Písmák Do neznáma
Prosím Tě, drž mě …nad hladinou řeky, co náhle ztrácí břehy… Prosím Tě, drž mě …až mi splynou, ty stíny kolem, vjeden velký… Prosím Tě, buď tu …hlas mám tenký o pomoc snadno neříká se… …když ještě srdce stále bije …když ještě smím být naživu… Prosím Tě, buď tu …až se zjeví, ten tunel s cestou do neznáma… …bojím se být v té chvíli … sama….
Podivné léto 2020...
Liduprázdné nábřeží,je tma a nikde poblíž dlaně,které by tě objaly,v Tvé samotěa prázdnu duše,jen Tvé kroky,které hlušeduní prázdným letním šerem
Už je dávno za večerem,stíny mnohem blíž jsou noci,v tichu, které stravujea pozvolna Tě vtrýzni svačí,kráčíštichým nábřežímdál od světel a padlých duší,pryč od temných andělůi od hluku, co jizví uši,rušíaž do morku kostí,hlučí…zde je aspoň klid,a prostorzas se nadýchnout,a zamyslit
a cítit život,který jak by unikalTi jindeklouzal mezi prstyzde je ještě vpořádkuTvůj světa všechno lidské bytí. Opuštěné nábřežía měsíc, stříbro jeho nitíproniká kTvým kolenůma hladí, jako hedvábí,jak šál stříbrné hmotné něhy. Opuštěné nábřežíaž na Tebea na Tvůj stín. Svět na chvilku se zastavila Tobě se hned lépe dýcháNoční tiché nábřeží,kde trávíš svých pár vteřin ticha,kde svůj balzám na duši,si vypiješjak pohár vínaopuštěné nábřeží,noc na kterou se nezapomíná
Ranní pozdravy
Zná to každý. Ráno zazvoní budík a nastartuje se tradiční ranní koloběh.
Na jedné straně se semele rozcuchaný, nevyspalý, hladový a tudíž také špatně naladěný tvor, nadruhé straně pak vyskočí učesaný, oblečený a jakžtakž kultivovaný homo sapiens, který má naprvní pohled spředchozím shodný jen občanský průkaz.
Venku je podmračeno, nevlídno, zima, drobně poprchává….
Chtěla bych...
Zas je to tu
pláč bez příčiny
oči plné tmy
vhlavě tichá melodie
P ř í t e l i ...
Tolik bych toho chtěla říci…
…že mám strach, když se dělaj mraky,
za obzorem když bouře vstává…
Že se mi někdy nedostává
For You, Damien...
až tyhle řádky budeš číst
za okny bude ležet zima,
na stříbře rámů okenních
pak sníh
ZE TŘINÁCTÉ KOMNATY...
Nečekám na rozednění,
Nezávidím křídla ptákům
Nepropadám vlastním sněním…
…a nezvedám hlavu kmrakům…
NEUKOTVENÍ...
Nakloněná rovina…
Nad skleničkami od vína
dotkly se naše oči…
Mám ještě pod obočím
Jsi jednou z kapek...
Znamenáš pro mne vzpomínky
ty sladké…
…i ty, co mne bolí…
zmizel jsi tenkrát, vpůlce léta
Zahrada
cítíš,
že jsi unavený
chytáním všech ranních mlh
a čekáním na „nesplněno“
DVEŘE
Zabouchni dveře…
Vesmíru
co okna mívá dokořán…
Ušij si oblek na míru
Čarodejnice
Čarodějnice
Byl pozdní večer, ale nikoliv první máj– konec srpna. Seděla jsem vautobuse směr domů, utahaná zpráce a neskutečně vděčná, že pohodlně sedím a nikdo si mě nevšímá. Právě jsem začínala přemítat nad tím, jak rychle se prázdniny krátí a že už za pár dní zase usednu do školních škamen, když vtom do mne vrazila paní. Nebyl to úmysl a nevrazila jen do mě.
Podivín od sousedů...
Posíláš dopisy…
nečekáš odpovědi
Dáváš je do schránky
snad dobrých dvacet let…
GEJZÍR
Gejzír hloupých argumentů
Gejzír prázdných dlouhých vět
ten vmetl jsi mi do Tváře…
dívala jsem se na lháře
Sním
Slovo „sním“ mám spojené sVánoci. Nečekejte nějakou romantiku, je to spíš proto, že jsem krásně po česku škodolibá. Právě vtuto dobu se totiž začne linout snad ze všech přístrojů, co jsou schopny vydávat zvuk, jedna znejznámějších koled od Mistra pana Gotta - Já sním o Vánocích bílých.
