Recidivista
Kdybyste se mě ptali, kdo jsem, odvětím slehkým úsměvem. Recidivista. Škrábající se na konec kruhu terapie. Zarážím stupačky do pískovcových kvádrů a zborceně visím na jejich hranách.
Zatoulaná spermie
Stať
Vítr, milenec mých vlasů,
mi šeptá do ucha
to nic, to předtucha
V jiných dimenzích
Jako zvědaví tmáři živých snů
Touláme se v pýše dnů
Necháváme hranaté kolo osudu
Točit ve výškách přízemních
Díky
Často přemítám v náručí prchajícíh večerů
nad smrští citů, které sami, aniž bych chtěla,
hrají mariáš smým srdcem
Trumfy schovávají v ohybech rukávů,
Andělé existují
Mihotáme se jako plamínky zhasínající svíčky vhusté tmě,
která nebývá milosrdná.
Zpíváme vrytmu praskajícího ohně a sami snadějí posloucháme ty druhé,
většinou ty, kteří ve smršti doutnajících polínek usínají pod námi.
sezonní výprodej
Křížím kořeny v obranu
a přemýšlím,
kam složit větve.
Zakrýt jimi krvácející suk.
Nevěř slibům
Ve chvojí pichlavých slov
je schována šiška naděje,
co slibuje rozpuknutí.
Les si zazpívá pod světlem paprsků
Pomož si sám
Ve svraštěných úhlech bílých stěn,
Co nenechají tě vyváznout zmíry zděšení,
Se pomalu dělají vrásky
Bojuješ sklaustrofobií svého těla,
Pojď, světy čekají
Jednou jsi mi naznačila, že láska a nenávist mají stejný začátek, pouto i konec. Víš, byla jsem moc malá, když jsi mi začala vštěpovat všechny své jistě užitečné rady. Nevím, proč tomu tak bylo. Asi jsi se o mě vždycky příliš bála, protože jsem ti ukazovala světy, které žijí ve mně samotné.
Tvé ano a mé sbohem
Jako malá jsem chodila ráda pouštět draky. A nebylo to ze závisti. Nikdy mě nespoutala touha létat, protože už tenkrát jsem měla zafixováno, že pády bývají těžké.
Teď to bylo podobné.
Ples zatratilců
Na duši zavřený
Spánek tvůj denní
Pohled neměnný
Drží jen snění
Zapomenutelná
Slunce už ztratilo ze své letní záře, když jsem čekala vpřístavišti na poslední parník. Smincí vruce jsem obcházela dokola tutéž kapli. Měla stářím sešlé okenní tabulky, ale lákala mě svojí záhadností. Na vchodu visel těžký zámek a dával mi najevo, že právě zde se nikdy nepomodlím.
Miniságy
Konečná
Vídávám Tě každé ráno na zadní pětce plechového kostitřasu. Vždycky klidně spíš. Nevadí mi to. Můžu se na Tebe beztrestně dívat.
Smrt
Chybí mi barevná múza v žití,Místo ní mám v duši pustoKdo vysvobodí mě z chudého bytí. Kdo najde pro mne místo.
Slunce nevzalo mě pod svou jasnou ochranuAni mrak neměl chvilku a odplul v dálPtala jsem se deště, kudy ke štěstí se dostanuTen pokrytec se však jen v rytmu smál.
Strom neschoval mě pod svou korunuŘeka prý snadno vyschla by se mnouVítr odhodil mne dechem na stranuBouře si krátila prosbu světelnou hrou.
Vyhlídka
Byl tam znovu. Sležérním výrazem a cigaretou visící vpravém koutku seděl na zábradlí u vyhlídky. Mírně tam foukalo a jeho dlouhé vlasy mu tancovaly před očima. Přes rameno měl nahozené černé pouzdro a pár zasvěcených vědělo, že vnich má starou a oprýskanou španělku.
Podzim
Zdál se mi zvláštní sen. Jeden ztěch, kdy nevíš, co je pravda a kde stojí lež. Bylo to čarovné, ráno jsem nad ním pořád musela přemýšlet. Není jednoduché spojit si děje ze sna sživotem.
Golgota
Přiúpatí Golgoty,
Kde kvítí roste zkrve,
Jsou vidět šlápoty
Co nechal jsi tu prve.