Písmák Ty víš komu to patří...
Ty víš komu to patří….
Chtěla bych uletět,od všeho zlýho,
Nemít trápení a žít,
Zranilo mě něco pro mě cenýho,
Kapky....
Kapky….
Kapky krve stékají na zem,
Proč zrovna ona měla být blázen.
Skočit zmostu,to bylo jí málo,
Hvězdičce....
Hvězdičce
Chodíš po světě a někdy nevíš jak dál,
Tvuj přítel odešel a to před chvílí tady ještě stál.
Voda vtvých očích se poostupně rozlévá,
Brunet...
Brunet
Tvé oči jsou jako noční obloha,
Topím se vní,ale bez naděje,
Tmavé vlasy,krása září,
básničky pro dobrou náladu 2....
Pláč
Probouzí Tě lítost,soumrak v tváři máš,tuhle zrádnou bytost,hořce objímáš. Je jak stará známost,co tě schválně ubíjí. Ani slzy tví ji nesmijí. Možná je to smůla,možná bůh to chtěltohle život tropí,někdy bohužel.
Lidi kolem nás...
Lidi kolem nás
Když tyhle řádky začínám psát,
Nebyl to zrovna den kdy bych se chtěla smát.
Někdy ani nevíte kdo je okolo vás,
Když jsem smutná...
Když jsem smutná…
Když jsem smutná,tak i kapky deště bolí,
Rány se otevřou a naplní se solí.
Držím tě za ruku a nemám žádnou záruku,
¨něco na tom pravdy bude...
Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jíkoupil, když jsme byli spolu poprvé vNew Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky.
Tak to chodí...
Ty jsi všechno a ještě víc,
já ti tak důvěřuju,
ty jsi moje nejlepší kamarádka,
ta cesta byla někdy těžká.
Pro mámu...
Cítím ve mě zimu a prázdnotu,
já postrádám tě tak moc,
tvoje teplo už tady není,
mami,ty už nejsi u mě.
Až se mě jednou zeptáš...
Až se mě jednou zeptáš,
jestli mám radši tebe nebo svůj život,
já ti odpovím, že svůj život a ty odejdeš aniž
bys věděl, že můj život jsi ty.
Pravá láska...
Děvče se zeptalo chlapce,jestli si myslí,že je pěkná a chlapec odpověděl ne.
Zeptala se ho tedy,jestli by sní chtěl být navždy a on odpověděl ne.
Potom se zeptala,jestli by plakal kdyby odešla a on odpověděl ne.
Řekla tedy dost,odešla pryč,slzy padaly dolů po její tváři a chlapec ji chytil za ruku a řekl:
Lidská hloupost....
Cesta dlouhá,cesta daleká,
ale na konci té cesty nikdo nečeká.
Další bláznovství,další doměnkdy,
nic jinýho nezbyde než vzpomínky.
postrádám....
Postrádám.
Postrádám tě každou chvíly čím dál víc,
že miluju tě lásko,to chci ti říct
a polibkem hladit tvoje rty každičky okamžik,
znám anděla...
Znám anděla, co do snů chodí,a láskou zahání můj stínznám anděla, v slzách se brodí,obtěžkán tíhou mojich vin
Znám anděla, co na rozcestí,povede vždycky ruku mouznám anděla, co ránu pěstíošetří něžnou útěchou
Znám anděla a nemám slovaa chtěla bych mu tolik říctZnám anděla, kam se mi schovaldo srdce, hloupá, co chceš víc
Znám anděla, až svět se zbořístále ho budu milovatznám anděla, ať navždy hoříta láska, kterou chci mu dát.
čas rány zahojí...
Bolest, zloby a hlavně strach,co přijde, co mě čeká. Za pár chvil zbyde jen hvězdný prach a vše odletí do daleka. Jak známo jest, čas rány hojí,bolest a zloba pominou. A jak v jedné pravdě stojí,není ta láska jedinou.
Chybíš mi....
