MS v JAR konečně skončilo!
Tenhle fotbalový svátek má lidi bavit a spojovat, vzbuzovat pocity radosti, štěstí nebo třeba národní hrdosti. Ve hře samotné přinese další posunutí vtechnice, taktice a strategii, nové trendy, téhle nejpopulárnější hry na světě. Samé kladné záležitosti, násobené mistrovstvím protagonistů – nejlepších hráčů planety (slovo tisíckrát omílané panem Čapkem, t. č.
Avatar
Sci-fi je můj oblíbený žánr. Pravda, není zdaleka nejoblíbenější, ale rád se těším na každý další kousek. A co jich vpředlouhé filmové historii bylo. A povedených.
Vánoční výlet do Vídně
Návrat po roce do Albertiny se zdařil veleúspěšně. Byl to původně nápad studentky Marunky, mi se to nezdálo, ale svolil jsem, ta sorta malířů byla až moc lákavá. A namísto domácího štědrovečerního shonu výlet do Vídně, to se později ukázalo jako naprosto geniální nápad, možná se zrodila tradice. Geniální pro ten okamžik, pro ty sváteční chvíle si společně užít…vždyť rodiny jsou celý rok rozlítané do všech stran a končin, jednotliví členové mají své zájmy a povinnosti, někdy se ani u stolu nesetkáme.
Rozhovor - 20let poté
Tak jak je po dvaceti letech od sametové revoluce.
Když myslíte, že sametová, no dobrá. Já raději používám označení Revoluce kotelníků (ještě ktomu zamindrákovaných), víc popisuje vůdčí osobnosti tehdejšího převratu. Nevyšlo jim to vroce 68, naverbovali pár nováčků zCharty 77 a zkusili to o pár let později.
Znojmo - Horní náměstí, tady a teď
Nejprve mi dovolte krátkou reminisceci na dobu nedávno minulou, kdy byli zástupci lidu voleni nedemokratickým způsobem a prováděli veřejné záležitosti přinejmenším odsouzenihodně, jelikož vláda jedné strany si to mohla dovolit a hojně toho zne/vy/užívala. Města nevzkvétala a propadala se do nepříjemné šedi, na vesnicích rostly jako houby po dešti šumperáky, výrobní objekty dávno ztratily jemnost a lidskost průmyslového boomu devatenáctého a počátku dvacátého století, kdy ještě nevládla betonářská lobby…Ty doby naštěstí pominuly a dnes si můžeme sradostí říct, že námi volení zastupitelé do městských rad a různých hejtmanů (jak archaický název vymysleli pro vrchního náčelníka kraje…) jednají vsouladu sobecným blahem.
Chyba lávky.
Projevilo se to už mnohokrát ve všech koutech naší krásné krajiny a zejména vobcích a městech, partikulární zájmy jsou nad jakoukoli ideu.
Další perla z Bruselu
V Reflexu 17/2009 je článek Vyvážená pitomost. Po jeho přečtení jsem se podíval na datum, ne není prvního dubna, aprílový žertík se nekoná. Téma je tak pitomé, že bude nejspíš pravdivé. Text hovoří o nejnovějším dokumentu z dílny bruselských budižkničemů (které budeme za pár dnů opět volit), totiž o vyvážení počtu mužů a žen v divadelních souborech, včetně vedení.
Ponorka
Německo, barevný, český dabing, 1981
Režie: Wolfgang Petersen
Výtečný protiválečný film - klasika. Je s podivem, jak se s tématem vyrovnali Němci, klobouk dolů. Oproti obdobným hitům holywoodské výroby u tohoto díla nenaleznete ten známý americký patos o hrdinství chlapců mariňáků (ač kam vlezli, dostali na frak. ), není ani obligátní zrádce a tajné služby, vyumělkovaný děj pro pobavení prosťáčka….
Ekologie naruby
Tomu nerozumím. Sotva se nejmocnější černoch na světě ujme vlády v Bílém domě, vyhlásí za jednu z hlavních priorit svého funkčního období nesmiřitelný boj s globálním oteplováním. Na tom by nebylo nic nezvyklého, kdyby to vyhlásil prezident některé evropské, třeba severské země, ale konzervativní Amerika. Všichni jeho předchůdci dosud vždy podlehli lobingu velkých chemickobetonářskoautomobilových korporací proti zdravému rozumu a mínění výzmamných odborníků.
