Písmák Hledám
Plním sáčky samotou
člověk by je neunesl-
jak jsou zatížené
chmurami a nevěděním
Poraďte mi
Jsem asi závislý na Písmáku
několikrát denně se musím logovat
Poraďte mi-
jak se toho zbavím
The End
Smíšek:-) je k dnešnímu dni ukončený projekt. Žádná další díla nepřibudou. Pokud bych se znova zalogoval na profil Smíšek:-), tak jedině za účelem smazání profilu, což není v této chvíli vyloučeno.
Děkuji vám za dlouhodobou přízeň a přeji vám mnoho kreativně literárního nadšení.
Mezery
Spadl podzim ze střech
a mezery ve tvém srdci
Pořezaly už mnoho lidí
chladná přetvářka
Stmívání
Stromy jsou od krve
slova přimrzla k okrajům nebes
Ticho křičí do větru opilým hlasem
Písek zadusil květinám ústa
Po dlouhé době
včera jsem si zajel
sám, opět do nebe
po dlouhé době viděl
místnosti s poznáním
Až mě to zlomí
až mě to zlomí
a odpluješ lodí s někým novým
za lepšími vidinami
svého života
Na nebesích
dříve jsem žil
po nějaký čas na nebesích-
a v místnostech s poznáním
/za tu dobu/
Spatřil jsem
měl jsem možnost-
naslouchat tvé duši
spatřil jsem, jak je roztrhána
zkušenostmi pod povrchem-
Nedělní
v náčrtech nedělních seancí
objevilas vrstvy uspokojení
co posunuly domněnky
o nahotě nakloněných nocí
Rozhoupalo se
rozhoupalo se kyvadlo
ze slunečních paprsků
co odděluje sbližování
co nám vyměřuje čas-
Uvnitř tvého ticha
červená střelka mého kompasu
zasekla se uvnitř tvého ticha
pochopila, že ten směr k tobě-
nebude pro mě nikdy dostupný
Nad Brnem
Vznášela se mi duše nad Brnem
a mé oči naslouchaly jeho kráse
pak autobusová kola ze zastávky č. 2
rozlomila mi duši na tisíc kusů
Vyšívám
vyšívám blankyt mraků
křížkovým stehem
a pářu nitě noci do rána
svítání do tvaru úsměvu
Napil jsem se
napil jsem se z tvého kafe
a kofein propojil naše těla
miluješ chuť čokolády-
která dokáže zastavit i čas
Líbí se mi
líbí se mi tvůj úsměv
co mi mění pohled na svět
obohatila mě-
tvá přirozenost
Mrká na mě
ospalost na mě mrká-
jen se na ni usmívám
ať si klidně i brebentí
chce to černý čaj
Chtělo by to
chtělo by to nasadit čepičku-
všem holým stromům venku
aby jim nenastydl-
cyklus přirozeného zazimování
Poznávání
zvukem japonské flétny
roztočil jsem kompas našemu poznávání
a červená střelka našla
zkratku do mého srdce
Procházela ses
chodníky ti o mně vyprávěly
když procházela ses v ulicích
a horkost tvých tváří
ucítil jsem v prstech-
Četlas mi
četlas mi pohádky z mého snění
než se večer přepudroval na noc
a záložky v knihách usnuly
četlas mi i vidiny našeho života
Zahlédl jsem
zahlédl jsem, jak láska narůstá
s rostoucím počtem sbližování
které nás postavilo zase na nohy
zahlédl jsem, jak instinktivně-
Očekávání
překročilas křižovatku na mém jazyku
a interpretace chutí protáhla očekávání
vžila ses do bluesového dechu trumpet
které rozezněly jazzové melodie básní o tobě
Stačilo by ti
na zamlžených oknech vlaku
vynikly tvary orchidejí
a dálky zmenšily se na dlani
stačilo by ti pouhé pravítko-
Po probuzení
po probuzení zatleskal jsem
v duchu našemu přátelství
strhl mlžný opar z rán
a svými prsty roztočil slunce
Sebevědomá
hraješ ráda v noci šachy
ve spánku, proti svým snům
vstáváš tak sebevědomě
že čirá energie tvého já
Sbližování
nalil jsem ti sbližování
do tvé šťávy při obědě
aby tvá žízeň otevřela oči
aby podnítila kroky k mému já
Když zašeptal jsem
když zašeptal jsem do prostoru
den si mě prohlédl a zamrkal
když jsem prstem kreslil na nebesa
Slunce na mě vyplazilo jazyk-
Nevyčerpatelná
zapletl jsem ti do vlasů
mnoho z myšlenek podzimu-
že bys je už všechny upustila
do mých rukou
Otevři si
otevři si skříň z bukového dřeva
