Kiew(krátká povídka z nerozumu)

Vyhnán z ráje, města, co si bůh stvořil jen aby se měl na co koukat. Zvuk rytmu dálnice. Taxík mne odváží s očmi zavázané šátkem, abych už znovu nenašel. Pamatují si její oči, těch stovek dalších, zaryjí se do srdce, sekundy, minuty, snad noci.

Sem tam se stane

Jednoduché světlo se vkrádá do tmy,zloděj času. letadla dosedají na podlahu mého bytu,stejně jak lodě rozčeří hladinu ticha,chuť ranního čaje,medem jsou slazeny touhy,kdy se vrací z výletů románových krajin,snídaně složená z polibků,plakáty se jmény filmů,kde si zahráli nějakou tu roli,s tanečnicemi kroužili na špičkácha světlo proniká kde nemá co dělat,kde se má snít víly objímat.

Srpnová - jazzová - neb jak mi chutnal be bop

Slyším jak ulicí tepe takt tramvají,šílený rytmus,než zastaví se čas. (to jen aby mohl nasadit ještě šílenější tempo)Zvuky lahodí uchu,křičení ženských z oken věžáků,klení jejich mužůa ty jsi přísedící a kouříš ten svůj cigár,divíš se, číháš na ty nejdelší nohy v nejkratší sukni,aby jsi hvízdl a zvedl oči k obloze,jasně je tak touží položit,políbíš jen z lehka souměrnost čáry uprostřed cesty,půjčíš si na knížku, do které můžeš čmárata úsměv ten není nikdy na škodu.

Lampionové blues

Je to ten chlápek z ulice,
co ho radši nechceš znát.
Přísahá na slunce,
když peklo prožívá,

Melancholické písně, neb písně o lásce

Ústa,splynutí červánkůa krve mladého jehněte,úsměv šeptá žij,stejně jak sníš,oči,pohled věrného anděla,věřím ti i když nejseš,přiletíš na křídlech ,oči zavírám. [Většinou zpívám v dopravních prostředcích hromadného přenosu,ale můžu za to,že tak nenapravitelně si ve dne sladce přežívám a v noci miluju]Přišla z daleka asi z měsíce,šeptala slůvka většinou o lásce,čas tak rychla běžel,že si nikdo nevšim,zavřeli nám krám,číšnici už chtěli spát. Marylin,světlo svítících nočních barů,ženo,co ti dny byly přiliš krátké,kry pukají,stejně jak srdce,námořníci o tom ví své,že proplouvají dík tvé milosti,spí malí cestovatelé,velcí koukaj po hvězdách neznámých příčinv hladinách lamp,v trávě, ve stopách otisklých,v kocovinách se probuzejí,polibky jimi končí,někdy začinají.

Bojovná

Nestálým obrazům,víly věnce zapředou tmavým oblakům. Jen básník bdí,nezradí noční hřícha v okrajích spánkůslouží s tváří zestárlou,v poušťi přítmípadne únavou,vzbouří oknavůní lehce nasládlou,snít nepřestává.

Ospalá

Osm let po smrti,měsíc po narození Krista,v obavách srdečních vzplanutí,uprostřed ženského mira. Prášek působí proti bolesti,oživí údy říčního proudu,utopí protisměr mladé myšlenkyroztříštěné uprostřed hry. Potlačí bezpředmětné dotazy z nebe,unaví oči,a tiché hlasy milenekruce spoutaj.

Bláznivá

Čím dál víc cítím,jak se hlava motáa bláznovství mi protéká krví,šílený,smím přicházet,otvírat okna,a zhasínat svíčky,pustošit a rabovat,spílat náhodným chodcům,křičet na policajty,nesmyslně klít,ničit pomníky,zaklínat květiny do třpitu měsíce,pak dlouho spát,něžně líbat,smím se smát.

Žižkovská

Někdy si čtu,když ani chodit nejde,co jsem napsala usmívám se nad vzpomínkou kde jsem tehdy chlastal,jak lehce jsem si tehdy lehce snil. Čtu stovky malých papírků,z jedné strany poškrtané ve vyrovnaných řadách,na druhé tisíckrát slovo láska. Ani mi nepřišlo jak rychle jsem ho cestou ztratil,jak rychle se mi objevilo ve slovníku cizích slov,hned vedle plození dětí. A přece jsem miloval,každou holku na Žižkověa Františka,chlapa co po dvanácté ve svém baru spal,hosté kolem něho potichu procházelia platili útratu za své pití.

Antické duo

Sám opřený,čtu si básně, něžně rozložen,jak Narcisa šeptá mi Echo,tak krásná, mladá, šílená a sama. Potichu ptám se. Kde jsi . Ozvěnou se mi vrací.

-

I muži tančí,
přísahaj,
že to co mělo být,
se mění.

