Kočky

Kočky Krásná paní Hana nevěřícně zírá na obrazovku počítače. V záznamu odeslané smlouvy objevila neuvěřitelný přehmat. Ředitel zřejmě dokument ve spěchu podepsal bez kontroly. Jeho o hodně mladší sekretářka a Hanina čerstvá rivalka se nejspíš spletla poprvé, zato však fatálně.

Marja

Marja
„Sestro, sestro“, křičí paní Nováková. „Mně se chce čurat. “ Marja ji chce posadit na gramofon, ale zjišťuje, že paní Nováková už se počurala.
Marja je silná a obratně manipuluje pacientkou.

Vražda dobrodince

Vražda dobrodince
Čerstvě promovaný právník JUDr. Sviták dostal svůj první případ. Byl přidělen jako advokát ex offo mladičké Rusce z Čečny. Dotyčná zabila kladivem třiašedesátiletého majitele rodinného domku v Praze 10, jenž ji u sebe ubytoval.

Můj tlustý Buddha

Můj tlustý BuddhaUž jako dospívající dívka jsem dávala přednost racionální úvaze. Účelovost mého myšlení ke mně kupodivu přitahovala vyložené blázny. Tak třeba spolužák na základní škole mi vyznal lásku návrhem společného výletu do bobří farmy. Když mi můj potupný předkus napravil mladý stomatolog, natolik se zamiloval do výsledku své práce, že mě v době svých nočních služeb v nemocničním pokoji vždy vzbudil a vyzval k sehrání několika šachových partií.

Zapomenutá milostná historie

Zapomenutá milostná historie
Teprve když jsem se loučila sředitelkou soukromé dívčí školy ve Walsallu, uvědomila jsem si, jaké neštěstí je ztráta rodičů. Představená to chápala dřív než já, proto mi sama našla místo vychovatelky tří docela hodných dětí. Usadila mě vrodině postaršího plešatého plukovníka Munroa. Měl pohlednou mladou ženu.

Estetika

Pedro a Slunečnice

Pedro a SlunečnicePedro postává před krámkem na rohu Hlavní třídy. Čepici si narazil přes uši. Tváře má malinko promodralé. Od úst se mu při každém vydechnutí vznese obláček páry.

Už Homér to věděl,

Už Homér to věděl,že dívka a kráva jsou paralelyže bohyně krásy je volookáže v jalůvku Zeus si milenku změnil –dovedl sám sebe proměnit v býkatak aby nový žár ve smyslech vznítilZa starých časů, ve zlatém věkulidé i dobytek důstojnost měliúděl svůj ctili, ve vážnosti k sobě. I zchytralý muž, jehož Odyssey zvaliraději za pluhem s dobytkem chodilválečné vřavě vyhnout se snažilOni však synka mu do brázdy dali. Zastavil volky, šel do války v zbrani. Byl moudrý a chápal, že život je krásnýkdyž krávy ho zdraví bučením v stájikdyž pokorně sklánějí šíji do jhakdyž vstříc mu jde věrná Penelopaaby ho objala v milováníkteré je v manželském objetí stejnéjak kraví přežvykovánía přece krásné tou jistotou stálouže ona a on tu budou i zítraa Telemacha si vychovajíA že tohle Homér chápal, složil velebáseňOdyssey jediný domů se vrátil.

Slečno, máte krásnou duši!

Zrzce v džínsách a bundě zbývá do odjezdu vlaku půl hodiny. Na bubenečské nádraží se snáší mlha. Od stánku zavoněly špekáčky. Zamířila kbudce.