a vyměň si staré nálady za nové
prosím, podej mi ruku-
melancholie nad námi už nebude mít moc
Stačí si
obdivuješ ulice měst
vydlážděné knihami a poznáním
obdivuješ šťastné lidi
co dokážou zhudebnit si život
Předpisy trubadúrů
chtěl bych, abys mě políbila jako první
obrátíme tím předpisy trubadúrů-
rozpustíme koncert mé stydlivosti
zůstanou nám ty něžné dohrávky-
Střízlivá
mračna střízliví pomalu
když je v noci proháněly blesky
a za chladného rána
postavilo se smrkům jehličí
Předpovědi
natáhni mi pláštěnku
vždyť nevíš, kdy už to konečně přijde
včera pršelo jen v textech předpovědí-
zítra se mohou zmýlit
Chci žít
dneska jsem vyčetl
z písmen melancholických podzimů
tolik smutku, tolik bolesti
že i záclony mého pokoje
Na nádraží
noc už je v pyžamu
a ty stojíš ještě na nádraží
čekáš, až se mi hlas zastaví
u tvého vytrvalého čekání
Ulepená
nebe spadlo na hlavu
a ve vesmíru objevily se hvězdy
stmívání vrostlo do tmy
kde mé oči malují stále světlem
V mezihrách
Dva, tři kroky za Špalíčkem
dominikánské zvony odbily na Flédě čas
a hudebníci začali rozhazovat svoje písně-
z pódia až na parket
Letokruhům
slibuješ letokruhům-
že loňské léto budeš pít až napřesrok
až se vykoupeme v otázkách
a odpovědi vyskočí z bazénu
Z vodní dýmky
proud ovoce z vodní dýmky
rozjásal naše echo duševních rezonancí
a místnost čajových večírků
odhalila krásu zasněných očí
Jsem svobodný
jsem svobodný každým coulem
jako poletující list jinanu
jsem až příliš otevřený-
že žádná z žen ke mně nenalezla cestu
08/11/2010
Dokázal jsem to. Dokázal jsem porazit sám sebe. Jsem plný pozitivních emocí. Doslova.
Nerozumím tomu
nerozumím tomu
je to tak zvláštní-
jsem zmatený
a už i na pochybách
Sprcha
Sprcha okvětních lístků
a než se zamyslíš-
někdo posunul kruhy v obilí
prodlevy našly cíl
Zahradní romance
hrušky proletěly zahradou
a jablka je dohonila v letu
broskve vypjaly hrudník
který vítr ihned ochutnal
Přítomnost
vybral jsem ti japonskou bonsai
aby pro nás objevila přítomnost
ve které ti to nesmírně sluší
rozbušilo se mi ticho v paměti
Každou minutu
počítám každou minutu
a vteřiny navlékám jako korálky na nit
zatahují se mi mračna v duši
když nejsi zrovna poblíž
Dotkni se
Za sochou Masaryka
lavičky zdobí podzim na náměstí
tam, kde latinská slova medicíny
obarvila padající listí
Pochůzkám
Vzdávali jsme hold pochůzkám
okolo Besedního domu-
a když jsme se k sobě naklonili
pouliční lampy zašeptaly na Petrov
Z ulice
Vysadil jsem si tě za krk
u Janáčkovy akademie-
a ulice se s námi zatočila
za oknem sváděla trubka klavír
Jahodové nebe
až vdechneš
jemné tkaniny z ranního, jahodového nebe
a zavěsíš své nálady do větví borovic
zrodí se tolik očekávané, slastné chvíle
Cestou
drobí se ti ráno za límec-
v přeplněných tramvajích
a podél chodníků
vyrostla zrychlená chůze
Počasíčko
až počasí dodrží své slovo
o desetistěnné předpovědi navátých emocí
nikdy více nezmokneme
otiskneme to na své dveře od radostí
Jižní
světlo rozlámané na tisíce kousků
které odpočívá na jižních stranách
všech exotických krajů
kde ananasy barví náladu dožluta-
Sáhl jsem ti
sáhl jsem ti na špičku nosu
a tvé oči se na mě usmály
že i na městském semaforu
červená zapomněla odejít-
Optimistická II
jsem naplněn optimismem
co rozvibroval mi mé tělo
a ve vesmíru mléčné dráze
změnil směr
02/11/2010
Dostal jsem chuť na první listopadový občasník. Je tady. Přemýšlel jsem, o čem všem bychom si, na tomto vymezeném prostoru, mohli psát. Vzhledem k tomu, že se zabývám hudbou, tak bych věnoval i několik těchto našich setkávání „mezi řádky“ třeba i muzikálům.
