Písmák Zkáza světa II.
Zkaza světa II.
***************
Kolikrát chci vrátit čas zas o pár let zpátky,Zdá se že byl příliš rychlý a i příliš krátký,a nezdá se to jenom mě a vlastně to není sen,Nevěříš ty vole . ze dveří se mrkni ven,Bylo všechno jiný a teď je všechno v hajzlu,Nevím zda to vůbec i když hledat budu najdu,Už jako malímu klukovi mě zdál se svět tak krásnej,Ale jak jsem vyrůstal už začínal bejt jasnej,Člověk pozná sebe až je na pokraji sil,Pak teprve zjistí že pro někoho vlastně žil,Každej den se člověk jenom za blbostma honí,Však život je jen takovej jak se komu zrodí,Někdo stvořil zkázu zboží ze kterýho lidi začly žít,Ale než se otočily, už zbývalo už jen snít. sny plné vlastních rozhodnutí a plné starých vzpomínek,Pomalinku odcházeli jak ze svíčky plamínek,Jak ze svíčky plamínek.
Moje malé já...
Moje já:
01/Takže aby jste to pochopily tak tohle není báseň,je to jen pár textů co chtěly by Vás dostat na zem,já nechci bejt tak vysoko že abych na zem neviděl,a musel být tim idolem co každej by mu záviděl,chci si jenom zahrát a do beatu svý texty dát,za svým vlastním rozhodnutím v pohodě si stát,ukázat všem lidem co si o nich vlastně myslim,a pak sepsat důvod proč já vlastně nevisím,jo a chci tam dát kus sebe abych se tam našel,jenže měl bych asi ubrat abych se tam vešel,i když nezáleží na velikosti už slyšel jsem to stokrát,jenže to co zbylo někde ve mě někdo jinej rozkrad . R/Kažej má své já, a každej sebe zná,co dokáže co je zač a jak si to pak dá,někdo tak a někdo jinak ale prostě každej,jenže nejde mi furt do hlavy proč se lidi vražděj. 2/Tohle není báseň o mě je to jenom myšlenka,je to jako křížovka jak nevyplněná tejmka,každej řiká já to vim, já bych to spackal jinak,ale když by na jeho místě byl daly by mu na frak,kdo chcete být milionářem ptá se Vláďa Čech,hej hochu zpamatuj se trochu tohle je jen pech,říká to tak každej aby lidi na svou stranu dostal,však musíš hlavou myslet aby si své dostal,jenže ve všem jde i o jiné o to co my nevíme,i když se to dozvíme o něčem jiném mluvíme,úplata . je ten důvod, ten důvod prostej,proč všichni mlčej ale já nechci bejt sprostej.
Život v nás...
Život u nás.
Žiju v malé vesničce v středu města Prahy,všude kolem paneláky co mají ostré hrany,kam se oko podívá tam vidí strechy domů,přehlížíme sebe koruny rozkvetlých stromů,nechci tady zůstat však nevím co mě drží,je to tu jak v Anglii furt celé dny tu prší,Však neprší to deéšť ale pýcha místních lidí,co tenhle svět s nadhledem tak jako já vidí. Nedívají se na sebe když řeči spolu vedou,nedrží tu tradici se líp se žije ve dvou,všude prázdná srdce a plná vědra smutku,jen sem tam někdo zazvoní a do ruky dá kytku,zdá se mi to nebo nezdá možná je to sen,i když se to pořád stává každým dalším dnem,už jsem skoro zapoměl komu že mám z vděk,komu že mám poděkovat že je ze mě člověk.
Jaký jsem byl...
Jaký jsem bylVzpomínám na život jaký jsem byl,Vzpomínám na život který jsem žil,Vzpomínám na sebe a kdo měl mě rád,Vzpomínám na dny kdy mohl jsem si hrát,Vzpomínám na zpěv ptáku co ráno mě vítal,Vzpomínám na vítr co v stínu skal stichal,Vzpomínám na tebe jak mělas mě ráda,Vzpomínám kolikrát já nastavil ti záda. Dnes už jsem daleko a už není návratu,Život mi navlékl za jeho přízeň kravatu,Nikdy jsem nevěřil že nademnou byl bůch,Jediné co cítil jsem byl čistý vzduch,Říkám si pokaždé když po cestě kráčím,Jestly jsem nemohl být tenkrát lepším,Člověkem s citem co nářku by slyšel,Člověkem se srdcem co vstříc všem by vyšel. Neříkám nadarmo že jsem byl divný,Neříkám do větru to že jsem byl jiný,Každý to poznal každý to říkal,Na pevnost pravdy každý znalý kýchal,Neměl jsem mnoho toho čeho každý má dost,Však nebyl jsem já ten kdo měl na to zlost,Poznal jsem i lásku však rád jsem měl jenom já,Nemohl jsem však ukázat jak moc jsem měl rád. Každý si vyčítá život svůj až na konci,Kdy plný je jistoty jak inzerát v annonci,Všajk i já jsem tenkrát věděl jak mám žít,Jenže zůstal jsem teoretik co uměl jen snít,Sny jsou jak skutečnost co v slzi se mění,Co nás tak milovalo s námi tady už není,Vzpomeňte si jednou lidé na tento text,Až jako mě dnes Vás přepadne stesk.
