Písmák horečka
promiňte nedorozuměním jsem
zaslechl své dětství.
vtomhle prapodivném hotelu
šustí prsty po papíru
mikrofon
pod tlakem zeměpisných fakt
naposled zasténáš.
nakoukne to vesmírem
studeným –
výlet
ruzyňská věznice se vynořila
z odpoledních par.
zavěsili jsme se
do opuštěných klepadel
noční kino
ze tmy svítí paže
krev hutná rozhodnutím –
horce si pamatuju
tvoje objetí
mechanický pomeranč
u divoké šárky parkujou kombíky
stejně jako před rokem
a pěšiny se líbaj s mladou zelení.
na tvojí kůži už bych nikde nepřečet
hadr
za pár dnů někdo na město hodí
mokrý hadr.
půjdeš krást teplo
do udýchaných tramvají,
koncert dvou opravdu zajímavých českých kapel! už zítra!
sundays on clarendon road (http://www. clarendonroad. cz, myspace. com/sundaysonclarendonroad) je pražské duo, které se topí v melancholii, hraje si k tomu na kytaru a pomáhá si elektronickým ťukáním.
iv. pražského povstání
můj spolužák se zbláznil.
domy u pražského povstání
jeden druhého čenichají –
voní to kamením
i. chyba (černý most)
mysleli jsme
že se díváme pozorně.
pak jsme hledali -
ve vzduchu ležel pach
ii. pankrác
noc je jak koláč
voní unaveným městem
s drobénkou ptačího úpění
zdálky chrčí
stars of the lid
Z poličky mezi knihami
K nám mluví vesmír
Pomalu k nám teče
Fialovým proudem
s hlavou obrácenou dolů
Když několik dní nespím
a chodím s těžkou hlavou dostatečně nízko
umím vidět smrt
je taková, jakou jsem ji čekal
motlitba pro johna surnama
Čtvrtek odpoledne nad Břevnovem
těsně nad námi proletěli rorýsi
Nad střechami nás ovanulo teplo z šachet
drkl jsem nohou o stožár a vzpomněl si na dítě
Doma
„Sad,“ povídám, „to víš, že chtěla sad. “
„Nechtěla. Chtěla barák s velkou zahradou. “ odpovídá můj bratr a něco dál žvaní a já ho neslyším přes hudbu v hospodě.
Bazén Hostivař
Usazeniny týdne Ze sebe smývá Stádo hlav.
Utopit čas. Plavat pro pocit Proplouvání.
Za skleněnou zdí oněmělé předměstí,
Neděle skládá stany.
----
Pole leží natažené Jako kůže sebevraha.
Stará škola, fara a houf stromů vyhnívající zub mezi Imprem, Hornbachem a podnikatelským barokem.
Nejsi hodná. S nevinnou tváří šlapeš po zádech aby ta cesta byla hladší.
Večer pro Trumana Capotea
Ta vůně nešla úplně popsat. Byla jako nějaké dokonalé, exotické ovoce. Ta vůně skvěle pasovala s teplem jejího těla. Náušnice jako dvě bubliny, dvě malé mandličky na čokoládovém bonbonu.
Nebyl tu nikdo, kdo by si všiml
Na Nový rok Ulice se propadly zas o trochu níž. Daleko v centru se prohání Poe a rabuje obchodní domy.
Poď dál a dej si čaj. V plicích je bez tebe moc místa.
Ledem
Zeď mezi pokojem a městem Na kanapi sníh Pár k sobě poskládaných kvádrů, několik rozvržených míst.
Jinak byt ztratil smysl.
Šifra trubek se samozřejmostí vhání mráz karma je skleslá.
Vzepřu se nohama ve světlíku a vystrčím hlavu ven.
Pravda věcí
Večer Za tenkou hranicí tmy Stačí rozostřit Poztrácet tvary slov Rozhovor ve vedlejším pokoji Zní jako nářek.
psí víno & sundays on clarendon road
Přijďte v úterý 16. 12. v 19. 30 do kavárny Krásný ztráty (Náprstkova 10, Praha 1).
Selský baroko / Jiří Hájíček
SELSKÝ BAROKO / JIŘÍ HÁJÍČEKHost 2005, 178 stran
Se získanou cenou Magnesia Litera (2006) za nejlepší prózu vystoupil na chvíli Jiří Hájíček ze stínu slavnějších reprezentantů své generace. Do té patří například Jáchym Topol. Povedlo se mu to díky Selskému baroku, románové sondě do jihočeského venkova za politických procesů, jejichž následky sahají až do současnosti.