Vábivá volání
vleklé, bouřlivé flirtování se zákony přírody
zničilo již mnoho postelí
a koloběh přírody ve vodě stále trvá
skrze vábivá volání stejnojmenných-
Úterky
brní ti v prstech úterky
když běžíš naproti svým premiérám do klubů
a dva koktejly z opilých borůvek
do fialova obarvily hlasivky noci
Smířlivá
daroval jsem ti mandarinku
aby listopadové verše byly smířlivé
dokud motiv našich obdivů
nevyroste s dospělostí našich srdcí
Norské dřevo
Dopij si svou Margaritu
a taneční kroky si nás všimnou
splyneme s tekoucí hudbou
která zjemní veškeré obavy
Živelná
zvedlas tíhu zemské osy
a má odvaha začala rozšiřovat své hranice
směrem k tobě, směrem k nám
do krajin spodního prádla
Univerzitní
na fakultě se občas dějí věci
člověk by se vážně pousmál
já bych šel přímo do kolen-
když ze stěn křičí muzikál
Snící
večerní déšť probudil soumrak
co si obvykle ve svátky přispí-
a velké, zlaté kapky z medových slz
svým dopadem zjemnily snění
Snídaně
svědí nás naděje
když nás den pozoruje tichýma očima-
a opakujeme si
v jakých pádech se skloňují ti svobodní
Bluesová
šláplas mi na pedál od piana
které neznělo zas tak špatně
rozezníval jsem
bluesovou dvanáctku-
29/10/2010
Dneska jsem narazil zcela náhodou na své poličce s knihami na publikaci, kterou jsem překvapivě přečetl (a kterou jsem měl naposledy v ruce) zhruba před rokem. Připomněla mi řadu úsměvných vzpomínek. Jedná se o knihu, která vzbudila velkou pozornost v současném světě literatury: Philip Roth: Sabbathovo divadlo (1995; Mladá fronta: 2008). Kniha v českém překladu Jiřího Hanuše vyšla s třináctiletým zpožděním, tudíž je u nás poměrně „novou“ publikací.
Ztracené balónky
našel jsem ztracené balónky
co mi kdysi uletěly
a chtěl jsem se tě nadobro-
zcela vzdát
28/10/2010
Po nějaký čas mě láká psát stručné autobiografické komentáře vedle vlastní tvorby a už jsem v podstatě něco málo i publikoval. Právě na Písmáku. Pokud se vám zdá způsob číslování názvu povědomý, máte pravdu. Někteří z vás se s tím mým mini glosováním již setkali.
Na bruslích
mluvíme k sobě na tenké straně ledu
oba myslíme na to samé
jak na ušlapaných chodnících od času-
přibruslit vzájemně do náruče zítřkům
Období návratů
přichází období návratů
líbají se na veřejnosti větve s kmeny stromů
opadává díky tomu listí
a lyrika šípkových keřů omotává se snílky-
Stydlivá ústa
schovala sis to nejlepší do krabičky od sirek
abys rozsvítila svou duši
až ostatní světla zhasnou
abys stydlivá ústa mého jediného přání
Nedokážu mlčet
nedokážu říct, co bych chtěl dříve
zda uzdravit zatuhlé kosti náladám
nebo odkrýt svou touhu po tobě
nedokážu umlčet své, upsané ruce
Spony
nosím si někdy po kapsách
tvé spony na důvěru
jak na klíčence klíč od bytu
a přemýšlím o našem bytí
Energická
stálas uvnitř římského kolosea
a tvá lidskost byla o dost vyšší
smála ses jak horký vzduch ve spirálách
hraje antické divadlo bez masek
Hvězdná
učesalas vlasy stromům-
když jsem utrhl pro tebe z nebes hvězdu
a na znamení našich díků
zavedli jsme Měsíc do vesmírných jeslí
Mnohobarevná
v bazénu nám plavou vzpomínky
co se zachytily v pohybech vody
jsou živé, tvořivé, neustále svěží-
do našich duší se zalomila duha
Přitažlivá
přitahujeme se jak dva magnety
kterým posílili silová pole
polarita vůbec nic neváží
jsme až neuvěřitelně tiší
Kurzívou
napíši na sklo kurzívou
o sympatii, co našlapuje opatrně k nám
co boří mnohé překážky
co vnoří se do našich těl
Úsměvná
usmály se na mě květiny na zdech
když jsi rozhazovala svoje radosti
spadly mi do mé levé kapsy u košile
a dodaly jí červenožlutý nádech
Věřím ti
myslím, že nebude více pršet
