Písmák Když podléhá
Váhavost je přečin z vášně
Nutkání a svody
Berouc dech se noříš v hloub
Těsně se pak vine k tobě
Destruktivní
Ten proklatý smích,
biješ s ním o stěny mé duše.
Rozpustilý hřích,
mne však krutě drásá srdce.
Možná
V temné noci chvěla se tužbami,
svolná a nahá ležela tu před ní
a jen tiše zavzdychala,
když přišlo ranní probuzení.
Pokoj
>>
POKOJ
paprsek skrz strhané záclony teče
v ospalé díře, kde se život vleče
Lety mimo
Probudila se.
Její zápas započal.
Marně se snažila oddělit realitu od snu,
zoufale zápolila s vlastní myslí.
Ještě jí zamávám
Dnes jsem ztratila duši,
marně jsem se snažila zabránit jí v odchodu.
Práskla do tenisek a řekla, že mě má plnou kost.
Nevím, co tím chtěla říct.
Útěky
Dnes mi zavolali,
bála jsem se příliš dlouho.
Jak se dá zvládat něco, co je mimo vaše síly.
Nejspíš budu exemplárním případem.
Tajemství trapnosti
Začít od začátku.
každou větu,
každou čárku.
Možná, že deníček,
Zabitá fantasie
Chtěla bych pustit fantasii jako loď po proudu
říčky
a chtěla bych plout s ní
daleko
Represe
Zobej ptáčku, zobej
Zobej střípky deprese
Sladkobol a touha v nás
snášel by se snáz
Sblouznění
Napiš mi něco do větru
miluju když v šelestu zazní
tvých myšlenek tok
s černou nevěstou
Zloděj - ka
Kradla jsem potichu,
kradla jsem co se dalo.
Tebe jsem miláčku,
ukradla ze stránek
Vztek
Díru teď do ledu
vyvrtám.
A pak jí ucpu tím nejlepším
co v sobě mám,
Bláhová žena
V dešti nazí tančíme
Jako děti
Po polibcích lačníme
bojíme se
Patos
To nejrásnější z tebe
odrazilo se v každém z mých slov
Pobavený smích za plátno očí
Prý to má švih
Sochařka
Dostala kámen,
skvostný ve své tvrdosti
hrdý v lesku slunce
přísný v ostrosti hran
Kalhotky
Za kalhotky dala mi vzkaz:
Zavolám, až budu mít hlad.
Telefon nezvoní, nepípa, ba ani nekňourá.
Asi ta potvora sehnala lepšího p.
Přítel Samota
Tam pod stolem v rohu
choulím se
Tam pod stolem
čekám a bojím se
Noční symfonie
Nebe a hvězdný svit,
melancholie zítřka,
neživá víčka,pod nimi
zraky zšeřelé.
Mrtvý život
Mrtvý život
Chtěl vidět slunce,
neviděl, ale cítil,
nevěděl, ale tušil.
Pravda nebo lež
Nemůžeš milovat anděla a zároveň
nenavidět ďábla,
když je to jedna osoba.
A nemůžeš ho ani pouze milovat
Jací jsme
Tak, jak já nenávidím sebe a jak ty mne miluješ,
tak já si vážím tebe, jk ty se nedokážeš docenit.
Příběh života I
Dívám se, však nevidím,
mé bolavé oči halí stín.
Je den či noc. Kdo ví.
Ani vzdechu hlesu zde není,
Růže, tebe bych chtěl zabít
Růže. Tak pyšná, tak bezcitně krásná,
bestie, co tě v svá osidla láká.
Není proč milovat chladnou krásu,
bez duše co ráda raní.
Samota
Zahrada bez světla,
místo rostlin prach.
Duše bez lásky,
pustý prostor, strach.
Stín lásky
Toužil jsem,
snad mělo mi dojít, že touha není snění,
že touha si žádá naplnění.
Večer co večer stál pod lampou,
Takové malé smutnění
Nezávidím,
ne, já nezávidím,
že si ptáci poletují,
že je zem tak přetěžká,
Cestovatelé za neznámem
Jsme jako dva náhodní chodci,
které spojuje jen směr cesty,
zachvátil nás pocit, že se známe
snad z obchodu, snad nás dav už jednou spojil