Když tuhle píseň slyším, vždycky se zastavím a poslouchám.
Mé druhé já
Já a mé druhé já…
…bloumáme ulicí
do výloh hledíme
přes střechy deštníků
O věčných bojích...
myšlenky spolu mohou bojovat i tehdy
když už jejich autoři dávno nežijí
vobiscum.
MHD
Ráda cestuji MHD, hlavně ráno. Zážitky jsou zaručeny. Autobus přímo přetéká podivnými individui, mezi které zapadám jako chybějící článek puzzle. Mám potřebný počet chapadel a díky dlouholeté praxi se již dokáži vmáčknout do mezery mezi tlustého funícího pána a dámu sobrovskou děravou igelitkou (každý den je to tatáž - výjevhorských hřbetů s minerálkou vpopředí).
Podzimní...
Být na chvíli listem stromu
na podzim
když opadává
Bez křídel
Hodit kámen do vody...
Hodit kámen do vody
a marně potom čekat kola
která zčeří hladinu.
Jak střízliví se po vínu
Za dveřmi do nenávratna...
Půlměsíční krajina
Dům tiché noci
ten chrám snů
kam chodíš se mi. v noci…zdát
Večer ve ztichlém pokoji...
Nekončící ticho
co ruší jen ty kapky vody
nedotáhlých kohoutků
…jak nedotáhlý příběh náš…
Vzdušnou tečnou...
Vzdálený ….
…za sedmi bloky
které jsou mým nekonečnem
vzdálený…
...smolná...
Slunce zvolna usíná
do nachu …
…barvykorálů,
co vAlgheru jsme koupili
Prý...
Prý Tě to rve na dvě strany
nemastný a málo slaný
život se Ti možná zdál
však…takhle už to nejde dál
Duše po "jarním" úklidu...
ne, dnes dveře nezamykám,
nechám svět ať proudí ke mně
ne jak dřív…. od nikud nikam
jak uždlouho kráčel temně
Ten tichý prostor v nás dvou...
zamlžil se obzor
tou hvězdou spadlou do klína
ne, nejde jenom o vzdor
když šeptám slova hřejivá
V pokročilé hodině...
Na zadýchané sklo
si občas prstem kreslím
maluju klíče od snů
a slova bez rýmů
Světlo / tma
Vdálce se zahřmělo
a déšť se rozbušil
vzáhybech krajiny
usnula tma
"Svatvečer" plný hrůz :)
Bolest až do morku kostí
zvěcí vidíš jenom ruby
to je tak, když od sladkostí
zákeřně Tě „chytnou zuby“
Nech mě...
Jenom výkřik, výkřik do tmy
tichounký a pouze vnás
co při něm vůbec žádný hlas
to noční šero nepřeťal
O LÁSCE - trochu "jinak" :)
O čem by psali básníci
kdyby jen „Lásku“ neměli.
Snado svíčkové, knedlíku,
co o poslední neděli
Nejsem hodná holka...
Darovals mi růži
co zplaněla mi vruce
a ještě podTvou kůží
své trny zanechala
... Johanko ...
To zdálky možná zvony zněly
zlaté hlavy obilí
se nepatrným větrem chvěly
když šeptaly do spaní
Počítačové zamyšlení...
Hned má Tvůj šéf po legraci
když při usilovné práci
dík statické elektřině
odbouchneš už třetí port
...nad jazyky plamenů...
Kroužíme kolem sebe
jako dva motýli
na čas
pro dnes večer
Věřit se nechce...
Jsem jako kůzle,
co přišlo o nohy
a dál i přesto chce
poznávat celej svět
30.9.2006
Řeknu Vám:
je nechutné
když někdy kousky po tuňáku
vyklouznou Vám z konzervy
Nedělní přiznání :)
Nesu číši vrchovatou
do kostela na desátou
proto, aby - mordijé -
byločím zapít hostie
Hledáš, hledám, hledáme :)
Nad ránem
kdy prázdné zbyly
naše sklenky od vína
už
Operační den
Odvezli mě právě na sál
brzo bude zahájena
operace toho mého
slepě básnického střeva
O konečnu ...
O konečnu
dneska mi polibky
chutnaly smrtelností
a bylo vnich jakési konečno