Vyprávění Baroka se nerozevírá do žádných velkých extrémů: Genealog Pavel Straňanský získá lukrativní zakázku najít udavačský dopis, který v padesátých letech zapříčinil zatčení několika jihočeských sedláků a v podstatě jim zruinoval život.
kuní
KuníHlína zastuděla. Sesbírat horko z jablek(zavařit)Chytit psav nahatém poliv teplákáchnaposledPlná pusa autaZa chvíli rozbrečí sezprávy podzimu.
joe frawley / tangerine (j. f. records, 6/2007) (prosím pomoc!)
JOE FRAWLEY / TANGERINE (Joe Frawley Records, 6/2007)4/5Joe Frawley vyrůstal na garážovém rocku, ze kterého to dotáhl na Berklee College of Music. Stal se z něho skladatel. Vystudoval ještě další dvě univerzity, jako obory měl fine arts a performance arts. A ke sborovým skladbám a klavírním symfoniím se přidal sound-art.
už dobrý
Lucce Cize mluví večer na lince k Ostrohu za městem vydrobil se čas vesnice zavoněla neznámou zeleninou z vaší zahrady tu chvíli než mě pohladíš je hezká samota.
studená večeře
STUDENÁ VEČEŘEUklouzlo děvčátko pod sklizeným nebem a měkkými rty políbilo Hrad. Tečka za výletem. Poslední hlasy se soukajívzduchem před zavíračkoudnes budestudící večeře.
grandhotel / jaroslav rudiš
GRANDHOTEL / JAROSLAV RUDIŠ (LABYRINT 2006)
Jaroslav Rudiš přišel na scénu v roce 2002 se svým románem Nebe nad Berlínem. Dostal cenu Jaroslava Seiferta, knihu vydal Labyrint a Rudiš se ponořil do undergroundu české kulturní scény. Vystupoval s kapelou U-Bahn, s Jaromírem 99 psal pod pseudonynem komiks Alois Nebel, na účtu má i dvě divadelní hry a několik scénářů. A minulý rok publikoval novou prózu Grandhotel.
nebe, peklo, ráj / julio cortázar
NEBE, PEKLO, RÁJ / JULIO CORTÁZAR (Mladá Fronta 2001)
Kdysi jsem z téhle knihy měl strach. Byla ve stejné skupině jako romány, co o nich straší říkávali: „Tohle tě, vole, rozseká“. Vedle Cortázara měli na mysli Topolovu Sestru, Borgesovu Nesmrtelnost a Joyceova Odyssea.
Jak se Nebe, peklo, ráj, dostalo mezi „rozsekávačky“.
neopouštěj mě / kazuo ishiguro
NEOPOUŠTĚJ MĚ / KAZUO ISHIGURO (BB Art 2007)
Pohladil jsem luxusně provedenou BBArtovskou obálku posledního Ishigurova románu „Neopouštěj mě“ a začal se těšit: další z nových knížek, teď japonská, možná japonsko-anglická, jako Murakami. Tókjó, světélkující velkoměsto, kimona, khabuki, pinie, mezilidské vztahy.
Na první stránce se přitom rozvalila mokrá, mlžná, anglická louka a na ní internátní škola Hailsham. Hlavní hrdinka Kathy začala vyprávět příběh svého života.
hubnu
HUBNUléto plní břicha sady. jen mněvylezly malinko oči z důlkůa kostinajednou hrozně jsou. kotvičky tvýchpo týdny šetřených slovpropadly skrz mě na parkety.
podvečer
PODVEČER
ticho na vsi. v rádiu kdosi šustíhorký čaj v kelímkustudíkvílí dálkový autobus.
podvečerní nebez něhož sevystěhoval denje prázdné a velkéjak louka pro kempaře.
tak vítej
TAK VÍTEJ
tak vítejtumáš knížkybotyvenku léto, stýská sepo unorovým dnu. šedivým jak rozvařený knedlíkale plevel se zelenal.
hubenému až na kost dobře se četlo z knížekdobře se líbalo dobře se truchliloa bubínky bičovaly čas to teďkaakorát bory šuměj.
máte ráda čechova?
MÁTE RÁDA ČECHOVA. Pašenka seděl v Divadelní kavárně a koukal přes knihami obloženou výlohu na ulici. Občas nohou drcnul do křehkého, kulatého stolku a čaj vyšplouchl na podšálky s elegantním světlemodrým proužkem. U okolních stolků cinkaly lžičky a bublaly věty.
uprostřed města je druhé město
UPROSTŘED MĚSTA JE DRUHÉ MĚSTO
smyl jsemtvoje poslední dotyky z kůže. plynoměr začal cvakattajné vzkazy.
uprostřed města je druhé městosložené z trubekstínůa z prachua s kápí na hlavěa prsty s bříšky z plynoměrůzkoumá vnitřky koupelen.
do bytů s přebytky dechudruhé nepřítomné osobyklade vajíčka malých smítektrubeka tmy.
