Písmák zvrácení se
zvracet si lásku do dlaní
tolik bych chtěla
jen slíbat ranní rosu
z lístku
carte d´identité
j´ai rempli mon nom
j´ai rempli mon prénom
j´ai rempli la date de ma naissance
aussi que mon adresse
identita
Trhají mne stesky
a dálky z kolejí
vybíhajících do skrytých koutů
touhy
ani první ranní hvězdy nevrátí jiskru noci
ránave stehněod červeného srdíčka z chlebíčkuhnisáv noci postel byla námrájemjsem ale chladná milenkazahalená až po krkv brnění citůchtěla bych urvat té noci kusještě dnes, alemíjíme selétámev krajních mezích čtyř očís černými půlkruhyz probdělé nocinávratu v ranních mlháchpamatuji si málomnoho všakdotýká se mnechladná ruka střízlivostiještě jednou opít se v skleničkáchamilovatseaž do svítání jiných dnů.
TMA
světla jako létající talíře
do úzkosti
či morku kosti
se provrtávat špachtlí na omítky
nostalgico
tři rozvrzané postele a ošuntělé peřiňáky
a do nich vyryté nářky
směšných lásek
a veršíků pro Ně.
mrtvý anděl
dnes jsem uviděla mrtvého holuba
lezel poražen na dlažbě a vypadal skoro jako malý mrtvý anděl
měl ještě rozpřáhnutá křídla
jen už prostě nezvlétne
rozříznout si tak žíly
Proudíš mi v dutinách žil
kvůli čemuž musím si vylévat srdce
Jsi zákeřnější než nejhorší infekce
v mé rozedrané kůži.
night in Paris
blížit se dálkám v ranních mlhách
jen moci dýchat pro okamžik štěstí.
Nad Paříží nesou se černé mraky
plátna malířů z Montmartru moknou,
bez názvu
v poryvech zkřivených ulic,
zahrabaná v písku poušti dnů
n e k o n e č n o vysvítá z dálek.
hynu a znovu se rodím do absurdna vlastní existence,
pocity z večerního pokoje
vyhasínající lampa na plyn dohasíná v pokoji s bílými zdmi a němotou ve stěnách
na stole lesknesečerveň - a v ní bílé - Coca-Cola
pachuť tohoto nápoje dráždí můj jazyk
a city. Pocity emočně zbarvené do neurčita.
píšeme do skla
píšeme, skládáme se,
litujeme, blázníme, zachraňujeme se.
Rýhy ve skle, osvícené, jsou jak rýhy v duši, zatemnělé.
Ve sklepě, na dlažbě, na stropě slunce.
sebedestrukce
zníš mi v uších
sebedestrukce
když všechno nepokryl sníh, tak sežehl to mráz
cítíš ho v lícních kostech a ve všech jiných kloubech
opilá
opilé jsou kůrky chleba,
když na ně dýchnu.
cestou domů světla mi zhasla,
ale hudba hraje dál.
nad Dómem se smráká ...
Slova někdy nejsou než pár řádků,
pár krvavýých písmen na papíře.
Sladké rýhy v duši
co začnou bolet až za pár dní
nechápu se ...
Jsi mi abstrakcí každého dne,
jsi krokem
nevím kam
řítím se
života někdy jakoby lituji, ale zůstávám s radostí a očekávám další podzim
do korun stromů svěřuji tajemství,
že spletaná samotou a zaslepená jsem.
Smutek potřebuji
v žilách mi koluje podzim
v duších jiných se neztratím
v kotrmelcích letím vstříc
a vítr mě pohání
bolest zad necítím
(ani jiné bolesti ne)
nenaplnitelnost
ticho pořád jen křičí a neříká nic
proč je mi smutno
zas
v dlaních je mi ouzko
la nuit
la nuit tombetouche mon coeurjuste comme cacomme je suissans toipour toujoursla nuit tombemoi aussidans la melancoliede l` odeur tres connula nuit tombesur moisur noustousqui sontqui sententla nuit tomben` est plus lourdesous la pluiede l` amourla nuit tombej` ai plus peurd` etre seule. comment ca.
halucinace
prapodivnost je blýskavousnad už nerozumímničemujsem neviditelnouv něžnosti nocikterá má tiché ostřípropadloujsemv lícních kostechlampy osvěcují mou čerňv očíchve vlasechv dušiněkdo přicházíje to jen stínTebe či mě. jeho. koho. nevím, toulám sedálcestou z městajsem hedvábná až po pásebenovou modřía ztrácím sev hloubcenoci.
rozmluva k sobě : kdyby ...
