Písmák pyromaniac pussy
Her pussy roars
like a hundreds of lions
and she likes to play
in the piles of dry leaves
Zverimex Fon Bitches
čubička tvrdí
že tvrdý má rada sex
sere na nebe
chce pekelný zverimex
popelníkové blues
V popelníku leží moje duše
mezi doutnajícími nedopalky hříchů mých minulých
vidím tváře utonulých v kouři
cítím žár
Ikarus
bláhový hladový Ikarus bez křídel
naivně naletěl nášlapné mině
byla to svině
co na příděl třídila emoce
odpad
ponižovat ženu je delikátní rozkoš
když máš v sobě dost odpadu
tak jen stačí
najít adekvátní koš.
Novoroční
Den za dnem plynou
roky za roky
mládí je úvěr
stáří zas úroky
Lenost
s leností se strašně špatně bojuje
protože se ti prostě kurva nechce
dobré ráno
někdo říká problém,
já však vidím růst
špatné věci v dobré
aby mohly srůst
posluž si
samota a mlha
ze sna mě dnes probudila
dali jsme si trojku
a ty, někde podnapilá
čtenáři
nový den, nová šance
otevřít knihu
na správné stránce
namísto dramata
dnešní menu
byla hlavním chodem
se třemi vchody
byla typem holky
kde začíná obžérství
Sodomita
něžně jsem zkolaudoval tvé pozadí
a vypadalas
že to vůbec nevadí
vždy tvrdnu
rozchodná
marně klepeš na dveře bytu
kde už dlouho nikdo nebydlí
ztratil jsem klíče
a nechal tak za sebou
Magórie
potácím se v delíriu
chodbou za světla mdlého
v očekávání hororu
či aktu zjevně zlého
po slepu
a On řekl "Vyvedu tě z údolí stínů"
a já odvětil " ty stíny jsou zde kvůli mne,
toto je můj domov,
tohle je to co zbylo z rajské zahrady.
smíření
V zahradě mého nitra
kdy včera bude zítra
snažím se nechat růst
svých lačných úst půst
epitaf
jsem blíže spíše k prohře
než-li k výhře
a zván častějš na pohřeb či pietu
nikdy však naději neztratím
eLeSDhaikum
překonej svou pýchu
aby jsi zjistil
jak velký ve skutečnosti jsi.
bojovník
kdo osudu tváří v tvář stane a né zády
ten poslední na nohou
jenž neucouvne o krok zpět
když překoná i rozkol sebezrady
tvrdnu
přestal jsem cítit něhu
a ztvrdnul v pokřivený kus ledu
bizarních protikladů
mé nitro je jako studna nesplněných přání
v podkroví mé lebky
popůlnoční nálada dorůstajícího měsice
drásající zvuk mých nehtů přejíždějících po okně
za kterým se mihotají stíny černých myšlenek
uhranutý vizemi spatřených v nadvědomí
kolocovina
probouzím se do toho
z čeho chtěl jsem se vyspat
pokouším se vyzvracet
pokouším se vysrat
prosba
vysajte ze mne všechen řád
a nechte mne
se narodit jako divoké zvíře
co jen vlastní šíře zná
Monogamie
předem vymezený prostor
pro fyzický kontakt
a normy na různé hloubky pohledu
svědomí jako ledová tůň
anorexie
minulý týden
vyzvracel jsem pecen chleba
a dnes žaludek můj
začal ze zoufalství
plíživá rozkoš
pomalu se vplížím
pod tvou teplou peřinu
a ne nepodobný strichninu
se vpiju do tvých představ
23:57
slizký pocit nicoty
a pachuť hořké rezignace
utopené v hnusné kávě z automatu
za poslední dvacku
Formulář
když člověk tři čtvrtě hodiny sedí
a přemýšlí nad tím co by měl sám o sobě říct
a výsledkem je matné nic
tak by to nic mělo mít vcelku velkou výpovědní hodnotu.
barevný svět v nose
kdyby barvy voněly tak jak vypadají
tak asi než fresh stromečky
měl bych na stěnách obrazy
rozkvetlého jara
rektální
bez myšlenky
bez emocí
strohý výčet faktu
kdo byl včera na návštěvě
pornchidej
hluboko do pusy
sliny skrze koutky
anální opusy
ubohé loutky
panna z plastu
Jsem výhodná koupě blondýna v krabici rozchlíplé poupě plných tvarů plná děr gumokurva nech či ber sloužím podle přání a souložím na požádání statická milenka z lehýnka pérující a s pérem v zadnici cítím se smysluplně když pot z jeho pórů do mých otvorů valí svou slast kouše mi do bradavek a velké PRÁSK. ukončí můj život tedy dokud vadnou díru nezalepí dokud duši mi zas nedofouká a znova a znova souká a souká sám sebe do mých stehen.