z refrénů unikla veškerá voda
zvuk tamburíny odklonil déšť
a veselost protrhla tvá nebesa
Oduševnělá
vyměnilas dvě struny podzimu
a jeho mrazivé sonety tě už více nestudí
slunce začalo dýchat atmosférou
v našich přáních
Obnažená
zpíváme na stráních
naše hlasy se lámou ve větru
a stromy-
uklonily se květinám
Poletující
navléklas pokrývku
všem náladám z poletujícího peří
údery do bubnů ve vlastním nitru
utichly v rovnováze
Procitnutí
procitáme s každou vteřinou
co zní jako duté stéblo trávy
tak hluboce a vznešeně
že do mě vstoupil i tvar hrušky
Stačí ochutnat
probuď v sobě tkáně moudrosti
teče tudy energie lidských srdcí
běž se vykoupat v toku čokolády
najdeš mne na jevištích cukráren
Osvícená
byla jsi na výstavě
tibetských mandal
a tvé oči uchopily
tu mírumilovnost
Smíškovská
posílám vám mé úsměvy
co nikdy nevystydnou
jsou to ty velké a široké
co rozpouštějí samotu
Znovuzrození
vdechl jsem zrcadlení
večerní mozaiky nebe
když padaly dva klíče
od zámků galaxií
Optimistická
rozkrojilas pomeranč
a čtvrtky optimismu
rozdávalas tak štědře
budeme rozveselovat stromy
Nech se obejmout
nech se obejmout
klidem nízkých mraků
ať rozvibrují tvé prsty
kterými pomaluješ
Do ulic
běžíš s deštníkem v ruce
prší má slova z básní do ulic
máš barevné ruce
z odkapávajících sbírek
Pohyblivá
tvá trpělivost se mnou
je tak veliká-
chráníme se
pohyby na šachovnici
Přátelství
jsem jako u vytržení
z tvé bezedné, upřímné laskavosti
která staví most našeho přátelství
má tak pevné základy
Skromná
jsi skromná
jak čínská stupnice /pentatonika/
a rozehrálas širokou
tak táhlou řadu vnitřních dozvuků
Intuice
stačí někdy naslouchat
vlastním rozhodnutím
a tvá intuice
obdaruje tě tím nejlepším
Otevřená
vyskočily mi z hlavy obrazy
v otevřeném smyslu života
a tvá krása
ti nikdy nevybledne
Bude líp
Bude jistě líp
vždyť máme před sebou celý život
na to-
i na to ostatní
Povzbuzení
hledej u mě povzbuzení
a tíze dní sundáme boty
jsme k sobě přitahováni
jako vláha ke kořenům-
Duet
Potkali jsme se u sv. Jakuba
když se rozezpívávaly
nedělní, studené dva zvony
jejich duet
Vzpomeň si
vzpomeň si při mytí nádobí
ne na to, že tě to nebaví
vzpomeň si
že mastnotu lze snadno smýt
Nemusíš
všechno je dobré
už se mě nemusíš více bát
jsi hodná
každý máme vlastní cestu
Bláznivá
meruňky dozrály
jako ctnosti na stromech
tak bláznivě a rychle
jako naše schůzky
Mikrokosmos
chodíme ke stejné studni
pít, obnovovat statečnost
a sbírat ticho do pouzder
od houslí
Harmonická
pociťujeme harmonii
protéká nám v žilách
a to neurčité
odešlo do nenávratna
Měl bych
měl bych přestat psát
nebo se v tom ztratíš
a více se nenajdeme-
přišel bych o mnoho
Rozdrobená
zachvělo se jitro
když světlo pohladilo svět
chtěla jsi vzlétnout
(v myšlenkách)
Sto roků samoty
Sto roků samoty-
a Marquézovi pořád paměť dobře slouží
jsem svobodný-
a tolik krásných, milých žen
Svobodná
vdechni čistotu
co zrcadlí se stále uvnitř tebe
a najdi tam tu energii
co dává napít žíznivým duším
Kubistická
Uviděl jsem natahovací úsměvy
na obrazech kubismu
a nedokázal jsem z nich vyčíst
co rozdělilo jejich perspektivu
Uzamčená
uzamčená v sobě
jak stěny ložnice
a závěsy na chodbách
jsou němé-
Pomíjivá
a třeba odmlčet se
-navždy, -napořád
a nemít
tak velká očekávání
Vyvažující
dny jsou už tak potemnělé
že ani na slova si nevidím
posmutněle rozkládají čas
naráží do mě už od neděle
Pantomima
hrajeme si na pantomimu
na fotkách
které nejsou až tak němé
že své city
Rozechvělá
Štěstí se rozteklo
po stěnách pokoje
byla jsi u toho
když svět se scelil-
Vyslechnutá
se zatajeným dechem
vyslechl jsem soucit-
a tvá ústa