City trochu jinak:
City trochu jinak I. Svým životem proplouvám tak jako náký blázen,po jiných snad nekoukám, a píšu ti svou báseň,báseň co má ukázat co asi ktobě zrovna cítím,a také že chci uhýbat tvým nastraženým sítím,napsala's mi básničku a já řekl jenom díky,nepoznal jsem v ní sám sebe a ani toje city,nevím jak se omluvit mám když nemohu klekat na zem,a ptoro jsem ti za svou tupost složil tuto báseň. Báseň co má na jevo dát jak cítím to tvé mám tě ráda,však budu rád když budeš mít mě jen za sevého kamaráda,možná ve tvé teď prázdné duši sdíčko ti rychlej buší,vím že za to můžu já ale to osud můj mě jenom zkouší,možná že chce abych žil sám bez přátel a lásky,bez citů a bez duše a bez životní sázky,nechci už býti sám, ale mít rád nejde ze dne na den,budu o tom přemýšlet ale myslím že to bude jen sen. Sen co se mi v noci zdál, a já sním slovy soupeřil,málo kdy sám vyhrávám, však do srdce jsem ho udeřil,ten sen co se už nevrátí, ten co se pouze jednou zdá,vzpomínka co s ránem zmizí, kterou už nikdo nehledá,tak se strácí i moje srdce, v dnešním rychlém světě,proto doufám že svoje city, řeknu v jedné svojí větě,tak jako ty v osmi slovech, já říci to prostě neumím,to co si o mě teďka myslíš, tak to se asi nedozvím.
Láska, Zrada, Nadějě
Láska, zrada a nadějeBudu Vám vyprávět příběh co se jednou někde stal,ten chlápek Jeef se jmenoval a myslel si že je král,Děvky střídal po nocích jak svý ponožky každej den,a myslel si že splní si tak svůj velikej dlouhej sen,ten sen kde by byl boháč, a nezajímal ho denní schon,kdekdo by mu záviděl, a kde kdo chtěl by být jako on,Ale to je pořád o snu, teď realita žije tady,No a on je pořád stejnej, navazuje nové vstahy. Zdálo se mu že se všechno k lepšímu už obrací,ale to byl zase jen sen všechno se mu převrácí,Děvku už nemá každej den teď neví jak to stíhat,má už s všeho velkou hlavu a nestačí se dívat,Kamarád mu poradil že na tohole má skvělej lék,a že až si ho vezme, vrátí se mu všechno zpět,Jeef byl totiž v situaci kdy hledal kdo mu pomůže,a věřil že ten bílej prášek že ho s toho vylíže. Jeefovi to zachutnalo a chtěl ho stále víc,dokázal jít pro ten pocit, klidně smrti vstříc,Teď se z něj stal člověk na perníku závislej,a nechtěl věřit že jinde za to lidi klidně vysej,Peníze už neměl a tak navštěvoval bazary,i když za ty věci mu moc prachů nedali,Zachvíly už neměl nic a ani svůj barák s dětstvý,teď přemýšlí jak chtěl žít a jak se moch mít hezky. Odejít to není snadný, na kůži svý to poznal,když chtěl jednou zdrhnout mezy oči dostal,Sem když někdo spadne není od tud skoro úniku,A pokud se to podaří, musí být furt potichu,Jeef to už nemoch vydržet a chtěl se vším sám seknout,nechat drog a špatných přátel a od všeho se zdejchnout,našel si i holku, co hodná byla a brala ho jaký je,pak si našel práci a zas se pro něj točil svět.
Plamínek touhy...
Plamýnek touhyUž se to zas krátí, a sinek tvůj se vvrátí,bude to co nevidět, a spatřím zase ten svůj svět,vše co já mám tolyk rád, nebude mě nikdo brát,tady není vůbec nic, jenom samé strasti,dlouhé dny a krátké noci kde se straží pasti,proto myslím na Prahu, na místo co mám tolyk rád,kde můžu volně dýchat, a s kamarády se všemu smát,hold vojna to je zrada, práce strach i zármutky,a nebudeš-li svoužit jiným, natrháš jim v lednu kytky,Však všeho bude za čas konec, nemusím se toho bát,Do jara zazvoní zvonec, a doma se zas můžu smát.
Básník bez duše...
