Písmák Miniaturní
Zapomeň na lvy
dech, dotek šelmy
Srpen tě srpem svírá
Tichá je noc
V pěsti
Zmizely všechny
(bazi)liška
křivá nosní přepážka
i velká mořská šiška
Bez...
Bez ". . . " nebo běž
beze slov
a někdy bez smíchu
bez vzletů, vzteků,
Všeobecná
Být chvíli součástí těch dávných věků
Nechat se omývat
Snad proti proudu
času
Jsi pryč
Jsi pryč
a stebou víra, naděje
je konec zvonečku,
bílého světla i (po)hádek
Nově příchozí
Víly probouzí se v lišky
prst svírám místo pěsti
štěstí přeji na rozcestích
kde končíš ty
Když jsem smutná, píšu
Vrátíme se ksobě. Tahle otázka mi za den probleskne hlavou snad tisíckrát. Cítím se, jak zmuchlaný papír vkoši. Těžko mě někdo narovná a když, už stejná nebudu.
Hořkost
I po letech jsi mi ispirací
tajemnou ženou v pozadí kleci
loučím se
- naposledy -
Miniaturní
Pohárky, poháry chlastu plné
a v dlaních ocas ještěrky
Sevřela jsem víc
Proud myšlenek
Mlčíš, střípku. Poslepu nemohu tě složit. Jsi příliš složitá. Nechávám ti vzkazy.
Šílenství
Mezi prsy mnu si střepy
a v očích hoří vzpomínky
na ženy - popelky
Přání
Nový rok pomalu poklepává na rameno roku starému.
Budu prostá. Ráda bych Vám všem, písmákům, popřála zdraví, štěstí, plno inspirace, sil a originálních myšlenek.
Děkuji za to, že existuje tohle místo, kam se můžu vracet…ve splínu i radosti.
Nenávidím
Jsi stejná mrcha jako ostatní, bleskne mi hlavou. Jsi hořká i trpká, falešně sladká. Jsi jenom krabice bez bonbonů. Jsi jenom vůně bez chuti.
Tak si jí nevšímej
Miluji vaše chyby
jizvy na těle i duši
Žijeme jen jednou
povídáš…
Jste
Jste zrcadla
Vrásčité střepy vryté pod kůží
Radilky
Se rty potřenými tisem
Bez inspirace
Pod hořkým jazykem
slova hoří…
výtky a polínka
pod víčky složena…
Sebelítost
Pohrát si soblohou,
vypít všechna moře…
jejich sůl vyplakat
stejně modře natřít
Sebevědomí
Jak chceš…
nech bytí bytím
Vlévám se do žil, míz starých stromů,
líně usínám
Bizarní myšlenky
Být chráněna
Být zlatou ženou
Zprohýbat dráty vlastních klecí
Mluvit – ne mlčet…
Osamělá
Jen osamělá duše
zachumlaná vslámě
Srdce spletené
ze stébel obyčejných
Dvě srdce
Mám dvě srdce, dva přebíjející se, přehlušující a občas smířené zvony vhrudi, – jedno dravější pro ni a druhé menší, citlivé pro tebe. To první zraje barvou pšenice, puká jak květy přes rozhrnutím omamných plátů. To druhé zelená se barvou láhve Božkov, ale voní úplně jinak – mechem a stejně tak měkce po něm můžeš kráčet.
Slibuješ.
Lehce morbidní
Po nocích toužím po čepeli
rozetnout smutkem šeptající žíly
Vyzvracet hořkost, zalít ji krví
Škrtnutím nechat vlastní strach vzplanout
O vlastním strachu
Seškrab ten strach.
zholých zdí i
vlastních zad
Už netřeba se bát
Klid
Zametu pod postel sametová slova zpapíru
a předtím stačím rozdrolit vprach ohořelé kraje.
Bosá budu tančit mezi střepy.
nezraním se.
O láskách 4
Těžce, ztuha se o Tobě píše. Jsi atypická žena.
