělem, tlamou chrlí šedou pěnuV hnoji leží jako zvíře, plive po nás ve svém hněvuVykopněte ostré zubyVždyť děláme to v dobré vířeAť vyvrhnem mu jedy z hubyNa zem padla hrstka kostíZ dásní tryská krevPolykej, bastarde, polykej svou krev.
Šeptejte
Umělci dekadentních světůKde máte své hroby. Kde spočívají hrdinové, jež zabila krása. Kde zhynuli ti, jež nebáli se lidské zloby. Fénixové, co shořeli v letu.
Básníkův sen
Toužím po pařížských uličkáchPo jejich sépiově matných zdechChci nohu smočit v jejich prachVůně města lapit pro svůj dechSvět pozorovat z malebných kavárenObdivovat parfém vnadných ženPoslouchat žebrákových houslí větUstrnout omámen pro smyslný květVysedávat pod stříškami z balkónůProzpěvovat písně zdejších salónůPřes poledne dlouze hledět do vitrínPod jazyk skrýt chutě drahých vínStřežit se svátosti zdobných kostelůNesměle vstoupit v kýče barev bordelůS umělci setkávat se na MontmartuVolnosti slíbat sladkou vlhkost na rtuV myšlenkách s štětcem tiše před plátnemMalovat v radostném opojení malátnémDo tlustých svazků vepsat básně o kráseNavždy zakotvit v tom vysněném obrazeToužím po pařížských uličkách.
Bohémská revoluce
Neviditelná, je všude kolem nás, oděná v mlžně azurové kápi. Skrčená a skryta, ne však v pokoření a hanbě, ale ve střehu. Jako šelma připravena hbitě vyrazit vpřed a bojovat, bojovat do koncePošetilec, kdo žije v bludech, spřádá léčky jak ji lapí. Ona běsní v hrdých srdcích a srdce plesá jak po úderu do zvonce.