co Kain
dávám si potajnulajnu fajn kokainupanáka absinthuplus pintu pivaa ať mi to zpívádvě deci vína .
panenská svíčková
Ó běda, ó běda
ojela mě u oběda
byla tam babka, byl tam děda
a ani jeden nic nevěda
Balada bez domova
potřebuju nové zuby
a nebo aspoň flašku rumu
žel, nemám cent ani korunu
a všeho všudy
zatracená ženská
z večera opilá žena křičí a brečí ráno pak v náručí se omlouvá za hutná slova a v odpolední sebejistotě začíná házet argumenty až si potom zase znova na koni ega neklekne ani omylem.
odpadní
kapek pár posledních
tělesných tekutin
zpustle ti vypustím
do lačných úst
vlaková
na hlavním nádraží draží se s kuráží kdo déle vydrží nezuřit z výluk.
střízlivost
potřebuju podřezat a to kurva rychle dochází mi totiž lži jimiž se obhajuji sám před sebou že všechno leží přede mnou že den za dnem nejsou jen šedé šmouhy na okně nikdy bych se totiž nesmířil s tím že božství jenž jsem si v sobě vychoval je pouhou iluzí ospravedlňující dnešek na úkor zítřku že se bouře brzy probudí a roztrhá vše čím se cítím svázán zabil bych tě pro pouhý epitaf jenž by se stal darem nesmrtelnosti .
chapadla
rozbuším tvé srdceprobouzím tvé prstyotevřu tvé očia napojím se na netvyplazuješ na mě jazyk a chceš můj čas nasáknout do tvé kůžerozpouštím své vědomído kyseliny pixelůa tisíce rukoutahá mě do všech stranbez zábran jsem otrokem.
dekadálnice
jedu na plný plyna den ode dnemám větší spotřebubrzdná kapalina mi vykapalaa už dávno nemám potřebuněkam patřit.
slova
slova. ty vytvarované kamínky do linek sešitůa blyštivé kopí formující proud toku tepenslova. ta lepkolahodná pavučina citoslovcístékající ze šrámů kůry stromůcoby smutná smůla slepující víčka k soběslova jsou vždy začátkem němých koncůa slepou uličkou iluzínamísto svobody smyslů.
stolice
tvá čerstvá ranní stolice lahodí mi nejvíce když dám ji mezi krajíce a pocákám kečupem.
rozpozřen
vidím velká rozevřená ústa do jejichž chřtánu padám jako trávou krmící se kráva která je přežvýkávána masožravým stromem cítím se osamocen jako osten bez růže mravenec bez čichu či chuti slepý jako holub co naráží do špinavých zdí pouličních fastfoodu jsem semínko durmanu jenž dělá kruhy v obilí a solnička na stole při večeři šnečí rodiny vidím rozeklaný ocas pornoherce co klátí naráz čtyři děvky a všechny prosí boha o odpuštění svých hříchů jenž se dopustili vůči svým bližním jsem manželem své vlastní matky od té doby co mi zemřel otec jsem korouhví vlajky sebestředných zrcadel a člen čichačů chcanek mocných ocasů jsem malomocný necita co každé ráno procitá pocitem nenasytnosti.
Freedek
v příbytku ve Freedku na bílou omítku škrábu svou vyhlídku na blízké setkání druhého druhu chystá se protnutí čtverce a kruhu chystá se chlípnost a chám a to vám povídám třeste se usnout.
předžvýkávání
okoralý chleba učebnicgumové žvýkání životaa ponožky prezidentůžádám vendetu za všechna MUSÍŠ a NEVYRUŠUJchci černou tabulivyzvat bílou rukavici na soubojformujete si nás jako hlínu na hrnčířském kruhua ze školních uniforemvyrábíte cihlykteré drží váš svět pohromaděmísto prožitku jen data z lexikonua namísto odvahy dobývat svou nevinostjen napřímená záda v těsných lavicícha tabu v přezuvkáchošoupaných generacemi odvedenců. z duše se stalbinární kód.
Lady Pervitin
slyšel jsem holčičky mluvit o pervitinuvypadaly nadšeně a natěšenějedna z nich mi ochotně půjčila papírky na jointazatímco druhá si ve své úplé minisukni z kůžerozmazala rtěnku po puseřekl jsem siproč nea šel jsem.
