Písmák Zákopová moudrost
„Eště jednu. “ Praporčík Dimitri Novikov seděl téměř zhroucen na vetché židli vjakémsi provizorním baru. Tři jeho stěny tvořila jen nahrubo sbitá a zrůzných stran podepřená prkna, čtvrtá stěna pak chyběla vůbec a místo ní byl se stropu zvlnitého plechu spuštěn potrhaný závěs. Pár stolů a židlí zachráněných ztrosek okolních domů sotva drželo pohromadě, jedině obrázek Stalina pověšený nad sudovými zásobami alkoholu se leskl jako nový.
Kus
Když večer pod spravedlivou únavousedne na kámen co mu domácký připadáa protáhne nohy a hlavu zakloní,tam mezi jinými hvězda mladásvítí a poblikává jak by se mu smála. Hvězd jako taková visí mu nad hlavoutisíce tisíců bezmálaa přece je tahle zacloní. Ohromen hledí na tu záři,co hned sílí a hned zas hasne,jako když se dítě smějea očka v kulaté tvářimu jiskří jak vločky ze závěje,právě jako ta hvězda. A on nevěděl, zdaviděl kdy světlo tak jasné.
Zamyšlení nad sněhovou vločkou
Nenápadná sněhová vločka padá k zemi. Neví proč a je jí to jedno, prostě padá. Nakonec jistě nekam dopadne. Neví ale kdy ani kam, ví jen, že k tomu dojde.
Narcis
Polibek narcisu do ticha
škraboškou smíchu oděný
tančí na tvé tváři
šibeniční valčík sdárci
Balada o masařce
Na stínítku masařku označil jsem za tmářku. Upírá mi na líčka složená svá očička jako ovce v hmyzí rouše. Ohnal jsem se po té mouše. V prosbě ručky spíná, stínítko ji stíná.