Písmák Neslyšná planina 2/Jezdec
Zdálo se ti o měsíci Koupal ses v jeho dotecích, které studily jako lednový sníhTišily tvé srdce rozbouřené strachem a propadlé temnotěHojivá zima hladila a chlad šeptal svá vyznání…Nh äel erre o almuAataeh o’nïEms…Pro Tebe, Důvěřivý,všechny meče klesnou a květiny budou láskou plakatČas se zastaví a poprvé pohlédne do očí Pravděkterá na sebe vzala Tvoji podobu a přichází bojovatNeboj se o Světlo, spí ve Tvém srdciHledá Tě a zachytí Tvůj pádjakmile budeš dostatečně ztracenUrej dniww wjidhÄel mnu or imüJá jsem vidění povoláno Neznámemby vzkříšena povstala moc Tvého poslánía za zpěvů průzračných bystřin a těchjež se nikdy neskloní před lží a strachemPochybnost bude zničena navěky smělostí, jíž jsem Ti vdechnulIvuio rehha öjv n’ryyAdwee hdeö jOrëë ndewh zgïProcitáš a na tvářích Ti uvízly perly žaluVíra Ti z nitra odtéká dalšími slzamiStíráš si je a nedůvěřivě hledíš na své dlaněa ty kapky se mění ve skutečné obrazy životakde vládne srdcím Láska tvořící slova pouze naplněnáa činy pouze statečnéŽivot, ve kterém Radost zdrtí bolest a Temnota poklekne před JasemMáš nás ve svých rukouCváláš na koni Osudu, nedopusť, aby klopýtlNevrátíš seSměřuješ k místu utkanému ze stříbraZemě se propadá, avšak Tobě narostou křídlajakmile to pochopíš….
Neslyšná planina 1/Bojovník
Jezdče, pohleď do dáliTam skví se Tvůj úkol, třepotá se ve vzduchunadnášen slunečním třpytem a zbarvován tichými váhavými myšlenkamiTam pohleď, zaostři svůj zrak a zachytíš motýlavelikého jako lidské srdce a průhledného strachemTen Ti přinese poselství, setřese je z křídel nad Tvou dušía pak zahyne vyčerpánímKde se toulávají duše osamělých, krajina je ohroženadémony lživosti, které - zapřažené do kočáru smrti - řídí ZloUjídá fantazii Nevinných, kousek po kousku Láska na sebe oblékla černý šatVezmi odvahu a osedlej Odhodlání, ať Tě nese rychle jako zkázuČeká Tě boj, nepochybuj o soběneboť Krása a Láska jsou věčné, když je budeš říditnáš svět neshoří a oblaka mi neprotečouroztaženými dlaněmi.
Tvá kráso vzpomínek
Odejdi, má kráso zapadlých vzpomínekPředstavo volnosti a důvěryZtratila jsi mě někde po cestěKde trnité věnce lemovaly mé kotníkyPovídej, číše zpola vypitaJaké to je, nebránit se a nemuset utíkatKdyž srdce naslouchá a rozum ho nevraždíA zítřkem nezačne poslední prohraMlč, ty troufalá pravdoJak se opovažuješ řídit mé krokyJá si tě za rádce nevybralProč tu stojíš a čekáš…. Na co…. Zahal mě, vlídná hořkosti steskuChci se skrýt pod tvými dotekyNemuset už nikdy otevřít myslPoutníkům, které nikdo nezval.
Mrtvý ukazatel
Cítím to v sobě. Když se otočím za hlasem a nikdo tam nestojí. Cítím to v sobě… s prázdnou vzpomínkou věčně výsměšného ticha ve chvílích, kdy jsem nejvíc potřebovala slyšet zvuky. Cítím to v sobě při každém nádechu, který mi připomíná, že se mě ještě stále týká život, přestože uvnitř marně hledám, jaký to má vůbec smysl.
...nekoná...
V měsíčním světle se rychle rozplyne moje rozháraná duše
Je to TA nicota, po které tak toužím od chvíle, co tě znám
Stále se nemůžu dotknout hvězd, protože mi chybí tvoje dlouhá paže
Tak proč mi nepomůžeš, když se tolik bojím.
Jeho poslední já
Já vím
Zazpíváš první sloku a hrdlo se ti stáhne
Já vím
Na chvíli ji opustíš a vnoci ti zahne
Na to totiž není žádnej zvědavej
Stát na špatný straně je zatraceně jednoduchý. A každej, kdo říká, že je to naopak. je lhář. Věřte mi.
