Písmák tak doufám
tak doufám
(a padá první sníh)
v lásku
(navzdory všem neúspěchům letošních)
našla jsem tě na facebooku
našla jsem tě na facebooku,
ty jedna moje mimo kategorie.
čekám,
že líbit se ti budu,
na konci světa
chtěla jsem býtbulimičkou
hubenou
předklon nad wc
nevydrželo mi to a dnes je mi špatně, když dělám kotrmelec v bazénu.
můj
písmenka na klávesnici znám tak,
že poslepu bych mohla psát. vlasně psát mohla.
. (proč rýmovat se, sebe.
bez názvu
ža tém. přízvuk MIMOje mně strašné smutno, víličko. máš taky věčně nachlazený močáksousedko ze školní lavice,ž témobdivuju tvoje dílaa já zase k ničemuv googlu seš slavnějšíviem, že zostane to prirodzeně večnépřijď, napiš, cokoli,uvadám. tak kluci, kde jste.
ve svým tichu
vidím svobodu . ve svým tichu. není náhodou to, že jsem sama. pořád.
sebastiane
sebastiane - strýčku povaleči,proč v depresi se nejlíp píšou básně, když zrovna teď se mi žádná psát nechce. ve škole nás učí, že k básním křehké písmo. jak. .
.......
mám velký prsajsem vě tmě sváděnáseboujímjímrybua ty se ptáš. máme jen chvílitak taxíkemkolik dní mám. připoutám si tězafixujuaž umřeme spolu.
věnováno B
někdy,. když škytám pláčem schoulená ve sprše do klubka studená voda teče mně po vlasech. tak moc tě nenávidímčíst tohle nikdy nebudešty s krabicí zla místo hlavy udav sea já ti nikdy nepřijdu na pomoc, protože nechci. většinou myslím na sebevražduječím a nehtama rozrývám ti pažekdyž seš na mě zlej.
jsem vězeň
jsem vězeň s mužemv manželství vlastnímjehodětiklec na papouškaaž všechno mi to jednou odletíbudu vězněmvlastní pseudosvobody.
umím i lepší
prý umíš i lepší, (chvástale)už nevím, kam kliknout, abych byla rozjemněnějšímám v sobě kus chlapa a kus dávky hrdostijá sama vím, že v sobě mám notnej kus semetriky. a taky sentimentu, (známe. )možná jsem konečně vyhledala to, co chcilásku na pár pravidelnejch nocí na mým stole pod oknem,co tam stojí a čeká, až se přiblížíš jinak, víc, přibliž se, dotkni se,vzplanu a možná mě kus shoří (minimálně srdce),(když zase odejdeš)druhej se ptá, jak teď vypadám, že mě možná potkal. proč se radši nezeptá mě samotné,ale kamarádky, které chtěl taky sahat mezi nohy.
milujeme se
tak veselá. nebo smutná. jsem dělnice, když vytvářím dílo. dělnice z dílny.
tak ukaž
honí si ho mezi dvěřma do ložnicekouká na mě, roztouženou, otevřenoutak ukaž, jak vlastně vypadáš.
ženatej pro vdanou
ve smutku jsem se nenašla. to spíš v nostalgii. a z té vyplyne smutek. pokaždý.
nemám múzu
nemám múzu,
tak seberu si tebe.
je těžký vnímat.
je něžnější než tahle písnička.
tak kde jsi?
tak kde tě najít,
když hledala jsem už všude.
toužím po škrábání na šíji,
po pusách na čelo,
zamilovaná
snad nosím růžový brýle,
že vidím tě nádhernýho.
pod otiskem svých vidin - těch, že inteligenčně mi vystačíš.
neholko v polodlouhých vlasech,
night swimming
proč netouží po mně nikdo
najednou
předala bych část sebe, nás
nemusí být žár noci, stačí obyčejný ranní svítání
o muži s bratrem
nějakej princ se vždycky objeví
a teď ty, s oprátkou na krku
seš mi o kousek blíž.
a byl to slib. ten s padající hvězdou.
odfrkuje
odfrkuješ mi spánek na hrudníku
andělíčku
fouknu do peří, odletíš
mám na to moc krátkej dech.
dnes
ucítila jsem tu miminkovskou vůni
na přechodu pro chodce
kolemjdoucí a jí podobná starší paní
vše v černé barvě
mám ji vzrušující
moje tělo mě vzrušuje víc než jsem si kdy uvědomovala.
