Písmák Tam, kde srdce neslábne
Kráčela jsem. Kráčela jsem sama. Tedy, tak sama zase ne.
Feudální doba.
Souboj umělců
Zívla jsem si. Jako vždy jsem se vyvalovala v provoněné a měkoučké travičce, tak něžné a přítulné. Byl pozdní večer. Ty občas bývají, když se vzbudíte po dni, který si nepamatujete.
Tak jako ona
Byla mladá. Příliš mladá na to, aby mohla říct, jak žila, ale dost stará na to, aby mohla vyprávět o tom, jaký život byl, někde je a jinde možná bude. Jejím jménem vedli války, pro to jméno bojovali, neznali slitování, život, štěstí. Brali ho do úst na obranu i na hanění, pro urážky i poklony.
Definice mojí mysli
Sama ve svém smutku,
lituji svých skutků.
Přec nejsou nijak vyjímečné,
přijdou jiným zbytečné.
V krvi a mase srdce
Světla slunce sklání se nad hlavou
Země stala se rozbitou podlahou
Slunce vychází a při tom zapadá
Takhle má duše po hádce vypadá
Zahřát tělo i duši
Voda, stříbřitá stuha perel plavící se mezi kořeny stromů, ševelila své teskné a někdy veselé příběhy do nočního ticha. A někdo jim naslouchal. V oněch očích vody i ve zraku takřka plného měsíce se tvářila jako dívka, hledajícvše odpovědi na neexistující otázky, bloumajíc o životě, ale pro běžného pozorovatele to byla kočka.
Strach
Bloudíš samotou mezi lidmiNahá jako březí květHledáš slůvka z věty vědmiPro žal nevidíš světBojíš se v nitrua bojíš se navenekz písní všech větrůz hodnoty stravenekTouláš se prázdnotouTouláš se nešťastnaChtělas být královnouTeď čumíš do prázdnaPro svůj hloupý chtíčTak zarputile vedenýTeď hledáš klíčSrdce je však zamčenýZtratila jsi svůj nějvětší darTeď v nejistotě trpíšSnad ti teď život nepřekazí zmarTeď se v nejistotě topíš.
Poznej...
Už to tu bylo zase. Ta deprimující chvilka, kdy nesnáším všechno a všechny. Hraje mi tu šílená hudba a asi nebýt toho, že je z mého milovaného anime, rychle bych ji vypla a sluchem o ni ani nezavadila. "Ach jo.
Zrada
Pohrouží se svými stínySleduje je při tanciZamyká se při orgiiA promlouvá s vyslanciHledá, tuší skryté cestyNalézá je v květináchSlídí, běží všemi městyUkrývá se v rodináchLaškuje s temnými ptákyNavádí je ke svým hrámProhledává stuhy láskyZanáší je k pustinámPak vystoupí nad vší víruShlédne dolů k propastiRozmýšlí se, sbírá síluVěří, že jí odpustíKraluje tak ve vší mociNechce lásku, nechce životS ní se stávaj všici lovciS ní je všechna pravda porodTak dál hraje na tenké strunyNěkdy vyhrá, jindy pláčePříživníků má však tunySvoje navždy věrné hráče.
Osud v nás
Klidný vítr nad skalamiProduje se do dušeRoztahuješ s láskou křídlaČekáš až zas zadujeOdevzdáváš tělo, myslNecháš zaznít zvonkohruNad skaliska drak se vzneslZpíval písně otrokůJako pejsek vzdušných vírůV téhle sféře zůstávášJako mocný bořič mýtůVůní vášně nasávášHolduj lásce, stesku, smrtiKličkuj mezi vrcholyI draka co hbitě letíOsud jednou dohoníAť jste draci, pouhé stíny nebo třeba anděléNebojte se prosím smrti, vždyť tak moc se zas neděje.
