Písmák Nerým
Proč všichnipíšem básněvolným veršemkdyž to vlastněnikdo neumíme.
improvizace v c moll
čas kdy bylo listí javorů červené je pryččas kdy bylo zelené je dávno v nenávratnukdysi stával javor nenápadně uprostřed lesapozději sám na vrcholu kopceteď stádo ovcí naposled spásá trávua jejich kopyta trhají mazlavé listína kterém usíná chladnoucí mlhabrzy přijde sníh to mraky včera zvěstovalya slunce zdá se odcházíale každý ví že na jaře se vrátíbača se synem přicházejí k javorua do košáru za chalupou zahánějí ovcea zpátky vezmou sekyry a kleštěv rukavicích přestřihnou ostnaté drátykteré stavěly strom do prostřed pro ovce hranice dvou světůpro lidi hloupého plotu co musejí obcházetbača se synem se střídají u sekerya pilou dokonají dílo zkázya chodí sem potom ještě dva dnyprvní den porazili stromdruhý den osekali hrubé větve a pořezali kmentřetí den odnosili dřevoalistí připomínalo že na vrcholu kopce stával stromlistí jen krátkou dobuale na pařezu ještě léta potomsedávali pocestní a nadávaliže jim slunce svítí na lebopravdu se vrátilo.
stříbrná řeka
v potoce žijí raci
a jsou
aspoň tací
<------------------------------------------------------------------------------->
poněkud zamilováno...
láska je nemoc
láska je sprostá choroba
láskou se nelze nakazit
láska je rakovina