Příběh snad bez konce:
Když jsem tenkrát bloudil, jako básník bez duše,netušil jsem ani trošku, že si jednou pokecáme,dnes mi už mou teorii, nikdo snad vzít nemůže,včak zdá se mi že osud to chce že se asi nesetkáme.
Když se v mojich prázdný očích odrážely tvoje básně,já zjistil jsem že když miluješ tak už celým srdcem,jsou tak láskou prozářené že svítí když se zhasne,jsou v nich celé příběhy a život je jejich strůjcem.
Sundej prosím z očí brýle a ukaž mi mou tvář,věř své kráse a své síle jen tím vše můžeš ovlivnit,s tebou bych rád tvávil chvíle a všechen volný čas,rád bych byval u tebe s chtíčem se v tobě zabydlit.
Zkáza světa
Láska - zrada - naděje:
Budu Vám teď vyprávět příběh co se kdysi stal,
ten chlápek Jeef se jmenoval a myslel si že bude král,
Děvky střídal po nocích jak ponožky své každej den,
Z vojny 01
Pro lásku (pro kamarádovo děvče)
Ach má lásko milovaná, ty můj kvítku vonavý, už se mě po tobě stýská, jen polibek to napravý. Celý den i celou noc, strávím s tebou všechen čas, Co neuteče a nevzdálí se a bude jenom v nás,
Ach má lásko jedinečná, kvítku sladce vonavý, slova lásky co ti chci říct, ty ti nikdo nepoví, potom se zas na čas vzdálím v srdci tě však budu mít, ze stesku po tvojí kráse nebudu spát ani snít.
Z vojny 02
Pro lásku (pro kamarádovo děvče)
Pro tebe má holčičko složil jsem ti básničku, a s tou básní na tvé čelo dávám sladoulinkou hubičku, sladkou jako dlouhý sen, či jako včelí med, Takový sen v kterém jsi ty, kde zlíbal bych tě hned, škoda dnů kdy jsem tady sám, komu sakra svou pusu dám,
Počkám já si na ten den, kdy splním si svůj velký sen, dokáži ti jak mám tě rád, aby i ty jsi měla mě ráda, aby mezy námi bylo stále dobro, láska a ne zrada Hodně štěstí a hlavně z očí žádný smutek, o to prosí tvoje oči, ten co na čas kamsi utek.
Moje zima
Moje zima:
Jsi jako sníh bílí, co jej v létě tak marně hledám,Jsi jako sníh bílí, jenže v hledání já si pokoj nedám,Jsi jako voda, co pluje tak jako kvítek na řece,Jsi jako voda, ta co nosí osvěžení v každé malé Mecce,A vidíš to, já jsem jenom hráz která tu vodu klidně zastaví,A nemám ani loďku, co na druhou stranu tě suchou nohou přepraví,Nemám ani v srdci místo abych si tě do nej vložil,A nemám ani trochu slov ze kterých bych rozum složil,Neznám žádný sen co by se mi splnil,Musel bych to býti já kdo kdo by se tu zmenil,Jsi jako pírko, jako to pírko co z nebe odkudsi sletělo,Jsi jako pírko, to co od svých bratříčku určitě jít nechtělo,Nebuď tolik smutná, přátelé si předsi získáš všude,Nebuď tolik smutná, jeto věc víc než jasná, tak to asi bude.
Smysl života
Smysl života (sen)
Láska je jak květina co se musí zalévat,Láska je jak záliba co se musí pěstovat,Láska je jak vzpomínka co se nikdy neztratí,Láska je jak pohádka co sám básník vypráví. Milování je jak čaj co cukr se v něm roztál,Milování je jak dárek co od přítele jsi dostal,Milování je jak stránka kterou jsi právě otičil,Milování je jak válka kterou jsi slovem ukončil. Život žijem pro lásku pro sebe a milování,Život žijem na vlásku to co bylo už tu není,Život žijem jako kolo co se pořád točí,Život žijem tak jak chceme, my jsme jeho kočí,Neříkej že neslyšíš ta moje slova napsaná,Nežíkej že nevidíš jak jsou krásně složená,Neříkej že necitíš nic co se kolem tebe děje,Podívej se kolem sebe každý se ti za to směje,Byl jsi snílek všeználek, všechno věděl všude byl,Však stal se z tebe neználek, jak jsi stále pořád snil.
Láska stromů
Láská stromů:
Stával kdysi na paloučku malý seschlý smrček,nebyl mrtvý byl jen smutný, začali z něj slzy srčet,byl tam sám a byl tam v tichu jako bílá kaplička,z jeho rány co v srdci měl mízy mu stékala kapička,nejdřív jedna potm další až jich bylo do vědra,marně se nám snaží říci že za to může nevěra,měl rád jednu jedličku co stávala hned vedle něj,mezi nimi svítla jiskra začal u nich lásky děj,však netrvala láska věčně, dolu spadly závory,jejich jisku pokáceli zlé dřevařské závody.