ShadowCat
Tam na střeše mezi domyKdyž sedíš na prochladlé zemiSedí a hledí si vdálKrálovna co ses jí bál
Touží po uznání hvězd,Laská toho kdo chce ji svéstČeká až luna na pouti svéTé hrdé kočce pokloní se
Má šarm a pýchuVzduch zvoní v smíchuMá kuráž, má hlasJe královnou krás
Ve své touze toulá se nocíBez nadějí a bez pomociŽije si jenom sama se sebouNoc dotváří její eleganci ozvěnou
Průvodce do zásvětí
Když k nebesům pohlédneš a spatříš hvězdnou zářVe smutku se utápíš a skrýváš svoji tvářPřed světem ji ukrýváš a hledáš temné cestyJdoucí plnou ulicí, do své halíš se vestyTak poddej se svým šťastným snům a pohleď zase vzhůruDračích křídel pomocí zaženeš noční můruOpustíš tu stinnou stráň a zas okusíš životVystoupíš ke hvězdám ve výškách, čas necháš volně plynoutNapneš pevné blanoví, nabereš chladný vítrUžiješ si rozkoše, že jsi znovu vzlítlA pak spatříš krajinu táhnoucí se v dáliElegantním obloukem přelétneš strmé skályVybavíš si nádheru toho svéhlavého letuA svou nezdolnou dračí tvář ukážeš hrdě světu"Já jsem letec nebeský, chráním zlatou bránuCo vede duše zemřelých do Nebeského chrámu".
Život je blázen
Slunce, ta otravná koule světlaFurt jakoby do života se mi pletla
Měsíc, to zrdcadlo slunceTen je jak druhá strana mince
Nemám ráda den a nemám ráda nocVšak idiotům byla dána moc
Měla bych ráda den a měla ráda nocVšak tenhle život je jen dlouhá nemoc
Už nikdy více dobrou noc
Je den, mým dnem je senA snem jsi nyní okouzlenSen zahalený v svitu slunceJá vidím odraz světla v tůňceMým sluncem měsíc, hleď jak hleďPaprsků je všude změť
A šero, temnota a světloZnamenají pro mne jen to jednoJe život a to je pouhý senVím to, kde kdo chce být probuzen
A je sníh a je i teploA srdce kvílí, duši jebloUž nechci snít, už viděla jsem mocTvé odpoledne, má půlnoc
A bije dvanáctá, pro tebe i pro mneJsem sama a přitom je nás tucet v doměJsem sama vůči světuStrom byl uťat v květu
Let fénixe
Jsme jako dva rudé ohněVěříme navzájem jen sami soběSpolečně žít a nebo skončit v hroběAni jedno nezní mi hrozně
Zemřít spolu a spolu povstátJen mi řekni, jak toho slibu dostátVzejít z popela jak fénixovo ptáčeTo přál by si každý, kdo zrovna skáče
Skočit a pak uvědomit si, že chceš dál žítJen ohnivý vrabec toho může využítNaše láska je jak fénixova křídlaVzduch je chrání, aby neprořídla
V horoucí vášni, letíme spoluTak jako káňata, ze zhora dolůTak jako dravci v střemhlavém letuTak jako poupata v nastalém květu
Stříbrný drahokam
Oblázky malé stříbrné Vhoď je s přáním do tůňky To žblunknutí je tak líbezné Má euforizující účinky
Pak hledíš na ta kolečka Jsou přesná, skoro podle kružítka A tvá přání již jsou jasná víc Fascinovaně, jak debil, hledíš na měsíc
Blanoví lesklé, přízračný má svit Upíná se ke kůži, tělo má pancířový štít Štít ukutý z měsíčního svitu Tak koukej a hádej, co je tu.
S hlavou elegantní, jak nebeská klenba A ty oči, krása, viď. Spalují jak kletba Krk. Ne, to nemůže být labuť Upíná se k silným plecím, buď jak nebuď Vidím tlapy, ach ty spáry, ten pohled drásá srdce mé Je to nádhera, jsou tak krásné, ostré, sílné a nezdolné Zadek pevný, radost šáhnout si Ostře rýsovaný, má chuť drápnout si Sleduješ ho ještě vůbec, člověče.
