Písmák ***
Spocitem nutnosti útěku do sebe,
Po odmítnutí venkem, pokusech vyšplhat se,
Nábězích ksvahu establishmentu,
Po nechuti ze sebe i beznaději ze snah,
Epitaf
Stoupáme do schodů, ve vzduchu vůně parfémů
Těla co přešla přede mnou – malátná, ztmavých nor,
Z nichž ráno vylezou a ruší svoje pachy, otírají je,
Zahalují plát po plátu do látek, které předtím máčeli
Jsem skřítek opatrovníček
Jsem skřítek opatrovníček
Co si ho lidé najímají, aby
Je těšil, bavil a doprovázel,
Zatímco jim jde jejich vlastní stín vstříc.
nevěrná
se hvězdným nebem předměstské ulice
pod sebou, zakloním hlavu a
v rozvalinách údů sleduji,
pohled upřený vzhůru,
Nevěřím na vlády...
Nevěřím na vlády kromě Jediného:
je sdílen četnými obrazy: ledem pokrytá řeka,
vzduch pod ním plyne, na splavu se proud
nenechává spoutat - kry jemně praskají.
V noci...
Vnoci knám přichází verše:
čím větší gesto křivky vzestupu,
tím strmější pád při setkání stělesností.
Ledaže bychom rozsvítili
"FEUILLET D'ALBUM"
V polospánku svého mezibytí,
jakkoliv spojeni, uniká jim i
obraz i křivka melodie; arabeska;
ale co by se stalo, kdyby ne.
jestliže se otevřu...
Jestliže se otevřu baroknímu utrpení
– zapíšu svoje pochyby o tom zda přibližující se
Možnost truchlohry – stvůra o mnoha hlavách
co se řítí prostorem – umožní,
...nastal čas...
Nastal čas, aby ses rozhodl kterým směrem povedeš
svoji cestu: nemůžeš do konce uhýbat, vracet se,
krvavě hubit to či ono východisko; “silný ó
pluhu”, tahoune podťatých kmenů. Podívej:
sestina
Vtichu napučelých, nerozkvetlých stromů – tři
Auta za minutu – nepřehlušitelném – Dívám se –
Stojí vřadě uprostřed náspu; Dívám se jak…
A dojde mi, že prožít sdělení o vlastní bídě, já
V horkém, vyprahlém létě...
V horkém, vyprahlém létě, mezistěhováním souseda - my mupomáháme stěhovat byt - sám sejen tak nepřestěhuje, trvalo by to -;Vyhazujeme nepoučitelně do průzračnéhovzduchu omráčeného rorýse,narazil do tabule skla, snad,nebo zavadil o elektrické vedení, když se chtěl,když chtěl; když,,, - Nikde nikdo v lese. Je víkend; sousedé se přeci stěhují. Vyhodíme omráčeného rorýse a jak roztáhne křídla,přeci jenom letí: do drtičky z kopřiv. Čekání.
...za...
Za hukotu jízdy se oblékly obrazovky tak, abyrozestřely světla - rozmazaná a měnící se v abstrakce - což jeprávě v tuhle chvíli nebezpečné, neboťbyli oba smrtelně unaveni - při cestě se nestřídali - zastaví brzy. Jazyk pohledů se v jistých krajích proměňujeve hru špatně zaslechnutých,tvrdě opakovaných slov. (hudba prdu zůstává mezinárodní)Vytřené zpod víček, ztvrdnou druhého dne slzyv ospalky. Protože kontakty se tu přeruší Tak snadno,jako když rozlomíš dýhu podél let, anebonezdvihneš telefon po přečtení vzkazu.
...pokud jednoho dne...
Pokud jednoho dne už nepřijde;a naše trnutí šlachy v přecvičeném prstupřekročí hranici počtu písmen, cojsou ještě okna schopna uchovat jako název,propadneme se; v Brně se to prý stává -v mžiku o deset metrů - všech šest stran voda -a vzápětí na to nový propad. ; pater bude ostatně ještě nejmíň jedenkrát tolik. - proudy promelou naše tělo s řevem,ochladí o kameny čemu jsme říkali žár, v Brněse to prý občas - šaty z nássedřou - a v tichu napučelých a ještě nerozkvetlýchstromů, dvě auta za minutu, nás vyplaví vysokonad městem ve výpusti usazovací nádrže.