Vincent Van Gogh
Galerie Albertina, Vídeň 21. okt. 2008
Dlouho očekávaná výstava jednoho z pilířů moderního výtvarného umění.
Den D se přiblížil.
Peking 2008
A je konec. Úžasná akce, famózní výkony, sporné výkony, precizní organizace. Číňané se pochlapili. Což se ovšem dalo čekat.
Radar, hurááá
Polemika kolem radaru je natolik závažná, že nemohu zůstat se svým názorem stranou. Nastíním několik důvodů, proč se mi jeví jeho umístění na našem území jako pošetilé, zbytečné, ba co víc: vulgární, militantní a arogantní.
Nejsem přítelem okultismu, natož numerologie, nicméně ty osmičky na konci několika přelomových letopočtů - 1938 - 1968 - 2008 - jsou zarážející a nabízí se několik otázek:
- Potřebují si USA pouze vyznačit nové území svého vlivu.
- Jsme úložiště zastaralých amerických technologií.
Zpívání s Bobbym
15. 5. 2008, Kongresové centrum Praha
Doba, která uplynula od chvíle, co jsem se dočetl, že vPraze vystoupí Bobby McFerrin, byla nekonečná. Měsíce čekání, lístky na čestném místě vsekretáři… Jeho tvorbu znám naprosto kompletně, diskografie není, co do počtu vydaných řadových alb nijak závratná, snad dvanáct, třináct CD a nějaké kompilace, zato jsou to perly.
Potřebuje Česko neustále hledat superstar?
Předesílám, že tenhle článek je plný pravd, polopravd a lží.
Otázka z názvu článku mě napadla po shlédnutí dalšího dílu pořadu tv Nova. Asi před měsícem jsem viděl díl jiný, teprve se rozhodovalo, kdo postoupí do finále. Sestupná tendence kvality je evidentní na první pohled.
Plevelná hudba nikomu nevadí?
Když na portálu seznam. cz zadáte do vyhledávače výraz plevelná hudba, první odkaz je od mé ze všech nejdražší /tohle úsloví soblibou používal Ephraim Kishom, vypůjčil jsem si ho, mockrát děkuji/. Reagovala na hudbu, která je vtíravá, vlezlá, všudypřítomná…a nazvala ji Plevelná hudba. Vzhledem ktomu, že jsou mezi námi tací, co netuší, včem je problém, dovolil jsem si malé zamyšlení nad tímto negativním jevem současnosti.
Proč vadí cikán?
Včera jsem byl vyloučen zjednoho serveru. Bezostyšně mě vyhodili, prý za vulgární výrazy. Já a vulgární výrazy. To nejde jaksi dohromady.
Tři životy - štědrovečerní pohádka
Tenhle žánr nesleduji a mělo tomu tak být i tentokrát, ale dcera mě nabádala, zda bych ji film nahrál, když se nechci koukat. A poté byl jen krůček k tomu, že mě ukecala druhý den k jeho sledování.
To jsem si dal.
Moje představa o pohádce, tady mám na mysli pohádku filmovou, skončila u Hrátky s čertem podle Jana Drdy, O medvědu Ondřejovi, ruského Mrazíka.
První závod
Přišel za námi po hodině tělocviku soudruh učitel Jíral, tehdejší začínající tělocvikář, dnešní ředitel tohoto ústavu. Vzal si nás stranou a zda bychom, tedy já a Jirka - bratránek, reprezentovali školu v okresním přeboru v cyklistice. Viděl nás párkrát projíždět kolem školy, což pro něj bylo potvrzení naší nominace. Pravda ovšem byla ta, že jsme celé dny z kol neslezli, takže tréning byl poměrně kvalitní.
Iluzionista
Mám rád kouzelníky a na tento film o záhadném Eisenhaimovi alias Abramowiczovi, narozeném kdesi poblíž Prahy, jsem se docela těšil. Nezklamal. Od začátku zaujme barva záběrů, evidentně retušovaných do podoby Vídně devatenáctého století. No a když chcete obraz zašlé slávy rakouského mocnářství, točíte vPraze, Českém Krumlově a přilehlých zámcích.
Sonda do hlubin bruselovy duše
Parafráze na starší český film v nadpisu článku tu není náhodou. I zde, ve věcech kolem unie, mi vše připadá tak nějak studentsky recesisticky. Nemůže to být míněno vážně, poněvadž by Kocourkovští bledli závistí. Zamyslete se se mnou v krátké úvaze, k níž jsem došel po několikaleté praktické zkušenosti života v superstátě budoucnosti, nejdokonalejším ze všech dosavadních státních zřízeních.