Stýská se mi po Tobě,nevím, co Ti do dopisu psát. Stále myslím na Tebea na to, jestli mě máš rád. Držím v rukách fotku tvou,slzy mi po tvářích stékají. Pláču a vinen jsi Ty,pláču sama a potají.
Splněné přání
Prašnou cestou stromy lemovanoušťastná dívka prochází,cítí touhu dosud nepoznanou,obraz jeho jí provází. Touží ho kolem krku vzíta něžně ve vlasech ho vískat. Jen tak ve dvou o životě snítach, jak se jí stýská. Ještě před chvílí ho za ruku držela,teď zbyl jí otisk v srdci jen.
Básen pro něho...
Chtěla jsem verše s láskou psátvšak moje čelo halil stínstudí to, co by mělo hřátten trpký nemizící splín
Zas na mě číhá smrti objetítuší, kam dýku vrazit mázlomíš to věčné smutné prokletí. Zničí ho láska upřímná.
Možná vnášíš světlo do vězeníkde duše má sténá v řetězechmáš klíč od dveří, lék na trápeníjsi rytíř, co přichází v mých snech
Oblohou noční slunce zářísníh najednou už nezebesmáčím pero v kalamářipíšu dál báseň pro tebe
Žárlím...
Žárlím na vzduch, který dýchášžárlím na vodu, kterou piješžárlím na slova, která slýchášžárlím na život, který žiješžárlím na parfém, kterým voníšžárlím na šál, který tě v zimě hřeježárlím na slzy, které roníšžárlím na vtip, který tě rozesměježárlím na obraz, který maluješžárlím na píseň, kterou zpívášžárlím na knížku, kterou v noci čtešžárlím na oči, v které se dívášžárlím na cestu, po které tvé kroky jdoužárlím na déšť, který na tebe padáAle ty víš, že jsem jen tvouže miluji a mám tě ráda
Sen...
Sen skončil, probuzení bolí. Rozpadl se jako písek, když prsty ho drolí. Skutečnost je pravá, ale snít je hezčí, něžná fantazie, realitu předčí. Sen tě odvede z života, je tedy i smrt sen.
Hladina....
Díváš se do hladiny vodnía vidíš sebe i život pod níMalou rybku, co tančí mezi proudyoblázky a říčního písku hroudySvůj obličej, oči a vlasyšeptat slyšíš tajemné vodní hlasyHladinu průhlednou jak sklo ryzípohladíš a obraz zmizí.
Vzpomínky odnesl vítr...
Sedím sama v prázdném pokoji,stíny se tiše po zdech plíží. Myslím, že život za nic nestojí. TY, jsi to co mě tíží. Vím, že se už nevrátíš,ale na dveře stále upřeně hledím.
Princ....
Stín ni už zase zahalil dušiVzpomínka tíží, hlas zní mi v ušíchHlas toho, kdo zradil můj světToho, co říkal mnoho lživých větAč je to dávno, nezmizelaani jeho slova či vůně jeho tělaBudí mě ráno, večer líbá na dobrou nocA je zvláštní, že má nade mnou tak velkou mocKdybych jen tušila, kdo to jeKde žije, koho milujeOn však je zamčen ve vězeníUprostřed přání mých a sněníOn, mým obviněním zdárně čelící(asi ho hájí nejlepší právníci)Nemá kouska cti v své dušiŘíct na rovinu, tak jak se slušíCo chce ode mě víc, vždyť srdce už máA já jsem pro něj navždy ztracená. Vzbuď se už, princi z pohádky. ČEKÁM NA TEBE.
plačicí nebe a já....
Černé mraky oblohou kráčinebe se chystá asi k pláči. A v mojí hlavě oblaků je mořejsou plné žalu, bolesti a hoře.
Proč štěstí vzdáleno zdá se. Slza kane po mé řaseProč cíl se k startu zpátky stáčíach, nebe chystej se zas k pláči.
Dopis na rozloučenou...