Noc má nádech Tebea já zase se propadám,chtěla jsem jen složit kolážz lásky, která nebylapošlapala jsem si nebea už nevím, co je denvšechno je černí zbarvenévšechno je smyslu zbavenévšechno je do prázdna stlačenéPadá zas déšťa já už netančím tu mouruce, nohy, mysl nemohouuž nemohou býtProč být a pro koho. Snad pro ty co lásky se zřekli. Nebo pro ty, co na kolena klekli. Byla bych jen pro Tebekdybys chtěl,byla bych jen pro Tebekdyby´s rád mě měla za soumraku, za svítáníkreslila bych obrazy,krajin neznámýchbarevně i černobílépro ty,co sní doma ještě sami,tak jako já sním i teď.
jednoho večera, když hráli jsme si na Shakespeara...
(. ) Ona : A co pak . Až zapadne zase Slunce a víno stoupne do hlavy co pak bude Monteku. Snad nevzdáš se mne, Julie věrné, a pozorovat budem, v objetí, jak život nám roste v náručí.
naposled
dnes je to naposledprisahamdnes uz naposledme sbohem Ti davam. spalim mostya uz se nevratim. vzala jsem svou touhua zavrela ji do skrinesvy srdce vyrizla a zmrazila. tak dnes naposledmilackuuz ani neplacunaposledpolibim nasi fotkua vsechny city pohrbimSLIBUJU.
život si maluje tak jaxe mu zlíbí a já naslouchám,jen ne rozumem
Třu se vší silou o naději
na naší lásku
jsi tak blízko
jako život smrti,
v rozkladu
O polední pauze v parku tváří v tvář Slunci myslím si na Tebe mého krásného nedotknutelného vzdáleného Drahý jsi mi pod kůži nesmazatelně v mysli temné Chci si Tě odpárat ode všeho co v sobě mámale nitě milování nejdou přestřihnoutnejdou přeříznout a tak řežu do sebe tupým ostřímjak něžně mě hladí a kapky krve vroucí obarvily bílý šat a Slunce praží do rán a maso hnije tělo rozpadá se jsem vystavená Slunci živiteli a zbavuji se sama sebe konečně.
samota je nekonečným temnem, tam už Slunce nevychází
alkohol stoupá mi do hlavy
jak krásně je mi vtomto opojení
vzpomínka na Tebe
najednou bolí o trochu méně
byl jsi mou poslední nocí
Nocí
bolestnou
řežeš mi srdce žiletkou
rukou
Vlaky
Koleje,
po kterých jezdí vlaky
utíkají do všech stran
do srdcí
on d roud
uprostřed prázdné silnice
s něžným větrem ve vlasech
pohrávám si s životem
osudem
červotoč srdeční
chtěla jsem
abys byl jen vzpomínkou
ale jsi až příliš
on my mind
avant de partir
avant de partir
je pense à toi
penses-tu à moi.
je ne sais pas
zpověď
snad blázen vám chce něco říct
a ne pořád čekat
až přijde vhodná chvíle
nebo až se zas jednou opije
já nevím a proto vystřihuju
ze tmy ti vystřihnu
pár medových srdíček
půlku ti dám pod polštář
a půl si dám do kapsy
Něžný
Svázal jsi mě lněnými provazy
a políbil do vlasů.