vůbec se nepohnula
Rychlovlaky
chtěl bych umět psát
abys mě jednou pochopila
abys moje díla přivedla k žití
abys rychlovlaky těch starostí
Aura
aura našeho bytí
prosvítí mezivěty října
a kůra na slovech
rozpadne se mi v prach
Polonahá
jsi opojená obrácenými pohledy
ve kterých pro mě nemáš místo
vyškrtla jsi mě z májových předsevzetí
už dávno jsme plnoletí
Půlnoční
viděl jsem půlnoční svítání
jak převtělilo se ve stříbro-
a jak přímo splynulo s nocí
půlnocí pohybuje se tvůj stín
Příšeří
dolehlo na mě příšeří
v domnění odzvonilo
nabalilo se toho tolik
všude je tak prázdno
Sblížení
máme k sobě blízko
jako knihy na policích
jako slunce a světlo
dotýkáme se navzájem
Hřejivá
skládáš mi písmena do obálek
a ostružiny už dávno nekvetou
přešel mráz-
po našich stopách na parketu
Probuzená
jsi tím důvodem
který mě denně probouzí
do nového, lepšího světa
jsi střechou
Melodická
až se mi podaří
naladit ten nástroj
ne příliš nízko-
ne příliš vysoko
Znějící
jsem sběratelem
tvých nesčetných hrátek se slovy
mezi bluesovými pohyby
a mezi rytmem našich těl
Budoucnost
budoucnost odkapává
jako voda ze střech-
a vzájemná bláhovost
ohřívá mnoho čekání
Propletená
nabídnu ti zrcadlo
hudbu do dlaní
napiješ se tónů
rozvážeš kořeny našich duší
Podprahové záběry
podprahové záběry
našich nedospalých rán
tóny kovadlin
a údery kofeinu utichají
Přelétavá
déšť setřel oblaka
odkapává kyslík
vypil živiny země
vlas ve větru
Rozsypaná
rozsypaly se nám všední řeči
nemusíme je zametat-
rozsypalo se toho zkrátka víc
a nic z toho
Pomuchlaná
radost tekla proudem
po polích až k lesům
skrze kukuřičné řady
a umyla se v kalužích
Iluze
ptám se už po celé roky
kdy prohlédneš ten svět ztracených iluzí
kdy pozvedneš svou hlavu nad minulostí
kdy v sobě najdeš tu sílu najít přítomnost
Blízko
krmím svoji duši slovy
které mají v sobě něco z tebe
které dokážou ukojit hladové
krmím svoji duši tebou
Přesýpací
smýváš ze svých rukou
upocené dlaně od slibů
ukrýváš nezájem
vžíváš se sama do sebe
Útržky
kde jsou ty hranice
co protínají vrstvy lidského doufání
kde jsou ty statisíce přání v útržcích
kde jsou ty hlasy
Vyčkávání
už aby přestalo pršet
do úžlabin vyčkávání
jenom vydržet tu chvíli
aby průtrže na jazyku
Bezvětří
utichá hudba v úlech
a slunce už za ty roky tak vybledlé
že ani šrámy v kmenech stromů se nehojí
mokré plody nebes
Dálky
dálky se rozpustily
v rychlostech vlaků
vlaky se rozmazaly
v oněch dálavách
Lehce
vdechnout do plic
vychlazené ráno-
když vodopádem
padá rosa do oken
Nádech
jako nádech před poryvem
ani ticho se nepohne
mlčí i vzduch; nic nedýchá
vábničky
Náznaky
není se čemu divit-
že v těchto promrzlých horách
ani náznaky sblížení nezahřejí
a měly by zahřát
Plátno
ráda bys mi vyzdobila svět
v barvách dvou, tří lentilek
ráda bys umazala včerejšky
a na plátno
Záchvěvy
Po neutěšených žárech
a srpnové předlouhé melancholii
neochvějně jsi dorazila
na práh svého povědomí o světě
Vanilková
u nás na rohu
v tom starém zmrzlinářství
obcházíme se už mnoho let
máme stejná přání
Vlčí máky
do večerního poklidu
mraky se naráz rozlily
brázdy na polích
našly naše stopy
Míjení
léto v ornamentech času
vydlážděné cesty setkání
příchody a míjení
pomýlené návraty
Žádosti
dokážeš ve mně
velmi dobře číst
jako jsi přečetla
všechny ty knihy
Tužby
chtěl jsem přečíst
tvé tužby na tvářích
a ucítit v rukou
přerývaný dech
Úlomky
úlomky hodnot
v poryvech mýtů o sbližování
stojíš tu předem mnou;
neobyčejně uchvácena
Sympatie
poodhalit sympatičnost
v pomyslných dotecích
poplést plytkosti
za hávem lichotek
Chvílemi
chvílemi mi ztichne svět
a okolí už hledá slova
do výplní vět;