...můj...
„Můj milenec mi dalplnou tašku reklamníchfirelights - zapalovačů. Měl dát každémuze svých klientů jeden,aby si každý z nichpři cigaretě vzpomněl na Firmu. Místo toho je ušetřil pro měa mě po něm vždy při cigaretěči jointu, nebo při spatřeníigelitky, přepadne veliký smutek. “Dřepím na betoně, psa převaleného do mokra -- je po dešti - a drtím vytažená, půlcentimetrová klíšťatažulovým buližníkem o rub náhrobního kamene rodiny Staffen.
...chtěla jsem...
Chtěla jsem děťátkojenom jsem byla příliš plachá- cizí mi náhle po tak dlouhé době bylyrůznočtení Chtěla jsem alespoň chvíli v sobě nést život.
má duše...
Má duše, lehce ovadlá,se po mnohém trápenírozhodla dát výhostlživému živoření,. copak ale bez něj sobě vůbec však jsem pán. Nechovám se k němupak jak k vdově. Tohle všechno se uvidí,jak mi hlavou blesklo, nejdřív až za pár dní.
rapsodie
Když už vůbec píšu, stálo by za to se zmínitjak jsem se na tohle představení připravoval:vysprchoval své čerstvě protažené tělo ve studené vodě,přiložil velkou dávku do kamen,zavřel kocoura i psa - oba nakrmenéa klíč na krátké stuze si zkusil zavěsit kolem krku. Poté co jsem spatřildobře živenou a hysterčícíamerickou Proserpinu,vracel jsem se kolem hospodářských stavenív rohu lesa domů. (. běhala od jednoho k druhému - „Co budeme dělat, Bože.
Popisuje Böcklinův náhrobek...
Popisuje Böcklinův náhrobek, či co, mezi Obrovitými platany aleje na podzim,V příšeří plápolajícího mystéria,A přitom ví, že jeho zkušenost je jiná. :Zářící prodejna zvukových desek – Či „zářící prodejna. „ – A v ní ten nevídaný paralelismus; synchronnost,Nezaslechnutá koexistence drah,Životů, světel, různých druhů zboží,Zvuků, sonát hmyzu, a zas že jsouNakonec souhlasné……Poodešel od výkladu a Zjistil, že je sám…Uprostřed, jako na začátku….
Jestliže přijdeš...
Jestliže přijdeš do svítání,nalezneš mne v spánku,paní má. Promluvíšs mojí tváří řečí polibků. Pokud odejdu z domu před odpolednem,sčešu Ti na Tvé snědé skránipohlazením šedé vlasy. Po probuzení mi vetkneštelefonní hovor;budu zapisovat hudbu,kterou neuslyším, a Typůjdeš pracovat s lékyo kterých nic nevíš.
to, že se už neuvidíme...
To, že se už neuvidíme, zdaleka nezávisí na sebereflexi, podle kteréodhadnu pocit vnímatele (- totižzda mi to dneska sluší, anebo ne -). Po rukách složených do klína, ve starémz obrazů autobusu, či postele, probíhájedna vlna opuchnutí za druhou, takžemne nakonec horko nutí se ptát:Jsem-li, a tedy nejsem-li špatný, dobrý(pohybujme se zde však už v jiných intencích. ),co mne zaměstnává, že nenastoupím tu cestu. anebo se na spadnutí zobrazuje viklanhazardu ve hře vabank co je jenom příměrem přítomného rozhodnutí.
člověk který si neumí sám pomoci
…člověk který si neumí sám pomoci se žel podobá jen
zvířeti co hrabe zposledních sil nohama vtratolišti krve…
Spoléháš příliš dlouho na radu druhých a pak se
staneš obětí samoty vníž tě přítel zanechává.
když při rozloučení
…když při rozloučení pronajatý prostor kbytí rozebíráme,
( –teď už nepomohou žádné korekce vnitřního ohně. …kouřím rychle a tvrdě. ),
některé náčiní poputuje nazpět kmatce od níž vzešlo,
té jediné, které lze věřit do konce a co mi zalže až svou smrtí.