Naučila jsi mě věci, které mě měla naučit má matka. Od první chvíle, kdy jsme se setkaly, jsem cítila, že tě nesmím nechat jen tak odejít.
O láskách 3
Jestliže ve víně je pravda, nebylo dneska té pravdy už dost. Rozpouštím srdce valkoholové vaně, taje jak kostka ledu pod jazykem, kterým jsem tebe nikdy nemohla okusit.
Kdyby se dala duše jednoduše hodit do pračky, vypraly by se všechny ošklivé temné skvrny…sedím, zírám do prázdna. Matně otáčím hodinovými ručičkami o pár let vzad, vzápětí vpřed…snad o den dva.
O láskách 2
Miluji tě a je mi ztoho krásně. Jsi tak talentovaná. Tisíci způsoby dokázala bych ti, vyznala svou lásku. Dívám se do tvých ledových krystalů, studíš i hřeješ a rozpaluješ.
O láskách
„Miluji tě“…dvě slova, která skaždým vyřčením ztrácejí na významu. Baví mě slídit, vyslýchat příběhy lidí, životní osudy, náhody, co nás svádí dohromady. Potom si nepřipadám sama.
Nejraději mám napjatá, fatální, eroticky třaskající setkání, mihnou se vsrdci jak kulový blesk se stejně velkými následky.
Vteřina
Spadlo nebe.
Skutálelo se slunce.
Oheň v srdci vzplál a hoří dál.
Vyhoří zevnitř celý člověk.
Melancholická
Hledám vtobě krásu
jejich vlasů, rtů
i hlasu
jsem bludičkou
Ale já nechci!
Vem si mne celou,
prohlodej na kost,
podél břehu vetři
Zohýbej,
S pozdravem, Dominika
Lásko,
…kde jsi. Vysycháš. Ubýváš svodou, skrýváš se vkapkách při ždímání prádla. Čistá, laskavá nebo prázdná.
Životní drama (alias Harmonie) - úvod
Úvod
Vrazila jsem pěstí do vlhkého zrcadla vkoupelně. Ukaž, kdo na mě čeká. Vydrželo. Vida, někdo to bude.
Životní drama (alias Harmonie) - začátky
Začátky
Vracím se do roku 2003, dodoby, kdy mu na rameno netrpělivě poklepával rok 2004. Tehdy jsem zažila své první setkání sláskou. Připlížilo se mlhavě, poeticky a odešlo. .
Životní drama (alias Harmonie) - vzpomínám
Vzpomínám
Vzpomínám…strašně jsem toužila po cigaretě. Jedno, zda po té první, druhé nebo desáté. Ale to nebyl ten hlavní důvod, proč jsem se vypravila busem do vedlejší vesnice. Potřebovala jsem tě vidět, Jířo.
Touha
Chtěla bych si tě osahat
svléknout tvé myšlenky
do naha
Chtěla bych zkamenět
Zamyšlení...
Zmítám se mezi dvěma světy – vobou mám úspěch blíž než na dosah ruky. Cítím velmi silně pach peněz a vůni dvou krásných žen. Nelistuji vkatalogu zemřelých duší, ani se nehodlám toulat po hřbitovech, hledat hroby slavných. Ano, nevybrala bych si dlouhý život, útlou tvář Hermanna Hesseho, nýbrž upoceného, obtloustlého Franze Werfla.
O dospívání
Srdce mladého člověka je tvárné
jako sklo
i jeho modelace stejně
vžáru pálí
Vzkaz č. 1
Jsem plna jisker, které mi nedovolí spát. Bojím se, že nastavím je špatným směrem, odpálím a už nikdy nebude nic jako dřív. Rozlétnou se velmi daleko nesmírnou silou. Naráz rozervou všechny knoflíčky mé bílé košile.
Jak ženich před svatbou
Je těžké zbavit se kamenů,
všichni ta břemena nosíme
vsobě…
alespoň na chvíli omýt
Před spaním
Před spaním kolébám se,
říkám velmi tiše:
„umírám“
a vduchu sohněm
Pro strach
Když pro strach nevydám se do lesa,
kam půjdu,
bojím-li se života.
