ostych
Dům z minulého století
Jsem jak starý dům. Které dveře otevřítvšak často nevím.
I’m like an old house. But I still just rarely know which door to open.
Zítřejší počasí
Zavírám vrátkaza chladem studených front. Vlahá naděje.
I'm closing my gate
behind troublesome cold fronts.
Stroking balmy hopes.
Dopis ze zajetí
Vyběhl jsem z domu do ještě chladného rána. Natáhl jsem na sebe jen staré triko a sešlapané děravé tenisky z loňského léta. Párkrát jsem zapumpoval velkou pákou pumpy, a když voda začala téct, nabral jsem si ji do dlaní a opláchl si obličej. Voda voněla vodou, vzduch voněl vzduchem a zelené větve staré meruňky se mírně kývaly v ranním vánku, jako by mě pobízely „Neváhej a vyraz do světa.
Klíčení
Hluboké strže
provoní vlhkým dechem.
Parfém klíčení.
Deep ravines fragrant
Listolet
Vír zvedá listí -
chyť se a leť s ním světem
a listopadem.
Nevíte, kdo to napsal? Jestli na to nepřijdu, začnu si myslet, že já...
Soudím, že jsme byli stvořeni k tomu,
abychom vleže na zádech pozorovali krásu nebes.
Poslední den na Zemi
A Bůh viděl, že je to dobré (Gen 1-10)
Vyšel jsem ven a sedl si na mez do trávy. Pode mnou se svažuje louka až dolů k oceánu oddělenému od ní jen úzkou písečnou dunou. Na obloze se objevily první hvězdy, ale zatím jich je jen pár.
Nahoře spí Adam, je toho na něj v posledních dnech taky nějak moc.