často se posadím obkročmo kolem zrcadla.
a nezkoumám se, samozřejmě, že ne.
nechávám se unést touhou k vlastnímu tělo.
s nahou holkou
zakrývám si ramena v případech, že na mě čekáš
tajně pozoruješ, věřím.
v náhodách, co se pokaždý minou nebo stanou jinde
stanu já před tebou, s nahou holkou přece něco budeš chtít mít
podlehnu
v lechtivých situacích
našla jsem se
občas ti uvěřím mou přitažlivost
chytám se každýho slova i stébel
udělej mě (šťastnější)
učíš mě naslouchat pietním místům
nejen kráska s kilometrovejma vlasama
i plešounek s rozplesklým přeraženým nosem
pro mě je absolutní pietní místo u rybníka v zátiší žlutých kontejnerů na PET
taky jsem zapila
už dávno neskládám smutnou melodii
mám ztěžklý prsty, cítím
sometimes.
chtělo by to úsměv, upřímnou radost, gratulaci
sama
válení doušků turka
to blonďatý pak večer na oplátku
povaluje moje prsa
uprostřed těla
labutí
jako být labutí
vláknech matrací
omývám hlubiny vod
hlasitě tlučou bubny
skříteččí pohádka
vyprávíštrochu moc nahlas,
skříteččí pohádko.
zestárlá zesládla,
a pročpak vlastně ne.
zjednodušená
hluk v navhlých očích
vmáčku
jemně porci sexu
nevchytávám se do sítí
divoká panna
jako divoká panna jsem
dotknul se mýho trička
vůbec mu to nepřipadalo hloupý
nebylo to jakoby mimochodem jakoby omylem
usedavá
usedavá usedavě
prostoupená prostou
palčivou zkušeností
jako prsatá mary připadám si, ačkoli netuším, jak mě to mohlo napadnout
sladká
budu sladká
v tichu za svitu žárovky odvedle
nervózně naslouchám tepajícímu topení
mám tě zakódovanýho v dokumentech v adresáři s názvem šest jako číslice
neobratně
ani nevím proč
je všude rozsvícený
dopoledne, odpoledne, za světel a nudné zimy
ani nevím proč
cizí identita
občas se chytám do pastí
vlastní(ch)
vlastní(cích)
. vilu
jako obyčejnej film
jsem antipická
balerína
nepravidelně mezi čtyřma očima
počítám límce
mezi střechami
drtím
dlaň oloupanou mrazem
škrtím
dech, co se ztrácí v alergiích na pyl
halí belí
dávám otisk tvýmu
budoucímu
halí belí
hudebnímu klíči (máš ho mít v srdci, ale radši se koukni).
a co pro kluka?
křením se na všechny strany
střety
skřety
ve vlastním 5+1 nechávám píseň do konce
tak rozsviť
rozsviť
ať vidím ztebe víc než půlku obličeje
kam svítí měsíc
rozsviť
smrtelnej otisk
pod křídlem ducha hříšnýho
unést pocitem sladkých cukrlátek
nechávám svý vpadlý břicho
černý linky pod očimamaluju tlustší
setkání
ovíněná
dovoluju ti nechat hrát soundtrack z amélie z montmartu
ležím ti na srdci hrozně hlasitě tluče
asi řeknu spoustu nemístných věcí
víc už nevím
kávovej kraj u mě doma.
tělo zahaluju do roztrhané osušky.
připadá ti sexy.
je jenom roztrhaná.
štěstí
odpoledne
urvala jsem kus štěstí
zítra prý přijde taky
je to silnější než já
peří v žilách
na okraji
holešovickýho nádraží
škube si vlasy
škube peří
mám. neměj.
dlaní mi projíždí po mých nehtech
„já tě nemám ráda. “
„vím…“
přehlížím tě
dáma všech dam
je to dáma všech dam
chytrá
krásná
spanilá jako princezna
na laně
visím na laně
ne se sebevražedným úmyslem
prosila jsem
o tebe
jako matka
(u)šitá horkou jehlou
při orgasmu aktu soulož mého početí
prý se zvracelo
na velikonoce
upíjím ti slzy, ale sama to potřebuju víc
upíjím ti slzy zočí
proč holky musí se pokaždý postarat o kluky
proč to nefunguje taky opačně
to utěšování atd.
