Písmák Hřbetem ruky
Hřbetem ruky přes tvář,
Sraz ji ze schodů
Základku si strávil
S hlavou v záchodu
Hřbetem ruky
Hřbetem ruky přes tvář,
Sraz ji ze schodů
Základku si strávil
S hlavou v záchodu
Oči
Tisíc lidských očí
Na mně z akvária hledí
I když zatím mlčí
Vím, že znají odpovědi
Mohamed
Potkal jsem muže, říkalo se mu Mohamed,
30let seděl v hospodě u piva
a když hora nakonec přišla, neměl dost sil,
aby jí zdolal
Až budu velkým mužem
až budu velkám dospělým mužem, budu bydlet v USA. kuli své nadváze budu k hamburgrům pít výhradně dietní kolu, moje děti budou chodit do prestižní školy, všichni hezcí a mladí, v bílích košilích a černých kalhotech
Za domácí úkol dostanou vypracovat otázku: Proč je americký systém ten nejlepší systém na světě. a já jim na to odpovím něco o svobodě, a pak jim zakážu se bavit s naším černým sousedem.
Moje manželka bude poslušná panička, která každou neděli udělá krocana, a ke snídani jablečný koláč.
Tančila s Anděly
Tančila s motýly, tančila s hvězdami
A ty jí padaly na ramena,
na záda co z mramoru vytesal Rodin
Hloupí kdo tvrdí, že to nic neznamená
minuta za nevyřčené
Tak jako pisálci píšou si do notýsku, tak i já hledám slova vpísku vyrytá. na plážíš bez konce všechna ta znamení, všechny ty obavy romantiků, zas příliv odplaví. Bez ostychu.
Konečná
Všechna ta slova co mne tíží,napsal jsem na zem, na refýži. Snad usnou smutky ve mně bdící,až rozšlapou je cestující. Snad budu volný z té tvé sítě,až zpřetrhají všechny nitě,jež mi snad dříve přišli vhod. Já napsal na zem,"miluji tě"a kopu pro ta slova hrob.
Voda, Voda
Divoká voda ledy je opilá
Pohledy knebi pod ledy pohřbila
Tříští se o skály, nebere ohledu
Na tvory bezmocně zapadlé ve sněhu
kamarád do deště
Řekněte kdopak za to může
že celý svět krásný zdá se mi
Dva nazí v dešti, trháme růže
já a můj rozum zmatený.
Radosti života
Skonal můj otec, postava cizí
neznal jsem jej ač měl jsem snad
osoba skromná, charakter ryzí
co měl to propil, neměl co neukrad
Úhel pohledu
Když zjistila, že jí je nevěrný byla celá skroucená tou hroznou zradou, proto mu to také, jak se objevil ve dveřích, vmetla do obličeje.
Podrážděně ji odpověděl, že se nejedná o nevěru, že se pouze infikuje mikroflórou svých přítelkyň, aby zdokonalil svoji, tedy potažmo i její imunitu.
Pochopila, že se tímto, svého druhu očkováním, obětuje pro zdraví její vagíny a rozplakala se dojetím.
François Villon, Pohlavní testament
François VillonPohlavní testament
Na dosah ruky k tvému klínuU pramene jsem a žízní hynuAlespoň prst tak strčit tamAč hořím zuby drkotám.
Rusalky
Ach ta stehna opálená
od Dvořiště po Kaplici,
Vysoká kvalita, nízká cena,
nakonec ještě trpaslíci.
Fu a Či
Či usnul na Fuově rameni, oba byli znaveni ksmrti. Bylo jim ještě trochu špatně ztoho, co provedli Maie, skterou sdíleli sklep i lože, ale co naplat, dobře si uvědomovali, že dítě si nemohou dovolit. Navíc je více než pravděpodobný že to přežije, jak všichni tři doufali.
Kolem nich kráčelo, povídalo, kouřilo, kašlalo tisíce hlav.
Učitel francoužtiny
Jsem učitel francouzštiny. Budu vás učit ve svém bytě. Budu mít na vaše telefonní číslo, i klíče od vašeho malého podkroví. Pokaždé když vám zavolám, budeme spolu mluvit Francouzky.
Trosečníci morálního hoře
Postel je zválena, vonící hříchem,
tlumené výdechy neseny tichem.
Na tvoje slabiny dorážím zas,
dávno však zemřela naděje vnás.
Nenávistná
Jsem bastard zpodstaty, co vždycky čouhá zřady.
Kukaččí sirotče, sám sebe se ptám,
Jak být kolem vsoukolí, stím si nevim rady,
Vždyť o kolečko navíc, sám ve svý hlavě mám
Frantík
16. 11. 07
V9 hodin ráno Frantíkovi zvoní budík. Otevře oči, a otře je o polštář, pod svou hlavou.
Malé komátko
Promiň, ach promiň, ale já uvnitř svojí hlavyMůžu si v koutě sedět jak chci…Volat se sedmi pády
Promiň mi promiň jenže já uvnitř svojí hlavyMůžu si čarovat snyNemyslet na tvé vnady
A jdou o mě řeči… jdouAť jdou si kam jen chtějíJá sedím v sobě v křečiSedím si v beznaději
A jdou o mně řeči venkuKráčí si mezi hlavamiOd ucha k uchu, a od úst k ústům…Tříští se mezi stěnami
Dopis neznámého otroka, poslaný v láhvi po vlnách věků
Dnes jsem umřel…. Vše proběhlo během několika minut, několika věčností, a celý život mi proběhl před očima přesně tak, jak předpovídali kněží. Umřel jsem v pokročilém věku sešlý hladem a nemocemi, tvrdou prací na pomnících těch, jejichž jména nebudou zapomenuta… Kolikrát myslel jsem již na tento okamžik, na okamžik kdy padnu naposledy. Kolikrát se mi promítl v hlavě, na posteli, na níž se mnou, přede mnou, i po mě spalo tisíce nahých zpocených mužských těl, a já v tom úmorném puchu plném lidské nízkosti nemohl usnout.
Nebe, domy a lidé
Nebe, domy a lidé
09. 10. 2007
Nahoře na nebi spěchají mraky honí se s letadly honí se s ptáky Pod nima na zemi spěchají lidé Spěchaj a přec čekaj kdy už to přijde Čekají na tele ze zlatý krávy Nebo jen na fotbal na M*A*S*H a zprávy Já sem se zastavil zavřenej v sobě, Přemítám o týhle podivný době Přemejšlim o lidech, o jejich řeči, Proč furt jen nad sebou bezmocně brečí Tak mě to dojalo že brečim taky Nahoře nademnou honí se mraky Pod nima… .
AdamJáAEva
AdamJáaEva
Michal Tejmar
Všechno to začalo, když se Adam zbláznil. Je fakt, že naše banda tu a tam nějakou zelenou, nebo i hašiš…. Adam byl však první, kdo si začal něco spapírkama, a pak i jinýma věcma, co ti z hlavy udělaj bednu plnou hlasů a zvuků. Byla to doba letního svitu, ale taky ostrých stínů.