Vztah není nit, leda by
...a jiná nebudu
Jsem střelec
a chci se vženu změnit …
pohledem prorazit
do skály díru
Co neznamená milovat
Mé stopy, kroky, šlépěje
do křemenů
snad jiskrně
a mělce
Za svým si stojím
Kdo kolem sebe kope,
pohledy ždímá žluč
a vjejích zbytcích
mne si ruce, aby
I
I růže svlékají trny…
povídám, to je nadělení,
večer se nahé prohlížejí
pod vanou sbírka zapomenutých
Milovat
Mít vsrdci vesmír
nebo snad jeho prach.
Lámat ho sobě i tobě
na kusy…
O citech
Kdyby city kapky deště byly,
nebo lodičky zpapíru
po vodě posílané…
neznali bychom
Lidská zima
Když usínám,
vsakuji se do polštáře…
vposteli už není víc
než bílé peří…
Sudičky
Copak jsme sudičky.
abychom soudily se…
Jsi pro mě poutníkem,
nebo svatou horou.
O bolesti
Tak jako praskají ledy
a hoří mosty mezi námi …
dívám se do plamenů,
počítám jejich horké dlaně
Poslední
Zapomněla…
když rozhazovala jsem sítě,
že mají děravé oči
jak jimi ryby proplouvají,
O vztazích
Stavíme denně…
ploty, zdi a hráze
i stromy umí zuřit,
až jim listí padá
Naposledy
Nebudu tesat do kamene
tvoje jméno…
bylo by studené a tvrdé
Nebudu schovávat tě,
Křehká
Vyměním slova za činy…
a kdybys byla ananasem,
zřejmě bych nezkoumala
rozkoš…
V horečkách
Vhorečkách blouzním
o pomoci…
a kapky potu na spáncích
šeptají nocí, že
Nezoufej
Nezoufej…
i vzpomínky jsou mraky,
ne každá se červená a
čas od času prší…
Jsi...
Jsi špetkou soli,
snad mořskou řasou…
Pomádou na rty
posíláš polibek, ten
Hedvábná naděje
Na rozloučenou
neříkej sbohem,
nech spadnout ruce
podél těla
Jednoduše krásná
Jsi žena
a nebudu Ti říkat víla
ani jinak…
Slova, co zraňují,
Zakletá
Nebudu poutat člověka,
nechám tě vzhlížet
do korun stromů…
Světlo si pohrává
Harmonie - Polní cesty, část 1.
II.
Polní cesty
Láska se přebije jedině láskou. A ty jsi stál někde na druhém konci lávky, na té lávce, která sahala přes všechna pole naší republiky. Balancoval sis svoje prohry stejně jako já.
Možná
Možná
bychom si měly více chybět
My, lásko, opravdu nejsme
vlci, abychom
Když žena miluje ženu
Když žena miluje ženu
neochvějným chvěním
Podplouvá pod hladinou
plnou mandloňových květů
Hloupá
Život je bílé víno
Vášeň do vlasů vlitá
Pln přesýpacích hodin, houslí
Ženských těl
neobratně
Toulám se ulicí
Přede mnou lampy zhasínají
Klopím oči
Jsem pannou
S lítostí
Kolik to bude tentokrát.
Snad jeden pohled
Oči – ostří nabroušené hrotů
Trsy vzpomínání
Prohra
Když listí ještě vězí na stromech
Sníh padá plnými hrstmi
I větev silná přelomí se
na půli cesty
Strach
Jako bych párala svetr
jednotlivá oka, slova
Láva, tuhá černá spoušť
vyvěrá sláma
Být sama
Chci být sama
Dusot kopyt neslyšet
Smýt hřmot myšlenek
Uhasit oheň
Chlapskej sex
Orvi růže trny
Fotky ztrhej
avečer prostři tělo
Blízko ach blízko
***
Je hodinový strojek
Lechtivá jak
čínské kuličky mezi prsty
jsou hrsti vinných hroznů
Banální
Tvoje zorničky
- třaslavé malé ohňostroje -
Radosti
- poháry nedočkavé -
Po dlouhé době
Ty snědá popelavá kráso
Vílo bezesných nocí
Stebou věřím že
Na světě nejsou jen pomeranče
?