...a nebesa se otevřela
Vánoční čas je doba jak stvořená pro dobročinnost. Tak sem s ní. Ne, nebojte se, k pláči to nebude, kapesníky nesmočíte, trocha legrace v tyto pošmourné dny neuškodí. Však poslyšte minipříběh jedné dobré hospodyně z jihu Moravy.
Erik Truffaz, koncert Brno aneb Světlo na konci tunelu.
Na začátku bylo slovo. Před mnoha a mnoha lety řekla moje ze všech nejdražší: „Erik Truffaz“. Slyšela ho při poslechu jednoho zmnoha pořadů rádia, které jako jediné u nás šíří kulturu. Na Vltavě.
MS konečně skončilo
Přemýšlím o příčinách neúspěchu na nedávno skončeném mistrovství světa v hokeji v Moskvě. Přiměly mě k tomu debaty, které se rozvinuly na všech úrovních, mezi lidmi, co mnohdy ani tento národní sport běžně nesledují. Teď ovšem jsou to ti praví, jejich mínění je třeba brát nesmírně vážně.
Ale převážně vážně.
Hrdina
Když se mi dostal do ruky tenhle film, neměl jsem potuchy, o co jde. Zase nějaký tuctový brak o kung-fu a podobných východních bojůvkách. I když mnohokrát stímhle srovnávaný Tygr a drak jsem viděl a líbil se mi, tak uvidím, řekl jsem si. Jaké bylo mé překvapení, záhy se měnící vúžas, po prvních záběrech, když za zvuků bubnů přivádějí Hrdinu před císaře a děj začne.
Ztraceni
Nebývá mým zvykem, abych komentoval Tv seriál, ale činím vyjímku. Navíc některá tato, jakoby okrajová, dílka jsou pozoruhodná a lehce strčí svou kvalitou do kapsy megaspektákly, americké nebo evropské provenience.
Tvůrci tohoto napínavého dramatu novodobých Robinsonů se evidentně nechali inspirovat klasikem žánru, totiž samotným Julesem Vernem. Tento nemá na svědomí pouze vědecko-fantastické příběhy, nýbrž i řadu románů o trosečnících, porůznu havarujících tu v Grónsku, tu na kře ledové, tu v hlubinách oceánu nebo mimo náš svět.
Nehynoucí láska
Film určitě není zamýšlen, jako chronologie života geniálního skladatele, pár nesouladů s oficiálně platným životopisem by se našlo, viz. například konspirační teorie o neznámé milence, která nedá spát beethovenologům po celém světě. Ovšem takhle nějak si lze představit zfilmovaný poutavý příběh umělce, pocity vedoucí k tvorbě ojedinělé, naprosto famózní a po všech směrech nadčasové hudby, životní dráhu nevšedního člověka.
Začnu hudbou.
La Phare
Yann Tiersen
La Phare 1998
Kdesi známý hudební kritik napsal pohoršeně, že hudba francouzského všeuměla Yanna Tiersena se hodí leda tak do kaváren někde na předměstí Paříže. Na to říkám já: panebože, proč jsem se tak dlouho vyhýbal Montmartru a okolí se všemitěmi zakouřenými putykami a předzahrádkami. Album La Phare, které se mi po letech dostalo do rukou (natočeno vroce 1998), svou líbezností okouzlí každého romantika.
Začnu nástrojovým obsazením.
Rukojmí
Viděl jsem to včera a nezbývá než konstatovat, že to byla bída. Po všech stránkách.
Děj v každém okamžiku předvídatelný, stokrát omletá zápletka o speciálním agentovi, kterak mu lumpové ohrožují rozpadající se rodinku. Jasně, on Bruce to vyřeší.
Válka světů
Přešel bych toto dílo, jako většinu hoollywood-ských spektáklů neboli megafilmů poslední dekády, ale tohle bylo obzvlášť nepovedené.
Nejvíc asi zarazilo jméno tvůrce v záhlaví filmu - Steve Spielberg, nepochopitelná ikona amerického filmu, ročník 1947. Tento řemeslník a režisér snímků, jako Barva nachu, Schindler list, Duel, Říše slunce, Amistad. tentokrát sáhl vedle.
Ostrov
USA, barevný, sci-fi, český dabing.