na rybách
NA RYBÁCH
hlava kostelíkapole a dva kopceobaleno prachem z pšenice
na nebi nad jezeremmraky jak z mořské bouřea po němskácelí se hejno
upomínkové předměty
UPOMÍNKOVÉ PŘEDMĚTY
My dva
Dva hrnky na kafe. Hnědý a béžový. Oběd v zahradní restauraci. Procházkafotka na stěnu v obýváku (mezi okna s červenými závěsy)Natoč se takhle Usměj se Nehrb se MiláčkuA kdo si tu fotku vezme jestli
dvě unavené ženy
DVĚ UNAVENÉ ŽENY(Večer. Poledne. Několik let. Večer.
dnes večer se bude smrákat
DNES VEČER SE BUDE SMRÁKAT
dnes večer se bude smrákat tramvaj zacinká a s kvílením odvrtí se k další zastávce on proplave prachem ulice bude to den jak mastná palačinka co se mu sesune se shrbených zad a s mlasknutím zapadne za postel
každý den napsat báseň řekl si nedávno a sedl na metro a tiše pluli projasněným předměstím když chtěl začít psát ruce se mu roztřásly čas se rozdrobil slova vyčpěla šedivé nebe zkyslo jak mléko týden jak špatně udělaný dort
dnes večer se bude smrákat z oblohy vysype se den zůstanou jeřáby tramvaje kostry každý den napsat báseň řekl si a zjistil že není o čem psát
nezávislý film z malého kalifornského městečka odehrávající se v nebrasce, NE 22.30
NEZÁVISLÝ FILM Z MALÉHO KALIFORNSKÉHO MĚSTEČKA ODEHRÁVAJÍCÍ SE V NEBRASCE, NE 22. 30
až tě opustímzuřivost, se kterou okolo sebebudeš rozstříkávat slzymě vyžene do ulic města. ten večer pojedu studenou tramvajía pod kůži na dlaních si zadřupravdivá slova z úplně nových básní.
paní atwoodová
paní Atwoodová Vystoupil z tramvaje a mokré Nusle ho vsákly do sebe. Mezi prostředníkem a palcem držel knížku a ukazovák mu pevné desky svíraly na straně třicet čtyři. Chodník byl pod teniskami tvrdší než obvykle. Ulice byla šedá a domy v ní vysoké a prázdné a lítali nad nimi nějací černí ptáci.
blurry, objevitel světa
BLURRY, OBJEVITEL SVĚTAinspirováno deníkem Anny Frankové
Tak co, milý Blurry, vstaneš dnes z postele. Jednou se převalí, pak znova, konečně se jedna noha pracně vyhrabává z peřin. V jeho pokoji pomalu tančí ranní prach, ale to důležité je, že prach by nebyl vidět, kdyby pootevřeným oknem nevnikalo do pokoje tolik světla. A Blurry vytahuje i druhou nohu, toporně se souká ze zahřátých peřin, až nakonec stojí, kouká se z okna na ulici, slunce se mu čechrá ve vlasech a škádlivě se přitom usmívá.
donnie darko aneb postmoderní superhrdina
DONNIE DARKO
Postmoderní superhrdina
Jonáš Zbořil
DONNIE DARKO
neotáčejte se moc rychle
tahle báseň měla pozvednout ducha ukázat mi že po tom co vyprchá náklonnost jako coca cola ještě pořád za něco stojím a že dokážu do slov napěchovat spoustu pravdivého smutku a ty se pak nafouknou jak libeňský plynojem lidi by chodili kývali hlavama chtěl jsem dopsat ještě druhou sloku ale strnul jsem s otevřenou hubou v pohledu na žluklé stěny pokoje zapomněl i na tu touhu po smutku. neotáčejte se moc rychle. ať nevidíte to prázdno.
rozcapený rok šedi
rozcapený rok šedi
se šklebem sevřelo mě město
ráno mě vyplivl byt den mě přemísťoval
prázdnými rozhovory
báseň pro malé bílé ruce
BÁSEŇ PRO MALÉ BÍLÉ RUCE (odložené do klína během cesty z gymnázia uherské hradiště do ostrožské nové vsi) po hodinách strnulé jízdy se autobus zanoří do něžných kopců jako já do tvé náruče nahaté nebe se na krajích rozmaže do nachova smíchá se z hlínou místních sadů zavoní jak kůra pomeranče. čekáš mě na nádraží malého města a víš o tomhle kraji všechno, jsi jeho nová bohyně s malýma bílýma rukama kterýma mi opleskáváš tvář jak něžný netopýr s hurónským smíchem který vypaluje naší hýčkanou sebelítost s mozkem v tak strašně křehkém těle že Skácel pije hořké víno, z rukou mu padají motýli snaží se dodat odvahu pozvat tě na skleničku a já strašně žárlím.