Miluji mladé mléko
Brzy léto a mé tělo by chtělo chlemtat mladé mléko Ó, jak chlípně mlsná jsou má ústa a jak zpustlá touha vrůstádo kostí mého rozkroku
Mladé mléko se jen tak na lehko vlní vlastní vůní a lechtá mě pohledem na poklopci kam plánuje se vydat na příští exkurzi technické erekce
Mladé mléko se dere do a má moc mé moc milou povahu postele páni, a odvahu. tos světe neviděl tak opojná hříšná pleť a jemně hnědý květ klitorisu jako jehnědy z jara
Mladé mléko teče v kleče a mé mlíčí mu líčí líce a chtíce více mi se zřejmým zájmem olizuje zábradlí a bez zábran se modlí svými prsty sama k sobě svými prsty sama v sobě .
pod křivými křídly
v samolibé poušti s gilotinou se samospouští odpouštím svým hříchům a kouřím pýchu v přepychu andělského alibismu.
básníkům
ty hordy básníkůbijících na brány věčnostia jejich vypnutá tělasnažící se dosáhnoutna piedestal vavřínůpřemnoho perel mezi nimitoliko many pryštící z jejich pera můzy ryze zlaté. nevyslyšenénepochopenéa ztracenéjen těch pár gigantů svých dobjen těch pár blyštivých hvězdna nebi nekonečnajen těch pár z nás všechrozsvítili tmuné silníné mocníale noví a sví ve svém osobitém osududržící prapor revolucedržící svou hlavu v dlaních šílenstvíprožití a děravínevěrní a nezměrníživí. stále tak živí. a my u svého neonu nemáme odvahu nahlédnout do hrobůležící před námiu brány věčnostiu fiktivních představ zbabělcůnedotýkáme se zeměa míjíme lidi jako vzduchkterý nedýcháme.
přízrak
má polomrtvá milenkoty co žiješ rozkladema voníš rajskou hniloboutvé objetí je led a jedovaté bělmo očíje peklem příšeří a tichým svědkem zvěrstev vlastního tělamá přespříšerná korozivní láskorozpouštíme se v kyselinách svých žaludkůa sténáme vykotlanými ústyjako nevěstinec v plamenechsám osud nás proklela naše bezbřehé plenění neplodnostije pouhými sedativy na tupou bolest svědomíjenž jako ztracená ozvěnaléta bloudí v našich hluchých lebkáchmé tepny vyschly do hladkaa z šrámů a rannevymačkám byť jedinou kapku krvekterou bych se za lehký závan něhybez váhání upsal ďáblumá bleděmodrá spektrovydechni své všechnoa zdechni.
Durmanov
Pod stříškou vlakového nástupiště rudě žhne cigareta, jejiž žár pod mocným šlukem kuřáka, mým šlukem,vykvétá do podoby miniaturního slunce. Průvodčí zapískal a vlak co, se fakt nevím proč jmenuje elefant, svým automatickým zavíráním dveří dal okázale vědět, že se jako už loučí stímhle polomrtvým nástupištěm. Možná to bude kvůli té těžké prdeli a pomalému rozjezdu… to jméno myslím.
Mrknul jsem na svoje hodinky sMickey Mousem a jeho silácké ručičky se vytrvale pnuly nahoru ke dvanáctce, za chvilku bude půlnoc.
o mně
jsem na tři půlky rozřízlý zářivý květ lotosu láskyplná oběť nicotě co nečinně čumí do zdi jsem roztříštěná sklenka vína nevinná ratolest rulíku kulka skrze játra mám rozřízlá ústažiletkou a žárlivost před zrcadlem zvrhlá zvěř s obnaženým ohanbím a s vyceněnými slabinami jsem rakovina papeže paže mé tě obejmou.
samota saténu
Sami ve smutném saténu tiskneme se v noci ke zdi a obklopeni chladem chřadnem hluboduchá němost nám dala do úst žiletky a ta šarlatová stuha kolem krku patří strachu oprátka romance elegance moru po vzoru záhad máme mlhu v myslích a spoutány v kozelci jsou naše plameny kameny drtí hruď oázy vyschly a paláce se mění v písek zatímco poštovní holubi polštářovatí PROBUĎ SE. ta tma je skutečnost.
Oidipus
Oidipus
Prolog: Žalostný starý vrak
staletí slepý ubožák
nebohé nahé batole
Pandoro!