taky pod čáru
Příchody
rozmíšky července celé od potu
s výdechy prostupují do nicoty
jak prosté-
pomyslně průhledné
Sykoty
dotýkáš se hmatníku
a struny; nedýchají
vyprosíš si v nitru
vychýlení těžiště
Mezery
to, co ti tepe v žilách
utahuje mezery mezi svědomím
znáš mě
co vidíš, dostaneš
Příměří
významy všednosti
a ten čas, který dýcháme
vyzvednout jedinečnosti
vyhledat síto
Řečníkům
Tohoto řečníka
nezajímají předsudky
protože vytváří sítě
spojnice a dráhy mezi lidmi
Poutníkům
zorničky roztaženy široce
po sedmadvacátém únoru
a koutky úst zdobí úsměv
jsi na vrcholu svých sil
Po ránu
prosta všech pochybností
mléko teče po stole
za dvě sedm
nic nezvoní
Hovory II
Jiskra zapaluje plamen, ale svíce hoří jen tak dlouho jako knot. Ano, ze stromu také jednou za rok opadají listy a jaro vždycky léto předchází. Pokud svůj čaj nevypiješ, tvá miska zůstane plná. Díky své představivosti můžeš sirku zapálit myšlenkou, koneckonců ve své představivosti můžeš být vším tím, co si přeješ.
Přecházení
obkročmo přecházet
po hrázích slunečnic
do kůry stromů
vytepat dojmy
Počátky
vyhlídky blízkosti
po melancholii
živě ti splývají
mně se taky pohupují
Po půlnoci
balónky na večírek
včera se mi scvrkly
akorát tak do kapsy
třásně po pokoji
Při tobě
stojím při tobě
snataženou myšlenkou
chvěje se po pohledech
a rozkrajuje vzdálenost
Poprvé
pro sebe si řečnit
vmezičasech oslovovat druhé
ke svým postojům
zpříma se postavit
Příležitost
Slunovratu
v kalendáři
hvězdáři neschází
Šetří si příležitost
Gejzíry
rozmazat svisle mračna
loktem za hustotou par
i výparů tvé sprchy
házet si po stěnách
O hledání
amfory svitků
zabaleny doskalisek
tlakem mezi kameny
vyčkávají
Hovory I
Stojíš před svým stínem. Vnímáš myšlenkové pochody a dávno víš, že sněhová vločka požár nepřežije. Ani stínu nebude, když se světlo vytratí. Kam odejde světlo, když zhasne.
Rozcestí
důsledky rozhodnutí
překapávají do šálku
nezahořknou
rozdroleny si plynou
Sedmikrásky
v místě
kde sedmikrásky
kvetou na zdech
trvalky se dožívají
Galaxie
úžina světla srpku měsíce
na skále hieroglyf ze stříbra
záchvěvy
vytrysknou pod povrchem
Za slunce než v závěji
raději bych vítal ráno
za slunce než v závěji
to mi zatím není dáno
přispím si
tak ani nevím
tak ani nevím
cos mi slíbila
samo se to vyjeví
než však přijde
Přelomit to ticho
přelomit to ticho
obě poloviny scelit
tvé portfolio
jako bys slyšela
Po proudu
list po listě
stále je co psát
obleva obnažila proudy řek
stydne
Paprsky světla
skrze sklo vzájemného podkroví
proniknou paprsky světla k nám
rozsvítí se
záclona schoulena tíhou okenic
Přemítání
Jediný a jedinečná
oba spánkem lepeni
mysl pouta nepozná
za zvukem trumpety
Dny
Dny
tečky za hodinovými ručičkami
protékají tři měsíce kalendářem
Nakřivo vidíš odraz ulice
větve bez listů
větve bez listů
černý rybíz plody stále má
je tak sychravo
vyhlížíš kam noční déšť
Elementy
Kruhy na voděprostupují elementy zeměOheň VodaVítrburácí v základechOdříkáváštak nesrozumitelně Pentagram Skloníš šíji nad září olizující stíny zdíruny z hlíny se opět probudíNemáš žádnou moc dát je dohromadytěch úlomků duší, co odcházído nenávratna do nenávratna.
Nit minulosti
Jak navázat nit minulostikdyž všechno je již jinakJak přiblížit se k veršům které až neuvěřitelně zní Radosti se posunulyspíše dál, než blížČekám na znameníkteré rozpaží svá křídlaa vytvoří mosty z kameníČekámaž osudy prorazí skrz nebesaaž světlo dne osvítí mi zrakČekámna to vzdálené voláníkdy klidně proklouznu do dveří nezpozorovánNakonec udeří vlna ze vzpomínekdo útesu, který žije zkušenostía jánaleznu tu cestu k svému osvícení.
