Zamyšlení u moře snění
Zamyšlení u moře snění
Když Ti vítr cuchá vlasy,moře šumí,našeptává,duše táže se Tě čí jsi. nepřichází žádná zpráva. Stojíš sama a hledíš do dálek,do hlubin duše své,toužíš být na jedné z kocábek,a poznat nepoznané. Když se rodíš,všichni září,snad vítají tě s radostí,jen duše ví,že do nesnází,končíš se svou volností.
Konvičko čajová
Konvičko čajová
Konvičko čajová,jsi němá,nádherná,tak si tam tiše stojíš na tácku z proutí. Kdo pak tě vyrobil,hlínu si podrobil,snad vášeń rozpálil ve výhni keramické. Jsi-li přec kouzelná,němá,tak nádherná,dej,ať je zejména vždy v tobě voda živá. Děkuji za krásu,skromně a s radostí,že mi tě uhnětly ruce živé.
Smutnění
Smutnění
Až se kalich naplní,člověk cítí ,že je čas,mít dny jen lítací,krásný stav tu bude zas. Stav,kdy hořkost zesládne,bolest rozplyne se,tam mír a pokoj putuje,harmonie rozprostře se. Odpočívat,putovat modrou tmou,vnímat všechny pocity,co v sobě skrz na skrz máš,zahalit sebe do hedvábné clony všehomíra. Na modré planetěto lidé pochopit nemohou,jsem zkrátka sama,apřec taktrochu jiná.
Poděkování 31 dětem
Poděkování 31 dětem
Děkuji vám děti moje,za dvě léta radosti,že jste mě tak poučily,daly světa moudrosti. Byly jste tak skoro moje,od pondělí do pátku,od osmi až do třinácti,tvořili jsme pohádku. Kabátek jste neměnily,mění ho jen dospělí,hurá,domů,užít víkend,na shledanou v pondělí. Tak vám přeji děti moje,ať se máte velice,však vás zase v září přijme,vaše nová samice.
Kouzelník
KouzelníkJsi známý,neznámý,jsi blízko i v dáli,v noci je chlad a ve dne svit,toužím tady sluníčko mít,jeden je hlád ,druhý už syt,složité tosnad pochopit . Píši Ti v obálce ,adresa :Kouzelník. Dva pevné uzlíky na koncích lana,padal si na ně prach 16 let,přec za malou chvíli svoboda rozvázaná,a ty si ke světlu sluníčko leť,tolik jsi hřálo,až upálilo nit. Mnohojsemchtěla v míru dát,také si v pokoře mnoho vzít,nesmírnou krásu,souznění duší ,těl,jen zaprášené lano nám lehce uchopit.