šmátravá
se soumrakem často usnu
dřív než mě stačíš obejmout
zdrhnu
pod peřinou cítím doteky na svým pupíku
stačí v dálce
v dokonalé tmě
vplítám svoje ruce do tvých
v uších mp3 přehrávač i v posteli
(the ecstasy of saint theresa: for that moment)
unavený odpoledne
co člověku zbývá vdeštivých dnech
. kdy ostatní spí.
. když už nechce být za kurvu
kapičky deště
řežu do kytary a řveme u toho
pytle pod očima
dlouhý prsty
někdy stojím uprostřed bytu
vdlouhých prstech trsátko
akorát už jsem zapomněla co
na světě jen omylem
ke všemu
arogantní
namyšlená
přirazil mi hlavu
přirazil mi hlavu ke zděnýmu sloupu
zaslechla jsem jen to jeho věčné:
„holko“
ačkoli to normálně nenávidím
o obrazu
v noci se mi zdálo o obrazu.
byl na něm slon a dvě mouchy,
taky zrcadlo a jedna žena.
nejspíš cizí.
na pohovce
záhy jsem se k tobě otočila zády
seděli jsme spolu na pohovce
žluté
co se její barvě směješ
melodie
chodím po sametových chodnících
uprostřed lesa
jsem všude,
všude, kam přijdu,
křehce
prošel jsi okolo rozvrzaných dveří.
jen je zkus otevřít,
ať vidíš,
co jsou zač.
maličké
rozlila jsem kakao.
schválně.
bylo moc sladký.
mám maličký děťátko.
noci s
noci stebou jsou hluboký.
tmavý.
skoro černý.
shvězdama a světlem měst za zády.
já, ty, on a malí princové
loudám se
svšema těma věcma
scelou svojí zátěží
bloudím dávno ne vkruhu, teď velipse
barvy
voní po mlze
je bílá
chybí jí lesk.
přinesu ti k obědu jablka
snad čert
chtěla bych to vrátit.
ty ranní hádky u zubních kartáčků.
boje o to, čí káva bude ta první.
chtěla bych kvůli tobě zase znova
včera se nic nestalo
„pojď ke mně,“
(lásko, chce se mi říct, ale radši to spolknu)
jdu
blíž
pane, já se směju
odcházíte od stolu, pane.
a já začínám tušit, že mně bude smutno.
jdeme na procházku.
vhluboké noci venčíme psa.
milostenej čtverec a pak už vlastně nic
dostala jsem chuť
okurky ve slaným nálevu
výstavu andyho warhola
na nějakou knihu, třeba tu, co jsem dostala letos o vánocích
neboť tohle píšu tobě
asi budu žít s někým úplně jiným.
i když si to nedovedu moc představit.
dennodenně se budu cpát sladkou marmeládou a nebudu se s nikým dělit.
sama budu ležet v prostěradlech, co jsou od tvýho sperma, a proto je neperu.
posypala mu hlavu hlínou a zasadila do ní ředkvičky
pak přišel.
slušelo mu to
jako obvykle.
sundal si kalhoty a chtěl jí udělat dítě.
žena, co roztahuje stehna
roztahuju svý stehna chlapovi,
co mě chce. ví, že mám na prsu jizvu,
ale netuší, že ji mám i na srdci.
že
když ruka stírá omítku
když ruka stírá omítku
tak nějak tuším, že zítra stejně budu jinde
(zase)
možná dojdu ke hvězdám
noční můra
probudil mě pocit hnusu.
snad to nebyl ani spánek, pomyslela jsem si.
chtěla jsem zaklapnout víčka
vyspat se ze všeho
život malé alkoholičky
jsou to ty dny
kdy mě přepadají deprese
nebo naopak
takhle šťastná jsem
panická hrůza ze smrti
jsou dlouhý
noci
stojím uprostřed oceánů
umírám
trochu svatební
všechno pro tě dám
svůj zámek
a taky hrad
v zaprášeným kostele
věčný král a věčná královna na mě zapomněli
věčný král
věčná královna
(například na horách)
nesměle ťukám špičkou bot do rytmu
ach, má milá
ach, má milá
nesamostatná
workholička
ochlasta s vlasy jako ovce
la pelicula
jenomže,
co když tě někdy budu chtít.
