Písmák Dopis
Milovaná,
připomeň si tu chvíli, kdy jsi seděla u šumící nádhery, která laskala a smáčela Tvá chodidla. Má vílo, jak jsi byla krásná. Hopsala jsi bosá v trávě a sbírala rozesmáté kopretiny. Potom sis ke mně přisedla a vyslovila jemně větu, na kterou nikdy nezapomenu.
Strom
Zvedámk Tobě hlavu svou
chci dotknout se Tvé duše.
Záříš svým jasem skrze mě
Prosím, nepřestávej.
"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
Správně vidíme srdcem. Je odrazem naší duše. Umíme být ale vnímaví k tomu, co nám říká. Dovedeme v každé situaci naslouchat své duši a tomu, co opravdu chceme.
Hluboko ve snu
To teplo, ta zář.
Jasně mi říká kam jít mám
Projdu tím malým průchodem
Vím, že tam musím a chci jít
První
Vlasy jako rozcuchaná tráva
Větve prastarých mužů
Rozdmýchávají mé hoře.
Toužebně poddám se těm dotykům
Vyznání
Svítá a já procitám
Píseň mi v hlavě zní a nic neříkám
Nedokážu v sobě dusit tu lásku, co v srdci mám
Tobě ji dám