Pandoronaléháš na mé marnostia vyvrcholením je potupaPandorodo tupa krmíš mé zhovadilostia rozjímáš nad lesy spálenými na popelv rozkoši líbáš mé zlámané hnátyPandoročekám před vraty tvé mrzkosti a hádámže si dáš na časneb naléhajícím nepodléháštvá zášť je v odmítnutí__________________________________________________________Pandoroupřímná Pandorozvrhle se chvěješ v představách bolestiPandoromáš jizvy na rukoudolej mi vínaPandoro DOST. drtíš mou důstojnostneříkej vícena chvilku mlča předstírej že jsi. třeba holubicePandor ubohýchhladovímjem vyhublý po tvojí odvetěa tak prosím za odpuštěnívždyť vidíš že už jsem zase zpátkyPandoromé potřebyty jim rozumíštvé zboží jde na odbytkloužu níždo výšin zatuchlinPandorochcípám.
rybář a jeřabina
na udici rybářejeřabina na jařerozechvívá hladinua rybářovu rodinukrmí trpělivost jeho duše.
pódium postele
concertino pro více než čtyři ruce a celkem třikrát jedno tělo mezzosoprán, alt a bas v pozadí cembalo dolaďuje náladu něžně zpěvné vrcholky ztopořených bradavek a polovlhký buket rozlévané krve co po hladkých stěnách sklenic křišťálově stéká do sténání samic /přípitek teče hluboko do krku/ prověšená záda jazyk klouže po páteři panorama erotiky rozleptává touhu v akt Koda: tři těla a noc co není němá svádí jejich mládí. svoboda. .
vražda na velkém plátně
na černém papíře slepé ulice bílá čára ostré čepele zaskřípe o tabuli dívčích hlasivek že by si jeden zalil uši voskem malíř rudou barvou koloruje ruce vraha a vytažené vlásce štětce odhalují nitro štětky abstraktní skvrny cákanců odtékají do kanálů a špiní pracovní kalhoty bezmyšlenkovitá kompozice bouřlivé agrese budí v jistých kruzích velký zájem výtvarné pomůcky ledové jako smrt čpí iniciály na soukromé dražbě soudní síně autor napjatě čeká na konečnou cifru té hrozné patlaniny té brutální vraždy která zdá se bude vysoká.
vaše duše listopadu
spíšvšichni spíteponoření do propasti postelejste neviditelníjeden pro druhéhoi pro sebejako list plující vzduchemvymaněný z tísně větvíbez vlastní vůlejste vlastní tíhou taženi k zemije vás celý les. a všichni spíte. nemyslíte na sny sníte. stojím tiše opodálna okraji loukyjá tvor bez tvarů co všem kradu dechžiju ve zdech vašich celkde myslíte si.
pod mou sukní
v sodomii fetiše kdy ve vzpomínkách dostávám se nejvýše tvé spodní prádlo z pod polštáře čeníchám do zbláznění horečkou mi perlí pot a prorůstá mnou pomyšlenípojednat pár tvých. partií alabastrové obrazy mé soukromé galerie reliéfy rozkoše a naškrábané skicy ulehají do lóže kde jim každým nádechem vdechuji život třesu se jak ty ses třásla mladá z rána vlahapolonahá lílie schovaná. ve zvlhlém. kousku.
na laně
nesu rakev
a za oponou roním slzy
pódium mě volá
že brzy budu muset být dva
bez kofeinu
hypnotizující silnice setmělého horizontu odhaluje svou nekonečnost nekompromisními světly aut skla zamlžená dechem spáčů myšlenky rozpuštěné v toku kilometrů klopýtajících pod koly koní kradmé kouzlo civilizační izolace přízračná společnost palet bilboardů trpící vlezlou neoriginalitou fašismu se slogany předstírané pravoslavnosti: - omrdej mě a bude tě omrdáno - lepší kondomy pro vaše děti - práva kurev pro všechny - více masa pro vaše maso - zvolte si tu pravou budoucnost: smrt, kastrace a potraty míjím motoresty a ignoruji hlad vypínám světla a modlím se modlím se za všechny kočičky, ježky a psy mlaskající o blatníky kovových krys myslím jenom na spánek a na zítřejší probuzení v peřinách čelní náraz ani nepostřehnu.
mobilní miniatury
my mladí plní nadějí dnes jíme chléb k zítřejší snídani a po letech jiní, změnění hladovíme ----------------------- skrze okno v úžasu hledím na chameleoní podzim a lstiví plazi mezi listím svlékají kůži z poměnek ----------------------- zasypaný pískem bez možnosti pohybu skrývám svou svobodu do našich polibků ----------------------- málokdo z nás bude mít tu čest vykopat si vlastní hrob většina totiž nemá co pohřbít a to co by mohlo po jejich smrtí žít hnije již za jitra.
na dveřích mého apartmanu
jedna rada pro sousedyzvuky láskyjsou lepší nežli němé stěny.
