Písmák Okamžiků
Tenké plátky okamžikůjak zpola uschlé listí stromůvrší se na sebe v propastech lidské duše. Vše prosí o věčnostzatímco smrt barvy smývá.
Marii
Pár perel rosyokoralá zimoviceuž jen to nejnutnější zbyloa možná ani to neObzor je téměř na dotekKrade keře, plotycelé cestyTikání kapek do listía dvé ospalých očí zbyloa možná ani to neZa mlhou opouští mě dívkai když vlastně neníodkud odejít.
časopaměti
Časopaměti ustavičnéhopřekovávání ve vzpomínání,Přepisu příběhů, lešenírekonstrukce zarezlé. Veskrze bloumánímje pochod mezi natřenýmistěnami. Mezi mělkými dnyvšedních dní. Deštníkyv dešti.
Barvy podzimu
ŽlutáDivoká hřívo sluncez chladnoucího plechu nebestrženápřibitáskobami stromůk tíze hlíny. DohořívášHnědáVybledlá plátna bezbarvíKosti stromů črtáš užjen tužkouSmutku. Dešti. Zamlklosti holých polí.
Nabýváš...
Nabýváš konturv sourytmus růstem mého světaNabíráš vodu dnínačrtlá v mezeře taktu vteřiny. Prorůstáš mě kořeny. Znovu počítám čas Odnepamětina vnitřku víček podobiznyStín kovochuti krvev náznaku jejich stržení.
Slovotvorba aneb švédské variace
shluk bud ze dřeva mechem prorostlénonebe se ždíme z monotónní šedi nečasuv závětří štosy paletprožrané časem a zdřevěnělouhnilobou hub, rozbité střepy deštěDo nekonečna lesů pily zařezávajísvé zuby, naoko bezvýsledně. Jezera s černou vodou, tmoutajemství. V tichém sklonustarých borovic a břidlic, vřesu. Mračna ztrhaná dmýchají žala skrápí sytou zem.