Svoboda
Tam za nocích měsíčníchKdyž vlci vyjí skrytí vhoušťJá městem sama chodícíS duší pustou jako poušťVidím v dáli skálu vysokou jak má býtA při tom pohledu netoužím již dále žítA tak deru se skrze houště zpívající nociAch promiň mi to, drahá lásko, více však už nemociJá deru se vzhůru, noc a smutek naděj mi dáNaději, tak sžírající duši, když skočíš, křídla mášA tak tam jdu, strach netížíc mneNic nečekám, prázdnota trávíc mneVšak nejsem samotná a nikdy ani nebuduJá nechci zabít sebe, jen tu dravou obluduJe tam, uvnitř, v nitru mojí dušeCítím ji jak saje, drásá, hryže, kouše. Já nejsem sama a také nikdy nebuduZnám své klady-jsou to mý přáteléAž zbavím se té příšery, staré větve u dubuMiluji vás a tak slibuji, pozdravuji zemřeléSkáču, letím, nemám zdání kam a pročMá mysl náhle volná, zaplavuje mne radostA přede mnou je zem, duše křídla má, našla jsem si mostVím přesně jak to je, vždyť život je jen kolotoč. Je úplněk a vlci vyjíZas někdo skočil, dali mu líliiHavrani, ti posli smrti, zobáky ti klepou do okenicTy hledíš na ně přemýšlejíc, víš přesně co se stalo-všechno a nicTam za nocích měsíčníchKdyž vlci vyjí skrytí vhoušťJá městem sama chodícíS duší pustou jako poušť
Odplata
Tiše kráčím pod temnými mračny bouřeNejdu rovně, cesta mi uhýbá a kloužeJá se pouze směji, jsem šílená, řídím ozvěnuMůj život je jen odrazem, stejnak tě doženuBojíš se, strach tě sžírá zvenku i zevnitřJakýkoli zvuk či lomoz nahání ti neutuchající strachTakřka šílíš jako já, v panice se ze všech stává sebevrahBojíš se, strach tě sžírá zvenku i zevnitřNeboj, ozvěnu neovládám, já ozvěnou jsemMožná jsem tvou noční můrou, promarněným snemDravá noční kočka, co zahřála tvůj klínTys po mě tím víc toužil pořád míň a míňByla jsem moc hravá, zajímal mě každý kýč. Víš co. Táhni, zabiju tě, už dávnos ztratil mého srdce klíčTeď jsem stopařem, všude je tvůj shnilý pachJo, jen se boj, na hony dalecho cítím tvůj strachJsem kočka, vlk, rozběsněný drakJsem jak paprsky slunce, měsíční prachJsem déšť, jezero i pouštní vítrJsem plamenem, shořel vášní metrUtíkáš, tvůj pach se s tebou táhne jako stínJá tě chápu, pomůžu ti, naposled zahřeji tvůj klínBudu na tobě klečet, laskat tě a hladitPak zbývá s úsměvem ti kudlu hluboko do krku vrazitJá nejsem žádný násilník, má duše podobá se skvostuMám charakter trojí-vlk, drak, kočka-setřesu tě z chvostuSnad nechceš po mně slitování, fakt nádherně skučíšNe, ukončila jsem to-a ty mě taky nedráždi, jinak stejně skončíš
Trny nevinnosti
. Ledově modrá dračice s tmavě modrým žíháním na zádech a krku, se pomalu vynořila zpoza světlé skály. Zvedla jsem hlavu a mlživý zrak zaostřila na červeno-růžovou blanitou chocholy na čele. Dračice kráčela velmi pomalu a majestátně.
Vánoční čas
V tichém kraji tichý tónČeká nás Vánoční shonKaždý běhá, dárky sháníBez oddechu, bez přestáníTohle že jsou svátky klidu. Ve vaně pozoruji leklou rybuBalením dárků ruce mučímSem tam se v knihách něco učímA pak to přijde, ten Vánoční časPoklid dožene snad každého z násStromeček svítí, stužky se lesknouPohled co zahřeje i duši tesknouSedíme spoluDárky si dávámeA věřte tomuRadostně jásáme.
Po stopách ShadowCat
Byla tichá a zvláštním způsobem pochmurná noc. Neozval se žádný noční tvor a bylo slyšet pouze teskného větru ve větvích stromoví. Tvor sedící uprostřed paloučku seděl se svou hlavou skloněnou tíhou, kterou vsobě skrývala, připomínajíc pouze nešťastný stín. Vypadalo to jako by byl propojen se svým okolím, unaveným věky svého vědění.
Ledové plameny
. Na ledové pláni plné ledových skal se zablýskl stín. Nikdo by tomu nevěnoval pozornost, ale kdyby se tak stalo, dotyčný by se velice divil. Mezi ledovými stožáry se proplétala bytost obrovských rozměrů a elegance.
Bouře
Dračí vášeň, Dračí žár,nejsilnější tlapy spár. Temné nebe, temný mrakmezi blesky krásný drak. Jako zkáza vznáší selesy úctou paří se. Mlhy všude, mlhy vkoltvor chce splnit svůj úkol.