sabat léta
to léto kdy s padlou nocí svlékneme svá proudem řeky omytá těla jeden na druhém načrtneme popelem symboly přijímání to léto v tu noc rozechvělou nedočkavostí škrtneme sirkou a plamenům podrobíme každé sousto našeho nitra jež plane po vzplanutí pak do potuchtivé hry iluminace lascivnosti rozhalíme svojí srst a vrhneme se vstříc hlubinám neobjevených vnitřností korálových ostrovů v kruhu z kamenů to léto ladně a lehce teplem zlíbá naše šíje a byť z roucha rozkoše odkryje jen pouhý lém tak v dávivém pohybu smilné radosti rozkvétá orchidej chlípného semene ráno toho léta i v tom chladu závanu stovek mil dálek dýchá mi na kůži žár a každou vzpomínku mám zalitou v rámech mých šrámů v galerii mého těla.
výlet skrze prostor
má ženapo tripu zmoženáleží na nábřeží vyžloutlé sírya jako by z plastelínyvýrazně povadlým výrazempovídá o zemijež spatřila za obzorem zorničekozbrojená pohledempod ledem vidí tváře lidía kamenem křísí víru v rysy probuzení
má ženapo tripu zmoženáspía z její kůže čpíL. S. D.
rozklíčenost
můžeš pohlédnout pod závoj mé kůže vidět mé já jako číselnou kombinaci budeš počítat a stavět cihlu vedle cihly domova našich citů pak ale přijde podzima jadérka jablek pozřena nánosy listů vystřízliví do pesimismu v tom chladném severáku se ti zachvějí víčka a tak nějak nebudeš mít chuť chtít dál. pak navíc ta zima ti dá ještě míň zabalená do mlžných kožešin mrzneš a ustrneš se ledem stát pak cihlu po cihle ne domov ale čínskou zeď jako pevnou hráz mezi dvěma dušema jejichž klíčící srdce dusí slova možná kdybys znova jaro shlédla rozkvetlá jabloň by ti řekla "vítej doma a dej si se mnou šálek čaje".
prostor pro tvorstvo
kdybys otevřela oči možná bys zaslechla tichý nářek větru jako když někdo drží pevně semknuté rty a myšlenky bubnují o parapet je to smutné pro tebe i pro mne to nehmotné něco co snažím se rozkřesat tvrdými přírazy nic. něha někdy náleží nevinným nevidíš. nevidím. ten stesk ti omotá kotníky a mé doteky umlknou ve slepé zuřivosti ti vypovědět myriády okamžiků věčnosti v tak čistém svazku souznění trpíme paradoxně oba pocitem bezcitu kdy milujeme se víc v objetí a pohlazení než v obležení povlečení.
kazajka
splývám s davema všechno mé vyjádřeníje v područí červůmršinných těldo tupa krmena sám pak potravouhodnotou životajsou pouta na rukouklamná iluze svobodysystém trestu a odměnjsem či nejsem hoden svého hrobuznovu planéprvoplánované početívšech mých myšleneka tučná zištnost činůna obzoruni jediného zrnka zrodurozpětí prozření.
delikaTessa
kytice plná poklopcůbarvy masavoní pokojempoloslané polohyv nikdy nestlané posteliuhnívá květinaa naoko radující sez chvění chtěníneusíná
obcující samcikrkavci a štvancisamice zšedlé v ránechchudé v dělo/úlo/háchnenachází klidnenachází svit
davy vrakůzpoza vratnedají spát stvořenízalité v ulitěve zmatku matkou zadávena zvratkymlčí o své duši.
pár miniatur
zhrzenéshrbené ženy na polích pohřbívají smícha okopávají bramborymezi jejichž řádkynachází smysl hladu------------------------z přílišné upjatostipraskla mi struna soucituz nástroje se stala zbraň-------------------------v každém zákoutíkam bys nejraději nikoho nepustilatulím se k tobě jak jen můžua tam kde sám nepoznávám své járaději neutírám prach. -------------------------s plnou lednicí plný hladu usínámneb zapomínám hodnoty všehoa nic mi není cizí--------------------------zprosti se všech ubohostía vytesej svůj osud.
kaňka
příjde smrt a bude mít tvé oči oči které žádné srdce neochočí a jediný pohled z podobočí napoví ústům suchý vzlyk v parafrázi romantiky na louce rozkvetlé rakoviny chytám motýly do dlaní a místo do krabičekpřibíjím je skrze kost to abych mohl létat když už nejde dýchat přijde stesk a bude mít tvou vůni smyslům zaprodanou vůli a rozlámaná žebra. hlavu těsně nad podlahou bít či nebít promluvit či popravit a procitnout do ne-emocí příjde smrt a s panenkou od jehlice do vlasů probodanou zachvěju se ti v náručí.
