Písmák Kožlí
V noci se budím,
ze snů, ve kterých se dusím,
a chci zvracet.
Zvracet city.
Žádost
Čistá a nevinná,
něžná jak dotek křídel motýla,
chytla mě za ruku,
tu vtlačila do klína,
Inzerát
Hledám nekonvenční tmavovlásku pro lásku,
co nebojí se výprasků.
Do půlnoci už od rána
chce být Pánu oddána,
Otázka nikoli lehkovážná
Uvzdychaná podívaná,
sedí na mě milovaná,
splasklým pyjem zazátkovaná.
A zatímco krev a sperma mísí se,
Novoroční předsevzetí
Říkala má milá, že bych měl víc tvořit,
hlavu uměním si mořit.
Vstoupit do nového roku s cílem,
plodit veledílo za veledílem,
Gellnerovská
Psal jednou Gellner psaní,
srdci svého paní,
že ji bude milovati do skonání.
A jako Gellner verše sám,
Dneska já ..
Hodie mihi, cras tibi,
každý občas dělá chyby.
Jsme jen lidé
nic lidského nám není cizí,
Červánková
Povídal Den Noci,
že až rozžehně se záře hvězd
bude luna, její lesk,
jež rozžehne se do běla
Podzimní
Na srdci podzimní večer,
co stinný a chladný zimu předvídá
a zvláštní na hrudi svírá síla,
jak kolem lítost a bída
Zas a stále znovu
A přece si stýskám a na Tebe myslím,
každou vzpomínku na Tě si syslím,
do jednoho šuplete,
jak kvítek poupěte,
Novoroční
Dnešní noc obzvlášť mě na srdci bolíš,
na tisíc kousků mě celého drolíš
a skaždou kometou,
(co vstovky se rozprskne létavic,
Naděje silnější než zoufalství
Sedl jsem na kometu a pláču hvězdy
a skaždou tou slzou vlhká kaňka je tu,
co jak tečka uzavírá větu,
kterou jako do papíru.
Jako otráven blínem
Jak,
snadno zamlžil se můj pomněnkově modrý zrak
když nad hlavou táhne neskonale černý mrak
plive oheň jako šupinatě slizký drak
Sokol
Sokole můj temnooký
ptej se na mně hor vysokých
ptej se na mně lesů širých
bystřin čirých
Zrcadlo
Na hraně umyvadla,
nechalas chomáč vyčesaných vlasů,
teď přemýšlím,
zda bylo to na okrasu
Záludný jazyk český v mezinárodních vztazích
Záludný jazyk český v mezinárodních vztazích
Komu zvás se líbí kůže černá jak alabastr. Nebo vám snad slabost podlamuje kolena, když pohledem zavadíte o oči šikmé jak čajový lístek. Kdo mlsně rty olízne, když se před ním rozvlní vlasy černé jak havraní peří a medová kůže se zaleskne vodpoledním slunci. Nebo vás spíše zajímá lidé svlasy jak čerstvě založený oheň a skrůpějí pih na obličeji bílém jak čerstvě padlý sníh.
Prázdnin dva roky, nebo raději pouze tři týdny?
Jules Verne napsal Dva roky prázdnin. A co stím, nabízelo by se kotázce.
No nic, odpověděl bych já. Jen si vzpomínám, jak jsem jako malé dítě hltal komiksové vydání této knížky na zadní straně ,,abíčka“ a nechával uzdu své fantazie volně popuštěnou.
Genetika v příkladech
Nechtěná odpolední seance
Je něco kolem tři čtvrtě na tři odpoledne a nás čtrnáct statečných usedá do lavic. Většina, co jsme se sešli, není na dvouhodinovce navíc dobrovolně, což nutně implikuje skutečnost, že si každý musel před teprve několika hodinami vyškrtnout tu a tam cosi ze svého odpoledního plánu a zaplnit jej - k velké radosti profesorky biologie - středoškolskou genetikou.
Zatímco jindy kolují jedinci mezi lavicemi od kamaráda ke kamarádu ve snaze prohodit nějaké to slovo a zabít čas, nyní jsem posedali na svá místa s pevným odhodláním sedět a ničím a nikým se nevzrušovat. Apatie a zoufalství by se dalo krájet.
Mé romance v MHD
Patřím mezi pozdní sběr Husákových dětí a proto jsem svůj první řidičský průkaz obdržel teprve nedávno. Přestože se řadím mezi ty, co vpražské integrované dopravě spílají na pořvávající a vískající puberťáky, divokou jízdu ve stylu horské dráhy, nedostatek místa ksezení a všudypřítomné tlačenice, tak se na klíčky od bílého favorita vesele práší, a mám-li jet tam či onam, raději popadnu tramvajenku, byť si troufám říci, že už jezdím jako ďas. Sigmund Freud by ze mě měl radost, kdyby slyšel o svém dalším pilíři podpírající jeho teorii, že veškeré naše chování je podmíněno sexuálním pudem. Nestydím se za to, že vMHD nalézám určitý druh sebeuspokojení.