Proč on
Nikdy jsi mě neměl začít milovat
Přesto jsi přišel a řekl „prosím“
Klečel u mě a chtěl slibovat
A od té doby tvůj cejch nosím
Most k srdci
„Mami, já mám rád Briana. “
„Ovšem, miláčku, je to tvůj kamarád. “
„Ale ne takhle, my jsme si dali pusu. “
„Cože.
Já., Nezatracený
I've heard there was a secret chord That David played, and it pleased the Lord But you don't really care for music, do you.
Být někdo jiný je tak snadné. Od té doby, co tě znám, jsem si vytvořil mnoho různých identit. Jsou to dívky, chlapci, většinou povrchní a rozmazlení, tak vzdálení mému skutečnému já.
Tvoje ruce
Plazíš se po mně
A já utíkám
Utíkám od tebe
Do své mysli
Naděje? Tvá mrtvá družka...
Nemůžu si pomoct. Když přecházím vnoci přes přechod a koutkem oka vidím do zatáčky po pravé straně, představuji si, jaké by to bylo, kdyby mě přejelo auto. Třeba ne tak docela, abych se ztoho mohl vzpamatovat, ale alespoň trochu. Nějaký modrý nebo šedý Opel se vyřítí ze zatáčky, mladík za volantem vracející se zdlouhotrvající noční akce bude trochu opilý, nevšimne si temné postavy váhající na silnici a všoku dupne na brzdy právě ve chvíli, kdy mě jeho vůz odmrští o dva metry dál.
This Is The Last Time
It’s been awhile, my friend.
Vím, žes na mě nezapomněl
Protože tvá hořká a bolestivá láska
Mi visí na srdci jako okovy
Já a můj vzácný přítel
Voblacích je pravda, a pravdou jsi ty, můj příteli
Potkali jsme se na cestě, ale dlouho spolu nepobyli
Vytáhl jsi mě zpekla strachu, abys mě vzápětí poslal do dalšího
Memories of you were always haunting me
Daily Dreaming
Vešli do mého světa. Nezval jsem je. Nevím, proč přišli a co ode mně chtějí, říkají, že mi pomůžou. A zatím mě ničí.
Tlukoucí popel
Jasný zářivý den. Jdu nejrušnější brněnskou ulicí sklidným výrazem, hledím před sebe a slunce se mi opírá do tmavých lesklých vlasů, které vánek drží vpevném tvaru, aby mi nepadaly do obličeje… Kráčím lehkým labutím krokem a nevšímám si pohledů směřujících kmé osobě. Vím, co vidí: Dívku, která by mohla být ozdobou prestižních magazínů. Perfektní postava, módní oblečení a brýle, vysoké podpatky, vyžehlené vlasy a sličná tvář sjemným svěžím nalíčením.
Hříchy
Ležím srukama za hlavou
Bráníc se pohlédnout do své mysli
7 temných postav, co za mnou přišly
Odkrýt mé hříchy, jež nejsou mi záhadou
Pohled ze tmy - dvojí svět
1. ČÁST
Anděl se zlomenými křídly
I'll paint it on the walls'Cause I'm the one at faultI'll never fight againAnd this is how it ends
– Linkin Park: Breaking The Habit –
Shnilý hrob
Před rokem jsem ztrácel vládu
Včerných, shnilých ulicích
Občas snil, že pořád kradu
Šperky zmrtvol tlejících
Hořící domeček z karet
Hoří oblaka, tam nad mými myšlenkami
Podívej se do nich a řekni, co nechceš
Na tvoje přání projdu všemi zdmi
A zanechám stín, kdes myslel, že mě najdeš
Žiju pro tebe
Už se vám někdy stalo, že jste se o nějakého člověka hrozně báli. Tolik báli, že jste ani nemohli dýchat hrůzou při představě, že byste ho ztratili. Mně ano. A stává se mi to často.
Message To My Life
Hello, my life, how are you.
Hope you’re fine with the things you do
For making me suffer from every breath
Falling into nightmares and waking with a crack
Světlo na konci tunelu
Když si přeješ, aby někdo rozsvítil světlo
A tvé sny tě přestaly strašit
Aby se ti vduši usadilo teplo
A srdce se nechtělo stále jen plašit,
Hanba mého srdce
Sedí naproti mně a nepřítomně se usmívá. O čemsi mi zapáleně vypráví, ale já ho neposlouchám. Mé uši zachytily všumném prostředí téhle podřadné restaurace neznámý zvuk. Melodii.
