Písmák Večírek
Ohňostroj šťastných tváří
fascinující karneval veselých barev
však nač to šero, přátelé.
nač ten hluk.
Kometa
Z kopce byly ještě vidět hořící trosky města
a občas slyšet výbuh, ale to jen velmi slabě
nad zemí už nezazáří ani jedna hvězda.
všechny na ni popadali
černá louka
Černá loukaco asi cítí ovce. velmi křehká ovcekdyž v jejím raným mládí, nahradil jí otcevlk posedlý viremvelmi mladých panenvlk co mývá hlad a zahání ho krvívlk co vyje blahemkdyž ovčí duše trpí
je z ní smutná ovcevelmi smutná ovceco už nikdy od vlků, trhána být nechcešpatně se jí spímývá hrozný snyo černých vlcích v temných lesích hladový a zlývyjí na měsíc
jedna černá ovcevelmi černá ovcerozhodla se vlka najít a probodnout mu srdceaž měsíc pojde stínemlouka se zbarví vínemovce bude zase bíláa vlk probodnut klínem.
Anděl
Uprostřed ulice stál anděl a plakal šedé slzy
kolem chodí davy lidí, anděl stojí mezi nimi
a oni ho nevidí… nechtějí
Vdobě kdy už pro nás místo není
umělí umělci
pleš jako poleno, černá jak uhel, no…
zpěvačka vbaru
pavučinové světlo
osvětluje jí hlavu
Důvěřivý zahradník
Důvěřivý zahradníkZahradník bez tváře za skleněným plotemzalévá růži kanystrem benzinuproč jenom nekvete. cítí se zmatenopět ho podvedliklamalilhali mu
Neroste tráva, neroste v betonunerostou v něm stromyneroste v něm keřopět ho podvedliklamalilhali mua to i když říkalikrm jedem zvěř
Za silného větruze skleněného plotuzbyly jen střepy
důvěřivý zahradníkpropukne v pláč
Memento Mori
Memento mori
kostnaté prsty obrací prach vhodinách
zpívá si písničku na trůnu z kostí
velice křehká, když život protíná