poklesky proti srdci
dva naproti sobě stolu, mlčky sedíme. popelník na stole je jedinou dekorací. T: mám rakovinu plic /dlouze kouřím cigaretu včera mi volali a tak jsem dneska zkusil žít trochu jinak /pousměju se jak je dole popsáno M: prošly slova /vyprávíš do prostoru pocit zůstal /jako by tam nikdo nebyl smál se pláčem zlomených /ani já ani posluchači T: ulovily mě myšlenky /dívám se nekonkrétně do země na omšelou rakev viděl jsem sám sebe bez pohybu strnulý ve tváři M: všechno volné vědomí /přímý oční kontakt s posluchači pozřela hladina humusu jako házení žabek do bahna a kal je obloha T: zkoušel jsem tu úzkost vyzvracet /vzbudit pocit úzkosti ale jenom mi trnou zuby zřejmě z toho jak do mě pořád hlodá /roztrhnout frázi strach a sebezloba /. M: sebezloba.
věrná vychladlá
až tvé srdce dotlučestrhám z tebe šatyaž tvé oči ztratí jasrozpustím ti vlasya to co dříve dávala jsihorkým tělem plným vzdechůjá bez hlesu si vezmuzalitá voskemněmá jsou tvá ústaa medem živas bylavčelí královno.
au revoir
vím že každým douškem cigaretysi z nadcházejícího ránaukusuju kousky štěstíale jak se zdátak jsou jisté věci ke kterým tíhnuso babyI´m gonna leave you.
Z víry zvířat
po hřbetě proti srstitvoje prsty budí zvěřjsem smečka tečka s citoslovcilovci citu jen já můj stín a tvář v zrcadle velkolepé MYpo hřbetě proti srstitvoje prsty chtějí si hrátsvlékám háv mlhovina ranní rosu měním v dýmtoť tvůj/můj šathavrani co dosud spali rozepjali křídlaa pojednou jim zřidlápříjde oblohamamone. tvoje lahodné pižmomá hlodavou náladua já hladový znám nazpaměťkaždou z větznakové řeči tvých prssstůpo hřbetě proti srstitvoje prsty vrství představya šťávy tvé náladyladí mi do notylíbivé nahotypíseň neklidného nitrajehož nit trá-pí svědomísnídající žiletkamirány rán
spal jsem abych nemusel probudit se sám a utečeš-li libokam na kousky slov tě roztrhám.
mramozun
pod smutným nebem monzunudozrála naše nálada do trpkých hroznů rozumukaždý pohled do očí do srdce ocet nakapezamrazízamrzímrzačípísním vzala slova dechbaldachýn se změnil v kámena hořký splín přeluhovaných bylinbydlí v naší postelina mramoru našich hrobůkvětina uctí památku.
Lesbická adolescentní láska
lesbická adolescentní láska má snivou povahu. její tenoučké nitky něžnosti obetkávají a obtékají motýlí křivky polibků na mléčném plátně záhybů těl růžolící se tváře kapky potu na lopatkách chlad nahých nohou oheň rozkřesaný kůží lesbická adolescentní láska máslo s máslem na horké pánvi dva prsty nořící se do medu chuť sněhu na rtech pohledy mezi vzdechy vzdechy mezi polštáři a polštáře mezi nebem a zemí lesbická adolescentní láska má snivou povahu a poháry plné mízy so take it easy babe take it as it comes.
závoj
jsem zvíře bez srsti jehož vášeň zanechává stopy modrých malinna tvé bílé kůžijsem proudem dravé řekyjejíž vlhkost je ti vlastní obloha co se nevyjasní dokud neprolomí bouře klid důvod o den déle žítjsem touha která hladovía hlodá v hlavě hadovijak svléknout korzet pravidela obout vlastní vůnitvá nahota je nepřijatelná pro tyco sami neví jak vypadají nazí.
oslava dělnické třídy
špinavý chlap se vleče do roboty továrny na boty a místo radosti rána má v očích unylost večera a stejně jako včera i dnes bezhlesně stráví šlichtu šichty aby si mohl k pivukoupit smradlavou rybu a na dně kryglu najde klíč a odvahu vykřičet se z němoty na druhý den svým ochraptělým hlasem zpívá zase chóry ryb s ústy plnými potu.
vůně mrtvých perel
vůně umírajícího šeříku na polštářimne doprovázído hlubin moří mého podvědomía na břehu v písku leží škeble s perlou rozbřesku.
brouček
malý brouček v té velké poušti dlaždic mezi kroky obřích bot hledá cíl bod kde by jeho život měl cenu větší než špínu něčí podrážky.