. pak písek ze dna moří se bude sypat
. mraky na nebi si dají zpátečku
malíří (nikoli malíři)
kdysi jsem se toužila stát malířkou.
bylo mi asi dvanáct
a já celý léto chodila na pole malovat stébla trávy.
já vím, že už je to hrozně dávno
podezřel(e,é,á,ý)
je večer.
sedím s tebou ve tvojí plastové kuchyni
vaříš špagety
kouřím galoásky.
milenecká
na každýho hraju divadýlko,
jsem promáčená deštěm
a hodně škaredá
choulím se
iluse
jsem vodnář,
žiju na duze,
tak neberte mi iluse,
vnitřnostmi mi lezou škvoři,
poutníci s mýdlem
mám ráda
rána
vkoupelně
když šedý kachle provoní chlapský
cha chá!
cha chá.
jsem se ráno probudila
televize stále hrála
a rozečtená kniha zavřená
pozorovací
pozoruju zokna lidi.
bydlím skoro na chodníku.
lidi procházejí kolem mých oken.
jsou ode mě vzdálení jen pár centimetrů.
ulice, letos 22.
loni dvacet tři
letos dvacet dva
a taky jedny z nejtajnějších vzpomínek, co znám (jsou celý nakřivo)
dotknul se mých zad, jakoby snad i chtěl
lepší žal než nicota?
jsem slyšela ve filmu, že prý žal lepší než nicota
no tak vidíš, já
teda vlastně nic nevidím skrz ten svůj žal, co prý lepší než nicota (je)
černobílé filmy prostě lžou.
nitě a střepy (nitky a střípky)
s neoholenýma nohama
s tebou v posteli
je nuda
už jen nitka vztahu (nitě řežou, že. )
deprese
je nejčastější slovo, který používám
nejčastější stav, ve kterým se nacházím
a přivádí mě kšílenství.
totálně jsem propadla všem svým depresím
krysa a kurva a holčička
jestli to bude zpěvem nebo ne (to živení),
to ještě zatím netuším.
krysa, co neumí chytit ani tu nejmenší myšičku.
holčička. a taky trochu kurva.
každý sám a já ještě víc
přestala pro mě existovat společnost
už jsem pořád jen sama
se svou virtuální realitou, psem a snem o dítěti, co mě snad uklidní.
jsem hrozně sama, protože celý dny sama.
mimo(zem)
v dětství mě děsívaly sny, ty o mimozemšťanech.
nebála jsem se toho, že by mohli být zlí
bála jsem se,
že až je uvidím
je hořká (puberta?)
otom, že je láska kurva, není žádných pochyb.
the zephyr song mi ukradl duši.
chlap mně uhranul.
potkala jsem ho dneska, jen vokýnku u auta svýho bohatýho kamaráda,
to moje všechno
pianový refrén, rozsahem jen kvinta
jsou vánoce
venku bláto
jsou vánoce
zatraceně
hrozně se mně motala hlava.
ach jo,
zase jedno blbý ráno.
tak proč to,
lenochodko, blbá holko
lenochodko, blbá holko
táhlé tahy smyčcem po strunách
jsou čtyři
struny
loutky
každej den a každou noc
jednou za sto let
možná zítra
a určitě dnes v noci
hluboká
hluboko pod náma možná je konec
hlubokej
velkej
nekonečnej
snídám
snídám s tebou,
bobtná gumovej medvídek ve vodě
a zelenisko přetaneme hulit
dej mi ženu, bože (a malým - záměrným - b)
proč bát
takhle bledá jsem ještě nikdy nebyla.
dívám se do zrcadla a vidím zelený kruhy okolo očí
a bílý, rozpukaný rty, kterejma nejde pohnout nahoru ani dolů,
jakoby nic už nemělo smysl, ani hýbat pusou.
zkrocování
přivřená víčka
óóó, jak roztřepaný písmo je mý
jako psát bych už zapomněla
vdálce seš ty