Písmák Chladnokrevná žena hříchu
"Stojím před zrcadlem a koukám se na sebe. Uklidňuji se a připravuji. Už brzy bude konec" říkám si. "To jsem přece chtěla a teď je to tady.
Dárek od Bushe
Vposledních několika měsících se vedou velmi bouřlivé diskuze o umístění protiraketového radaru vČeské republice, o které nás požádal sám pan „Velký“ prezident George Bush. A proč nás o to vlastně požádal. No jelikož všichni žijeme ve 21. století a atentátů stále přibývá, stáhl se sprominutím Georgovi zadek a rozhodl se do postkomunistického státu umístit radar, aby včas zjistil, že na americkou půdu někdo útočí a stačil zasáhnout nejlépe protiútokem.
Sen, který předčil život
„Už nevím co mám dělat, jen co jdu večer spát a zavřu oči, zase tam jsem. Poraďte mi, prosím, pane doktore, vždyť vy na to máte školu a není možný, abych takhle žil. Trvá to od narození a den co den se stále objevuje. Když jsem byl menší nikdo mi to nevěřil.
Tak Vám vezu to pletivo aneb Příběh o beznadějně opakovatelné SMS
„Tak Vám vezu to pletivo, celkem to stálo 2160 Kč. “ tak zněla sms, kterých denně dostával Pavel desítky. Pokoušel se volat na to čísl, co zasílá ty nekonečné esemesky, leč marně. Vždy byl telefon hluchý.
Příběhy z tramvaje: Babička
Tak si tak sedím vtramvaji a koukám se na lidi, kteří sedí kolem mě. Každý ten svůj kamenný obličej, nevyjadřující ani kousek jejich nálady. Dívám se na reklamy a prospekty polepené po celém vagonu. Nikdo si jich ani nepovšimne, jen nastoupí, hned začnou brouzdat po nějakém místě ksezení a po sednutí se dívají zokna.
Příběhy z tramvaje: Babička (zkrácená verze)
Tak si tak sedím vtramvaji a koukám se na lidi, kteří sedí kolem mě. Každý ten svůj kamenný obličej, nevyjadřující ani kousek jejich nálady. Dívám se na reklamy a prospekty polepené po celém vagonu. Nikdo si jich ani nepovšimne, jen nastoupí, hned začnou brouzdat po nějakém místě ksezení a po sednutí se dívají zokna.
Pozornost podniku
Tento den nebyl pro nikoho ničím zvláštní, zkrátka stejný jako každý jiný. To si pomyslel určitě i Pavel, když to ráno opět musel vstávat vpůl šesté do práce. Mohl by vstát i později, ale to by nestíhal svoji každodenní snídani vblízké kavárně. Pavel byl spolumajitelem sítí samoobsluh vjedné vesnici u Prahy, kde také bydlel , ale sám.
Na pokraji snu
Sedím na parapetu u okna ve svém pokoji a koukám se ven. Vločka padá po vločce a jen dopadne, tak zmizí, roztaje se na zemi a zbude pouze kapka vody. Přemýšlím o svém životě a snu, který se mi dnes vnoci zdál. Nikdy jsem nebyl tak šokovaný snem, netušil jsem, že sen ve mě může vyvolat takové pocity, jako právě tento.