Hračičky
Budeme si hrát na hru povrchních vášní hru na honěnou hru na jednu noc a žádné ráno jen další zářez v zápěstí štěstí chudokrevných budeme si hrát jako panenky si hrajou a proubouzet se tak jako shnilé švestky zrajou bez srdce pecky pro lepší lehčí strávení.
Tři miniaturky
Trezory slušnostipendreky soucitubílé rukavičky na zčernalých nehtechdrží na řetězech naši duši___________________________________Květiny umírají bez hlesua přesto po nich zbude tolik žaluže v noci vzlyky čeří hladinu černého hedvábí___________________________________Vlaštovky se nám uhnízdily na střešejako semínka lásky v srdcia my dva jako slepí krtcido sebe potmě vrazili.
Zelená víla
snědá žena se sny absinthunahá v hedvábí opianakrmila můzy vlastní dušía obraz její nahotybude ráno velkou lžívelkou propastímezi plátnem podepsaným panem ptákema zrcadlem podepsaným nocí do koutku jejich úst.
Vzlyky vzpomínek
procitnutí a otázky včerejšího večera marný tah štětcem do šera nezažene svědomí.
Démoni snů
beztvaré příšery odporného dechu beze stopy spěchučekají na útěchu svých chřtánů snídají když já usínám u skleslých barev všeho šera a ve chvíli kdy dnes je včera mi sliny kyseliny leptají sny jemně mnou do rozechvěníobnažené nervy nevinnostia až prsty sevřou peřinupozřou tu mrzkou hostinumého svědomí všech komnat kalua pachuť žalu je jim třešní dnešního kanibaluráno jako na podzim ze mne padají cáry smrtia se strnulým pohledemse dívám venskrz šero nevidímjen nenávidím démony mých snů.
Pasáček
Bdí-li člověk v posteli
a spát mu není dovoleno
rád do hola si stříhá ovce
a vlnou sny vystele si
bez ohledu na vzpomínky
K čemu jsou vzpomínky lidemjiž s přicházejícím soumrakemse nezastaví k ohlédnutíale každý jejich krokje krokem do zapomnění.
Nezávislí reality
myblesk z čistého nebemykámen hozený do hladinymyprotiklad zvyku šedimy nepřátelé realitypřátelé lidí co vědíže úhel pohledu smysl měníPřed branou říše divůpolkni sémě nepřítelea moře rozevřenévyjeví svět zrcadeljejichž hrany mění tvaryPouť slunce do oblakvšak poklad mi je zkázouneb zabije vše čím jsem byljak žil jsem dřív nejde žít dála slunce je katjak plamen svíce můrám v tmáchvyhaslé očispálená dušeživot o pár doušcích dechuavšak i v jediné kapce citumůžeme procitnout z letargie utopieRozevři mořea polkni sémě nepřítelemy jsme nepřítelnezávislí realitymy jsme nepřátelésemínko svědectví ubohosti.
Nemohoucnost
Bezmoc noci
v rozechvění
chladné objetí samoty
tíha hodin
Matkokanibalismus
Jen pár stromů zbylo z lesůjak zubů pár v ústech stářímatky našíbetonové jizvy hyzdíbrázdí dříve hebkou pleťa zšedlé řídké skráně stráníbrání pousmáníuž není radost pohledětstále však rveme maso z kostídokud její tělonás červy hostíUmřela matkado hrobu dána siroty po ní zůstaly.
před spaním
Jako by člověk umíral když usínájako by všechny ty snybyly život co prožil a ráno se zas narodila jako batole místo mateřského mlékabílou kávou začal den.
Kostky cukru v mrtvém moři
Kapky potu
orosené čelo
nehty rozkousané
až na semé dno napětí
Postel plná trní
Posledních pár nocí se budím s křikems tělem napjatým a zalitým potemPamatuju si všechno do nejmenších detailůa znovu a znovua znovua znovu. Mám strach spátNevím kolik jich byloale vím jak moc to bolítehdy i teď pořádznovu. a na světě není tolik jehel abyste pochopilia na světě není tolik něhy aby mě utěšilaNevím kolik jich bylonevím kolikrát do mne bodalihrdlo podřezalia nechápu kde se ve mně pořád bere životbyť tak matnýa zneuctěnýTolik děr. znásilnili.
