kirké
Jsem Kirké
nemám právo na lásku
Jsem Kirké
blyštivá věž z oblázků
strach
Chce se mi brečet
strachem a chvěním
sevřenésrdce i krk mám
drtí mě ticho
Příliš dlouho jsem čekala
Jaro
Začátek jaradéšť uvádí:Tradiční masakr žížal(a žab)Oběti našich cest a chodníků,s jedinným cílempřežití druhu. Ta mrtvá hmota je toho důkazem.
Radost
Za palce držím své rukavicenedá se říct co mě teší více. Jestli ta modrá obloha, nebo Tvá blízkost, Lásko má.
miluju...ne?
Neříkáš a já se stydímza slova co z mých rtů stekla, za vše špatné co jsem řekla za to co se neděje. Pořád mluvím jako hloupásnad iluze, city krásnénení nic jen tělo prázdné. Nevím. A Ty neříkáš.
Plno mi
Jak vločka sněhovábezvýznamnáskrývají hnusty bílé šaty. Propady ve tmáchtrpké tichoosamota prstti tiskne na rty. Dusím seplíce plné peříšpinavé bahno kolem těla. Temnota tiše pozasněžínež tupým žáremzmizím celá.
Po krku
Den přešel, pod rty cítím tvoje srdce. Měkce se vzpínávůně ze spánků. A kdesi pod povrchem šeptám duší měkce,všechno co teď jsem,dotek sametu.
Ples
Slepý medvěd a světla kolem,těla se pletou s politým stolema rozmazanýma řasama, vídíš smích slečen nad náma. Odpor k teplu oblečených zadjak dlouho ještě. Okamžiky. Snad.
Simče
Slunce si hrálo s tvými vlasy,asi. Leže vedle mě,jsme si vzdálené,blízké,samotné. A tečky tvých tváří žádný nepočítal. Kolikrát bude.
pocit
jako stéblo na poli. zrno je sklizeno. a stojíš. a keř který ti dává stín, promění se v srp a kosu.
obava
Až mi proteče hrdlem poslední kapka zítřejšího večera, budu mít strachco všechno zasemé horké tělo udělá.
cesta domů
Dvě světla , já a ty, svět tichem zavátý, pod koly vlaků. Strach lepí na paty, svetříček upnutý, pod tvary druhotných znaků. Dvě světla ode mě, pes zvedá ze země, skořápky rakůPlazí se po stěně, dech zní tak zmateně, příkorvem nočních mraků.
Rodinná reflexe
Domeček z karet se sesypal. Tmavé tušení, bušení z prozření. Opřel ses o písek,hrad bez pána. Prostor za hlavou míchá seprázdno s únavou.
přítelství
něco jako úsměvlok vůněotevřené uchojsi klíčem k novým světůmbranka v předsudcíchzelená zahrada v městě betonupřítel železných ladyplyšový králík s mravy gentlemanapanenská země zaslíbenáa kamarád.
listopad
Už začíná zase období,ježatých koček,šedivé nebe,drbe je za ušima,hnědá obcuje s zelenou,sezhorasvět vypadá jak zbytky od oběda.
0-tá hodina
Sedíme tu,kousek světa. Čtyři stěnytři oknadveře. Je nás 26a venku to žije.
yesterday sunday
Včerarozlíval si mnou své teplo,podstatu svého žití. A moje duše na oplátkupoutá se k Tobězlatou nití. Bylo nám tmabíle zářilo Ty a já. Pár skvrnhvězd na zataženémpodzimním nebi.
Dopolední tělocvik
Přilétly vrány,mraky krouží větrným vírem podzimu. Jen rybky za sklem kalných louží,nutí nás myslet na zimu.
Mamince
Má matko,Jsi můj vzor a vzdormám v sobě půlku Tvých genů. Mé cesty vedou za obzorrty po Tobě daruji Jemu. Možná si říkáš jak mladá jsema spěchám na daleké trati. Tímto ti slibuju nastokrátTvůj úsměv se v mých dětech vrátí.