Písmák Tutetytu
tutetytuPoslouchášHouslí zvukHou a houSpi, děvčátko, spiHladím tě ve vlasechJe mi krásnětutetytuVrníš jako kočkaA dýcháš hluboceŇadra se ti plní láskouVidím jiLaskámA chráním ve svých dlaníchA slyšíš houslí zvukZ dalekatutetytuLíbám těA něžně kolíbámHou a houLíbám tě na víčkatamtatam tatamŠeptám něžná slůvkatutetytutěch houslí zvukskřípáskřípá a naříkájak břitva - smyčecto hraju na tvé těloTak promiň, láskotutetytuTo ten rytmusA ty.
Pojďte, paní, budeme si hrát
Jdeš sama v noci Bez pomoci, rozhlížíš se tmou Tušíš, že dnes budeš mou A svou rukou svíráš klíč Víš, že jsem někde tady Nevíš si rady, slzy po tváři Ti tečou Vteřiny se vlečou Suché škrt Plamen zápalky odrazí se od mé tváře Jak záře slunce západu Hlavu plnou nápadů a nohy ztuhlé Třeba uhne ten chodec temný Dotek jemný a zápach kouře Jak bouře srazil jsem Tě k zemi No tak. Podvol se mi. Roztáhnu Ti nohy Jen si řvi a braň se, dámo Bude Ti dáno to co´s ještě nezažila A i když jsi žila plně V přílivové vlně mojí zuřivosti Zemřeš pokořena Je to k zlosti Že tak krásná žena V rukách mých podobná je loutce Připiš na vrub mých hříchů Že srazil jsem Tvou pýchu A taky vaz Nebojte se slečny Přijdu zas. .
Vzmuž se, ženo..
Na krku nůž Tak se vzmuž, ženo. Bude Ti ublíženo Vzmuž se, vzmuž Ať už jsi při smyslech nebo v šoku Klíče v jeho oku poskytnou ti čas Než zas uchopí tě pevně Jemně pohladí líce A pak více než hrubý stisk. Byl to risk jít sama v noci. Teď bez pomoci ležíš na zádech Cítíš jeho dech, blízko, ovívá ti tváře.
Dešťová..
Déšť smáčel Tvoje tělo A mě se chtělo býti kapkou Laskat hebkou, sladkou krásu Od čílka až k pasu téci jemně A neposedně sjet ještě dál Stále níž a níž. Být Ti blíž, vpít se do Tebe ** Pak, když již nepršelo Jemný vánek vál A mě se chtělo býti jím Svým dotykem Ti hladit vlasy Opájet se tou čarokrásnou vůní Jenže asi nemohu stát se ani Paprskem slunce za svítání Mazlit se na výsluní, kde nejsou stíny A vysušit Ti úsměv na tváři. . A už zase prší.
Stejné stejným
Možná osudová, ale každopádně skvělá
je chvíle, v níž těla rozechvělá
(jak jsi chtěla, jak i já přál si kvapně) Marnotratně narážejí do sebe samých, spousta planých příslibů a tichých stenů se jak hrouda hlenů vpíjí do člověka a vášeň jak rozvodněná řeka pro sebe si bere kousky studu (Kdy už budu. ) Je to pro ostudu, když dva rozumní tvoři, navzájem si boří pro nic za nic. Množství osídlených stanic, obydlených láskou, opevněných zvykem, když se zvířeckým rykem a zastřeným zrakem metou prakem rozžhavenou plazmu. Jádra svojí nevinosti (a to bez výčitek) v prosté touze po orgasmu do tváře Tobě, má nejdražší.
Padlý anděl
Jsem anděl padlý Pohled zvadlý upřen do stěny Věřte mi, nedokážu lhát Já lkát umím jen V očích len se svou šmolkou zračí A mračí, ty oči se mračí stále Neustále blednou, vpíjí se do těla Nechtěla, bože, ONA nechtěla zhřešit Přála si jen z těla anděla se těšit. A anděl nezklamal. A čas běžel dál. Na kraj sedlo jaro jemně A někde ve mně probudilo cit Emoci, jež pro anděla není Klidné snění, plné JEJÍ vůně Srdce stůně a malíř stírá štětcem krůpěj krve rudé Zatišíčko chudé na barvy systolicky buší I když mu sluší krvavá šmouha A člověka rozechvívá touha Třebaže již padl dávno Není to nic pro anděla.
Samotný v koutě
Samotný v koutě s čepelí v rukou topím se ve tmě. V hlavě mi údery sta kladiv tlukou, káži Ti: "Veď mě. " Stojíš však mlčky, nedbáš mé výzvy, hledíš kupředu, skrze můj zrak. Tvé srdce z kamene, bez nejmenší jizvy, buší.