Pak zavál jarní vítr
opadl první list
fotka na rozloučenou?
do skříňky Ti dávám
fotku na rozloučenou.
a vydloubávám tak díru
do mého dutého života
o touze
chci se utopit v kouři opia
a vynořit se do oblak
chci očistit peří všem andělům
které tam potkám
Už asi 5 dní blouzním v horečkách
To duše je nemocná
a tělo jí podléhá
rozkládá se
a upadá do horečky.
cizincem ve vlastní duši
Rozpouštím se ve sklenici vodky
s cizíma lidma,
kterým vůbec nerozumím.
Smutek se nasytil tímto večerem,
la chanson de la pluie
notre amour si
fragile
notre amour si
blessant
srdcerváč
zatanč´ si se mnou
jeden valčík na rozloučenou
ještě než mě opustíš
pomiluj se se mnou
le souvenir
Comme un ombre dans la rue
comme le phantome dans ta vie
je me suis promenée tout l´automne.
Perdue dans moi-même
Zkurvená samota šlape mi na paty
Jak jen nebýt sámzcela ztracen,v realitě,nepodléhat naivitě,lásek zrádných,omamných. Jak jen nebýt strašně sám,neplížit se černou nocíza hřbitovní zeď. Jak jen nebýt všude sám,s petrolejkou v levé ruce,svíčkou zhaslou v temné duši,co z ní vypisuju černou tušína pergamen věčnostiodsouzená s lítostibýti sama v temnotáchbez vody a bez chleba.
podzimní sonáta
Černobílý světzbarven podzimním listímproudí mi v žilách. Smutkem jsem prorostlákaždý můj tepjakoby měl být poslední. čekám na tramvajdo stanice touha,která mě odvezedo L. A.
Komunikační šum
2 minuty ticha,pro Tebe lásko,2 minuty ticha,co rozdělí tenhle světna smutné ženy a na smutné mužeco kolem sebe chodía milují se,ale nemluvía tak budou smutníty ženy iti muži. A už navždybudou kolem sebejenom chodit něměbez slov a bez úsměvů,přesto plní citů. A pak umřou,celí přesycenía celí smutní,že nezažilimilováníbeze slov.
rána či večery,to je jedno
Přesmutná ta rána,kdy probouzím se samaz nocíkdy do tmy a do tichakřičím jméno tvé. Přesmutná jsou ty rána,kdy zavírá se mých snů brána,kdy ztracím Tě zas a znovu,jak odcházíš z mého domu. A pak přesmutné jsou ty večery,když usínám ve své postelise samotou v náručía vím,že probudím sedo přesmutného ránaa vím,že budu zase samaa že budu slané tváře mít.
Smutná Chloé
Smutním ztvého ticha,
když kolem mne projdeš.
Usměješ se a tvé smutné oči
dostávají se mi pod kůži.
quand je me suis enfuie
en sortant de la ville,de ma realite quotidienne,je pense a ceux que j´aime en regardant dans le noir par la fenetre. je sens une vague de la liberte. je veux tellement vivre,etre heureuse. mais la vie est dure et impitoyable et je ne connais pas le nouveau jour qui est en train d´arriver.
Dítě,co naučilo se milovat
Tak jako každá kapka deště,
padající z černých mraků na zem,
tak i mé slzy
padají na popsaný papír.
Ty,listí,sníh a realita
Listí opadlo,všude jen sníh a bída.
Srdce ochladlo,přestalo bít a orosilo se.
Ale realita čeká,dychtivá a neúprosná.
Tahle realita,realita všedních dnů
O mě
Přes špinavé sklo
dívám se na lidi.
Jdou ulicemi
a nechápou,
Nejsem básník
Co stále hledám a proč se ohlížím,
vždyť život už není to co býval.
Ve vodě minulosti jsem se již dávno utopila,
tahle realita,krutá,svatá,mne usadila.
Zimní
Mrazivý a temný večer,
já však zimu necítila.
Sněhové vločky,ostré a ledové
padaly na mou tvář.
Utonutí
Tíha osudu utápí Tě v slzách.
Chceš se nadechnout,ale-
-nemůžeš.
Jsi držen pod vodou svého vlastního života.
Sen
Moci snít tak každý den.
Zavřít oči a ponořit se
do sladkého spánku.
Nemuset mluvit a