Neobsazeno
řádky dní se rozutekly
na slova hustě prší
jako pokaždé ten čas
po kapsách
Řečiště
ozvěny dutých slovrákosy úderem svištípřes blány do bubnů- do ušívýkřiky ve stojatých vodáchtesknota vrávorářečiště v opuštěnístrach v zádech se ukláníprší v závratích nebesroste ticho na severu hladinklid, klid a výstřel -pouze údery bubnů strachem se ve větru třepotajírákos jako v ohni praská. někdo přichází.
-
v záhybech proudůčervené monologynašeptávají do tichalinky rtěnek v dopisniciozvěnu obarvíodkapávána orosených dlaníchv intimitě kolemdvě studené kapkyse milují.
rozechvělé tichosti
rozvaliny v zátišízklidňují tvůj dechnad hlavoukruhy písmen řetízkujírozpínáš paže do dálavkde pouze moře zašumímilostné listiny trhášjako obálky svých slovžíhané růže po pokojismyslné plátky okvětínaplní průzračný pohárlabyrintem věrností.
tropická
nekonečná blízkostdlaní v kopretináchve spirálkáchprobleskuje štěstítancem k nepopsánípolonéza ústa napínámedové plástyv tazích štětcepoledne přitažlivost drolínespoutanoupromáčenouvášeň.
Problémy s Písmákem
Zdravím všechny, objevily se velmi zásadní problémy s načítáním stránek serveru Písmák. Načítání trvá někdy až 45 minut. To musí čtenáře jednoznačně odradit od četby dílek. Vyzkoušel jsem různé způsoby se sem dostat včetně nejrychlejších typů připojení, ale bez výsledně.
Noční bloudění
lesními snytančí myslodrazy leskuživé poznáníúsvitem v darechprobudit smyslnostsvětla fantaziedo tváříprokřehlé svítánína mýtinách hvozdůpotřísněnomízou borůvek.
Azurová vlna
odlitky písmenobrázky mořských slovpraskliny v útesechtvarují ústaříční písekv očích místo slzjen zapálit časa vrátit se domůslané světložízeň oceánůneukojí.
Mží
klavírní kvintetduše houslí ozvěnou dýchá v molldramatická hudbaduhová kaluž písníodrazem smyčceprsty na klaviatuřeod tónů barevnémží melodie.
Námraza
vyvřelá atmosféra domovanapětí ve strunáchchladnokrevnost očív duši jako když listí opadásrdce z ledulhostejnost na jazykupomatená mysl v úsměvudrásavý řev v hrdlechaž mě z toho mrazíuž přimrzámá oběť v kruhubratr i nenávist.
V mlhách
praskliny snůjako uslzený déšťstékají po tvářipláštěm v mlháchmysl zahalenapramenní v kořenech životavykřičený soumrakv šálku čajenikdo neslyší.
Stopy
Stopy lednu k zemi přimrzajíúnor v kostechnohy v loudánív širokém úsměvukokosové mléko teče po bradědětský pláčjistý realismusv plenkách.
Pouze zde!
Diskuse bez zábran.
. aneb skladiště myšlenek. písněte si i Vy.
Šlépěje
vlnivé šlépěje časutklivě křupou na strániv hruškovém sadumezi meruňkamiříční paprsky rannímlhovinou ševelí svítánírok od roku dlítam dolepod hvězdami.
/-\
tváře od deštěvítr zimomřivě postává opodálchvějící se prameny vlasůsvětelkování v kapkách rosyzurčí jen tlukot srdcejak zníposlouchejpíseň beze slov.
Chvílemi
skze slzu zajiskříláskaodraz kousku srdceve střípku z křišťálu.
Katům osobnosti...
skrz prázdné oči nevidítepulz dechu mého srdcehněv v žilách protékáskrz ostré hrotykrvácí mysl máodlesky barev smýváduše však uniká svoboda vámi pohřbenáaž odejduza lepším životemzraňujte se dálnavzájem(hlupáčkové příbuzní) .
Zamlžená historie
láska dlaněmi červánky ukrýváopar deště na sklonku dnekvět růže ve vlasech splývášaty bílé paprsky hladí tvéúsvit ve tváři zářivýruce proplétají tělo vášnítisícem oken vyhlížím citmilník v dějinách.
Hanauta
slzou stékápotůček štěstíusměvavým průsmykemjen pocítittak rádtvé ruce do mých vzíttřást sesladkým dotykemsvětlo láskypohladit dlaněmivždyťprší měsíc.
