Písmák Z kola ven
Chápu.
Vidím, jak mezi zaťatými pěstmi
drtíš poslední kvítky snění
je těžko žebrat o obranou kost,
Rozpolcení
Když splašení koně citu
mi kopyty rozrývají příčetnost
chce se mi bříšky prstů
vykreslit obraz,
Uvězněna mezi řekami
Nad rozpuštěnými vlasy teče řeka
plavou v ní ryby s křídly havranů
na ten den století už čeká
děvčátko smutných hnědých očí
Lednové dopoledne
Dnes obléknu si vítr
závoj sluneční
roztančím stráně zimě dané
ve vlnách loňských trav
Povzdech nad ubíhajícím časem
Možná by chtěla chvíli složit křídla
usmát se noci do tváře
- drze -
pak s ironií lampáře
Tanečnice
Večer co večer
vyprávím touhu nočních barů.
Oděná do písmen,
příběhů beze tvarů,
Sudetská noc
Vítr už sčítal stébla trav
a nocí bylo cítit vláhu
jen tóny houslí na pozdrav
když dával sbohem svému prahu
Hadi vůně duhy
Křičím barvami
Když na poslední řádce
Každé stránky
Se svíjí sedm hadů vůně duhy.
Víno
Až dočteš básně
Na mých prsou potem psané
Otevři víno,
Jež dozrávalo vnašem milování.
Rozpočítadlo
Odnes mě přes moře
odnes mě přes řeky
lži o své pokoře
nic není navěky
Nedohrané partie
Ostříhám vlasy
A zapletu je do kočičích snů.
Naplním poháry
Krví myšlenek své viny.
Divadlo noci
Kradmo jim strhli oponua oni nazíhráli své nejsmutnější kusy. Své touhy skryli v poklonu,dva tiší vrazi, jimž publikum se hnusí. V podvazcích noci oděnia tváře bíléjak mlha nad Chvojnicí,jen sami sebou zrazeni,pro všechny chvíle -bez bubnů bubeníci. Pak do roztrhaných futrálůsklidili loutkya setřeli z nich splín.
Čekám na ostrov
Okrově zbarvenými světyse táhnou delty vyschlých řek,je čas to skončit. Noc mlsně čeká na zítřeka Fatou Morganou mé touhyzdá se být ostrov, nádech pouhý,vzlyk, co se tříští, když spatříš břeh. V pátek jsem potkal krahujce,společník věrnější než žena. Žití mě bolí.
Mámě
Odpusť mi moje snyo střípcích mandal mezi stébly trávy. Jsem zklamánímtvého rodu,já vím. Ale noci v Káhiře se mi vlnímezi sny jak tanečnice z Bollywoodua létající zámkyse ukrývají tam,kde bouřky sejí blesky mezi řádky deště. Ještě v ně věřím,tak jako v příběhyco zpívalas mi jako malé holce.
Věk vzpoury
Kapka krve mi stekla po spánku,
Mám prázdné dlaně…
Vduchu si šeptám dětskou říkanku.
Máš oči laně,
Za štěstí
Na okrajičekámtvé pohlazeníPane,slunce ať vstaneať svítíi na mou lásku. Oltářmáš z květůsvětuse přestáváš zdátjak málo věří. Křížvoní deštěmještěnení pozděmilovat, věřita děkovatza šanci tu být,zde toužita snít. Pak jíta na Golgotěpřijmout osuda žít.
S inkvizitorem
Ještě mě ve výstřihu šimrá tvůj pohleddo vlasů skrývám pokušenía kolem pasu paže,jež naznačuje, kdo je tady pán. Pršípláč za dvě srdce,dvě rovnoběžkyco věří, že existujenekonečno. A zatímbloudí nocí rucejak slepé myškypo mém těle,vše už začlo. Pod zavřenými víčky tvoje tvář,mistrovská dřevořezba či dílo Donatella.
Křídla lišají
Zase mi bereš smích
dva nádechy
a doušek vína
na zádech meluzína
led(n)ová
Pod ledovými střípky havraních menuetůpod tyrkysovým šálem ztracených vzpomínekna hranici víry vplétáš do sonetůtan pocit smutna, který mi neutekTy nejsi básník co kreslí slovy do snůani já múza jíž křídla barví denpřes všechny touhy až na hranici kosmumou duši vpleteš do poém.
...
Je jako vánek. rozcuchá vlasy, zbarví tváře,Je jako láska. rozpustile trhá listy z kalendáře,Je jako snění. když na křídlech tě nosí,Je jako touha.
Abeceda
Asi trochu naivně
Barvím svoje snění
Cíle i cesty hledajíc
Dnem tápu.