Cítím, jak je život krátkýa každou chvíli někdo umírá. Když i já sama strkám hlavu do oprátky,když i já samaty dveře zavírám. Až stolička spadne, bude konec asi. A neuslyším už nikdy zpívat ptáky.
Poslední...
Dali mi závoj na očiabych už nevidělav slzách se závoj rozmočila já jsem nahá - celá
Stojím teď před branounevím kam vedesvou bitvu prohranouvzdala jsem předem
Nechci s sebou brátty, co mají mé srdcejak mohla bych se tomu smátkdyž život chutná tak trpce
Chodila jsem dlouho dokolav bludných kruzích hledala jsem sebea přece jen tě, vílo nezdolámspadlo mi na hlavu nebe
Den osudu
Ten den se sluneční paprsky odrážely od jeho kašmírových vlasů,jeho ledové oči mi opětovaly ty nejhlubší pohledy. Když jeho temným hlasem řekl:,,Sárinko,pojd do vody. ´´ V tu chvíly se mi srdce rozbušilo jako nikdy před tím. Stála jsem tam a pozorovala každičký jeho pohyb.
My dvě
Pokaždý když probudím se
Vidím tvoji tvář
Ten tvůj úsměv před sebou mam
Furt se mi jen zdáš
Chci.....
Chci znebíčka kousek obláčku,
Chci tady jen tebe miláčku,
Chci abys ve mně probouzel touhu a vášeň,
Chci ted trochu pootočit časem,
Anděl
Tělo tam vkoutě pokryté krví leží,
Nikdo o něm neví a čas stále běží.
Snda druhou zradu už nemohla snést,
snad proto,že pomáhala všem dostala trest.
Přání...
Mám jedno velké přání, sám osud mi v něm ale brání. Chci odejít a zůstat tam, tam, kde nabídnut nám bude ráj. Tak pro co na světě žít, to mi chtěl "jednou jeden" říct, ale už to nedopověděl, musel jít. Odejdu a už se nevrátím, svých pár přátel klidně poztrácím.
Žiletka...
Hlavu má zvrácenou,zmáčené vlasy,za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,je pozdě,prosit a křičet,teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet. Vzala si poslední kapičku života,nad jejím tělem se světýlko mihotá. Nechala po sobě poslední psaní,je hrozně nešťastná pohleďte na ní. V listě co nechala bylo jen psáno,to co se stalo prý bylo už dáno.
Nevím....
Nevím, nemám zdání, kde to jsem.
Snad blouzním, létám nad útesem.
Křídla mám, tak proč nemohu uletět.
Jsem jak v kleci, kterou nikdo neotvírá.
Dítě noci...
Jsem dítě noci,měsíc je můj milenec. už ho mám ve své moci,a z hvězd malý růženec. Jsem v pasti z vlastních citů,neznám cíl a utíkám,mizím jak noční stíny za úsvituschovávám se, a nemám kam. Tělo mé je z nočních stínůoči jen zase hvězdy jsou,pomalu časem plynu,půlnoční oblohou…Chtěla bych na zem-nevím jak…byla bych tu .
Pro vás dva
Důvěra v prach se propadla,závist a žárlivost mě ničí. Jak mě ta naděje vůbec napadla. Sebelítost, ústa sama křičí. Velké hádky a usmíření,proč chci, aby se to nestalo.
Pro Alenku....
Světlo je základ každýho dne,
Někdy ale mý světlo vyhasne.
To světlo mi dává sílu jít dál
A věř,že každej by si takový světlo přál.
Proč právě ona???
Nebe je černé,ani jediná hvězdička na obloze,na pláži nikde nikdo. Jen jedna nevinná dívenka plná žalu a trápení. Vlny pomocí větru šplouchají jí do tváře. Její stín se odráží v modři oceánu.
Untitled moje verze
For you.
Rozhlídni se,já chci už konečně žít,tak proč mě trápíš,
a chci aby si byl zpět,mě hroutí se ted svět a dál se bojím jít.
Tak proč ted,chceš bejt sám. Nevidíš.