Písmák Jsme každej někde jinde
Jsme každej někde jinde
už je to tak
a měnit bys nechtěl
proč taky
Mluví. Mlčí. Neví.
Mluví.
Tuny vzpomínek, jak ze zlého snu
nebo snového románu
- jedno jest
1. Nikdy není tak hrozně, aby...
Menuju se Nikola. Mám docela štěstí, protože bych se mohla menovat taky Oldřiška nebo Bedřiška nebo Xénie a z toho by mě asi hráblo. Stejně je divný, jak ty ména můžou změnit sympatie k člověku. Já bych třeba vůbec nemohla chodit s klukem, co by se menoval Emanuel.
Reminiscence
Ve dnech minulých, no trochu dávných
stál hrad z panelů (můj dům, můj hrad. )
ve společné péči nájemníků
se držela varta
Kontinuálně
Asi se časy spletlya pomalu končí vzpomínkana pěknou dobukdy jsme nic nemuselia mohli o to míňdřív nestáli jsme frontuna radost, na zklamáníjen dělali strašidlaz modelínya drželi jim strážjak potokem proteče mořeco neumí vlnytak dokážeš zasypat sebena pískovištipřed panelákemi malé zrnko zastaví děj.
Vyhlídka
Ponurá budova předměstskýho nádraží se topila vubíjející tmě sychravý podzimní noci. Ostrý vítr pohupoval se zavěšenými lampami, znichž už jen poslední žila zbytkem života a dodávala tím místu ještě odpudivější ráz. Dveře zde zatloukli asi před půl rokem, reorganizace železnice a volná ruka trhu sáhly i po tomto kdysi důležitym nákladovym nádraží. Od tý doby tady stojí ponechaný osudu, opuštěný po víc než osmdesáti letech poctivý práce několika generací.
Odsouzen
Odsouzen
na pole kopřiv před deštěm
k očistě
(ani včera nebylo lze jinak)
Slimák
Uschlý slimák na chodníku
stojí jako socha
pro mravence, larvy
nevadí mu zima
Náš lesk a bída
Jak zamlada předstírámže postrádám nepotřebnékdyž všeho jsme dosáhlitak nějak samospádembez hany, bázněa posraní za ušimajinak čistítakže hrdíi s možnou křivicía přátelépozamykali jste vrátka. vyhodili klíče. ať cesta pokračujejen v archívechděravých hlavuž asi nikdy vícelita vzdorupohromadě.
Poznamenán normou
V koutě knajpy vzpomínášna časy, co jsou pryčnedávno minulýkdy pár piv navícnebyl žádný pojemnež naplnil sepředpoklad zrání a úspěchujako dnes pod šedým nebemsnáší se bojo suchou kůžia trochu úsměvupatřičně poznamenánnormou.
Burgas
Tenkrát v Burgasu
je tomu už dobrých dvacet let
pálila sůl z Černého moře víc než kdy jindy
v ranách
Holubí smrt
Na Mírovém náměstíumírá holubsedí u kraje chodníkuje němýa sledujejiž přivřenýma očimaže nikdo pro něj nepláčenevíjak mně ho bylo líto.