Písmák Ruch
Šumy lidských štěstí, smutků,jako voda tečou mezi stoly,jen nohy z kovu se jim smějí,nesouc tíži objednávky, donášenou bez přestávky. Startky, sirky a pár libera smutná náhražka piva mě vytrhávají z mé vlasti. Steny pivních píp, sklenic,jako hřmot řádící bouře supí mezi džentlmeny,uvádějíc ostrovany do stavu mysli bez zábrany. Jen pohled domů, rodině a lásce,výkřik zpátky za mé kroky,vědíc co je všechno v sázce, zapalujíc další startku,dusím vzlyky téhle sloky.
Vůně Tramtárie
Světlo ve dne, stíny v nocia přece světlo. Vozy jakoby si spletly strany, hnány městem nepozvány. Města, výkladní skříně vystavěné na stokách. Lidé jsou jen karikaturami, jako hyeny bažící po dalším snímku do alba, po dalším zářezu do pažby, po dalším bezcílně promarněném dni.
Poslední
Natrháme city na talíř,a pak je sníme. Konzumace bez legrace. Potom krumpáčem rozbijeme vzpomínky,aby nebolely až půjdeme spát. Něco ve mně umřelo.
On e vej
Trevling tu JůKej mejbí samtájms fany,bat not for mí, not dis tájm,kós ajm líving máj svít hany. Of kórz d pípl on dí ájlend,kud bí rili kájnd,bat not for mí not dis tájm,kós aj fel in láv, ájm blájnd.
Déšť smutku a naděje
Prší, prší jen se leje,padá voda na aleje,padá voda do tichanikdo raděj nevzdychá. Padá voda padá z nebe,zasáhla by mě i tebe,skryli jsme se v mlčení,strašlivém to učení. Prší, prší, voda padá,odkryl jsem před tebou záda,doufám, že je nezraníš,v dešti kamsi uháníš. Prší, prší nevím kudy,běhám v dešti, běhám z nudy,na tom blbým ostrově, prší ve vnitř prší vně.
Příliš anonymní smrt
Vlhké oko, temný stín a snůška hloupých myšlenek,jak vidno zbytečných. Ocelová včelka, pár tepů srdce. smutný měsíc a rudé jazyky uplývajícího žití - v deníku osudu měl příliš krátkou roli. Na zelených polštářích se těžko usíná.
Nic
Nic s ničím, nikam proti ničemupro nic za nic, o ničem,nikoho nijak. nikdy. Ne. - Jacques -.