Neztrať se mi
průsvitem měsícechřestí déšť o sluncežíznící kapkydo mne se vpíjítrýzivá mysl naslouchat nechcesrdce si povídásamo pro sebezáblesky pamětistřípky zrcadeldrápy trhajíživot bez veselvzpomínky blednouvzpomínky s Tebou bez Tebe.
Schovalo se...
jezírkem vody dýchajívášnivěpaprsky pramenitého světlaprobuď se křišťálovým nádechemrozviř hladinu všedních dnůusměj se roztomilým snempohlaďčas ve tvářijen neklopýtnio srdce méukrytév kalhotách
Má konvalinko
křehoučce zpívášo láscekvěty čistoty zdobí tvůj šats vlasy od borůvekpolibky ztracené v kapradídotyky měřící časve stínu hvězdmlha šeptá nebesůmtajemství kapradintajemství nás dvou.
Eulálie
probouzíte mé srdce
prokously jste nitro
stydlivé oči něžné tváře
Moje ostružino
zvědavými prstíkymalinové knoflíčky žlutých šatůsvlékni myšlenkámdotýkej sezvukem jahodových akordůmalinkého zvonečkucinká bijezvoní pro Tebeláskou planešpoupě v rozpukumiluješ srdce vášněmé i jeho.
Pivoňko
. kapkou ledové zmrzlinyohříváš letní citláska se červenátaje mi vesmír
Nymfo...
propletenou pavučinou hořkých dníslzy bez dotykukvětem zlaté slunečnicena dlaniroztáčíš mi život.
Rozpustilky
jazykem rozviklaným v jazzové oponěnaivní lentilkyhraji divadloslaďoučkým opojenímv rytmu Piña Coládyobnaží pláž
Puerto Rico
Nerozumíte mi
Ubližujete miani o tom nevítenevzdělané nechápeteSrdce mé se zmítá bolestíkřičítevy myšlenky potřísněné hloupostíAž budu plakatvzpomeňte si.
Dar
V zamlžené krajině ověnčené bujaře rozkvetlými žlutými květy, pocit zapomnění hraje stínohru.
Ticho doprovází stydlivé paprsky lesními písněmi.
Svítá.
Nostalgická vzpomínka
Nevinně zaklepeš na malinké okénko stydlivého srdce, vždy Ti vlídně otevřu.
Nikdy nevstoupíš, nemůžeš.
Dvířka tvojí léčivé lásky jsou pro mě ledově uzamčeny, nechceš mi dát sopránový klíč.
Stín času
Ve žhavé puklině zamrazí
na tiché květeně zazáří
slzy.
Color doloris
Nullae preces auditae sunt
verum cruentum saepe video
maesta anima deleta est
24 22 13 19 32 26 20 1 - 7 18 7 11 14 7
28 30 27 15 24 17 38 - 22 17 35 9 30 20 15 13 - 18 15 28 30 17 34 - 32 35 0 5 18 38
24 22 4 0 28 5 - 5 7 29 30 14 35 39 13 - 3 14 30 34
Ideé fixe
Múzo, ty, jež pestrými barvami maluješ den
Otevři se. Neboj se. Plavým krokem následuji tvou chůzi nebeskou.
Jemným štětcem prozraď mi můj osud.
Akord Per Amore
Jsi mi tak blízká a přeci vzdálená.
Ráno, v poledne, večer slýchávám tvou bouřlivou, neskonale fantastickou symfonii. Když přicházíš ke mně, závojem něžných tónů nás přikryješ. Splétáme křehkou nit, která se opět po přetržení znovu spojí, přesto nevytvoří pevné rozmarné pouto.
Hudba kolem nás - Pianista
Umění hry na klavír je založeno na snoubící se mysli s hudebním záznamem, je to proud nabité energie vycházející z úderu kladívka o zvučnou strunu. Přímé paprsky čiré hudby oslní nejenom hráče samotného, ale též posluchače, jehož obdiv nezná hranic, neboť se zmítá v neustálé blaženosti zvukových, hravých vln. Kreativita hudebního projevu nadnáší okolí kolem sebe a rozdává světlo do každého sluchového aparátu, jenž se nabízí a zároveň vnímá každý tón, jeho svěžest a barevnost, ukrývající se v každém z nás.
Provedení prozrazuje hráčovu neskonale rozpoutanou, bouřlivou fantazii, která se nedá udržet na uzdě, běží plným krokem, vznáší se, kouzlo geniálnosti v jedinečnosti se vrhá do nálad, které hladí, chladí a hřejí naše city.
Carmen de puella
Aliquando puella pulchra vivebat,
et adulescenti placebat,
illa autem superba erat,