Písmák Jak jsem se stal ředitelem Experimentální Botaniky
Byl krásný letní den, na obloze nebyl ani mráček, ptáčci zpívali a tráva rostla, včeličky pilně opylovaly barevné květy a ústav experimentální botaniky začal hořet, protože jsem ho právě zapálil. Ještě než přijeli hasiči ze Suchdola, osobně jsem o budoucím požáru informoval každou laboratoř v čtyřpatrové budově a šetrně jsem to sdělil ústavním rádiem i do podzemí. Teď tu sedím a píši vám tento omluvný dopis, nový pane řediteli, v prvním patře ve své kanceláři a čekám, až se plameny dostanou až sem. Abych si byl jist, zapálil jsem budovu na dvou místech ve třetím patře, konfokální mikroskop v přízemí, podařilo se mi vhodit zápalnou láhev do Kultivační místnosti II, a nasypal jsem Adéle čtyři balení jedu na krysy do květináče.
Jak bláznům útěku minuta chutná
Běžel jsem. Člověk pozná, když běží. Na tom vskutku není nic vážného, jen to, že jsem běžel parkem Psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích a za mnou v těsném sledu běžela sestřička Jahelová, schopná doběhnout a uzemnit i hrocha bez ohledu na jeho názor. Ani nevím proč jsem začal utíkat, hráli jsme si na piráty s ostatními chovanci a já najednou vylezl oknem a začal utíkat, což se stalo vlastně před sotva pár vteřinami.
Jak se blázni cestovat pokusili
Jak jsme založili klub za popravu Robespierra. Hořelo. A divili byste se jak těžké je zapálit Psychiatrickou léčebnu v Praze - Bohnicích. Nicméně na třetí pokus se mi to povedlo.
Jak do bláznice se pan prezident dostal
Vyhrál jsem. Mohl jsem se zbláznit. V psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích by to bylo extrémně kuriózní. Co jsem vyhrál.
Véčko
V jako kniha napůl otevřená,jako slova napůl nevyřčená. V jako téměř opětované lásky,jak skoro neviditelné vrásky. V jak polovina cesty k osvícení,jak v půli zimy, když už Slunce není. V jak óda v moři času dávno ztracená,jak objev neobjevený jenž z mysli vyvěrá.
Jak blázni návod na štěstí hledali
Seděli jsme tak všichni ve společenské místnosti Psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích. Nemůžu si na tento ústav jakkoli stěžovat, teplé jídlo tři krát denně, neprší sem, v létě teplo, v zimě zima. Jako obvykle sem si četl. David Lodge, Hostující profesoři, dobrá kniha.
Jak bláznicí běžný den proběhl
Dnes byl přímo ukázkový den, sluníčko svítilo, ptáčci štěbetali, tráva šustila a před blázincem nám prasknul vodovodní řad. Voda tekla kam až oko dohlédlo, a valila se dál a dál. Proudy strhávaly s sebou vše co jim stálo v cestě, napadané listí, kamínky, potkany, větší kamínky, důchodce, nábojnice protitankových střel, prostě veškerý odpad co se válí po ulicích. Středem tohoto obrazu zkázy a zmaru se brodila sestřička Jahelová a brumlala si pro sebe dost nevybíravé nadávky týkající se především Božských bytostí.
Jak jsem se stal bláznem
A bylo to tu zase. Další nudný den v Psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích. Raní dávku léků jsme dostali od sestřičky Jahelové za trest. Tedy, nemyslete si, že bychom dostávali tabletky i za odměnu, tyhle prášky co nám sestřička dávala prošly už asi před třemi roky, ale byla škoda je vyhodit.