Tulipán a tuližena
Byl jednou jeden tulipána oženil se s hezkou tuliženoukrásný, krásný párbezprostřednísobě věrníjenže tulipán až moc. Věrný jen sám soběvykvetl z něj narciseka jak je všem věc jistě známáže od rána až do večeranarcisy pnou se do výšin pýchya za deště či za šeraje slyšet jejich tichý sténjak naříkají pro své zvlhlé lístkyněco jako trvalácož dámy jistě chápou. Ale tuližena plakalaže místo nívidí jen sám sebea to ji zklamaloa zlomilo stonekopadal ji lístek za lístkemaž smutkem celá zvadlaA tulipán ve svém nekonečném sebeobdivunevycházel z údivuco že to za příšeru roste vedle něja tak krutě z kořenůvyrval tuliženuA dál si tu tak kvete sáma vy, stojíce opodálvzdycháte "ach. takový krásný tulipán".
Pyromanie citu
Zahořel jsem láskoua tak jako síra sirky štípe v nosetak i sladká pachuť polibkůkvete na mém jazyku.
Svetr
Mám jeden oblíbený svetr brčálově zelený vlnovlně pletený z druhé ruky Můj oblíbený svetr hřeje jako polínko v krbu jako bych v něm měl kousek domova
kamkoliv jdu kdekoliv spím tak vím že je stále tu
Sice se páře a nikdy ho neperu ale co. Prach na prach a popel popelu.
Ptačí blues
srdce mám ztvrdlé jako měsíc staré pečivorozdrtím ho na drobkya drobky jako krmivopoloprázdnými hrstmi rozhážu ptákůmsnad jejich peří rozvíří pracha k nebi vzlétnou všechny mé nadějepo blankytném milovánía krůpěje láskyprolomí hráz.
Mon cherri
Jídla zas až se stoly prohýbají břicha až se nohy podlamují smích z plna hrdla plná huba keců a já si ještě z hecu beru dezert s třešničkou. jak chabá náhražka za tebe,mon cherri.
Vrána a havran
Prsty v kaluži píseň kamene žízeň po muži žízeň po ženě Prostá láska trpná vzorem vzorné smrti příkladem udupání pokoření vyhoření až z krve prach a na márách dým kouzla a čáry havran muž a žena vrána s drápy vraha tvoří rám ze snopků vyschlých kapilár A jak dál. Co dál.
Kristova noho!!!
Bloudím rodným krajemztracenv sobě sámnerozeznávámvšechna svá jájenž splynula v tom davu lidírozžhaveným železemrozmanitých tvarůkůži svou ti do váz natrhámšupiny mořských panena pánů panicůna hranici citua na pranýři duchaa syna svatéhovoní z kadidela jako lejnokterému je jedno že jsi do něj šlápse ti zdechle lepím na patya vzduchem se sladce nese vůně kvítí.
Andělé ohnivého peří
Žiju život pozpátkua tam kde jiní mají oprátkujá ležím v lůně matkystarý dědek na svých roztřesených noháchtrpí záchvaty alergie z mýdlapřitom pelicháa na kolečkovém křesleprecizně a přesněprovádí potrat vzpomíneka i přesto se rodí do němoty staletékřik malého ďítětežiju život pozpátkua tam kde jiní mají oprátkujá ležím v lůně matky.
Proovzdušnělá
Jako vánek co něhou naříkálíbávám tvá ústa,a nezavdám si ani s větru vášníco touhy divoké a zvláštnív sobě má. A stejně jako bouře,co kořeny stromů krutě vyrvává,tak i jámám srdce.
! ! ! Cítím ! ! !
******************************************************************************************************************************************************** ******************V dálce slyším zvony znít,******************************************************************* zdá se že někdo umřel,******************************** ************************************************cítím chladivý vánek, listí šumí. ****** Kapky na mou tvář Mraky plné vody mi plujou nad hlavou a pole zlátnou. cosi do mne vstupuje
Vidím tolik barev otevírá mé oči
a tak málo toho poznávám.
Přemýšlím o světě.
Dýka a květ
Čím dál tím víc hrotí se pocity a hrot dýky jde srdci vstříc, blíž a blíž. Nutí do rozhodnutí.
Doleva či doprava, nahoru nebo dolů. Usednout na trůn či ke kulatému stolu.
Krásné ženy z baru
Rád sním o krásných ženách z baruTy jenž vidět vždy jsou při poháru
láska co víno mění v jedláska co pohledem zná milovat i zabíjetvždy však jen tak na oko
jako pěst.
Možná bych i plakal a mé slzy poušť by vpila Možná bych i plakal pro všechny žíznivéNikdo se však nenapije z nádoby jenž uvnitř hnijeTak krásné ženy z baru milují krásné prázdné muže. A Všichni ti krásní lidé, jenom masky, kosti a kůže.