Deep Dark Inside: Střípky vášně, kapky krve
1. kapitola
Klam je jenom začátek
Lestat Fighter utíkal lesem, unavený, zbrocený potem, klopýtal o větve a nerovnosti jehličím pokryté země, ale hnal se pořád dál. Utéct… musí utéct… před tím zvířetem, které si říká jeho přítel… dřív, než ztoho utrpení vypustí duši…
Trhnutím se probudil. Zrychleně dýchal a na čele mu vyvstával pot.
Rakovina duše
Stojím ve tmě, ledový vánek zpootevřeného okna mě bolí vplicích při každém nádechu, ale nevnímám to. Všechno, co vidím, jsi ty – zhroucená, skleslá postava přede mnou. Zase se to stalo. Zase jsem tě našla vkoupelně spořezaným zápěstím, to druhé už jsi nestihl.
Smrt
Ulehám a jako je nebe nade mnou, vím, že tato noc bude má poslední.
Kdysi mě snad při tomto pocitu mohla ochromit hrůza, ale dnes ne.
Dnes cítím pouze vítaný ledový klid a pokoj – dávno se mé srdce uzavřelo strachu a úzkosti.
Ležím sočima otevřenýma.
Ve tmě tu čekám na tebe
I wait in the darkness
Frozen winds surround my face
Vmístnosti je zima. Zima a tma jako vcelém domě. Přesto neotočím vypínačem a nezapnu topení. Nepohnu se zmísta na svém gauči, kde sedím a zírám na dveře.
Až to šílenství skončí...
I never thought I´d change my opinion againBut you moved me in a way that I´ve never known…
Líbí se ti to. Vážně se ti líbí mi ubližovat. Čím dál častěji mívám ten pocit. Když jsem tě viděl poprvé, nikdy by mě nenapadlo, že jsi něčeho takového schopná.
Místo v mé duši, kam tě možná pustím
Inspirováno povídkou „The Importance of Reading Anne Rice“ od Riky
Jen jednou vživotě ses doopravdy zamiloval. Jistě, i předtím sis myslel, že už jsi lásku zažil, ale to ses spletl. Zjistil’s, že ty vztahy, které jsi do té doby měl, ta chvilková vzplanutí, poblouznění, neznamenaly nic vporovnání stím, jakou vášeň jsi cítil nyní. A paradoxně byla objektem tvého zájmu osoba o tolik let starší než ty.
Mé srdce bude navždy s tebou
„Nemůžeš tu jen tak sedět,“ řekla rozkazovacím tónem Leonie. Eleyne ji sotva poslouchala. Seděla na gauči shlavou vdlaních.
„Slyšíš mě, Eleyne.
Zrádkyně
Seděl jsem na terase, okusoval si nehty a zíral před sebe do prázdna. Chlupy po celém těle jsem měl zježené zimou, ale nevšímal jsem si toho. Vmysli mi pulsovala palčivá otázka: Tak kde jsi, Satine, kde vězíš… Přestože jsem si to odmítal připustit, měl jsem podezření. Mučivé podezření, které mi nedávalo chvíli klidu.
S polibkem stínu a v objetí šera
Déšť bubnuje do oken, chladný a němý,
ve stružkách stéká po skle
Lačně se vpíjí do navlhlé stěny
šedě a smutku, pojícím se mdle
Free
Cool breeze and autumn leavesSlow motion daylightA lone pair of watchful eyesOversee the living[Chladný vánek a podzim odcházíPomalým svítánímOsamělá dvojice bdělých očíDohlíží na život]Noc je tak chladná. Noc je tak osamělá. Noc ve velkém prázdném domě je nesnesitelná. Přecházím po místnosti sem a tam, ruce za zády, hlavu svěšenou, oči zavřené.
Free II.
Cool breeze and autumn leavesSlow motion daylightA lone pair of watchful eyesOversee the living[Chladný vánek a podzim odcházíPomalým svítánímOsamělá dvojice bdělých očíDohlíží na život]Noc je tak chladná. Noc je tak osamělá. Noc ve velkém prázdném domě je nesnesitelná. Přecházím po místnosti sem a tam, ruce za zády, hlavu svěšenou, oči zavřené.