Asi bych tento film oželel, ale v titulcích jsem zahlédl jména jako Steve Buscemi a Sean Bean, žánr sci-fi je můj oblíbený, tak jsem ho zhlédl. A nelitoval.
Film začíná záběry podivného světa, který je situován pod zem na území nikoho v poušti kdesi na jihozápadě Ameriky.
Zuřící býk
Od tohoto filmu jsem si sliboval mnohé. Byl natočen téměř před třiceti léty, ale nějak se mi vyhýbal. Za totality ho nepromítali /důvody jsou mi nejasné, co obsahoval tak ideologicky závadného. /, po převratu to nebylo o nic lepší.
Variace na fantasmagorie mých žáků sedmáků
Pekař školák peče sušený nudle
vrodince, chyba, nedám, túdle
Dynamit zvaný Cvek, piškoty sněd
myslí na hlodavce, kandidáta věd
Vánoce
Vánoční stromek z umělé kůže
zářící řadou umělých svítidel
i lesní vůně přidat se může
dle nejnovějších pravidel
Letní fiasko
(s použitím úryvků F. Älnese)
Leť koníčku, leť
a řekni jí
že rád tě má
Sportovec
Rychlostní kanoistika -
po hladině sviští
někdy čeří
jindy zaloví v cizích vodách
Byl jsem
Byl jsem na svým pohřbu
nohy ledový
Místo, abych provozoval v jézédé ořbu
mám to hotový
Mrknu
Mrknu do denního tisku
a je to tu
knoflík televizoru stisknu
a je to zase tu
Historka
Ono se řekne trhání jablek
ale, že při tom
může
přijít o život člověk
Až dojdeš
Až dojdeš s nadějí té placky konce
spatříš strž, na ní hrad a taky zapadající slunce
Kolem ponuré stíny a mlha se valí
podivné hlasy slyšíš, ty tvou náladu kalí
Na všechno si člověk zvykne
Vstávat ve čtyři ráno
halabala kolem kartáčku na zuby
autobus už přijíždí
Na všechno si člověk zvykne
Jak se kazila ocel
Jak se kazila ocel.
Bylo ráno, sobotní ráno po vydařené zapářce a souseda vzbudily silný údery na okno. Co se děje. Snad nehoří .
Znojmo, otevřené město.
Znojmo, otevřené město.
Spojitost názvu této úvahy s klasickým dílem světového filmu není náhodná. Apeninský poloostrov, potažmo celá Evropa se tehdy otřepávala s těch běsů uplynulých roků.
Je červen 2006 a ve Znojmě probíhá válka.
Jak mládí v tobě umí
Divošský rituál pomsty a odplaty
doznívá, chladne
v podzimních větrech a mlhách
co přivály kousek usmíření
Okurky
Okurky to nejsou jen
víno a zpívání
že tě vidím dvojmo
V třináctým věku dal Otakar glejt
Záhada v hospodě
Sousedka seděla v místním restauračním zařízení, v místní putyce, se svou čerstvou kamarádkou Pavlou a čile klábosily. Prokuřovaly se k likvidaci své denní dvojkrabičky cigaret. Pavla je hospodská, takže co chvíli musela se sebezapřením odskočit obsloužit nějakého vtíravého hosta, vlastně jednoho ze dvou hostů, nad sklenicí piva tu seděli dva ze skalních štamgastů, cukrář Való a nezaměstnaný účetní Drozd, známý spíš pod přezdívkou Kozel.
Nebyl jsem tam, ale dialog probíhal přibližně takhle :
“Ahoj, co je novýho,” řekne hospodská a myslí tím, jaké jsou nové drby od chvíle, co se viděly naposled, tedy včera večer, kdy se rozloučily u dveří jiných sousedů, kde mastily žolíky dlouho po půlnoci.
Venku
Venku srpen písek žhaví
a usychá. Pojď za mnou
pod zem, dnes se slaví
pět let života ve dvou
Sladké je žít
Sladké je žít
rozhlašoval kolem
a za dva dny si omotal smyčku
přes dveře u koupelny
Pán tvorstva
Vychloubal se, jak je velký
a skolilo ho klíště
Našlo si skulinu u kotníku
načež ho začla bolet hlava
Neumírej, ach Herry Potře
Oroduji za něj
nenechte HO umřít, ach
ON naučil naše děti číst
- vyhnal je od konzolí a her