--

Bylo pozdě,když ptáci chodí spáta blázni ruce rozevíraj. seděl smál se,připil si s ďáblem,před bohem hodného hrál.
Cesty jsou dlouhý,spousta křižovatek,na nich se světla zelenaj,ukazujou ty další,vůni exotických míst,levných hotelů,polštařů,do kterých ulehá.
Neměl na výběr,to když tě viděl,slova začal měnit,za víno je prodával,křídly zamávaldo bílých ulic a na střechy domůsedmikrásky rozsypal.

Nostalgická

Obrysy usazené do uhlopříček ultafialového záření,
víno je tekutina
rychle mizící,
Schovává se radši vústech milenců

Jedna podzimni

Vítr smetá listi ze stromů
a slunce už jen hřeje přes vytrínu na národní třídě,
piju absint,
toužím po nahé ženě

Proc mne nuti furt neco vyplnovat

Tvé oči jsou studený a prázdný,
ty mé plné vloček alokholu,
tropického zpěvu černochů,
co se topí v oceánu

Jadna bába povídala

Maličkosti všedního dne,
co se večer mění vpravidelné usínání,
opakujícící čekání,
neviditelné označení,

Blues blaznivého slunce

Blues bláznivého slunce,co ti půjčuje šaty,aby zakryl tvé výkřiky,do chodníků skrytých. Názor na blázny,hesla o těch co přežijí,o těch, co noc a měsíc nestačili vykecat,že ještě včera byli. Kolikrát za rukou zatnutouukazující k rannímu slunci,je jen malá prosba. O půjčkuo pohlazenío ještě jeden deno jeden seno službuO tom že na mrtvé vzpomínat je fajn,tak jak na ty co ranní slunce přežily.

trochu v opilosti

cokoliv co se dějeje obrazem naší ctnosti,ctnost obrazem naší minulosti,minulost překážkou naší budoucnosti. Chtění budoucnosti,zdravá příčinatouhy po poznání,neublížit denní troufalosti,pohlížet, přinést dar,prosit a neděkovat,trpět a snít,blouznit v střízlivosti - je osud,ne matný nikdy ne v sobě spící,světlo a tma,protiklad požitků,však na sobě cítím tělo,příkazy dlouhonohých dam,člověka v neznalost,počátek procitnutí.

Zase jedna noční

Co ze slov dělá ty lháře,
co jdou do duše,
pohlazení na slzu,
která nenajde svou tvář při čekání

Fragment

Časová smyčka,
otočená na kapce poledního slunce,
policajt si zase někoho odváděl na stanici
v kočáře s lampionovými světly,

Obraz z listí

Vkřesle zhedvábí,
vláhvi červené od minula,
kouř stoupá vpřímkách,
osvětlená tma,

-----

---

Moc slov co někdo řek,a na nic,pár slov zůstane v té divné kombinaci v nás,jak lidé, jak jejich sny, touhy,čekání na nový věk,strom možná rozmělní slzya zbydou jen nářky,obličej s grimasou blázna,pokřivená ústa a slohové cvičení žáčků základní školy. Ústa, kde zuby už vzal čas,laskání mladé děvky, utíkat, kurva, utíkat.

----

Chtěl jsem milovat,ale zestárl jsem mezi starci. Ztratil jejich iluze,ale nenaučil se jejich naději,jejich přání jsou jen hloupé sny ožralých bláznů,papír popsaný bláboly se orosí v očích ženské nemohoucnosti,tak asi Jídáš měnil za drobné.

--

Hřejivé sny mladých slečen,v kyselém nálevu v okurkové sklenice,ponořen v litru lihu,ponořen v litru vzpomínek,na oči schované pod černým šátkem,seznámím tě s tichem stromu,ničíš ho i mne svým hlasem,nenarozeno,nevyřčeno v hojivé masti.

pro Jarmilku

Jarmilku,
co mi dala utopence,
pověšeného na Karlově mostě,
křtěného Vltavou.

úsměv malé Lízy

Na zarosené okno,nakreslil jsem úsměva nad ním oči,jen začaly z nich ztékat slzy. Bylo mi najednou líto toho obrázku,co neví, proč tu je. Tak jsem ho pohladila zbyla jen rozmazaná čmouha.

Revoluce

Potkal jsem kmeta,dlouhý věk a vous,chvástal jsem se svobodou,jak krásná věc,on na mne divný pohled vrh a řek,že blázen jsem,že to bolí přec,jak kopí v srdci umírajících. Nevěda odpovědi pliv jsem mu do tvářea pěstí ho srazil k zemi. Ve vítězné póze zněl potlesk rukou,jenž byly odtrhnutý od půlitrů,tak král umřel,ať žije král.

-

Pod čtvtečním taktem,stránku otočil vítr,strhl si za mzdu pár lásek,co dal ďábel(život),za opilý pohled slečnya vítr utřel do hadru podlahu do čista.

Milostná

Pro noci krátké,pro slova sladké,z tvého deníčku,chvilku, chviličku,na lískovou udičku,chytím tebe rybku. Chytím a pohladím,upeču a sním.