Chci boj
A ne jen trochu
Chci kůži bílou
Necítit zlatá zrna usedat
Kdybys odešla
Kdybys odešla
Nebudu hledat sílu medvědí
Sušit kopřivy
A vlouhu dlouze smáčet rty
Cena lásky
Láska není vlídný poprašek
A poklepání na rameno
Nehýčká prázdné sny
A někdy zpívá falešně
xxx
Beru si vduchu pravítko
Abych orýsovala životní zkušenosti
Jsem vřava vjedný pěsti sevřená
Když oči uhýbají
Duševstání
Mé světlo zoken nepadá
Střepy porcelánu vprstech promnula si
Časem vychladla sklíčka běsnící
Rozhrnula si závěsy šedých dnů
Život
Život je lákadlo
Láska se na dlani vpasti otvírá
Srdce mívá kocovinu každé ráno
Jsem hostem vboji
Falešná
Láska je bouře
Je snadné milovat chvost
Pyšnit se pozlaceným chvojím
Jsi utajený podzim vmých žilách
O víře k nevíře
Má lásko, nemůžu víc ti dát
Než po tenkém ledu chůzi
Napij se víc jak lahve půl
Ne však celou
S tebou
Lásko, ty nejsi zpapíru
Nespadneš jak domeček zkaret
a nejsi ani zkamene
Nestojíš sama vmlze na skále
Výjimečná
Jsi výjimečná
Ve skále zlatá žíla
Za kloboukem pírko sojčí
Pod prachem vzpomínka
Lásce
Jen jeden doušek tvého hlasu…
napustím vanu lotosových slov
Nepěji ódu na tvou krásu…
voníš po nivee
V smutku
Nejsem mátoha
Jen duch na špatný trati
Výhybka přehozená
Střela vpůli cesty
Ona jedině ona
Vlasy mátou pomatené
Za okny neskrýváš
nové a nové včerejšky
Za trochu hořkosti, stesku
Líbáš
Líbáš
jak petrolejová lampa
kdysi na prahu
prkenný podlahy
Je tohle vyznání trapný?
Tužkou do vlasů
píšu ti dopis pro pocit:
„Tenkrát byla noc.
Možná sis léta myslela,
Dala jsi
Co jsi mi dala pod košili, lásko.
Granátové jablko jak snímek
Filmu Ráj
Český granát zalitý stříbrem
Mezivztahem
Byla jsem krmítkem
Zrnky slunečnice vchladném
létě
Když zima došla
Po sté
Když srdce zastaví se
Dej mu ještě šanci
Snad zapomnělo dýchat
Lež - to je rýma
Trápení
Polykám vítr suchých snů
Když slova vkrku uvíznou
Trnová koruna do hrdla
Vrůstá
Láska
Láska má půvab ruské rulety
Těžknou kroky - nelétá
Podloubím bije dech
Ústa pobouří cestu schůdnou
Venuše
Láska je bedna
Whisky plná
Láska je za drátem
Dvorek
Zeppelin
Láska jsou supi
Skalnatá slova
Chutná po olovu
Ze země vyrve
Jen tak
Zakryj mi oči
Poslepu tahám list
Kdo koho zhroutí
Komu brada spadne
Když
Když voda kouří dýmku míru
Hladina hladí tvoje rty
Zapadající slunce setře
Pochybnosti slzu
A pro pár křídel
Venuše
Venuše.
Kdo je ta perla.
Bílá anebo černá.
Rozcestí
Budí mě bicí uprostřed spánku
Na skle otisk lidských radostí
Chmýří pampelišek
Jak mládí větrá staré košile