Písmák rapsody
a taky chuť po sobě občas číst své vlastní veršea vlaštovku z letákuco rozdávají před obchodním domem to k cestě zpátky z téhle rapsódieodvahu stát zrovna teďpřed včerejším rozhodnutím kterése začínalo šklebit už na počátkuvěkůu malého minaretu kdesi na jihuse za chvíli sejde Petrse svou Lucií a ona nezačne se vůbec červenatto je tím vzduchemřekne Petrnekonečnou nocať můžu zírat z oknadlouhotak dlouho že nebudu mít strachže už je třeba dneskaa žeprvní krok na Měsíciněkdo udělalteď zrovna když nemůžujenže nikdo tam ještě nikdy určitě netančil bluestak tuhletu šancimi dejó pane( je to fér, vždyť Lucie tu už není ).
psaní
otočit se k světu zádyteď v tuhle chvílije dobřeže tu nejsinebylo by o čem psáttakhle po tměláska je jen slovona něčem jsme se konečně shodlimy dvazrovna myjsem bos a cestuju po ostří dubnového deštěbezhlavě vděčnýže jsem sámnikdy si nepřečteš tíhu mého psaníbylo bez adresynepřečtešNIKDY JSEM HO NENAPSALjenom smrtelně vážně prožilje noc a mám právo posledního slovapavučinou zardousím své snyshoří i odlesk posledního skutkudýcháš tenhle světmezi ostatní miliardou lidínezapírejoni tu pro tohle nejsoupříčinu koncevpisuju mezi řádky vypůjčené knížkyléto se zřítístejně se nikdy nepřestanu ptát pročZrušili vyšší princip.
hřbitovní
kočky se plížej po hrobech za zdí někdo potichu zpívá jak neříkáš nic jak bolí mě že jsem živá živá živá.
taje
taje ta stopa u zdi stín tu prej stál úsměv člověka proletěl vzduchem a taky tělo o kousek dál sonáta noci v řevu sanitek z dálky je všechno jak hra kdosi karty už položil takže neviděl ty nosítka a krev .
tím hůř
Tak nebezpečně nízko je dneska nebe černá stoupla ti do očí v tvý duši málem šlo by se koupat a zbytky světla vysát novinovym papírem rozžhavenej uhlík je minuta ticha každá kapka deště zastaví čas spálený srdce nikdo nepoznává čí je . čí vlastně bylo . a vůbec nevím, jestli víš že tu jde o život ne o náš TÍM HŮŘ.
u okna seděla slečna Lu
u oknaseděla slečna Luprávě balila dárekkdyžu mě v bytě zazvonil telefonna jiném konci městav tu dobuse někdo zeptalkdo to koupil . koho to napadlo . komu ho dáte . ten den jsempoprvézaslechla MILUJI TĚbyl tak nesmělýže mi to řekl přes zeďvíckrát užnesebral odvahuřekl toněžněpomaluse stydlivým přízvukem takže to znělo asi jako:My .
voníš tričkem
přespůlku světa jsme jelimezitím déšťrozřezal noca protančil několik životůpotomnechal tvé ruce aby mě objalyjen takne kvůli sexujen takaby mi řekl že tvoje náručto jsme my.
Tygr
Městemjít chtěl bychdívat sea přestat žít ze dne na denobejmout ulicei s jejich seznamy sebevrahůkaždej den tisíce dalších jmenporanit rampouch a počmárat s ním autobusovou zastávkua ráno vědětže tenhle den nepřišel zbytečněv koši na odpadkyzavraždit jeho pořadové číslozákeřně tišea s noblesoua jednoujednou to přece už musí někdo udělatpočkám si na zprávu v novináchbude napsaná významně šeděneznámý chodechrdinně zachránil život stařencekterou o půlnoci napadl plyšový tygrz hladua nedostatku tmy nocí zrychlené dobypřinesu rozbité hodinkyspeciálně pro nějkteré se rozejdou až pochopíproč ho vlastně chodím navštěvovat.