PŘEDJAŘÍ
Ten zvuk, když odtál sníh
a někdo buší do železné trubky,
rána za ránou
do měkkého, mokrého rána
HOSTIVAŘSKÁ NÁDRŽ
Schovaný na břehu vakátech sedím tu tiše,
po dlouhém pohledu na vodu vsrdci mám klid.
Když chvíli poslouchám, je zplácku opodál slyšet
staříka co chvíli naříkat: „Měl bych už jít. “
TĚTIVA
Od stropu volně visí tětiva.
V obrovské hřívě děti hladí lva.
Přimáčk jsem čelem ruku ke stolu a čekám
chladivý
(Pod lampami)
Noc říhla tmu jak ze lví tlamy.
Jsme – já a chůze – znovu sami.
Nemám dost síly unést svoje vlastní ruce,
natož tu hloubku nad lampami.
PODZIM 2011
List – bratr ořechu
zakroužil piruetu
a jde vstříc oddechu
Vzduch – sochař sametu
Napad sníh
Napad sníh. Šumí
počítač a noc
Režim spánku
Závěje tlumí
Nad ránem
Nad prázdnou třídou
ve Vršovicích
zhasly lampy
Šero prořídlo,
Zimní poledne
Poledne, sněží
klid domu střeží
oko suku
V okenním rámu
Po létech
Co ti teď psát.
Už všechno bylo.
Opadal sad
a je v něm bílo.
Dopoledne na betonových schodech
Ze dvora stoupá čerstvá pára,
déšť dozněl jako sonáta.
Na schodech vajgl od cigára
popojel čůrkem do bláta.
Noc v kuchyni
NOC VKUCHYNI
. okradla dny a teď se rozprostírá
hluboko do večera.
Je slyšet šplouchání a vání.
Tma nad stromy
TMA NAD STROMY
Dívám se do noci. Opilci z refýže
padají na asfalt jak do vrat Sodomy.
Oblaka tiše jdou jak řeka nad domy.
Náměstí Míru po dešti
Venku utichla hudba.
Chodník se třpytí
a vysoké domy se vněm tu a tam propadají
hluboko do azurového nebe.
Úspory
ÚsporyPo špičkách vejdi do tichého světa,na chvilku tam a rychle nazpátek,do světa pokojových květin,plyšových zvířátek. Co ti tam řeknou, to si zapamatuj,co ti tam dají, ulož pod zámek,přijde čas, kdy budeš žít skromně:z úspor a z poznámek.
Klidné odpoledne
Klidné odpoledne
Klid na sporáku. Odpočinek v houští
nežli se vojsko znovu zvedne.
Raněné lístky temnou červeň pouští,
Tma o polednách
Tma o polednách
Oknem jde příliš mnoho světla.
Po jeho boku - černá tma.
Copak je možné, že se spletla.
PODZIM NA ŠUMAVĚ
PODZIM NA ŠUMAVĚ
I (prolog)
Stál jsem nad hlubokým svahem,
sám, holý a prázdný před horami.
PŘES TICHÉ DVORY PODZIM JDE
PŘES TICHÉ DVORY PODZIM JDE
I (prolog)
Poslední dny byly chladné. Udeřil podzim, bez okázalosti a tvrdě. Po dvorech se za časných rán, ještě než se rozběhne denní život, začal toulat mráz, bylo jej možné zokna vidět, jak klidně odvazuje stromům gázy zčerstvých ran, šlape do růží.
Cítil jsem, že podzim jde rychlým krokem a nás si vůbec nevšímá.
MALÉ MĚSTO
MALÉ MĚSTOJdu napříč náměstím a co chvíli se zastavuji:slyším tichý proud - jako pod loďkou. Na protější střeše se mezi holuby tísní havran,dole na ulici lidé v ranním chladu otvírají krámy. Řeka dní pomalu, poklidně teče,spadané listí zvolna pokrývá hladinu. Až kousek dál po proudu náhle všechno zmlkne - tam je vodopád.
PODZIM NA ŠUMAVĚ
PODZIM NA ŠUMAVĚ
Do korun lip zaletěl vítr. Pro kořist.
Urostlým stromům vběhl mráz až do kořenů
a někde nad mou hlavou utrhl se list.
V PROSINCOVÉM RÁNU
VPROSINCOVÉM RÁNU
Ještě tma. Ráno. Konec listopadu.
Snažím se vrátit do snu.
Havrani
HAVRANI
Obloha po dešti. Křižují ji ptáci.
Trhají plátno. Mizí za obraz.
Nové ráno
NOVÉ RÁNOVečerní nebe uhlemnačmáránoruce máš ztuhlétváře takyA budeš čekat dlouhonové ránojak vězně přivedou homrakyVečerní nebe tušípolité jesrdce ti bušínedočkavěA když pak ráno sněžízima hřejeze srdce ležíkámen v trávě.
NOC V LESE
Noc v lese - pot a strach,má ruka ve tvé. Nehybný, tone v tmáchčerný had větve. Na větvi sedí pták,slepý a němý. Řekni: Co bude pak.